Dnešní datum: 27. 07. 2017  Hlavní stránka :: Ke stažení :: Odkazy :: RSS :: Atom  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Dokumenty doby >> Unavené pokrokářství

Dokumenty doby

* Unavené pokrokářství

Vydáno dne 16. 09. 2007

Ferdinand Peroutka Každý dnes vidí, že naše pokrokářství prohrálo bitvu. Je zatlačeno do kouta, privatizuje, docela jsouc vyřazeno z vlivu na veřejné věci, cítí jakési ochromení ve vlastních řadách, a ti, kteří utahali mnohý buben, volajíce do poslední chvíle k útoku, pořádají dnes tesklivou anketu „o příčinách ústupu pokrokové fronty“. Mezi konzervativci panuje učiněná jarní nálada, všechno doufá ve své místo na slunci, a i leckterá havěť, pokud patří k tomuto táboru, se pohodlně vyhřívá; (nemusíme snad tu havěť zvlášť uvádět jmény, beztak ji každý zná); palce monsignora Šrámka se nikdy netočily spokojeněji na rozhranní hrudi a břicha; byly doby, kdy vůdce lidové strany točil palci z nervózy; dnes jimi točí z pocitu libosti, jenž ho cele proniká. Na druhé straně je podzim; nic z nadějí, nic z jarosti, ba ani nic z odhodlanosti.

O tom, jak k tomu došlo, sotva můžeme svým čtenářům povědět něco nového. O vadách našeho pokrokářství psali jsme tolikrát v době, kdy bylo navrchu a kdy pokrokáři se procházeli jako pávi, že se nám skoro nechce o tom psáti dnes, kdy chodí jako zmoklé slepice. A kdo to nečetl u nás, může si to nyní přečísti v anketě „Kritiky“ o příčinách ústupu pokrokové fronty: tam pojednou kde se vzaly, tu se vzaly všechny ty naše názory, pro něž jsme až do té chvíle „Kritikou“ byli prohlašováni za něco sice lepšího než je obyčejný mizera, přece však značně horšího než je normální občan v zemi Husově. Ale hlad je nejlepší kuchař: dnes musíte dáti dobrý pozor na obálku, chcete-li býti jisti, že čtete „Kritiku“ a nikoliv „Přítomnost“.

Kdyby v pokrokovém hnutí bylo ještě tolik živé síly jako kdysi, nebyli by socialisté ztratili místo ve vládě a nebyla by přišla na řadu tato vláda, jejíž hlavní oporou jsou klerikálové od Užhorodu až k Aši. Ale v té chvíli, kdy se jednalo o moc, bylo pokrokářství už vyčerpané a rozpačité a nemělo sil něco odstrkovat a něco postrkovat. Ani v opozici se ještě nenašlo. A tak už mnohý nestranný pozorovatel, dokonce i leckterý pozorovatel z levého tábora, vyslovil úsudek, že na straně pravice jeví se nyní více energie a křehkosti. Byl učiněn pokus sebrati síly a byla ustavena jakási „Pokroková rada“, generální štáb lidí, kteří nehledí nazad nebo okolo, nýbrž vpřed. Bylo by zajímavo, co by tato instituce dělala. Zatím neprojevila ani tolik energie, kolik je jí třeba k tomu, aby se aspoň scházela. Nic jiného než se sejít: a ani to nebylo vykonáno. Je možno mluviti o něčem jiném než o krizi?

Pokrokáři se s vášní dovolávají Havlíčka. Ale trochu si předělali tohoto muže. Vyoperovali (zejména jejich radikální křídlo) z něho to, co v něm nejvíce zasluhuje obdivu: živý politický instinkt, hledící vždy ke skutečnosti, a podivuhodný smysl pro to, co je v určité situaci možno a co nemožno. Vysušili z něho život a drží se nějakého dogmatismu, který si sestrojili z jeho výroků, jednostranně vybraných. Jejich Havlíček se podobá Havlíčkovi skutečnému jako květina v herbáři květině na louce. Mají několikráte více pochopení pro jeho negativní než pro jeho pozitivní stránku. Někdy se zdá, že uctívají Havlíčka jen omylem a že vlastně by chtěli uctívat mladého radikálního Sabinu nebo Friče. Dovolte citovati Havlíčkův požadavek pravého demokrata: „Demokrat musí být radikální i umírněný zároveň. Co je rozumné, musí udržovat, co je nerozumné, vyhubit, a je tedy radikální nebo umírněný, jak potřeba žádá.“ V tomto výroku není uzavřen žádný takový démonek nepokoje, nestálosti a spěchu, jaký poháněl nohy a ústa našich pokrokářů, žádná taková generální rozmrzelost, jakou jsme si zvykli vidět na jejich tvářích. Chytili z Havlíčka několik slov, ale nepostřehli, co na něm bylo politicky nejgeniálnějšího: smysl pro rovnováhu, praktické spojování starého s novým. Vedle Havlíčka vypadají jako sváteční střelci, kteří bouchají na všechny strany, vedle starého fořta. Politické epigonství má tytéž vady jako literární: napodobuje vnějšek, ale duch mu uniká. A ještě z Havlíčka:

