Národní myšlenka

Tak jako asi každá ambiciózní politická strana či hnutí, pro niž je viditelnost v médiích v předvolebním období jedním z nutných předpokladů potenciálního úspěchu, rozhodli jsme se i my, kandidující za nové politické hnutí s názvem „Právo a Spravedlnost – Ano tradiční rodině, Ne korupci a kriminalitě“, zúčastnit pořadu veřejnoprávní, tedy naší, televize a pokusit se doručit tímto způsobem divákům vzkaz, že takovýto volební subjekt v České republice existuje, že je i v regionech životaschopný a že klade otázky(nic jiného v tomto pořadu nelze), které jsou zásadní a tíží značnou část obyvatel země. Principiálně jsme odmítli organizačním štábem pořadu(možná nejen jím) vnucovanou strategii komunálních témat, neboť máme za to, že parlamentní volby by měly být o tématech celospolečenských a nikoli o počtu lůžek v nemocnicích, cyklostezkách či stavu komunikací v regionu. Naší strategií bylo položit co nejvíce otázek. Bylo nám však jasné, že to nebude vůbec jednoduché a že s podobným cílem do ústeckého Činoherního studia míří i zástupci mnohých dalších kandidujících stran.

Bývalý prezident naší země Václav Havel veřejně zkritizoval odpůrce zákona o registrovaném partnerství (tedy právního uznání normálnosti poruch-úchylek sexuální orientace). Zaměřil se na lidovce Kalouska a prezidenta Klause, jejichž argumenty o smyslu rodiny spočívajícím zejména v plození a výchově dětí se pokusil shodit přirovnáním k představě o teletníku a odsouzením jako ryze materialistického vidění rodiny. Ačkoliv argumenty ani jedné ze stran sporu nejsou zcela vyčerpávající, je pro Havla typické, že není schopen nahlédnout duchovní podstatu péče o pokračování naší současnosti a starosti o budoucí generace. Vrchol civilizace vidí naopak v péči o maximalizaci co nejbizarnějších okamžitých a krátkodobých požitků, jakoby se snažil psát scénář další ze svých co nejabsurdnějších „jednoaktovek“. Jakoby zamrznul někdy v 60. letech, kdy byl programem všech levičáků hlavně boj proti „maloměšťáctví“ a nevšiml si, že všechny dobré i špatné maloměstské tradice už byly zbořeny a v dnešní době už bojuje jen destruktivní dekadence, úchylnost a vyložená zločnnost proti ještě snesitelné výstřednosti a troskám tradičních hodnot zajišťujících jakous takous funkčnost společnosti.

Současná Česká republika (dnes spíše nazývána zkomoleně „Česko“) je ve stavu, kdy zde existuje pouze jeden politický směr, tímto směrem je pseudodemokracie, nebo také liberální demokracie, která se dnes prosazuje po celém světě. Nedivme se potom globalizací a jiným jevům s liberální demokracií spojených.

Praha – Předseda Strany zelených (SZ) Martin Bursík je politický manipulátor a korupčník spojený s tuneláři a podivnými podnikateli. V rozhovoru pro deník Právo to uvedl bývalý předseda Strany zelených Jakub Patočka. “Martin Bursík a jeho skupina, jak jsem je poznal zblízka, prostě nejsou tou alternativou, za kterou se vydávají; lidé, kteří si myslí, že když budou volit Stranu zelených, dají hlas slušné politice, žijí v iluzi. Ve skutečnosti budou volit směsici ambiciózních politických manipulátorů, korupčníků… a několika izolovaných úctyhodných osobností, které dělají reklamu podniku, o jehož pravé povaze toho vědí velmi málo,“ uvedl doslova Patočka.

Nová Národní myšlenka má teď 36 stran, vylepšený layout a tužší křídovou obálku. 8 stran nyní připadá na přílohu Obrana národa. Cena za výtisk 30 Kč (+ poštovné). Pište si na adresu redakce redakce@narmyslenka.cz pro jednotlivá čísla i roční předplatné!

