Dnešní datum: 20. 08. 2018  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Studie >> Trestní zákoník – VII. část

Studie

* Trestní zákoník – VII. část

Vydáno dne 02. 12. 2007

Spravedlnost Ostatní trestné činy
V této části se budeme zabývat některými trestnými činy, o kterých nebylo pojednáno v předchozích částech. Jedná se o zejména trestné činy proti svobodě jednotlivce (§137, §138, §143), vydírání (§142), neoprávněného vniknutí do obydlí (§145), tajemství soukromých informací (§147, §149, §150), proti dětem (§162, §165 až §168, §171). Dále pak o trestné činy související s drogami (§251 až §257), týráním zvířat (§270 a §271), úplatkářstvím (§299 až §302), hanobením lidských ostatků (§326) a opilstvím (§327).

Zbavení osobní svobody (§137) a omezování osobní svobody (§138) je třeba trestat. Výše trestu by měla záviset na době trvání takového činu a měla by být výrazně nižší, pokud takové jednání pachatele nemá dlouhé trvání (např. zamknout dveře návštěvě, aby nemohla hned odejít) a nejsou přitom vůči oběti spáchány jiné trestné činy. Samozřejmě, že nesmí být trestné zadržení důvodně podezřelého pachatele trestného činu nebo přestupku do příchodu příslušných orgánů (např. spoutání zadrženého zloděje).

Ohledně vydírání (§142) formulace „pohrůžkou jiné těžké újmy nutí“ vyžaduje upřesnění. Může se jednat o oprávněnou hrozbu udáním s cílem donutit někoho, aby správně jednal nebo o hrozbu zahájení legitimního právního postupu. Například vymahatel dluhu nevydírá, když dlužníkovi hrozí exekucí, při které zaplatí navíc i náklady s ní spojené. Hrozit někomu legálním postupem, který ve svých výsledcích může být pociťován jako těžká újma, není vydírání. Vydíráním také není, jestliže slib poskytnout někomu nějaké plnění, na které nemá nárok, je vázán na splnění nějakých podmínek na straně příjemce.

Postih omezování svobody vyznání (§143) vychází z přesvědčení, že náboženské úkony člověka mají být svobodné. Rovněž zde je třeba upřesnit formulaci „pohrůžkou jiné újmy“, aby např. výrok „nevezmu si tě za manžela, nebude-li obřad v kostele“, nebyl považován za nedovolené nucení k náboženskému úkonu. Kromě toho je třeba podobně postihovat též bránění či nucení k účasti na nějakém civilním úkonu v rozporu se svědomím dotyčného (třeba kdyby někdo někoho nutil k účasti na oslavě socialistické revoluce). To by sice mohlo spadat také pod útisk (§144), ale tento trestný čin má nižší sazbu.

Neoprávněné vniknutí do obydlí druhého (§145) je samozřejmě nepřípustné. Kdy je takové vniknutí neoprávněné, vyžaduje upřesnění. Není tím zjištění při podezření, zda se v obydlí nenachází osoba vyžadující péči nebo mrtvola nebo zda obydlí nedopatřením nezůstalo nechráněné proti vniknutí, rovněž např. zda v něm není nějaký zdroj působící škodu (např. vytékající voda prosakující do níže položených bytů v domě). Nemyslím, že v takových případech by mělo být nutné čekat na asistenci úředních orgánů; je však dobré, aby přitom byl nějaký svědek.

Neoprávněné nakládání s údaji (§147) je podle mého názoru příliš přísně trestáno, neboť většina takových tzv. osobních údajů není něco, za co by se člověk měl stydět. Celkově ohledně ochrany soukromí vycházel bych z toho, že informace o někom, které lze získat pozorováním z veřejně přístupných míst bez použití speciální techniky (např. dalekohledu, odposlouchávacího zařízení) by neměly být chráněny.