„My krok za krokem půdu zkoumáme, kam bychom s jistotou nohu postavili, a tak zdlouhavěji sice, ale bezpečněji kupředu se béřeme, nemajíce se co báti častého klopýtnutí a leknutí radikálů... My nechceme nic nemožného a klademe spásu svou v pokojný, stupňový, ale jistý pokrok“

Máme se dnes stydět takto smýšlet? Radikální pokrokáři velmi často od nás právě za toto rezolutně vyžadovali stud. Nebylo jim dáno, aby to považovali za něco jiného než za poklesek. Řekl-li někdo, že je lépe pomalu, ale jistě se bráti kupředu, spustili pokřik: jednonohý chce, abychom se mu všichni podobali! – Vy dvounozí, známe dobře vaše dvě nohy: jedna je fráze a druhá je ctižádost, ctižádost před jinými, ale také před sebou samým; nemožnost míti nějaké mínění, které není obecně pokládáno za interesantní.

Všechno zlé mívá obyčejně také svou dobrou stránku: léta štěstí, kdy mnohý muž se domníval vkládati s pokrokářstvím do své torby maršálskou hůl, vedla k zpovrchnění pokrokového hnutí: páteři pokroku dostali břicho; mnozí si myslili: nač bychom se snažili přesně myslit, když koneckonců všechno je otázka moci a tato bude v našich rukou? Doufejme, že nyní, když ztratilo veřejnou moc, pokrokové hnutí najde schopnost hledati, co ve vlastní minulosti bylo dobrého a co špatného. A tu pak nepochybně přijde k tomu výsledku, že není jen konzervativní povrchnost, že je také povrchnost pokroková. Těžké dny, které přišly na pokrokové hnutí, jsou v mnohém spravedlivý trest za frázovitost, jež se v něm rozmohla. Zajisté, nebyli všichni v tomto hnutí jen tlučhuby; jistě většina taková nebyla; ale tlučhubové jsou nejhlasitější a nejvíce je slyšet je, a tak za ně pykají i mnozí jiní. Ústup pokrokové fronty má příčiny přímo biologické: v lidu se projevila hluboká potřeba klidu. Nebylo těžko předvídat, že tato potřeba přijde, a bylo třeba počítat s nezbytnou reakcí na dlouhá léta zmatku a nejistoty. Záliba ve změnách a pohyblivosti je v lidské mysli omezena. Koneckonců každý zatouží míti pevnou střechu nad hlavou. Ale stačilo vysloviti tento názor, aby se vyrojila celá řada podrážděných pamfletistů a porovnávala tě s břichem Kondelíkovým. Nemusíme litovat, že mnohé pokrokářské žvanění vzalo nyní za své. Lidé se už nenamáhali přemýšlením o věcech: stačilo jim slovo pokrok. To byl argument, který měl stačiti na všechny. Já jsem pokrokář a kdo je víc? Takové velké spokojování slovem pokrok nastalo, že tato etiketa byla žádána na každé lahvičce. Div že se už neprodávalo mýdlo pod tímto jménem: od Macharova mýdla byl k tomu už jen krok. Ve chvílích nuceného rozjímání, které nyní bylo uloženo pokrokovému hnutí, měly by se uvážit meze tohoto hesla a mělo by se upozornit, že slovo pokrok, není-li podepřeno nějakými důvody, přestalo už býti argumentem. Ve veřejných věcech nic nebude děláno z toho důvodu, že to Petr nebo Pavel označuje za pokrokové. Proto je nutno rozloučit se se zvukem slova a hledat věcné argumenty. Pokrokové hnutí by mělo míti dokonce tolik přísnosti k sobě, že by samo sobě na nějakou dobu zakázalo užívání slova pokrok. Blahodárný trénink! Tím by donutilo své lidi, aby se důkladněji obírali věcmi samými. Je to ostatně nyní jediná možnost: u vlády jsou lidé, kteří tím vaším slůvkem nejsou hypnotizováni, kteří je dokonce mají v nelásce; chcete-li na ně působit, musíte na ně jíti jiným způsobem než stálým omíláním tohoto slůvka.