Poslanecká sněmovna včera na třetí pokus odhlasovala zákon o registrovaném partnerství homosexuálů. Stalo se tak i přes veto prezidenta Klause. Zákon byl přijat tou nejtěsnější většinou – 101 hlasy. Zákon zavádí mimo jiné právo partnerů dědit po sobě, vyživovací povinnost, právo zastupovat partnera při styku s úřady a podobně. Tyto samotné věci jsou skutečně absolutně neškodné, odpůrcům zákona však zejména vadilo, že zákon neobvyklým způsobem reguluje mezilidské vztahy, samotný návrh je ve své podstatě legislativní zmetek (diskriminuje například heterosexuální páry) a dále také to, že uzákonění registrovaného partnerství znamená otevření Pandořiny skřínky.

11. března 2006 zemřel v cele takzvaného Mezinárodního soudu v Haagu bývalý jugoslávský prezident Slobodan Miloševič ve věku 64 let. Okolnosti jeho smrti jsou zatím nejasné, zmiňovány jsou srdeční potíže a vysoký tlak, které exprezidenta trápily. Příčiny smrti se teprve budou snažit zjistit podle všeho mezinárodní týmy expertů.

Tímto způsobem skončil již tři roky trvající soudní proces, kde se OSN Miloševičovi snažilo prokázat zodpovědnost za válečné zločiny v oblasti bývalého Balkánu. V tomto článku není prostor pro komplexní rozbor oprávněnosti či neoprávněnosti Miloševičova zadržování, celý balkánský konflikt na přelomu dvacátého a dvacátéhoprvního století je tak složitý, že určit jeho jednoznačné viníky patrně ani není možné. Právě v tom však spočívá výjimečnost Miloševičova osudu a jeho smrti a prostor pro diskuse a spekulace.

Ve čtvrtek uvedla Česká televize již druhý díl předvolebního seriálu „Otázky Václava Moravce – speciál“. Jakékoli hodnocení je samozřejmě zatím předčasné, přesto bych se chtěl pozastavit na některými aspekty, které svou nedomyšleností vzbuzují nedůvěru hraničící až s podezřením z politické manipulace v režii veřejnoprávního molocha. Zcela při tom pominu skutečnost, že při známé „důvěryhodnosti“ předvolebních průzkumů je sporná již sama forma výběru „Vyvolených“ politických stran, vnášející od samého počátku do předvolebního boje na ČT očividnou nerovnost. Protože si myslím, že toto již dostatečně shrnul p. Vašíček na Politikonu článkem „Česká demokratická televize“, budu se věnovat dalším podivnostem tohoto projektu.

Z úst některých evropských politiků v poslední sílí hlasy volající po „restauraci Evropské ústavy“. Na této myšlence se nedávno shodl francouzský prezident Chirac s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Německá kancléřka hovořila podle německého listu Spiegel v důvěrném rozhovoru s francouzským prezidentem Jacquem Chirakem o konkrétním plánu na oživení evropské ústavní smlouvy, jejíž ratifikační proces byl zastaven po loňských neúspěšných referendech ve Francii a Nizozemsku.

Aktivity Národní myšlenky se prudce rozjíždějí a my hledáme spolupracovníky, kteří nám pomohou při jejich dalším rozvoji. Koho bychom potřebovali?

1. „Kulturního referenta“, který by v Praze zajišťoval pořádání našich akcí. Šlo by o zajišťování prostor, koordinaci akcí, jednání např. s přednášejícími a také o propagaci akcí.

2. Distributory – každého, kdo by byl schopen odebrat balík tiskovin, prodat je a stržené peníze nám poslat na účet

3. Překladatele z cizích jazyků – schopného „Angličana“ a alespoň průměrného „Francouze“. Hodila by se i polština.

4. A protože si naše činnost žádá stále další peníze, tak i někoho, kdo je umí sehnat (hledáme i sponzory).