Dnešní datum: 15. 10. 2018  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Studie >> Trestní zákoník – III. část

Studie

* Trestní zákoník – III. část

Vydáno dne 04. 10. 2007

Spravedlnost Činy související se sexualitou
V této části se budeme zabývat znásilněním (§157), sexuálním nátlakem (§158), pohlavním zneužitím (§159), kuplířstvím (§160), prostitucí (§161), šířením pornografie (§162), přechovávání dětské pornografie (§163), zneužití dítěte k výrobě pornografie (§164), soulož mezi příbuznými (§165), svádění k pohlavnímu styku s dítětem (§174). Částečně se toho týká i ohrožování mravní výchovy dítěte (§173).

Znásilnění je čin, který se týká jak případů, kdy útočník zneužije osobu, kterou dosud neznal nebo sice znal, ale nikdy mu neprojevila ani náznak sexuální náklonnosti, tak i případů, kdy oběť pachatele k sexuálnímu styku sama nějak podněcovala, avšak nakonec odmítla s ním souhlasit. Je jasné, že v prvním případě takovéto nevyprovokované znásilnění je výrazně horším činem, který je způsobilý zanechat na oběti těžké, někdy i celoživotní psychické a někdy i fyzické poškození. Je to čin srovnatelný s vraždou. Navíc jeho pachatelé často mají tendenci jej opakovat. Proto navrhovaná trestní sazba 6 měsíců až 5 let v případě donucování k pohlavnímu styku hrozbou je nepřiměřeně nízká, rovněž tak 2 až 10 let zmíněných v odstavci 2, jestliže se jedná o soulož nebo jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží. Zvýšená trestní sazba je v případě, že se jedná o dítě mladší 14 let, což je v tomto případě příliš nízká hranice, měla by být 18 let. Chybí zde uvedení některých přitěžujících okolností, jako je homosexuální styk při znásilnění, znásilnění povedené skupinou pachatelů (ať již každý z nich se ho přímo dopustil nebo jen pomáhali násilníkovi čin vykonat), početí dítěte v důsledku znásilnění, panenství oběti, nakažení oběti pohlavní nebo jinou chorobou, opakované znásilnění. Přitěžující okolností je i to, když pachatel někoho nutí k pohlavnímu styku nebo podobnému chování vůči jiné osobě. V případech, že pachatel byl pro nevyprovokované znásilnění již trestán, je třeba, aby při novém takovém skutku byl potrestán výrazně více, případně až doživotně nebo trestem smrti. Zákon správně považuje za přitěžující okolnost s vyšší sazbou, jestliže k činu došlo „ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranného léčení, zabezpečovací detence, ochranné nebo ústavní výchovy, anebo v jiném místě, kde je omezována osobní svoboda“, chybí však trest pro osoby odpovědné za pořádek v takovém zařízení, když nepodnikly přiměřená opatření, aby ke znásilnění i k pokusům o ně nemohlo docházet. Totéž platí i ohledně sexuálního nátlaku (§158 odst. 4 bod b).

Zcela jiná situace je u vyprovokovaného znásilnění, kdy si např. žena pozve muže k sobě do bytu za účelem pohlavního styku, ale v poslední chvíli si to rozmyslí a onen muž se neovládne a znásilní ji. Částečně se to týká i takových případů, kdy oběť svého partnera líbá či objímá, avšak samotný pohlavní styk nechce. Podobný je mnohdy i případ znásilnění mezi manželi, případně milenci, kdy mezi nimi docházelo ke konsensuálnímu pohlavnímu styku, avšak v konkrétním případě si jeden z nich, obvykle muž, jej vynutí násilím, kterému mohla např. předcházet snaha manželky o psychické týrání manžela bezdůvodným odmítáním pohlavního styku. V takových případech zpravidla k psychickému traumatu oběti nedojde, oběť si znásilnění spoluzavinila, a proto je nepřiměřené pachatele trestat byť na spodní hranici navržené sazby. V takových případech by podle okolností postačovalo napomenutí pachatele, případně mírný podmíněný trest. V každém případě je třeba trestný čin znásilnění a podobně i sexuálního nátlaku spolehlivě prokázat, neboť dochází k případům, kdy údajná oběť z něj někoho křivě obviní, ačkoli k pohlavnímu styku došlo po vzájemném souhlasu.