U trestného činu poškození cizích práv (§148) je problémové ustanovení „využije něčího omylu“. To by de facto znamenalo povinnost upozornit druhého na jeho možný omyl a v případě jednání o rozsáhlejší závažné smlouvě by bylo dost nepraktické

Ohledně porušení tajemství dopravovaných zpráv (§149) a porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí (§150) je třeba vždy vycházet z toho, že o prozrazení chráněného tajemství se nejedná, pokud se dotyčný o něm dozví jiným způsobem neporušujícím zákon.

U pomluvy (§151) je nutné, aby ten, kdo šíř nepravdivý údaj, věděl o jeho nepravdivosti nebo alespoň se mu to muselo jevit pravděpodobné. Může se někdy stát, že je někdo uveden v omyl a pak nezaviněně nebo jen s malým zaviněním šíří nějakou nepravdivou informaci. V krajním případě by se někdo mohl postarat o to, aby se k jinému donesla nepravdivá informace o něm, aby pak na něj mohl podat trestní oznámení za pomluvu. Pomluvou také není citace něčího nepravdivého výroku, pokud není zároveň s ním vyjádřen souhlas.

Problematika dvojího manželství (§161) je dosti komplikovaná a obtížně rychle řešitelná. Je to také dáno tím, že kriteria platnosti manželství se liší u církví a státu. Může tak nastat např. situace, že podle kanonického práva katolické církve je někdo svobodný a podle státu žije v manželství. Ideální by bylo, aby takové rozdíly nebyly, ale nepovažuji za reálné toho v blízké době dosáhnout. Proto bych se přimlouval za omezení trestnosti bigamie na případ, kdy se jedná o sňatkového podvodníka. Další problémy vyvstanou s manželstvími imigrantů (především mohamedánů), kteří si podle zákonů své původní země mohly vzít více žen. Opuštění dítěte nebo svěřené osoby (§162) je málo trestáno (dle návrhu až na tři léta), jestliže vzhledem k okolnostem je jasné, že hrozí nebezpečí smrti nebo těžkého ublížení na zdraví. Pachatel opuštěním fakticky dává najevo, je srozuměn s tím, že k tomu může dojít.

Týrání svěřené osoby (§165) by mělo být nějak vymezeno, aby za ně nemohl být pokládán např. přiměřený tělesný trest provedený na provinivším se dítěti. Dolní trestní sazba (dva roky) by u lehčích případů týrání měla být nižší, zejména když se nejedná o pravidelné týrání nemající následky na zdraví . Podobně je tomu ohledně týrání osoby žijící ve společném obydlí (§166). Takové týrání nemusí být jen fyzické. Jde tu také o to, aby to nebylo zneužíváno domnělými oběťmi. Samotné uhození (bez zdravotních následků) osoby, která se nějak provinila vůči obvyklým pravidlům společného soužití nebo vyčítání tohoto provinění, může sice být mravně závadným činem, ale není ještě týráním. Mírněji by měl být posuzován případ, kdy týraná osoba je s tím srozuměna nebo lze usuzovat, že je srozuměna, když např. jednání týrající osoby neoznámila, ač tak oznámit mohla. Jakkoli je to deviace, nemělo by sem také spadat působení bolesti masochistovi na jeho vlastní přání.

Ohledně únosu dítěte (§167) by neměl být trestný případ, kdy osoba, které dítě bylo svěřeno, opakovaně neoprávněně bránila styku dítěte s rodičem, který dítě následně unese. Může se zde jednat (vzhledem k problematickému působení soudů) o jednou možnost, jak reálně uplatnit své přiznané právo na styk s dítětem.

