Co je největším úspěchem lidstva? Mnozí by odpověď hledali v oblasti architektury a stavebnictví: pyramidy, mrakodrapy, velké mosty. Jiní by možná za největší úspěch dosažený lidským druhem označili vymýcení některých smrtelných nemocí nebo Einsteinovu teorii relativity.

Tím největším úspěchem, kterého kdy lidstvo dosáhlo, je však podřízení státní moci právu. Jde o výdobytek původem z Anglie, který vyžadoval osm století bojů, jež započaly v devátém století, když král Alfréd Veliký nechal sepsat zvykové právo, pokračoval k Velké chartě práv ve třináctém století a vyvrcholil za tzv. Slavné revoluce na konci sedmnáctého století.

Výsledkem tohoto dlouhého boje bylo pochopení práva jako ochrany lidí. Jako anglická kolonie přijala i severní Amerika tento jedinečný výdobytek, který udělal z anglicky mluvících lidí ty nejsvobodnější lidi na světě.

V první dekádě dvacátého prvního století bylo tohoto výdobytku, právního státu, ve Spojených státech a pravděpodobně i v Anglii ztraceno.

Sobota 13. 3. 2010

Mše svatá (tradiční římský ritus) Přednáška P. Tomáše Stritzka o volbě životního stavu. Beseda se sestrami sv. Pia X. o povolání k zasvěcenému životu. Přednáška i beseda jsou vhodné i pro starší děti! Připraven bude samostatný program pro mladší děti.

Přihlásit se lze na adrese Institut sv. Josefa, Karlštejnská 36, 252 28 Solopisky, nebo e-mailem na adrese institut@chello.cz, příp. telefonicky na čísle 251 511 435. Počet účastníků je omezen kapacitou pronajatých prostor, proto je třeba přihlásit se co nejdříve. V přihlášce uveďte počet dětí (zvlášť chlapců a děvčat) a jejich věk. Místo konání a další podrobnosti budou oznámeny jen těm, kteří se závazně přihlásí.

Zvukový záznam kázání P. Tomáše Stritzka při oběti mše svaté o první neděli po Zjevení Páně - Svaté Rodiny (10. 1. 2010)

Ivan Klíma obdržel na počátku nového roku cenu Karla Čapka za svou poslední autobiografickou knihu „Moje šílené století“. Někdo by snad nad tím mohl pohrdlivě ohrnouti nos. Avšak právě nad takovým škarohlídem každý slušný muž a žena ohrnují nos! Vždyť Ivan Klíma představuje naše národní bohatství, studnici moudrosti, historické a národní uvědomění a především pak chodící národní svědomí!

Ivan Klíma vždy stál na správné straně. Všichni hrdinové dávných bylin, bájí a pověstí, stejně jako Zorro Mstitel, Batman či Mirek Dušín se nemohou ani zdaleka rovnat Ivanu Klímovi, stojícímu zde z masa a kostí! Ivan Klíma nikdy neměl slabou chvilku – a proto právem obdržel výše zmíněné ocenění. Vždyť přeci Ivan Klíma nepochybuje o svých činech jako malomyslný odpadlík Pavel Kohout, zabývající se směšnou maloměšťáckou buržoasní morálkou a tématy správných rozhodnutí, životních kroků a chyb! Ivan Klíma nepochybuje o svých činech a nesnaží se rozmělnit údajnou vinu intelektuálským rozumbradováním o špatné a vinu nesoucí společnosti jako Milan Kundera, nedostatečně pevný na to, aby vydržel boj s kontrarevolucí a tudíž odpadlík! Ivan Klíma nepochybuje o správnosti cesty, po níž se vydal a nestal se z něj jezevec, opěvující pochybnou krásu odvrácené tváře prostého života a drobných radostí, jako Bohumil Hrabal! Ivan Klíma nepochybuje o jediné skutečně správné budoucnosti lidstva, která jediná může přinést světlé zítřky, a nikdy se proto nestane (ani pod vlivem ženy!) zavilým reakcionářem, jako Ludvík Vaculík!

Proto potřebujeme více Ivanů Klímů! Naše nastupující novinářská generace by si měla právě z Ivana Klímy brát příklad, neboť on je skutečný bojovník, nesoucí plamen Dobra statečně přes všechny nevypočitatelné nástrahy doby! Jen s novináři, ukovanými Klímovým způsobem myšlení a psaní, vybudujeme skutečnou Evropskou unii postavenou na skutečných evropských hodnotách! Dokud nad námi bude bdít ze stránek Lidových novin, můžeme klidně spát – pokrok je hlídán uvědomělým strážcem.

(Pro plnou velikost Klímova článku na něj klikni)

Pátý leden 2010 se pro Islanďany stal historickým dnem. Islandský prezident Olafur Ragnar Grimsson měl před sebou těžké rozhodnutí. Jednou možností bylo vyslyšet hlas 23 % obyvatel Islandu, kteří podepsali petici požadující vypsání referenda o tom, zda má stát převzít záruky za 5,4 miliard dolarů, které mají být vyplaceny vládám Velké Británii a Nizozemka za vklady jejich občanů ve zkrachovalých islandských bankách. Druhou prezidentovou možností bylo ignorovat tento silný hlas veřejnosti a podepsat návrh zákona, který parlament přijal 30. prosince po měsících uštěpačné debaty, poskvrněné tajnůstkářstvím a nečestností vlády.

Každý den, kdy tato debata pokračovala, se objevovaly nové skutečnosti a dokumenty v místních médiích nebo na internetu. Pátého ledna 2010 měli obyvatelé Islandu konečně šanci něco říci ke svému osudu. Kdyby uvedené státní záruky byly přijaty, Island se dostane do postavení státu třetího světa, který většinu svého HDP musí použít na splácení úroků ze zahraničních dluhů. Minulé léto byl zveřejněn návrh zákon o státních zárukách za závazky zkrachovalých bank, který by měl zásadní dopad nejen na Island, ale i na další státy na celém světě, jež čelí stejnému problému – přenášení dluhů soukromých společností na daňové poplatníky. Návrh obsahoval poměrně smysluplný a poctivý způsob zacházení s úroky a dluhy: Islanďané budou tyto závazky platit, ale jenom do určité výše svého hrubého národního produktu, a jestli dojde k bankrotu dalších finanční instituce, její závazky v této době platit nebudou. Nebylo až tak překvapivé, že nizozemská a britská vláda reagovaly velmi pohotově a občany Islandu rychle odsoudili za to, že mají tolik drzosti, že se snaží uplatňovat svá demokratická práva v rozhodování o hospodářských zájmech vlastního národa.