Dnešní datum: 21. 01. 2018  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Studie >> Trestní zákoník – VI. část

Studie

* Trestní zákoník – VI. část

Vydáno dne 26. 11. 2007

Spravedlnost Trestné činy proti majetku

V této části se budu zabývat některými činy, které poškozují majetek a některá práva spojená s majetkem. Jedná se o trestné činy proti majetku (§ 172 až §199), některé z trestných činů proti závazným pravidlům tržní ekonomiky a oběhu zboží ve styku s cizinou (§215 až §234) a o trestné činy proti průmyslovým právům a proti autorskému právu (§235 až §238). Ačkoli samo o sobě je závažnější někomu ublížit na těle než ho připravit o majetek, může krádež nebo jiný trestný čin proti majetku někomu zásadním způsobem zhoršit podmínky jeho života na řadu let nebo až do jeho smrti. Proto je třeba tyto činy náležitě trestat. Veřejnost též těžce nese, když vidí, jak některé osoby se živí touto (někdy sice menšího rozsahu, ale za to soustavnou) kriminalitou místo poctivou prací a prochází jim to. Jestliže pachatel takového činu je již za něj trestán po několikáté, trest by měl být velmi přísný, aby pachatel již neškodil, neboť naděje na jeho nápravu se nezdá být veliká, což ovšem platí i pro jiné trestné činy.

Navrhované tresty za krádež (§172) jsou příliš nízké, zejména formulace „až na dvě léta“ v odst. 1 umožňuje, že pachatel nebude potrestán vůbec. Podmínkou trestnosti je škoda nikoliv nepatrná, což je dle §414 nejméně 5000 Kč. Nemyslím, že je nepatrnou škodou, jestliže někdo přijde o více než polovinu svého měsíčního platu nebo důchodu. Tento limit by tedy měl být snížen na 1000 Kč nebo na 2000 Kč. Pokud však tento čin byl páchán vloupáním (§397) nebo jedná se o tzv. kapesní krádež, je správně stanoveno, že se jedná o trestný čin bez ohledu na výši vzniklé škody. Je však třeba, aby došlo-li k více činům, byla výše škody sčítána a dle toho pachatel posuzován, aby tak bylo trestné i opakování drobných krádeží.

Jako přitěžující okolnost by měl být uveden případ, kdy s ohledem na majetkové poměry poškozeného je způsobená škoda pro něj významná, ač nedosahuje jednotlivých limitů dle §414 (okradení chudé osoby o veškeré její úspory nebo významnou část jejího majetku). Totéž platí i pro zpronevěru (§173), neoprávněné užívání cizí věci (§174) a podvod (§176). U podvodu je dále problematické ustanovení o „využití něčího omylu nebo zamlčení podstatné skutečnosti“, neboť by to znamenalo, že ten, kdo někoho vybídne k uzavření smlouvy, by ho musel upozornit i na všechna s ní spojená úskalí. Navíc při využití standardizovaných textů smluv si toho nemusí být ani vědom. Formulaci je tedy třeba zpřesnit. Za podvod je třeba požadovat i použití přijatého daru v rozporu s účelem a podmínkami dárce. Obdobné ustanovení o zamlčení podstatných údajů se vyskytuje i jinde (§177 – pojistný podvod, §178 – úvěrový podvod, §179 – dotační podvod). Pokud někdo při sjednávání pojistné nebo úvěrové smlouvy uvede nepravdivé údaje s účelem, aby došlo k uzavření smlouvy, nebude potrestán, pokud ke škodě nedojde. To se zdá nesprávné, ledaže by opravdu způsobení škody reálně nehrozilo.

Ohledně stanovení výše škody je formulace obsažená v §413 nedostatečná. Je třeba započíst i čas, který poškozený (a to i když není výdělečně činný) potřebuje k obstarání věci nebo k uvedení poškozené věci do původního stavu. Dále je třeba řešit pro účely zákona cenu nenahraditelných věcí (např. zničení rodinné památky, což může být pociťováno jako vážná škoda).

Neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru (§175) je trestán nedostatečně (až na dva roky), pokud k tomuto činu nedošlo v důsledku mylného přesvědčení, že právo je na straně pachatele. Svémocné vykázání či vystěhování někoho z bytu, který přes upozornění nadále používá bez náležitého právního důvodu (uplynutí platnosti nájemné smlouvy nebo její neexistence), by trestné nemělo být vůbec.