Ohrožování výchovy dítěte (§168) může mít různý stupeň, proto horní sazba dva roky je příliš nízká. Zde by se mělo uplatnit přesvědčení, že duše člověka je cennější než jeho tělo a tedy, že způsobení škody na duši je horší než poškození těla. Právě na to se vztahují Ježíšova slova, že pro toho, kdo by pohoršil jednoho z těchto maličkých (Mat 18,6), by bylo lépe, aby se utopil v moři. V textu paragrafu by mělo být výslovně zahrnuto i svádění nebo umožnění k bezdůvodnému používání násilí. Chybí podrobnější vymezení nemravného života, což by mělo zahrnovat nejen sexuální delikty, ale např. i drobné krádeže. Nesouhlasím sice, aby děti hráli na hracích automatech, ale provozovatel takových zařízení nemá právo hráče legitimovat a zjišťovat, zda je jim teprve 17 roků nebo už 18. Kromě toho by musel mít hrací automaty téměř neustále pod dohledem. Navíc pak zlo spočívá v tom, že někdo usiluje o snadné získání peněz na základě náhody, a když prohrává, tak je zbytečně rozhazuje. Pokud si takové dítě výjimečně či pouze občasně zahraje, nepovažuji to za závažnou věc. Nevidím zásadní rozdíl mezi hrou na automatech a např. takovými karetními hrami, které nevyžadují k výhře zvláštní důvtip.

Podání alkoholu dítěti (§171) formulací „opakovaně poskytne“ trestá např. i ty rodiče, kde je běžné, že v rámci nějakých slavnostnějších příležitostí dítě (tj. osoba mladší 18 let) dostane skleničku vína nebo kde tučnější jídlo zapíjí trochou piva. Něco jiného je poskytnutí takového množství alkoholu, že se dítě opije, nebo když je mu alkohol soustavně podáván v takovém množství, že se u něj vytvoří závislost na něm.

Problematiky omamných a psychotropních látek, jedů, anabolik a látek s hormonálním účinkem se týkají §251 až §257. Je správné tyto věci trestat, rovněž lze souhlasit s dělením drog na méně a více škodlivé a dle toho stanovit výši trestu. Mám za to, že trestnost by se měla týkat i samotných konsumentů drog. To by byl významný signál v současné naší společnosti, kde se často diskutuje o legalizaci (některých) drog. Takovým trestem může u ještě netrestaného být pouze napomenutí. V zásadě není rozdíl, zda si takový člověk nechává u sebe jen malé množství látky (dle návrhu zákona beztrestné) nebo zda se předzásobí na několik týdnů, takže překročí stanovený limit, do kterého je beztrestný. Navíc je nevhodné konkrétní podmínky trestnosti delegovat na usnesení vlády (viz §257), což může umožnit v praxi velké změny v posuzování jednotlivých případů bez projednání sněmovnou. Větší množství takové zakázané látky je samozřejmě důvodem k vyššímu trestu. Jeho vymezení by mělo být obsaženo přímo v zákoně tak, jak je tomu např. v případě stupnice výše způsobené škody. Dále pak cílem prodeje drog je uspokojit konsumenty a získat tak majetkový prospěch. Je proto nelogické stíhat prostředky (tj. prodej) a nestíhat dosažení cíle (držení a konsumaci drog konsumentem).

Za důležité považuji, aby bez ohledu na to, zda konsumace i malého množství drogy bude trestná, bylo trestné neoznámení pachatele, který konsumentovi drogu dodal. Problematické je ustanovení o prekursorech a jedech, pokud by měly i jiné neškodné legitimní užití.

Trestní sazba za týrání zvířat (§270) je v nepoměru k sazbě za týrání člověka. Za ubití psa je možný trest 3 roky odnětí svobody (pokud by takové surové bití přežil, tak jen 2 roky). Tyto tresty jsou přijatelné, ale za předpokladu zvýšení trestů pro podobné činy vůči člověku. Jako přitěžující okolnost by zde měla být uvedena sadistická motivace pachatele u takových činů jako je třeba upálení zvířete pro zábavu.

Trest za zanedbání péče o zvíře z nedbalosti (§271) je v případě, že je tím po delší dobu postižen větší počet zvířat (např. celý chov), příliš nízký (až na dvě léta, což umožňuje, aby nebyl uložen vůbec). Přitom k takovým činům dochází často ze zištných důvodů a navíc pachatelé zpravidla vědí, jakou péči zvířata potřebují, takže jejich nedbalost je spíše neochota o ně pečovat nebo ušetřit finanční prostředky.

