Nacionalismus – Evropanství

Převzato na základě souhlasu autora z FB stránek Nacionalismus – příspěvek z 25. 3. 2019.

Podle předsedy jedné z politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně ČR se mladí lidé v naší zemi už nenarodili jako Češi, nýbrž jako Evropané (rozhovor z 24.3.2019 pro E15). Naštěstí prozatím jen zbožné přání páně Pospíšila vyvolává u jedněch bouřlivý potlesk (to jsou ti, co se za svou skutečnou etnicitu stydí) u dalších bouři nevole (to jsou ti, co etnicitu považují za neměnný fakt) no a u mne velmi nepříjemný pocit, že jednou se to může stát skutečností a Český národ může zemřít.Národy neumírají každičký den (na rozdíl od lidí) Ale přesto umírají. Dáky či Thráky už nikde nenaleznete, stejně tak jako Mykéňany. Jistě někdo může namítnout, že se nejednalo o moderní národy, ale například Belgický národ pod vzájemnou nevraživostí Vlámů a Valonů není dnes plně životaschopný, podobně jako lze sledovat velmi nízkou soudržnost Španělského národa pod odstředivými tendencemi Basků a Katalánců.Podobně jako je tomu u rodiny, také národní pospolitost je zcela logickým výsledkem lidské přirozenosti. Jedná se o formu sebeidentifikace vyplývající z potřeby být součástí určitého společenství (lidé od nepaměti žijí v tlupách, na což se rádo zapomíná a to bez ohledu na mínění moderních autorů, kteří absolutně přehlížejí prastarou sebeidentifikaci všech lidských tvorů s širším společenstvím). Z této potřeby pak vyvěrá pocit vzájemného svázání. Absolutně identické pocity jako v případě národní pospolitosti člověk zažívá v rámci rodiny. Bylo by velmi hloupé zužovat tyto emoční prožitky na pokrevní příbuznost, neboť ani v rodině se často nejedná vůbec o pokrevní příbuzné (například manželé nejsou vůbec pokrevně příbuzní, přesto tvoří základ rodiny, podobně nerozlišujeme mezi strýcem a tetou, ačkoliv jeden z nich je pokrevně spojen s našimi rodiči, kdežto druhý je „jen“ jeho manžel). Potud jsou až směšné snahy všech nepřátel národní společnosti poukázat na skutečnost, že Češi nejsou etnicky homogenním společenstvem. Stejně tak je chybou domnívat se, že se lze ztotožnit s národem jen tehdy, pokud jeho jednotlivý členové sdílejí shodné charakterové vlastnosti či hodnoty. Ani své rodiče nehodnotíme podle jejich vlastností a jsme k nim připoutáni bez ohledu na jejich hodnotový žebříček. Co je tedy tím, co tmelí jednotlivé národy ? Vedle společné historie a společného jazyka (ten sám o sobě navozuje určitý pocit porozumění a výlučnosti – ostatní jím nehovoří) je to zejména onen iracionální, nicméně vrozený pocit přináležení do určité sociální struktury. Od nepaměti lidé potřebovali vymezení MY versus ONI, takové vymezení používají i v rovině pohlaví (muži a ženy), věku (staří a mladí) a právě i z hlediska příslušnosti k širšímu společenství. Tuto prastarou a logickou psychologickou potřebu lidí lze buďto zcela nahradit výrazným egoismem (ve kterém žádných národů, rodin ale ani evropanství netřeba) a nebo nějakým substitutem. Což je přesně tento případ. Pan Pospíšil nepopírá existenci národa, on si jen přeje likvidaci tradičního přirozeného národa a vytvoření pseudonároda jiného, uměle zkonstruovaného. Lidé jako je pan Pospíšil při své cestě za novým pseudonárodem nazývaným Evropa si ale dosud neuvědomují jednu věc. Prozatím sázeli na špatného koně, cílili na ony nezřízené egoisty, kteří však nepotřebují nejen Český národ, ale ani žádný evropský. Ale což až zamíří na toho správného koně ? Náš národ pak opravdu může zemřít. Každičký člověk, který dnes začíná hovořit o evropských hodnotách (probůh už mi je někdo ukažte, já je prostě nevidím), každý, kdo mluví o evropské civilizaci, která je hodna ochrany, každý, kdo hovoří o evropském bratrství by si měl uvědomit, že on je tím dosud neodhaleným koněm, na nějž se sázka pánů Pospíšilů může v budoucnosti vyplatit při snaze zničit vlastní národ. Nelze si myslet, že bude zároveň existovat láska k vlastnímu národu a zároveň k jakési civilizaci. Evropanství je a vždy bude jen náhrada za tradiční národy, nic jiného být nemůže a nic podobného nikdy neexistovalo (ani žádné americtví, žádné asiatství, žádné afričanství). Pokud evropanství zvítězí věřte, že to Váš národ zabije. Není žádný důvod aby existoval národ, když místo něj nastoupí evropanství. Sen Pospíšila se může jednou naplnit a já jen doufám, že se toho nedožiju. Nevěřím totiž, že by ten evropský pseudonárod mohl přežít, vždy to bude jen nepřirozený mrzáček.

Author: admin

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *