Národní myšlenka

Dnes můžeme být svědky narůstajícího konfliktu mezi západní civilizací a arabskou-muslimskou civilizací. Této konfliktnosti daly záminku tzv. teroristické útoky na New York a Washington 11. září 2001. Tzv. tažení proti světovému terorismu pod taktovkou Spojených států je neúspěšné, co si budeme nalhávat. Takové dílčí úspěchy, jako je dopadení nějakého vedoucího činitele teroristické organizace Al-Kayda jsou spíše směšné. Co nám to pomůže, když pochytáme všechny teroristy světa, i toho nejdůležitějšího Usámu bin Ládina, když ta nenávist vůči Západu a jeho civilizaci je stále živena vedoucími činiteli jednotlivých států – viz. Írán? Nepovede to k ničemu jinému, než k dalšímu prolévání krve „nevinných lidí“. Bude-li se stále vyjednávat u tzv. kulatého stolu, tak budou teroristické akce narůstat nejen v arabských zemích, ale i v Evropě (jak jsme toho mohli být svědky 11. března 2005 v Madridu a 7. července 2005 v Londýně).

Aféra okolo karikatur Mohameda v mnohých evropských denících získává očividně celosvětový rozměr. Palestinští radikálové na protest proti údajnému urážení a znevažování islámského náboženství obsadili sídlo EU v Gaze, v Indonésii islámští extremisté zase napadli dánské velvyslanectví. V islámských zemích se šíří nenávist vůči Západu, kterou nadšeně podporují islámští duchovní. Ironií osudu je, že se tak často děje za našimi zády, v evropských mešitách. Levicoví politici a všemožní pseudo-humanisté již opatrně naznačují, že těmi karikaturami to Západ přehnal a měl by se kát. K podobným lidem se zařadil i generální tajemník OSN Kofi Annan, když prohlásil, „že svoboda tisku se musí využívat způsobem, který respektuje víru a přesvědčení každého náboženství.“

Dánským královstvím v těchto dnech zmítá aféra a spor okolo kreseb islámského proroka Mohameda, které odstře odsoudila tamější islámská obec. Jde o to, že tamní periodikum Jyllands-Posten zveřejnilo dvanáct kontroverzních karikatur proroka Mohameda. Mimo jiné takových, kde má Mohamed tvář, což je dle islámu nepřípustné. Na jiné byla třeba prorokova hlava vyobrazena coby tvář zlověstného teroristy s turbanem ve tvaru bomby s hořící roznětkou.

Pokračování úspěšného titulu přináší řadu dalších příběhů slavných postav světové historie. Hillaire Belloc, Georges Bernanos, Louis Bonald, Whittaker Chambers, Marcel Lefebvre, Henri Massis, Jukio Mišima, Gabriel García Moreno, Arnošt Procházka, Alois Rašín – to jsou ti, kdo formovali pravicové myšlení, promýšleli nové cesty vývoje, bouřili se proti samozvanému „pokroku“ a za své myšlenky často i umírali. Chceme vyprávět jejich příběhy a přiblížit je dnešním čtenářům; pojďte s námi poznávat historii pravicového myšlení! Podívejte se na ukázku z knihy

Když tak člověk proplouvá životem, neustále naráží na lidi, kteří mu překážejí: staří lidé, kteří stojí v cestě lepšímu příjmu, manželé či manželky, kteří stojí v cestě milencům, vyděrači, kteří stojí v cestě zvolení či povýšení, atp. Lidé mohou brzdit vaši kariéru, snižovat kvalitu života a dokonce vás i společensky znemožnit. Aby bezúhonní občané mohli na cestě za štěstím eliminovat takovéto překážky, jsou nuceni uchylovat se k nájemným vrahům. Pro movitější to nemusí být až takový problém; kriminální podsvětí nabízí řadu profesionálů, kteří za solidní poplatek rychle a často tiše odstraní lidskou překážku. Jejich odbornost dokonce zaručuje, že s vraždou nebude spojován ani vykonavatel, ani jeho zaměstnavatel. Je to efektivní, bezpečné a definitivní.

