Měsíc: Prosinec 2005

S článkem Pavla Bratinky s názvem „O jedné bigotnosti“ (MF Dnes 12.12.) se nedá než souhlasit. Autor velmi dobře vystihl, jak horliví zastánci registrovaného partnerství (dále jen RP) odbočují od jádra problému, když odpůrce tohoto zákona označují za zpátečníky a jejich názory za archaické.

Divné. Téměř během čtyřiadvaceti hodin se ve světové politice událo tolik
protikladných a pro charakteristiku neujasněnosti užívání některých pojmů tak příznačných událostí, že to i moji maličkost, vysloveného lenocha v
psaní komentářů, přinutilo i po náročném dni sednout večer ke klávesnici a
zeptat se Vás, čtenářů těchto řádek, zda jste si toho také všimli. Občas
totiž, zvláště při zřídkavé četbě našich deníků, trpím představou, že si
nikdo jiný oné až orwellovské absurdnosti probíhajících událostí nevšiml. Leč konec introvertního mudrlování a k věci.

Jak se zdá, cizí politici budou opět rozhodovat o budoucnosti Kosova. Současné uspořádání, kdy na udržování zdání pořádku dohlíží mezinárodní vojenské sbory, Kosovo bylo bombardováním odňato z vlivu Srbska, jemuž po staletí patřilo, de facto tam vládne OSN spolu s místními orgány a spekuluje se o míře skrytého vlivu klanů tamních Albánců, zřetelně málokomu vyhovuje.
Premiér Jiří Paroubek si zaspekuloval o tom, že nejčištším řešením by bylo rozdělit Kosovo na oblasti určené různým národnostem, které tam žijí. Je v tom jistě mnoho logiky, ale skutečně by to potvrdilo možnost menšin vydobýt si změnu státního uspořádání státu, který je přijal. V tomto případě by se tedy Albáncům splnil sen o vlastním Kosovu, oni si ho ale jistě přejí celé. Naopak Srbové si jistě přejí, aby území Kosova zůstalo celé Srbsku a hranice se neměnily.

Veřejné mínění poslední doby bylo rozvířeno mimo jiné kauzami okolo tzv. popíračů holocaustu. Ať již šlo o českou demonstraci na podporu Ernesta Zündela, či zatčení britského historika Davida Irvinga, vždy byly okolnosti doprovázeny hysterií na obou stranách. Proč tito revizionisté vyvolávají takové emoce, ať ze strany jejich příznivců, či odpůrců?

Vážení čtenáři našeho papírového časopisu, počínaje příštím číslem 1/2006 bude Národní myšlenka vycházet společně s Obranou národa jakožto samostatnou přílohou.

Brusel sepsal seznam tzv. „eurozločinů“. Chce tak definovat trestné činy, které by byly trestné nejenom v určitých zemích, ale především (a asi právě proto) v celoevropském kontextu. Mělo by jít zejména o padělání bankovek, podvody s kreditní kartou, praní špinavých peněz, obchodování s lidmi, napadání počítačových sítí viry, znečišťování moří atd. A co více, jedná se i o tom, že by se působnost „eurozločinů“ rozšířila i například na krádež duševního vlastnictví, obchodování s lidskými orgány a rasovou diskriminaci.

Dramaticky roste počet těch, co žalují ČR, vyvolávají arbitráže či jinak se chtějí soudit se státem. Stát tedy my všichni vyhazujeme pak peníze na zbytečnosti, aniž bychom povolávali k odpovědnosti ty, kteří to zavinili. Tato situace se nezmění, pokud neuvedeme do praxe jednoduché principy, které užívali a užívají mnozí jiní. Jak dlouho ještě by měli o něčem rozhodovat lidé, kteří za svá rozhodnutí neponesou žádnou odpovědnost.

Již počátkem 90. let se skupina mladých lidí rozhodla vydat pro sebe a své přátele soubor článků, úvah a dalších textů, který se od ostatních odlišoval nezávislostí a pravicově konzervativním pohledem na svět.