Hlavní příčinou úpadku pokrokového kursu jest, že lid je spíše odpuzován než váben duchem vratkosti, nejistoty a nestálosti, který vanul z pokrokářského tábora. Jen slovíčkáři nebo nervózní lidé stále hledají bouření: většina národa si přeje položit nohu na pevnou půdu. Když se sestavila vláda pravice, očekávali někteří, že se otevře země a pohltí tuto neslýchanost. Přišlo to jinak; lid přijal i kongruu daleko klidněji, než myslili ti, kdož zešedivěli jako vojáci v protiřímském boji. Nic nepomáhá, musíme přiznati, že lid nikterak viditelně nelomí rukama nad ztrátou pokrokového kursu. Dosti chaosu užila tato generace a omrzela si zmatky, i takové mírné zmatky, jaké byli v pokrokářských řečích a článcích. Pokrokové hnutí nechť si uvědomí, že musí svou věc odděliti od chaosu nejsilnější čarou, již může narýsovati. Až dosud trpělo mnoho pokrokářů trémou před komunisty: obávali se, aby nebyli jimi předstiženi v bažení po věcech nových. Žalostná to tréma! Pokrokové hnutí musí vzbuditi v lidu dojem, že nabízí právě tak solidní a netřaslavou základnu jako strany konzervativní; že vede za sebou dospělé muže, nikoliv takové, kteří běhají za slovy tak horlivě jako jiní za sukněmi. Je nutno se soustřediti na dvě, tři hlavní ideje, a tyto postaviti do konkurence s vládnoucím konzervativním kursem. Neuspořádaná změť nápadů už nikoho nepřivábí. Pokrokáři ctižádost býti kvasem v tomto národě; ale nikdo se nespokojí jen kvasnicemi, je třeba dodat také mouku.

Nedovedu si představiti větší pohromu pro pokrokové hnutí, než kdyby stranám pravice se podařilo dokázat, že dovedou vládnout a spravovat praktičtěji, laciněji, pořádněji a výhodněji. Neklamme se, hranice Husova neplane tak vysoko v tomto národě, abychom se uspokojili pouhou bouřlivostí citů a nestarali se o solidní pořádek ve věcech veřejných. Socialisté se musí pustiti s konzervativci v boj také v otázce veřejné správy. Lid si nepřeje, aby pro ideje, které jsou rozpočítány na staletí, se zapomínalo na plány, které mají snažit k prospěchu v konkrétním roce 1927. Jak ušoupaným, jak nicotným jeví se tento jediný rok třeba kosmickému roku komunistů! Ale má pro nás tu nepopíratelnou důležitost, že je to rok, ve kterém žijeme, a i v historii je vždycky košile bližší než kabát. Dnes se zdá, že socialisté, pokud se týká některých nutných věcí, jsou skoro rádi že jsou z vlády venku, a doufají, že pravice vykoná za ně všelicos, co by si sami netroufali.

Není třeba litovat toho křížku, jímž bylo navštíveno pokrokové hnutí. Přirozený pokrok se nedá potlačit, jako vůbec se nedá potlačit žádná nutnost. Netřeba se obávat, že by teď za vlády pravice vůbec všechen pokrok ze světa zmizel: dějiny půjdou svou logikou kupředu. Musíme očekávat nové střídání kursů, jako bylo v Anglii mezi konzervativci a liberály. V opozici se může pokrokové hnutí věnovat revizi svých cílů i prostředků. Bude to velmi prospěšné zaměstnání. Je vždy lépe, revidujeme-li se sami, než dopustiti, aby nás zrevidovaly volby nebo veřejné mínění. Pokrokářství se zatím podobalo onomu mužiku v Tolstého bajce, kterému bylo slíbeno tolik země, kolik stačí do večera oběhnout. Z konce té bajky je známo, že padl uštván, nedoběhnuv konce. Také naše pokrokářství začalo obíhat v příliš velkém kruhu a nedoběhlo. Prospěje mu, omezí-li svou akci a bude-li se starat hlavně o ty věci, které může provádět na půdě praxe; ale koneckonců je lépe míti omezený skutečný dům než neomezený vzdušný zámek.

A zmiňme se i o výhodě, která kyne pokrokovému hnutí v neštěstí: pozná pravé přátele; vezmou nohy na ramena ti, kdož jdou jen za kariérou. Nebylo jich málo, a je zábavno nyní pozorovat, jak rychle vypelichává jejich radikální peří. Mnohem méně lidé mluví o pokroku nyní, když už není taková jistota, že páterům pokroku naroste břicho. K tomu si může pokrokové hnutí jen gratulovat: dobrou polovinu pokrokářské frázovitosti mají na svědomí lidé, kteří na této straně stáli jen z vypočítavosti.

Ferdinand Peroutka, Přítomnost 1927, roč. 4., č. 12 (31. března 1927), s. 177-178


[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 3] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Národní myšlenka | Infomail | Tiskni

Doporučujeme:

Petice za zrušení ministerstva bolševického pokroku

Zentropa

Nacjonalista.pl

Casapound

Akce D.O.S.T.

Časopis Te Deum

Stránka Pata Buchanana

Stránky generála Gajdy

Alternative-s

Červenobílí

Reformy.cz

Freeglobe.cz

Slovenské hnutie obrody

The Brussels Journal


Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Počítadlo.cz