Na jednání Rady ministrů EU se Česká republika stala jednou ze zemí, které vetovaly rakouský návrh na další sjednocení sazeb DPH. O podrobnostech návrhu lze nalézt spoustu informací v odborném tisku. Každopádně lze sjednocování daňových sazeb v rámci Unie označit za pokračování integračního šílenství, které nemůže přinést nic obzvlášť dobrého. Jeho hlavním důsledkem (možná cílem) může být omezení moci demokraticky zvolených vlád národních států ve prospěch postdemokratických struktur. Pokud ve volbách nepůjde o vývoj daňových sazeb v jednotlivých státech, protože ty budou svázány nařízením z Bruselu stejně jako většina ostatních oblastí veřejného života, k čemu takové volby budou? Je to tedy jistě další krok k evropskému postdemokratickému superstátu

V nedávných prezidentských volbách v Bolívii s přehledem zvítězil levicový kandidát Evo Morales. Tento vůdce MAS (Movimiento al socialismo – Hnutí k socialismu) porazil ve volbách dosavadní hlavu státu, liberálního kandidáta Jorge Quirogu. Morales, který ve volbách získal přes 50% hlasů, vyhrál zejména díky rétorice zaměřené na podporu domorodých indiánů (sám pochází z etnické skupiny Ajmarů) a také díky tomu, že je zastáncem tzv. „cocaleros“, neboli pěstitelů koky. Právě Moralesův důraz na legalizaci této drogy je trnem v oku Spojeným státům. Morales se svým anti-amerikanismem a zarputilým odporem k neoliberalismu a tržnímu hospodářství ostatně nijak netají. Jako cestu ke změně vidí Evo Morales jediné řešení – znárodnění zdrojů surovin a klíčového průmyslu. Sám neskrývá svůj obdiv ke kubánskému diktátoru Castrovi a venezuelskému prezidentu Chávezovi. S těmi ho pojí nejen ideová spřízněnost, ale i vřelé osobní vztahy. Podle některých zpráv se měl údajně venezuelský režim i přímo podílet na předvolební podpoře Moralese.

Národní strana se na místě bývalého pracovního tábora v Letech v sobotu 21.1. sešla i přesto, že památník, který tam instalovala (a který měl být 21.1. slavnostně odhalen), byl dva dny před tím odstraněn. Tato více než týden trvající kauza se opět stala ukázkou překrucování faktů, nepochopitelné hysterie a napadání názorů a osob, které si dovolily vystoupit jinak, než způsobem, jaký považuje za vhodný hrstka samozvaných, tzv. ochránců „lidských práv“ a nevládních organizací.

O kom se nepíše, ten jako by nebyl. Alespoň to říkají někteří znalci z branží, kde je důležité být známý. Takže by asi občanské sdružení Národní myšlenka mohlo být rádo, že naši organizaci a webové stránky zmiňuje článek v deníku Právo. Článek je však nazván „Radikálové pronikli do pražské ODS“, což (jak je u bulváru zvykem) prakticky nijak neodpovídá obsahu článku a navíc je souvislost Národní myšlenky s tématem článku dovozena tak demagogickým způsobem, že to musí rozumnější čtenáře zarmoutit. Úvod článku pojednává o záležitosti, se kterou nemáme vůbec nic společného, totiž o údajném zneužití grantů rozdělovaných na Praze 5 ze strany pražských Mladých konzervativců. Pravdivost tvrzení paní Kalhousové, pro kterou je patrně nepředstavitelné, že by právě mladí konzervativci mohli organizovat „volnočasové aktivity“, nemůžeme nijak posoudit, se zmíněnou organizací jsme se již zhruba rok nijak nesetkali, nemluvě o nějaké spolupráci. Téma grantů navíc pana redaktora zřetelně nezajímalo natolik, aby poskytl nějaké další podrobnosti natožpak prostor pro vyjádření druhé strany. Zmíněné téma je spíše využito k zveřejnění dalších tvrzení Kalhousové o tom, jak je strašlivé, že ODS je spojena s lidmi, kteří nesouhlasí s projektem Evropské Unie. Je to jasné, kdo nesouhlasí s EU je podle Kalhousové a Práva radikál a nejspíš také pořádně krvelačný radikál, jak jinak si vysvětlit slova Kalhousové o tom, že je druhou generací těch, kteří byli vyvražděni.

Milan Špinka za Národní myšlenku: Byl bych radši, kdyby se celá diskuse přenesla do našeho papírového časopisu, ale pro její délku to není bohužel možné. Na druhou stranu je ovšem výhoda, že lze na internetových stránkách využít diskusní fórum u článků. Touto odpovědí na reakci považujeme celou věc za vyřízenou a skončenou, diskuse pod články je samozřejmě otevřena všem.