Dnešní datum: 23. 08. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Kultura >> RIF – cesta z ghetta

Kultura

* RIF – cesta z ghetta

Vydáno dne 25. 04. 2002

„Když jsme zakládali naši skupinu, říkali jsme si, že je nutno zajistit existenci hudby, která by dokázala posluchačům tlumočit naše názory. Protože co tehdy mohl takový nacionalista poslouchat? Oi nebo RAC a to bylo všechno! Jenže my chtěli přesvědčit lidi, že dokážeme být hnací silou kulturního dění,“ říkají v jednom rozhovoru členové hudební skupiny Vae Victis.

Francie na počátku 90. let. Jako všude jinde v Evropě i zde dokáže z kulturního dění těžit převážně levice, dobře znalá tezí italského socialisty Gramsciho, podle nějž se může k moci dostat jen ten, kdo ovládá kulturu a přes ni dokáže implementovat svou ideologii do myslí obyčejných lidí. Jenže monopol levice na kulturu pomaličku dostává trhliny a začíná se hroutit. Dlouhá léta fungují pravicové intelektuální skupiny, jenže co jsou učené přednášky a tlusté revue plné moudrých slov proti chytlavé melodii a jasným nedvojznačným textům? Zmiňované styly jako Oi nebo RAC (Rock Against Communism) jsou příliš spjaté s nepopulárními subkulturami, než aby dokázaly oslovit širší veřejnost, nelze je nijak reformovat. Noví umělci bez vazeb na subkultury tvoří něco docela nového. Jde to překvapivě rychle; k průkopníkům patří právě Vae Victis, na ně se pak strženi příkladem nabalují další hudební skupiny. Je zapotřebí dát hnutí jméno. Je vlastně hned po ruce. Rock Identitaire Francais lze snad přeložit do češtiny jako Rock francouzské identity nebo ještě hůře Francouzský identifikační rock. Jenže filozofie hnutí vychází z prostého zjištění, že lépe než kritizovat hudební styly pro jejich úpadkovost je využít jich k šíření vlastních ideálů. A tak se nedá mluvit pouze o rockových kapelách, hudební skupiny zapojené do nového hnutí předvádějí neuvěřitelnou škálu stylů. Jen namátkou: Aion – industrial, Basic Celtos – rap-core, Kaiserbund – techno, Fraction – metal, Brixia – elektronický pop, Vae Victis – keltský rock…

Novinářům jako obyčejně krapet déle trvá, než si všimnou, že všechny ty mladé muže a ženy v průměrném oblečení a s průměrnými sestřihy nebude dost dobře možné zastrčit do skinheadské škatulky a tak se jich jednoduše zbavit. Ta námaha, kterou musí vynaložit na přemýšlení, co s novou situací dělat, je rozčílí k výbuchům zuřivé nenávisti. Věru, mají proč nenávidět. Hudební skupiny už neoslovují pouze okruh Le Penových voličů, jejich akční rádius se rozšiřuje a začínají být nebezpeční, protože rozbíjejí svírající kruh ghetta, do něhož uzavřela pravici média, a ze svých mladých a často apolitických fanoušků náhle formují mladé zapálené nacionalisty. Protitah je stejně obvyklý jako špinavý. Napadání tiskem za „názorově vadné“ texty je jen úsměvnou epizodou, na pořadu dne jsou také štvanice na majitele klubů, kde se koncerty skupin RIF konají. Pořadatelé nesmějí vyvěšovat plakáty s programem, do jejich klubů zajisté docela náhodně těsně před koncerty přicházejí hygienické kontroly, odpovědná místa nutí majitele klubů pod různými záminkami snižovat počty prodávaných lístků třeba až o 50%, aby se konání takových akcí nemohlo snad náhodou vyplatit. V takové situaci jsou pak už násilné akce krajní levice proti koncertům jen takovou třešničkou na dortu, která nemůže překvapit. O distribuci svých nosičů ve velkých prodejních sítích si mohou skupiny nechat jen zdát.

Jenže kritický zájem médií přerůstající v hysterii funguje na druhou stranu jako ta nejlepší reklama. A tak i jejich zásluhou se hnutí rozrůstá a přirozeně na sebe nabaluje další a další aktivity. Okruh zainteresovaných se rozšiřuje, objevují se nezávislá vydavatelství a distributoři, nespočet internetových stránek, ale také vlastní časopisy, z nichž nejznámější je čtvrtletník Tribune Musicale. Vrcholem těchto aktivit je nedávno spuštěné vlastní internetové rádio, jež nese název Canal RIF. Vzestup zájmu o RIF má ale i další dopady, v samotné Francii se rychle množí nově vznikající skupiny, v zahraničí se pod vlivem francouzských zkušeností formují nebo posilují obdobná hnutí. Španělsko, Itálie, Polsko, dokonce i Kanada, tam všude můžeme zaznamenat nárůst zájmu o nacionalistickou hudbu, jež dokáže překonat umělé bariéry mezi pravicí a většinovou společností.

„V kulturní oblasti je nutno postupovat stejně jako to dělá levice – působit na všech frontách. Umění je skutečným nástrojem boje,“ říkají závěrem Vae Victis. Prostá pravda. Už žádné dobrovolné vyklízení pozic. Kdo se chopí příležitosti u nás doma?

PS: Je samozřejmé, že hudební ukázky dokáží říci více než sebepopisnější článek. Zkuste se po skladbách ve formátu MP3 podívat například sem http://www.coqgaulois.com/MP3.html. Ceny nosičů jsou ve Francii poměrně vysoké, pohybují se mezi 16-20 euro, čas od času však vydavatelství RIF předvedou v rámci propagace skutečně milosrdný skutek a vydají nějaké to promo CD za výhodnější ceny.


[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Národní myšlenka | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.