U podílnictví (§181) je nutné vědomí toho, že se jedná o něco, co bylo získáno trestným činem. Podílnictví by mělo být trestné i v případě, že pachatel např. vědomě běžně vykupuje od různých osob ukradené předměty, i když každá taková krádež pro svou malou hodnotu není trestným činem. Podílnictví z nedbalosti (§182) je sporná skutková podstata, protože ten, kdo přechovává nějakou věc (bazary, prodej uměleckých předmětů v aukci aj.) by musel zjišťovat, jak byla nabyta, což často není v jeho silách. Podobně při pronajmutí nějakého prostoru dochází k tomu, že si do něj (úschovny zavazadel, bezpečnostní schránky) nájemce něco uloží, přičemž pronajímatel vůbec neví, co to je. Trestnost by měla být jen v případě, že podle poznání pachatele bylo pravděpodobné, že jde o věc či hodnotu získanou trestnou činností, a pachatel si mohl v té věci zjednat poměrně snadno jasno a přesto tak z nedbalosti neučinil. Podobně je tomu u legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti (§184).

Lichva (§185) není dobře definována. Není jasné, co je to hrubý nepoměr“. Jaký úrok z půjčky je už lichvářský? Lichvu lze páchat i smluvními pokutami, které jsou příliš vysoké. Problematické je ustanovení o využití něčí „nezkušenosti, lehkomyslnosti“, což by se mohlo nedůvodně obrátit proti půjčovateli či prodejci. Lichva by se měla omezit na využití něčí rozumové slabosti, tísně nebo zjevného rozrušení. Mělo by však být postihováno i nemravné obohacování se, kdy je něco prodáváno za cenu značně překračující náklady na její pořízení, dopravu na místo prodeje a skladování. Přitom se nemusí jednat o lichvu, neboť kupující nebudou ve stavu tísně. Podobně je tomu při dohodě prodejců za účelem zabránění konkurence a dosažení vysokých cen.

O zatajení věci (§186) by se nemělo jednat, když se jedná o něco, jehož vlastníka je prakticky nemožné zjistit, Rovněž nesouhlasím s fikcí, že např. nějaký starý poklad, o kterém nikdo nevěděl, patří státu a tudíž že nálezce, který si jej ponechá, se dopouští trestného činu.

Poškození věřitele (§189) je jasné ve vztahu k nesporným pohledávkám. U sporných pohledávek může docházet k dlouhotrvajícím právním sporům, během které je potřeba s věcmi nakládat. Je to třeba řešit tak, aby vlastníci či držitelé věci nebyli neúměrně omezováni. Zvýhodnění věřitele (§190) je v některých případech dáno zákonem (státní instituce, pohledávky za výživné). Podobně i zde hrozí, že někdo nebude moci uhradit po dlouhou dobu své nesporné závazky až do soudního rozhodnutí, protože někdo vůči němu uplatňuje sporné pohledávky.

Poškozování cizí věci (§195) je trestáno příliš mírně (až na jeden rok). Problematický je odst. 2, který stíhá toho, kdo „poškodí cizí věc tím, že ji postříká, pomaluje či popíše barvou nebo jinou látkou“ a přitom zde není uvedena žádná minimální výše nákladů spojených s uvedením věci do původního stavu. Ta může být opravdu nepatrná (např. pomalované lze smýt vodou nebo stačí koupit plechovku běžné barvy a věc přelakovat). V tom případě jde spíše o přestupek. Samozřejmě i zde je třeba vypustit ideologicky motivovaný odst. 3 bod b).

V závažných případech zneužívání vlastnictví (§196 – např. zničení významné kulturní či umělecké památky) je trest odnětí svobody na dva roky příliš nízký.

Neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací (§197) by měl být trestný, pokud jeho cílem je způsobit významnější škodu. Pokud nedojde k poničení dat, které nelze snadno napravit, nebo nevznikne jiná škoda, mám za to, že by to nemělo být stíháno vězením. Mám zde na mysli hackerství ze žertu nebo s cílem dokázat, že to dovedu, kdy např. na něčí webové stránky je umístěn nějaký obrázek či provokativní text. Podobně je tomu u opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat (§198). Získání schopnosti neoprávněného přístupu ještě neznamená, že této možnosti bude využito, takže je nesmyslné je trestat téměř stejně jako samotný neoprávněný přístup. Kromě toho ochrana dat a celého počítačového systému je především záležitost jeho vlastníka nebo provozovatele, kteří by ve vlastním zájmu měli tomu věnovat patřičnou pozornost.

K poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásahu do vybavení počítače z nedbalosti (§199) může dojít souběhem dvou faktorů. Jeden uživatel omylem smaže data, přičemž správce systému je z nedbalosti opomene zálohovat. V tomto případě je viníkem správce systému, ač ten žádná data nepoškodil ani neučinil zásah do počítačového systému. Je třeba lepšího vymezení této skutkové podstaty.

,B>Porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže (§215) je oprávněně trestné. Problémová je však formulace „vyvolávání nebezpečí záměny“ (v odst. 1 bod c). Je to dost subjektivní pojem, protože zda k záměně dojde, záleží na pozornosti a/nebo inteligenci oklamaných. Je tu např. rozdíl mezi malou odchylkou v nějakém vyobrazení a mezi podobně znějícím názvem (jako třeba značka Yvona, používá-li konkurent Avona). Je to třeba formulovat přesněji, aby bylo jasné, že jde úmysl s cílem oklamat i poměrně pozornou osobu. Srovnávací reklama by měla být trestná jen v případě, že je nepravdivá.

Podobně je tomu i u manipulace s kurzem finančních nástrojů (§217 s formulací „zadá pokyn, který je způsobilý vyvolat nesprávnou představu“ (odst. 1 bod b), která se odvolává na subjektivní úsudek účastníka trhu s cennými papíry. Tady jde o to, zda pachatel měl úmysl oklamat nebo zda mimo jeho vůli si někdo nesprávně nevyložil jeho chování.

U poškozování spotřebitele (§220) je třeba, aby významnost škody byla stanovena jako součet škody způsobené všem poškozeným spotřebitelům. Pokud není možné ji přesně zjistit, je třeba stanovit odhadem její minimální výši.

Zneužití informace a postavení v obchodním styku (§222) by se mělo vztahovat i na osobu, kterou takovou informaci získá tímto způsobem, tedy nejenom na toho, kdo ji získal při výkonu svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce. Naproti tomu, pokud se někdo dozví takovou neveřejnou informaci jiným způsobem a využije ji, neměl by být trestán. Je tu též nebezpečí, že někdo bude neprávem obviněn, když jedná tak, jakoby takovou informaci měl, ačkoli je to jen náhoda nebo výsledek jeho úvahy.

Zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě (§223) je v návrhu dosti obecně formulováno. Rozhodně by sem mělo spadat také bezdůvodné (s ohledem na účel soutěže) stanovení takových podmínek, které někoho zvýhodňují nebo naopak. Snad také i úmyslné předčasné informování někoho o podmínkách soutěže, takže je tím zvýhodněn větším časem na přípravu nabídky.

Pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži (§224) by měly postihovat i domluvení účasti dalších účastníků, aby se vyvolalo zdání poctivé soutěže.

V návrhu trestního zákoníku postrádám paragraf o úmyslném vyvolávání inflace, což může v krajním případě vést až k ožebračení celých skupin obyvatelstva.

Ohledně porušení práv k ochranné známce a jiným označením (§235) by měl být úmysl, tedy vědomí, že se nejedná o výrobky vytvořené vlastníkem ochranné známky. V některých případech může být obtížné nebo dokonce nemožné pro drobného prodejce zjistit, zda prodejem neporušuje práva k něčí ochranné známce. Rovněž by neměl být trestný případ, kdy někdo užívá ochranné známky v době, kdy se o její vlastnictví vede spor. Kromě toho chybí jako podmínka trestnosti v odst. 1 a 2 nějaká minimální výše škody, která tím vlastníkovi ochranné známky vznikla, což by znemožňovalo trestat někoho, kdo prodal takové zboží v hodnotě několika set korun. Podobně je tomu i u porušení chráněných průmyslových práv (§236).

Porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi (§237) je trestné, jestliže se jedná o zasažení „závažným způsobem do zákonem chráněných práv“. Není dost jasné, co v této souvislosti znamená slovo „závažný“. Rozhodně by to neměly být takové věci jako je neoprávněné kopírování si díla pro sebe nebo nevýdělečným způsobem pro malý okruh přátel nebo zkopírování bez souhlasu autora něčího textu z jiných internetových stránek na své vlastní stránky. Kromě toho celá koncepce autorského zákona včetně doby ochrany autorských práv by si vyžadovala samostatný kritický rozbor.

Padělání a napodobení díla výtvarného umění (§238) má jasné znaky podvodu (dle §176) nebo úmyslu jej spáchat. Nevidím proto důvod, aby bylo uvedeno jako samostatná skutková podstata.

[Akt. známka: 2,80 / Počet hlasů: 5] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Michal Kretschmer | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.