Dnešní datum: 24. 08. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Kultura >> Starý královský palác

Kultura

* Starý královský palác

Vydáno dne 08. 08. 2001

Na Pražském hradě může dnes návštěvník bez problémů navštívit Starý královský palác. Je to jistě na naše poměry architektonický skvost, místo s dlouhodobým vývojem, na němž se z pochopitelných důvodů podepsali přední stavitelé příslušných období v našich podmínkách. Přesto si sebekriticky přiznejme, že z celoevropského hlediska se jedná o budovu architektonicky druhořadou, byť zdaleka ne nevýznamnou.

Ač je dnes zpochybňována teorie ohnisek v dějinách výtvarného umění, přece jen je pravdou, že naše území bývalo v naprosté většině času civilisace více na okraji kulturního a uměleckého dění než v jeho středu. Přes to je nutno mít na zřeteli umělecko historický význam užšího, tedy českého a středoevropského, území. V nejvyšším patře paláce si podává ruce pozdní gotika s prvními projevy renesančního slohu v Čechách, součástí paláce je i Ludvíkovo křídlo, obecně označováno za první renesanční palácovou stavbu u nás, byť se stále nejedná o samostatnou budovu, ale jen přístavbu k budovám starším. Nechci zabřednout do zbytečných podrobností, jelikož námětem mého zamyšlení není úroveň hradní architektury a tak jen připomenu významné dvouramenné schodiště bez střední nosné zdi, které v našich podmínkách předběhlo dobu o téměř dvě staletí.

Pro nás, hrdé Čechy a vlastence, mají však tyto prostory ještě jeden, a to snad významnější, rozměr. Jestliže se o některých místech říká, že jimi procházely dějiny, pak zde můžeme bez nadsázky říci, že ve Starém královském paláci se dějiny dělaly, přinejmenším dějiny Českého království a vedlejších zemí Koruny. Návštěvník prochází slavným Vladislavským sálem, ve kterém shromáždění stavů korunních zemí holdovalo zvoleným králům, později alespoň přijímalo korunní prince podle dynastického principu, které formálně schvalovalo a ve kterém se konala většina presidentských voleb za republikánské éry (mimochodem, nikdy jsem nepochopil, proč poslední volba neproběhla zde, ale v sále Španělském). Z Vladislavského sálu můžete vstoupit na tribunu královské kaple Všech svatých, jsou přístupny prostory Zemských desek i místnost staré Sněmovny. Součástí prohlídky je i jedno podlaží Ludvíkova křídla včetně místností České kanceláře, z nichž zadní se zapsala do dějin jako pozadí pro druhou pražskou defenestraci, poněkud úsměvný úvod ke strašlivé třicetileté válce.

Zájemce o obecnou politickou historii či o dějiny umění jistě zajásá nad změnami nastalými za posledních deset let, kdy se z uzavřeného Hradu postupně stále více stává prostor veřejný. Má-li však tento člověk i ještě trochu úcty k dějinám a zejména k tak významnému místu, jakým Starý královský palác pro Čechy i český stát bezesporu je, musí být jeho dojem mírně řečeno rozporuplný. Pomalu, ač nerad, si zvykám na davy převážně zahraničních turistů v našem hlavním městě. Dlužno však podotknout, že v celém nejvyšším podlaží paláce není ani jediná popiska v cizím jazyce a těch několik málo českých je natolik rozvláčných a psaných tak archaickým jazykem, že je přelouská asi jen opravdový fanatik, alespoň jsem si krom sebe nevšiml nikoho, kdo by se tím zdržoval. Přitom právě cizinci tvoří, alespoň v hlavní a letní sezóně, drtivou většinu návštěvníků. Bez potřebných informací je toto místo, pro jiného takřka posvátné, jen dalším zámkem, který za svůj život viděli. A v tomto zámku navíc není zlacených postelí, loveckých trofejí a válečných zbrojí, kterými se tyto atrakce většinou chlubí. Pak se vlastně našinec ani nemůže divit, že vidí jen znuděné tváře, na tribuně kostela Všech svatých narazí na objímající se mladý pár, který je jednoznačně zaujat sebou samým a okolí jej příliš nevzrušuje, že v prostorách Zemských desek sedí obstarožní přitloustlí Španělé, unaveni prohlídkou města a Hradu, na vystavených exponátech – renesančních truhlách pro uchovávání archiválií a že na Ludvíkovo křídlo ani těm nejvytrvalejším cizincům nezbudou síly. A tak největší atrakcí prohlídky paláce je pro většinu návštěvníků výstup na jižní terasu, se které se otvírá vskutku úchvatný výhled na zahradu Na Valech a přes ní na pražské panorama.

Jsem rád, že se nejvyšší patro Starého královského paláce v mezidobí mezi presidentskými volbami a 28. Říjnem zpřístupnilo pro veřejnost. Ale vzhledem k historickým souvislostem a nepochybné závažnosti místa by bylo lépe opustit porevoluční „partyzánské“ otevření prostor Hradu a turistický okruh lépe zorganisovat. Myslím, že než současný stav by bylo skoro lepší, alespoň podle mého náhledu, prostory uzavřít. Prohlídkové okruhy po palácích hlav států existují i v jiných zemích, nejnověji i v Británii a Itálii, ale jsou přeci jen o mnoho přísněji a pečlivěji uspořádány. Také ostraha a „dozor“ (tím myslím kontrolory vstupenek) by mohly vystupovat lépe a ovládat cizí jazyky (vrcholem všeho asi jsou „černí šerifové“, kteří mají v katedrále sv. Víta na hlavě své neuvěřitelné brigadýrky; pokrývka hlavy je sice součástí uniformy, ale donedávna bylo dobrým zvykem v místnostech – samozřejmě mimo synagogy – smekat).


[Akt. známka: 2,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Jan Maloušek | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.