Dnešní datum: 20. 09. 2018  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> "Josef Goebbels unser Mann..."

Uvahy

* "Josef Goebbels unser Mann..."

Vydáno dne 22. 02. 2018

ČernochKamarádi mne upozornili na velezajímavý rozhovor zde.

Paní Lucie Svobodová-Kleinová v něm s chvályhodnou otevřeností poukazuje na jednu ze zvláště zavrženíhodných praktik dnešní doby. Pro nás, kteří nežijeme ve vzduchoprázdnu a nějaké zkušenosti s praktikami demokratických cenzorů jsme již stačili nasbírat, neobsahuje rozhovor žádné převratné novinky, je však třeba ocenit skutečnost, že takto pregnantní vyjádření zaznělo také odjinud než z okruhu národoveckých a konzervativních skupin.

Na několik postřehů paní Svobodové bych rád zvláště poukázal.

"Zahraniční média označují země Visegrádu pro jejich vztah k uprchlíkům za zpátečnické, neetické - vůbec neberou v potaz, že máme úplně jinou minulost." Hlavní příčinu tohoto přístupu lze dozajista spatřovat v tradiční nebetyčné aroganci západních zemí, především Německa a Francie, k východním, vyjma Maďarska vesměs slovanským státům, k nimž se chovají podobným způsobem jako druhdy velmoci ke svým koloniím. (Ostatně sám jsem loni v létě narazil na německého turistu, který si mně do očí a na naší české půdě dovolil při rozhovoru na dané téma ří ci doslova: "Vstoupili jste do EU, jste v EU, tak musíte poslouchat, a vy budete poslouchat!" To je však jen v malém konkrétní ukázka toho, co ve velkém vnímáme snad všichni.) Ano, běda, jak si země Visegrádské čtyřky (rozuměj: kolonie) dovolí dělat vlastní politiku, jít si svou cestou a samy o sobě rozhodovat, to je hned v Berlíně, Paříži a Bruseli (skloňuji dle vzoru "p…l") zle. I druhá část úvahy obsažená v citovaném souvětí má svou logiku. Ano, máme jinou minulost. Zatímco se Poláci, Uhři, Češi a ostatní slovanské národy habsburské monarchie stovky let potýkaly s Turky, až je nakonec vytlačily z Evropy zpět do Asie, kam ovšem bezesporu patří, páni Francouzi a později t&ea cute;ž páni Prusové se ze svého západního závětří neváhali s nimi naopak spojovat, kdykoli se jim zdálo, že by to pro ně mohlo být výhodné v jejich válkách proti ostatním křesťanským zemím Evropy, najmě římskoněmecké říši, respective habsburské monarchii. (Co se přímo Čechů dotýče, dovolím si ctěnému obecenstvu vřele doporučit uměleckou popularizaci z pera našeho Mistra Aloise Jiráska, a to vynikající "vojenskou" povídku "Na Krvavém kameni"..) Inu, nevděk světem vládne.

Dále se v rozhovoru praví, že "Evropská unie má integrační filmový fond, který dává podporu pouze scénářům s takzvaně pozitivním přístupem." To je opět známá věc, vulgo stará vesta. Úsilí EU udělat z lidí co největší pitomce s uvažováním tak maximálně na úrovni tupého ovčího stáda je nechvalně známé. Účelová jednostrannost této propagandy překonává i výkony jednoho pajdavého ministra z časů Třetí říše. Ten v souladu se svým velkým oknírkovaným učitelem razil doktrínu, že každá propaganda má obsahovat část pravdy, aby byla pro lid lépe stravitelná - ovšem v dnešních výlevech jí nenajdeme ani to příslovečné zrnko. Mocipáni z Brusele s bezostyšností sobě vlastní se nám zkrátka snaží namluvit, a to doslova, že černé je bílé a vice versa.

"Ukazuji," říká paní Svobodová, "že rozdíly mezi kulturami jsou tak obrovské, že je lze překonat pouze za cenu obrovských ústupků, jakých je schopna individuální láska, nikoli masy." S těmi rozdíly je to jasná věc. Osobně bych si ale vůbec nebyl jist naznačenou rolí oné "individuální lásky", nicméně tuto záležitost pokládám za věc názoru a případné osobní zkušenosti. Spíše bych se v této souvislosti tázal: A je vůbec třeba chtít tyto rozdíly překonávat? K čemu je to dobré? Není naopak vhodnějš& iacute; a logičtější postupovat dle hesla, jež razil svého času František Palacký, a sice: "Svůj k svěmu"?

A dostáváme se k nejvýživnější části rozhovoru shrnujícím zkušenosti z jednání se Státním fondem kinematografie a s ČT: "Dodatečně jsem vyslechla, ať už to ani nezkoušíme, že nás nepodpoří, leda bych to celé přepsala pozitivněji, neboť lidi je třeba vychovávat. Což podle mě není úkol umění. Po fondu začala couvat i ČT, že prý ve scénáři chybí naděje." Výborně, tak fond i naše veřejnoprávní televize to již dotáhly daleko, ke zcela nezastřenému pokusu o cenzuru a následné ideologické usměrnění. A jak krásně je vše zdůvodněno, jedno oko nezůstává suché. Skoro mám chuť, když tedy scénáři "chybí naděje", zcela (ne)vážně navrhnout autorce, ať se pokusí o „nadějeplný“ příběh o statečných Češích, kteří se dokázali vypořádat se zlými mouřeníny, v tom by pro nás všechny byl jistě optimismu a naděje pytel, nicméně se obávám, že by to rovněž neprošlo…

Autorku "vyslýchali, jako by byla fašistka", ale paní Svobodová si z toho očividně nedělá těžkou hlavu a má dobře. K fašismu (ve smyslu, co se pod tímto slovem obecně rozumí) mají však rozhodně nakročeno oni dotyční vyslýchající multikulturní propagandisté.

Vzpomenu ještě závěrečnou zmínku týkající se příběhu "o egyptském gigolovi, jenž se do Evropy dostane díky starší ženě, již opustí, sotva ji zruinuje... Ale je z chudších poměrů, také si chce splnit sny. To je bohužel častá praxe, řekněme realita. Filmů z pohledu současných utečenců vzniká dost, ale naše příběhy za nás Evropa nenatočí." Častá praxe? Čistá praxe!!! Ostatně i podobné zkušenosti některých našich žen a dívek se čas od času stávají tématy dokumentárních pořadů v tuzemských televizních médiích. A několik let nazad tomu, co příloha jednoho z našich deníků otiskla velkou reportáž na téma "habibačky" (ten výraz není mým výmyslem, jen cituji). Filmy "z pohledu utečenců" nechť si točí točí mouřeníni sami. My bychom naopak potřebovali příběhy těch nešťastníků a nešťastnic mezi námi, kteří se stali jejich oběťmi, abychom měli šanci se z nich poučit a poučeni se mohli adekvátně bránit, kdykoli to bude třeba.


[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Jan Kašpar | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.