Trhací kalendář

Pozornost sdělovacích prostředků je rozpálena čínsko-britsko-brazilsko-jihoafrickým virem a oslavou znovunabytí jediného správného pokrokového směru u našeho velkého bratra za mořem. Tak se snadno stane, že jednomu unikne taková drobnost, jako když se nyní u nás dělá z ústavy trhací kalendář.
Útok na svrchovanost parlamentu a především Poslanecké sněmovny zahájil nejprve komunista a předseda Ústavního soudu pan Rychetský, a to pod pláštíkem právě ochrany ústavy. Jenže když se řekně A, nutno říci i B. Jestli byla klausule pro koalice diskriminující, je diskriminující i krajské rozdělení a pětiprocentní limit pro vstup do Sněmovny. Logickým dokončením úvahy ústavního soudu je možné za spravedlivé míti pouze jeden ze dvou volebních systémů – dvě sta volebních okrsků, přičemž v každé okrsku je volen jeden poslanec, a to jednokolově. Kdo získá nejvíce hlasů, zvítězil, i kdyby to mělo být 1%. Druhé kolo (nebo los) by bylo možné pouze v případě (krajně nepravděpodobné, nicméně možné) úplné rovnosti hlasů. Zjednodušeně řečeno – britský model. Druhou možnost představuje naopak systém, v němž celé území státu tvoří jeden jediný okrsek, v němž je voleno všech 200 poslanců, přičemž platí, že 0,5% značí jeden mandát. Otázka k diskusi je pak ta, zda umožnit volit napříč politickými stranami. Opět zjednodušeně řečeno – model voleb do magistratur.
Nicméně pan komunista Rychetský a jeho soudní dvůr tuto úvahu nedokončil. Při tom popřel to, co sám komunista Rychetský ve vládě tehdejšího ministerského předsedy, dnešního presidenta republiky pana Miloše Zemana, navrhoval a pro vládu obhajoval. Nelze se tedy zbavit dojmu, že pan komunista Rychetský využil ústavu co záminku pro své osobní politické zájmy. Ostatně, u člověka, jenž považoval prokurátora p. Karla Vaše za „politického vězně“ (https://www.lidovky.cz/domov/byl-politickym-veznem-rika-o-rudem-katovi-vasovi-rychetsky.A130225_190649_ln_domov_ogo), se obtížně lze něčemu divit. Předpokládáme, že pan Rychetský bude obdobně považovat Ernsta Röhma za oběť nacismu.
Závažnější útok na ústavní pořádek a suverenitu Sněmovny nyní předvedla vláda ruku v ruce s krajskými hýtmany, najmě z oposičních řad. Po té, co Poslanecká sněmovna odmítla vládní návrh na prodloužení výjimečného stavu, jej vláda na žádost hýtmanů vyhlásila znovu, jakoby nově. Obtíž ovšem je, že ze shodné příčiny. Kdyby alespoň zapojili fantasii a vzali si na pomoc na příklad momentální sevření země arktickými mrazy! Ale kdepak! Jedná se do očí bijící pohrdání Sněmovnou i ústavním pořádkem.
A k tomu všemu si to Sněmovna, zdá se, nechává líbit! Jediný, kdo se proti tomuto postupu jasně vymezil je politicky podivný předseda Senátu p. Miloš Vystrčil, SPD pod vedením p. poslance Okamury. O trikoloře p. Klause, jakkoliv se před nedělí projevovala proti nouzovému stavu, není slyšet. (Zde cítím nutnost podotknout, že to možná není až tak její vina, neboť ji proti-čeští novináři dlouhodobě a vytrvale ignorují, nicméně ani na oficielních stránkách hnutí ani ň.)
Takže shrnuto, jediní z čelných politiků, kteřím leží úloha Sněmovny na srdci, jsou pánové poslanec Okamura a Vystrčil, jenž je dokonce senátor! Věru, že se v řadách 281 člena zákonodárných sborů nenajde více statečných, je smutné poznání.
Naše ústava umožňuje (či snad umožňovala?) v případě politicky silného presidenta jakýsi polopresidentský model vládnutí, což byl snad od jejích tvůrců i záměr, s ohledem na tradici, sahající až do dob stavovského státu. Ale zcela jistě nebyla míněna tak, že vláda může vládnout navzdory Poslanecké sněmovně. Pokud se tato nyní nevzepře, nemůžeme se v budoucnu divit, až nám vláda bude rozkazovat prostřednistvím vládních nařízení. A volby bude konečně možné bez náhrady zrušit. Protože – a v tom budeme souhlasit – k čemu takovou Sněmovnu?
A hrobařům parlamentarismu bych ještě rád vzkázal – vždy jsem pohrdal stranickým volebním systémem a liberální demokracií. Nikdy jsem však nepohrdal zákonodárnou mocí. Vy, co jste se zaklínali prvým, nebudete mít nyní ani jedno. Oligarchie a plutokracie dělbu moci nepotřebuje.
Jestli Sněmovna v sobě nenajde sílu a prvnímu ministrovi se nepostaví, nevysloví vládě nedůvěru a nepožene ministerského předsedu a jeho ministry před soud, právě nám začíná nová – po sto letech již Osmá – republika.

Jan Maloušek

Author: Jiří Hojer

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *