Měsíc: Únor 2006

Wrocławská vědecká společnost Societas Vistulana vydala ve spolupráci s Instytutem Pamięci Narodowé knihu pro naši (polskou – pozn.) poválečnou historii velice důležitou knihu. Jejím autorem je Dr. Krzysztof Szwagrzyk, mladý, avšak už neobvykle zasloužilý badatel stalinského systému represí v Polsku, vedoucí Kanceláře veřejného vzdělávání wrocławské sekce IPN. Doktor Szwagrzyk představuje „právníky dob bezpráví“ – vojenské soudce a prokurátory první dekády sovětského dominia v Polsku (1944-1956). Mladšímu čtenáři ihned objasněme, že to není úzké studium vojenské justice. Období všeobecného stalinského teroru v Polsku bylo totiž permanentním, „vyjímečným stavem“ a že hlavním nástrojem justičních zločinů na polských vlastencích v těch dobách nebyly soudy civilní, leč…

Budeme-li následující týden vzpomínat na smutné 58. výročí únorového převratu a na dobu následující, dobu ve znamení studené války, komunistického teroru a politických vražd, nelze opomenout jednu významnou kapitolu československé poúnorové historie a studené války vůbec, a to kauzu odbojové činnosti bratří Mašínů a následném útěku jejich skupiny do západního Berlína.

Britský historik David Irving, který je od loňského listopadu zadržován v Rakousku, byl včera odsouzen ke třem letům vězení za „popírání holocaustu“. Fakta týkající se této kauzy jsou jistě obecně známa – v roce 1989 na přednášce pronesl něco, co neměl. Konkrétně zpochybnil existenci a pravost tzv. plynových komor v německých koncentračních táborech.

Abych se přiznal, již dlouhodobě nemám velkou důvěru ve zveřejňované výsledky výzkumů volebních preferencí. Stačí si pouze vzpomenout na okolnosti raketového nástupu Unie svobody po setkání jejích čelních představitelů s ředitelem jedné party výzkumníků nebo na předvolební data slibující úspěch tu důchodců, tu Sládkovců. Nízké mínění o hodnověrnosti těchto dat ještě snížily předpovědi účasti občanů před referendem o vstupu zamě do EU. Obávám se, že stejně důvěryhodné jsou i publikované výsledky ze dne 16.2.2006, v nichž je nejzásadnější změnou oproti dřívějším prognózám překročení 5% hranice nutné pro vstup do PSPČR stranou Zelených.
Spíše lze asi důvodně předpokládat, že přání exprezidenta Havla je ohledně daného výzkumu nejen otcem, ale i matkou, babičkou a všemi příbuznými zároveň, nepochybně i milenkou myšlenky Hartlových terénních pracovníků.

Není tomu tak dávno, co si někteří spoluobčané pořizovali billboardy „stydím se za svého premiéra“. Kdybych měl peníze nazbyt já, vyvěsil bych si billboard „Jsem hrdý na svého prezidenta“. Od nástupu do svého úřadu velmi často splnil požadavky, které vyplývají z jeho funkce – tedy hájit zájmy národa, občanů a demokracii. Oproti svému předchůdci, který činil pravý opak, se Václav Klaus stal prezidentem v celé své šíři a pro všechny. Respektive pro tu drtivou většinu, což je koneckonců jeho posláním.

K návrhu zákona o registrovaném partnerství toho bylo řečeno již tolik, že si dovolím jen jedno. Myslím si, že argument „homosexuálové jsou diskriminováni“ neobstojí. Samotná Ústava ČR výslovně zakazuje jakoukoli diskriminaci, včetně té na základě sexuální orientace. Byla-li by tedy pravda, že jsou v České republice homosexuálové diskriminováni, patrně by to asi znamenalo, že jsme stát protiprávní.

Noc klidná, krásná, líbezná

Ticho, studna bezedná

Naděje, síla, radost, vůně stromů

Svoboda, láska otců vracejících se domů

Nevinnost, něžnost, smích novorozeně

Zpěv a krev země mé

Bolest, smrt kráčející po polích

Řev, burácení v údolích

Stíny vran požírající mou vlast

Zveme všechny zájemce na internetovou konferenci Národní myšlenky. Stačí odeslat prázdný mail na adresu Konference NM a získáte přístup do diskuse autorů Národní myšlenky, jejich přátel a sympatizantů. Pojďte si s námi popovídat!

Milé děti a neznalí, ale naivní socialističtí jedinci, dnes si povíme něco o socanském daňovém systému a daňových úlevách. Nebojte se toho názvu, vysvětlíme si to tak, že tomu bude každý rozumět.

Dnes můžeme být svědky narůstajícího konfliktu mezi západní civilizací a arabskou-muslimskou civilizací. Této konfliktnosti daly záminku tzv. teroristické útoky na New York a Washington 11. září 2001. Tzv. tažení proti světovému terorismu pod taktovkou Spojených států je neúspěšné, co si budeme nalhávat. Takové dílčí úspěchy, jako je dopadení nějakého vedoucího činitele teroristické organizace Al-Kayda jsou spíše směšné. Co nám to pomůže, když pochytáme všechny teroristy světa, i toho nejdůležitějšího Usámu bin Ládina, když ta nenávist vůči Západu a jeho civilizaci je stále živena vedoucími činiteli jednotlivých států – viz. Írán? Nepovede to k ničemu jinému, než k dalšímu prolévání krve „nevinných lidí“. Bude-li se stále vyjednávat u tzv. kulatého stolu, tak budou teroristické akce narůstat nejen v arabských zemích, ale i v Evropě (jak jsme toho mohli být svědky 11. března 2005 v Madridu a 7. července 2005 v Londýně).