Ohledně trestného činu sexuálního nátlaku je navrhovaná sazba rovněž nepřiměřeně nízká a přitěžující okolnosti jsou stejné.

Návrh trestního zákoníku snížil hranici pro trestnost i konsensuálního sexuálního styku z 15 na 14 let. To umožňuje, že dospělý učitel nebo vychovatel může beztrestně svést svou žačku, pokud je starší 14 let. Myslím, že pro praktické posouzení takových styků s mladými osobami, skoro dětmi, by měl být zohledněn věk pachatele. Ta hranice pro pohlavní zneužití mohla být klidně naopak zvýšena na 16 let např. s tím, že pachatel nebude potrestán, pokud není starší o více než 3 roky než oběť. To by umožnilo netrestat chlapce, který svede svou o něco mladší spolužačku, ale potrestat dospělé za sex s máloletými. Taková zvýšená věková hranice by mohla být uplatněna jako přitěžující i u dalších trestných činů (viz §42 bod h) jako je třeba podávání drog nebo účast na sebevraždě.

Kuplířství je sice považováno za trestný čin, ale jeho cíl, totiž prostituce, je podle návrhu za jistých podmínek beztrestný. To je nelogické, pokud prostitutka vykonává svou činnost dobrovolně. Jinak se jedná o znásilnění, sexuální nátlak či útisk a vzhledem k obvyklému opakování takového činu může být použito horní sazby. Prostituce je ovšem něco politování hodného a je hnusné, když z toho někdo kořistí. Bylo by proto logické, aby samotná prostituce byla trestným činem a kuplíř by pak byl spolupachatelem. Přesto se mi však zdá menším zlem než její bezpodmínečná kriminalizace, aby bylo upouštěno od potrestání, pokud je provozována na diskrétním místě (např. byt prostitutky), není veřejně a zejména vtíravě nabízena a děje se bez spolupráce s jinými osobami. Pak by kuplířství mohlo být trestným činem. V návrhu zákoníku chybí u kuplířství jako přitěžující okolnost, jestliže se vztahuje na osoby mladší 18 let. Zvlášť přitěžující okolností je, když v takovém případě se dopouští kuplířství některý rodičů a využívá přitom k tomu své dítě.

§161 stíhá provozování prostituce v blízkosti školy, školského zařízení nebo jiného místa, které je vyhrazeno nebo určeno pro návštěvu dětí. To je jistě zvlášť přitěžující okolnost – viz moje úvahy v předchozím odstavci. V návrhu však je uvedeno „bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta“, což umožňuje, že nebude potrestán vůbec. Kromě toho tím není postižena propagace a nabízení prostituce v těchto místech, když samotná prostituce je provozována jinde. Podobně se to týká prodeje pornografie, provozování sex shopů a reklamy na to, což v návrhu není zmíněno.