Úplatkářství (§299 až §302) je správné trestat. Formulace „dá si slíbit úplatek“ je nejasná, spíše by se mělo jednat o vyslovení souhlasu s přijetím nabízeného úplatku. Samotné mlčení na nabídku úplatku nic neznamená. Neshledávám důvod, proč by měl být někdo povinen explicitně odmítnout nějakou výzvu k tomu, aby udělal něco špatného; stačí, když to neudělá. Horní hranice trestu 12 let za přijetí úplatku (§299 odst. 4) přinášející velký prospěch je nepřiměřeně vysoká s ohledem na výši trestu za jiné, zejména násilné činy. Úplatkářství by nemělo být trestné, pokud někdo nabídne nebo poskytne úplatek s cílem prokázat něčí zkorumpovanost a toto příslušným orgánům sdělí buď předem, nebo poté bez zbytečného odkladu. Je třeba vytvořit legislativní podmínky pro to, aby bylo možné jinak obtížně dokazatelný trestný čin přijetí úplatku zdokumentovat.

Násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci (§320) je postihováno nedostatečně (až na jeden rok) v případě vyhrůžky smrtí nebo jiné vážné škody. Jestliže vyhrůžka je jednoznačná (nejde jen o nějaký náznak, který lze vykládat různým způsobem) a zdá se, že je vážně míněna, může to představovat pro oběť dlouhodobý strach z jejího splnění. Výše trestu by v takovém případě měla být aspoň poloviční jako je tomu u činu, kterým je vyhrožováno. V každém případě (jako všude jinde) je třeba vypustit zvláštní zpřísnění trestu pro ideologicky motivované vyhrožování v odst. 2. Podobně je tomu u v zásadě duplicitního nebezpečného vyhrožování (§321). Formulace „jinou těžkou újmou“ je nejasná, rozhodně se nemůže jednat o hrozbu použití legálních prostředků proti někomu (např. hrozba ho za něco žalovat, bude-li v nějaké činnosti pokračovat) nebo využití vlastních práv, které pro někoho budou mít nepříznivé účinky (např. hrozba neprodloužit smlouvu s někým).

Hanobení lidských ostatků (§326) je opravdu hnusným činem. Sem spadá také nepietní nakládání s tělem dítěte při potratu, zničení či zohavení mrtvoly, kanibalismus, nekrofilie jako zvlášť závažné způsoby spáchání tohoto trestního činu. Někdy utajené uložení mrtvoly mimo stanovená pohřebiště může mít znaky hanobení lidských ostatků. Na druhou stranu je nesmyslné považovat za trestný čin např. otevření hrobu, ke kterému má dotyčný příslušné právo, a vyjmutí urny za účelem jejího přemístění, protože dotyčný právem nevidí žádný důvod platit za takové úkony hřbitovní správě.

Trestnost opilství (§327) je vázána dle návrhu zákoníku na okolnost, která se vymyká kontrole opilce, totiž zda se v tomto stavu dopustí činu jinak trestného. Spíše by se mělo trestat, že se někdo úmyslně přivede do stavu, ve kterém není schopen dostát svým povinnostem (např. pečovat o dítě – i když se mu nic nestane, někomu poskytnout pomoc, i když to zrovna nebylo zapotřebí) a nemá za sebe náhradu. Nemyslím si, že má být trestána ojedinělá opilost, je třeba trestat soustavné opíjení se či požívání jiných návykových látek (drog) a také vytvoření i závislosti na alkoholu (či drogách), i když nedochází ke stavu opilosti, kdy dotyčný je zbaven užívání rozumu. Ustanovení o opilství z nedbalosti je problémové, mělo by být spíše vypuštěno, neboť k opilosti může dojít někdy z nedostatku zkušenosti pijáka nebo z momentální fysiologické indisposice.

Účast na skupině organizovaného zločinu (§328) by měla být trestná nebo alespoň více trestná, jen jestliže je nějak materiální, ne tedy pouze ideová (např. omlouvání jejich činů).

[Akt. známka: 5,00 / Počet hlasů: 3] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Michal Kretschmer | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.