Dnešní datum: 17. 11. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> Senátní zákaz totalitních symbolů: hořká pachuť zůstává.

Uvahy

* Senátní zákaz totalitních symbolů: hořká pachuť zůstává.

Vydáno dne 21. 09. 2007

Keltský kříž Návrh novely trestního zákona, který má zakázat používání komunistických a fašistických symbolů, ve čtvrtek odolal zamítnutí. Senátory byl vrácen k dalšímu projednání. Propagování totalitních hnutí by podle novely mělo být trestáno až osmi lety vězení, za používání hákového kříže nebo zkříženého srpu a kladiva by mohly hrozit až tři roky žaláře.

Novela dále počítá s možností trestat až třemi lety odnětí svobody za popírání „nacistické, komunistické, či jiné genocidy“, taktéž s třemi lety pro toho, kdo by veřejně projevoval sympatie těmto hnutím tím, že by užíval, vystavoval nebo šířil jejich symboly, jako je hákový kříž, symbol SS, šipkový kříž, srp a kladivo, pěticípá rudá hvězda. Stejný trest by měl hrozit i za hajlování.

Nemohu si pomoci, ale podobné zákoníky, trestající symboly, schvalování, či vyjadřování podpory čemusi, neřku-li projevování sympatií, považuji za krajně nešťastné.

Předně: chceme-li bojovat proti nějakému totalitnímu režimu, musíme rozlišit, JAK chceme bojovat. Pokud je totalitní režim určitý současný status quo, vláda, která potlačuje naše práva atd, (viz například nacistická okupace, komunistická totalita), pak boj probíhá buď na poli válečném, nebo v podzemí, v uzavřených kroužcích, nelegálních tiskárnách, disentech, a podobně. Funguje-ji jakýsi svobodný systém, uvnitř něhož však existují jisté proudy (totalitní), které považujeme za určité ohrožení, musíme si položit otázku, zda represe tento proud spíše neposílí.

To je jádro problému. Já osobně zastávám ten názor, že novela tohoto zákona, od které si určití senátoři slibují především „likvidaci komunistického nebezpečí“ (neboť neonacisté jsou v Česku problém vcelku marginální), komunisty naopak posílí. Nejsem příznivcem deklaratorního a verbálního „antikomunismu“ ve stylu senátorů Štětiny a Mejstříka. Domnívám se totiž, že zákaz komunistické strany byl možná něco platný autoritativnímu režimu generála Pinocheta, ale demoliberální systém, který by stranu s nezanedbatelným voličským potenciálem (a tou KSČM bezpochyby je) zakázal, docílí jen jejího posílení. Zákaz totiž bude pouhou kosmetickou úpravou, zakázaná strana by vznikla záhy poté s jiným názvem a navíc posílená puncem „ublíženého“.

Proč posílat do vězení za nošení triček se srpem a kladivem, s Che Guevarou, nebo se svastikou? Nehledě na výše zmíněné, není takový paragraf také zbytečným zatěžováním orgánů činých v trestním řízení? Mladý komunista za stalinistické tričko, stejně jako pubescentní „nácek“ za triko s nápisem, oslavujícím jednotky SS nakonec s největší pravděpodobností „bručet“ nepůjdou, ale toho papírování a protokolování…

A to není všechno. Hodlá tato novela rozlišit, kdy v otázce totalitních symbolů půjde o „dávání na odiv“ a kdy o sběratelské, nebo historické účely? A kdo a jak to bude rozlišovat? A co když bude existovat legální obchod se suvenýry z druhé světové války a bude patřit známému neonacistovi? Půjde o skrytý úmysl? A co teprve takoví hinduisté ? Pokud se zaměříme na rudou hvězdu, nechci domýšlet, co s takovou Slávií Praha…

Problém je v tom, že se tato novela spokojuje s pouhým konstatováním, často ve stylu, že se nesmí „komunistické, fašistické a ostatní“. Vůbec blíže necharakterizuje, neurčí, kdy v případě propagace něčeho „komunistického, či fašistického“ bude jednat o snahu propagandisticky šířit tyto myšlenky a kdy zkrátka půjde o nutnost, například z historiografického hlediska určité symboly a reálie dávat na odiv? Vložením slovíčka „..a ostatní“ se navíc vystavujeme nebezpečí velmi vágního výkladu a možnosti zahrnout pod kategorii „fašismus“ ještě více, než se dnes v už tak pohnutých konotacích děje. Nechci se dočkat chvíle, kdy se budou pedagogická nakladatelství, historické ústavy, nebo modelářské dílny úzkostlivě dotazovat všude možně, zda náhodou neporušují zákon…

Totalitní režimy jsou, ať chceme nebo ne, jednou součástí naší historie. Zavíráním očí před nimi a hysterií nad jejich symboly, vedoucí až k zakazování, ničeho nedocílíme. Maximálně poklesu historického povědomí o nich a posílením těch, jež je touží praktikovat. Kouzlo nechtěného umí dělat divy a zakázané ovoce také chutná nejlépe.

Jaromír Štětina ve prospěch novely říká, že vychází vstříc policii. "Orgány činné v trestním řízení samy prosí, aby bylo jasně definováno, co je trestné". Ano, to se vskutku podaří, pokud tato novela bude realizována. Více zmatku, nejasností a možností volného, vágního výkladu (tady pravého opaku každé správné právní normy), snad ani nemohlo být.

[Akt. známka: 1,40 / Počet hlasů: 5] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Ondřej Šlechta | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.