§162 stíhá šíření pornografie dětem (tj. osobám mladším 18 let dle §407) nebo využití dětí při výrobě pornografie. Navržená trestní sazba „až na dvě léta“ je nízká, umožňuje, že pachatel nebude potrestán. Zvlášť nebezpečné je zde značně úzké vymezení pornografie, jak je uvedeno v důvodové zprávě: „Ve smyslu platné judikatury se za pornografické dílo považuje jakýkoli předmět, který zvláště intenzivním a vtíravým způsobem zasahuje a podněcuje samotný sexuální pud. Současně takové dílo hrubě porušuje uznávané morální normy společnosti a vyvolává pocit studu. Pro pornografický charakter je rozhodující obsah celého díla, nikoli jen určitá část, výseč, kapitola, úryvek apod. Závadný obsah může být vyjádřen slovně, písemně, zvukem, obrazem, zobrazením (plošným i prostorovým) nebo i kombinací těchto způsobů. Pouhé zobrazení nahého lidského těla, např. při koupání, modelu v ateliéru nebo v exteriéru, k reklamním účelům apod., není pornografií. Za pornografii nelze považovat ani umělecké dílo, byť by zobrazovalo nejintimnější chvíle lidí, příp. i vyvolávalo sexuální vzrušení či vzbuzovalo pocit studu nebo ošklivosti. Předměty historicky cenné, byť by jinak měly pornografický charakter, sem též nelze zařadit. Předměty svou povahou určené k vědeckým, uměleckým, osvětovým cílům nelze považovat za pornografická díla (např. fotografie genitálií v učebnici soudního lékařství, osvětový film znázorňující sexuální chování lidí se zaměřením na předcházení nechtěnému těhotenství, pohlavním chorobám apod.).“ Pornografii je třeba definovat dostatečně přísně, aby zahrnovala vše, co je zobrazováno za účelem vydráždění sexuality (takže to samozřejmě nebudou obrázky nebo fotografie v lékařské učebnici) tak, aby nebylo dovoleno ji šířit pod záminkou (avantgardního) umění nebo „sexuální osvěty“. Pornografie je něčím nepřirozeným (na rozdíl od soulože mezi mužem a ženou). Proto je třeba ji postihovat více, navíc se často s ní dostanou do kontaktu i osoby, které tak nechtějí činit. Rovněž je prokázána korelace mezi násilnými sexuálními činy a sledováním pornografie. Takže pornografii je třeba zakázat vůbec nebo alespoň ji vykázat do míst speciálně k tomu určených, kam slušný člověk nemá obvykle důvod vstoupit. Jako přitěžující okolnost je třeba zmínit nejen násilí spojené s pornografickým zobrazením nebo styk se zvířetem (§162 odst. 2), ale i zobrazení homosexuálních aktů jako něčeho proti lidské přirozenosti. Výslovně je třeba také stíhat sexuální živou podívanou (life show) – ať již jejím zařazením pod pornografii nebo jako samostatnou skutkovou podstatu.

Přechovávání dětské pornografie, pokud je úmyslné, by mělo být trestné. Výjimkou zde může být případ, kdy ji někdo má v omezené míře ke studijním účelům (psychiatři, psychologové, publicisté). Trestnost přechování by se měla vztahovat minimálně i na některé další druhy pornografie. Chybějící spodní hranice ve výši trestu „až na dva roky“ umožňuje, že pachatel nebude potrestán.

Trestní sazba jeden až pět let u zneužití dítěte k výrobě pornografie je příliš nízká, zejména jedná-li se o osobu mladší 15 let či osobu, která se toho nezúčastnila dobrovolně. Nedobrovolné využití někoho při výrobě pornografie je třeba přísně trestat bez ohledu na věk takové osoby. Přitěžující okolností je zde homosexuální pornografie.

Trestnost soulože mezi příbuznými by měla zahrnout soulož se strýcem či tetou, rovněž i jiný sexuální kontakt mezi takovými osobami by měl být trestný. Podobně by měl být postižen sexuální styk s adoptovanou osobou (případně s omezením do 18 let jejího věku).

Svádění k pohlavnímu styku osoby mladší 18 let za úplatu nebo jinou výhodu by mělo být trestáno přísněji – v návrhu je „až na dvě léta nebo peněžitým trestem“, chybí tedy spodní hranice, což umožňuje, že pachatel nebude potrestán. Následující §175 poskytující takovému sváděnému dítěti beztrestnost je nedůvodný, vhodnější by byl nějaký mírnější trest za přijetí takového návrhu.

