Měsíc: Květen 2006

Podle zpráv z 24. května se 66 významných vědců a akademiků pustilo poměrně ostře do prezidenta Klause. Sepsali dopis, v němž mu v podstatě vytýkají, že soustavně brání přijetí Ústavy EU a svou kritikou nejen tohoto návrhu brání evropskému rozkvětu, který může zajistit jen další integrace a centrální instituce a právní normy zaváděné euroústavou. Podle vědců a akademiků tak hrozí naše zaostávání za Čínou, USA a dalšími mocnostmi.

Tímto článkem se pokusím započít seriál článků zabývajících se jevem, jehož
škodlivost je zřetelně nedoceněná a jehož četnost v našich médiích a
společenském životě pro mě nesnesitelně vysoká. Tím jevem jsou evidentní lži.
Neúcta mnohých žurnalistů, publicistů i politiků k logice a pravdě nebo možná
pocit, že 99,9 % lidstva jejich je o desítky bodů IQ méně inteligentní než oni
vede k pocitu, že správným kladením slov dokáží demagogicky do obecného povědomí
prosadit jako pravdu i evidentní lži. V Galerii zaprodanosti a prolhanosti se
pokusím na nejzajímavější z těchto jevů (všechny pro jejich četnost nelze
obsáhnout) pro ostudu jejich autorů upozornit formou snad čtivou a zábavnou.
Začnu kauzou Vízová povinnost pro USA.

Tak mám prý stanout před Národním tribunálem, alespoň to požaduje jistý
Martin Verner na webu Národní strany, více
viz zde. Abych se přiznal,
velice rád bych před tímto tribunálem stanul již jenom proto, aby bylo
nějakou důvěryhodnou institucí posouzeno mé provinění a abych si vyslechl za
to, že jsem byl v období od 30. září 1987 do listopadu 1989 členem
zločinecké organizace a věděl jsem to, nějaký trest.

Nevěřme nikomu



Jitřní písně, 1887




Nevěřme nikomu na světě širém,

nemáme jednoho přítele tam,

starý boj za každým skrývá se mírem,

soucit a přízeň jsou šalebný klam;

nevěřme radě, ni chvále, ni haně,

nevěřme pocelu, stisknutí dlaně,

nevěřme ničemu — všechno je mam.

Období, kdy evropské státy vlastnily nějaké kolonie, především Velká Británie, Francie, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Belgie a Německo, lze považovat za období „zlaté éry Evropy“. Dnes, kdy je koloniální systém minulostí, je Evropa v úpadku a čelí tzv. plíživé kolonizaci, především ze strany Arabů, černého obyvatelstva, Číňanů apod.

Již delší dobu je Česká televize v průběhu předvolebního období kritizována, že nepřistupuje vyváženě k jednotlivým kandidujícím subjektům při rozdělování prostoru ve vysílání a snaží se tímto způsobem manipulovat průběhem nejdůležitějšího politického klání. Václav Moravec a další lidé spojení s organizací volebního vysílání ČT pak argumentují průzkumy různých agentur na výzkum veřejného mínění a tím, že jednotlivá kandidující uskupení dostanou prostor ve spotech, „Dobrém ránu s ČT či „Událostech, komentářích“. Jejich argumenty znějí na první poslech logicky, při jenom trochu hlubším zamyšlení se a v konfronataci s výslednou podobou předvolebního vysílání však berou rychle zasvé.

Neuvěřitelné se stalo skutečností v Belgii. Místní představitelé katolické církve otevřeli kostely a svatostánky tisícům nelegálních imigrantů, aby je ochránili od deportace. Ti zde táboří, zahalili křesťanské symboly a nahradili je islámskými. Jste-li katolíkem v Belgii dnešních dnů, či Vás jen zajímá architektura kostelů, máte smůlu. Okupují je imigranti. A mění je k obrazu svému. Spíše než křesťanský kostel to zde připomíná muslimskou ubytovnu a noclehárnu. Křesťanské bohoslužby se zde také již nekonají, pouze muslimské. Stavitelé zdejších kostelů a biskupové, kteří je před staletími světili, se musí obracet v hrobě, a to hned několikrát.

V sekci Publikace jsme do nabídky doplnili volně stáhnutelnou Českou revue od L. Bátory (zatím do roku 1914), v sekci Časopis nyní naleznete nabídku CD „8 let Národní myšlenky“ (úplně dole) a můžete si stáhnout ukázku z tohoto CD – úplně první číslo obnovené Národní myšlenky z roku 1994.

Václav Havel varuje před „plíživou fašizací české společnosti“. Pomineme-li samotnou absurditu tohoto tvrzení, Havlův blábol je spíše historickým a politologickým nesmyslem. Pod pojem „fašizace“ totiž zahrnul pozoruhodně pestrou směsici názorů, postojů a činností, které spolu sotva souvisejí a rozhodně dohromady nedají „fašismus“.

Strážcům zákona není nutné jejich práci závidět, zvláště když jsou nuceni zasahovat na veřejných akcí, které mají politický nádech. to se potom zpětně jejich profesionální zásah politizuje a hodnotí v zorném úhlu politických ideologií, což je pochopitelně čirý nesmysl. Profesionalita strážců zákona musí vyplývat ze zákona, přiměřenosti a adekvátnosti zásahu.