Je zásadní chybou, že český právní řád připustil tzv. registrované partnerství homosexuálů. Tento zákon je třeba bezodkladně zrušit a naopak stanovit trestnost homosexuálního styku* a podobných pohlavních kontaktů mezi homosexuály, protože odporují přírodě. Výše trestu by měla záviset na to, zda k tomu dochází skrytě nebo naopak (polo)veřejně. V minulosti pachatel takového činu mohl dostat až 10 let vězení a mnozí doporučovali i trest smrti, když pachatel se činu přes potrestání dopustil již vícekrát. Nemyslím, že je třeba pořádat hon na homosexuály, pokud své ohavné skutky páchají tajně a nechlubí se jimi na veřejnosti, ale důležité je, aby všichni věděli, že se jedná o trestný čin. Trestní zákon totiž takové vychovává a stanovení, že něco je trestné, zabrání, aby někteří to považovali za mravně dovolené. Trestný by měl být i sex se zvířetem, s mrtvolou a případně i další perverze.

Diskutabilní je otázka, zda má být trestné cizoložství **, jak je tomu v některých státech. Ublížení, která se někomu stane v důsledku nevěry manžela či manželky, může být větší než třeba zmlácení, které trestné je. Šel bych tu střední cestou. Domnívám se, že je tu vhodné rozlišit cizoložství za situace, kdy manželství není ještě zcela rozvrácené, a za situace, kdy manželé už spolu nežijí. V prvém případě se jedná také o rozvracení rodiny a doporučoval bych jeho trestnost.

Sexuální trestné činy jsou zmíněny i v rámci §140 (obchodování s lidmi) a §374 (útok proti lidskosti – znásilnění, sexuálního otroctví, vynucené prostituce, vynuceného těhotenství, vynucené sterilizace nebo jiné obdobné formy sexuálního násilí v rámci rozsáhlého nebo systematického útoku zaměřeného proti civilnímu obyvatelstvu). Je otázkou, zda je třeba zavádět tyto samostatné skutkové podstaty nebo zda by spíše neměly být zahrnuty jako zvlášť přitěžující okolnosti pod výše zmíněné paragrafy a pod paragraf o vydírání. Nepřijatelné je ustanovení §336 odst. 2, podle kterého policista plnící úkoly jako agent , který se účastní činnosti skupiny organizovaného zločinu nebo jako člen organizované skupiny nebo některou takovou skupinu podporuje, není trestný pro takové trestné činy obchodování s lidmi (§ 140), svěření dítěte do moci jiného (§ 141), kuplířství (§ 160), šíření pornografie (§ 162), zneužití dítěte k výrobě pornografie (§ 164).“ Chápu, že takový agent může nebýt trestný pro některé v tomto paragrafu jmenované činy (třeba udávání padělaných peněz) přímo nepostihující osoby, ale ne pro výše jmenované činy týkající se dokonce dětí.

* Při vší úctě k autorovi se nedomnívám, že by bylo záhodné trestat homosexuální pohlavní styk, pokud se tak děje soukromně. Je to věc těch dvou lidí a ačkoli odmítám adopce dětí homosexuály a z institucionálního hlediska i registrované partnerství, myslím, že by nebylo správným krokem zasahovat do soukromého života homosexuálních párů.

** Taktéž si nemyslím, že by se měl zákon vztahovat na nevěru, respektive cizoložství. Připadá mi zaprvé opět zbytečné a chybné, aby "stát zasahoval lidem do ložnic" a za druhé bych v takovém návrhu viděl i extrémní byrokratickou a justiční zátěž jak pro soudy i pro policii (dovedu si představit, kolikrát by se na základě trestnosti cizoložství zbytečně vyšetřovalo kvůli příliš žárlivým manželkám).

Zmíněné připomínky nemají za úkol nijak snižovat solidní studii pana Kretschmera. Jejich cílem je spíš upozornit na problematické body a podnítit tak diskusi.

Za redakci NM Ondřej Šlechta

[Akt. známka: 4,20 / Počet hlasů: 10] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Michal Kretschmer | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.