Dnešní datum: 23. 08. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Kultura >> Pozdrav z Francie: „0% rasismu, 100% identity“

Kultura

* Pozdrav z Francie: „0% rasismu, 100% identity“

Vydáno dne 12. 01. 2009

fraction-europa Přinášíme rozhovor se známou francouzskou identity kapelou Fraction. Zpěvák Phillipe odpovídá na otázky ohledně mnohaleté historie této legendární kapely, politice a plánech do budoucna. Rozhovor byl vytvořen pro ruské stránky http://outlaw-hs.com/, anglický překlad převzat ze stránek Zentropa.info.

Fraction je 14 let stará kapela a často jste byli perzekuování vládnoucím Systémem. Jaké je tajemství vaší dlouhé existence? Jak se vám podařilo vydržet v samém srdci kulturního vzdoru vůči silám Nového světového řádu?

Je pravda, že jsme v minulosti čelili několika obviněním a procesům. Někdy za texty, jindy za naše politické přesvědčení a aktivity. Ale abych odpověděl na Tvou otázku, myslím si, že je to ten samý důvod, který nutí Systém útočit na nás a který může vysvětlit naší dlouhou aktivitu: jsme ryze politická a revolucionářská kapela. Jsme na ústrky připraveni, čekáme je, myslíme si, že pokud bys to neustál, nemohl by ses do podobných podniků kdy namočit. Je to riziko povolání, je to bez slitování, my to víme a Systém také.

Po mnoha změnách, kterými si vaše kapela prošla, kdo tvoří současné složení?

Philippe – zpěv
Alex – kytara
Oliver - kytara
Fabrice – basová kytara
Thierry - bicí

Fraction





















Je pravda, že za 14 let existence kapely byly nějaké změny, nicméně Alex v ní působí od roku 1997, já jsem se přidal o rok později. Fabrice a Thierry jsou bývalí členové, nicméně Fabrice si udělal malý „exkurz“, když nás opustil na celých 10 let, aby se opět vrátil. A je skutečně příjemné vidět, že se první bubeník kapely vrátil. V současné době je jediným skutečně novým členem Oliver s druhou kytarou, který se k nám sice připojil před několika měsíci, je ovšem naším dlouholetým kamarádem.

O své muzice hovoříte jako o stylu NRHC. Jaké kapely vás ovlivnily? Prodělali jste nějaké výrazné změny, co se týče repertoáru a stylu muziky? NRHC je jedna z mystických vět, které stály u zrodu, ovšem u kterých je těžké vysvětlit, kdy byly vymyšleny. Nejprve šlo o název pro „National Revolutionary Hard Core“, ale často to znamenalo též „Nice et sa Région Hard“ (Hardcore z Nice – našeho města ) nebo „Nissa Rebela Hard Core“ (což je název pro jedno lokální politické hnutí). Mimochodem, můžete si to také vyložit jako odkaz na slavné hard-coreové kapely tzv. NYHC (New York Hard Core) scény s takovými jmény jako Agnostic Front nebo Madball. Když sonduješ celou RAC scénu a jejich zainteresovanost do skinheadské scény, Fraction je pro většinu skins něco jako UFO. To je tím, že jsme první národně-revolučně orientovaná kapela, zainteresovaná v politice. Způsobuje to nedorozumění s mnoha lidmi. Jednou nás pár chytráků nazvalo „rudou bandou“ jen pro to, že když už, tak naše kapela preferuje označení jako hrající RAC, ovšem ve smyslu Rock Against Capitalism.

Co se týče naší hudby, jistě se dlouho vyvíjela a profilovala. Začali jsme jako tradiční francouzská RAC skupina, ale postupně jsme stále zrychlovali a přitvrzovali a začali inklinovat spíše k hard-corově znějícím bandům. Je to koneckonců případ už prvního alba „Rejoins nos rangs“ a jednoznačně desky „Le Fléau“, což je v obou případech z éry, kdy jsme vystupovali pod názvem FRACTION HEXAGONE. Po tom jsme redukovali název prostě na FRACTION ve snaze dát najevo jistou změnu v našem repertoáru a hudební orientaci. První deska pod FRACTION nesla název „Le Son d´Historie“ a vytyčila si za cíl, přenést hard-corové vlivy do francouzské identitární muziky. Je to opravdu až do metalu jdoucí kousek a stejně jako tehdy noví kytaristé jsem se k této orientaci rád přidal. Tehdy jsem spíše ječel, než zpíval. Bylo to v době, kdy jsme skutečně chtěli tvořit nenávistí prodchnutou hudbu, tu nejtvrdší, jaké jsme byli schopni, mysleli jsme si, že to bylo jediné správné vyjádření našich textů a naší filosofie. Bez ohledu na tato léta, mohu říci, že tehdy jsme se soustředili více na muziku, než na texty. Na druhou stranu myslím, že i když byly texty jednoznačně politicky zaměřené, dbali jsme, aby naše tvorba byla šířeji přijatelná. Také do byla doba, kdy se stala metalová scéna značně popustnou pro vyjádření radikálních politických názorů, mysleli jsme si tudíž, že tady je cesta, že je tady šance. A byla pravda a stále je pravda, že toto album (Le Son d´Histoire) se skutečně tvrdým zvukem nám otevřelo mnohé dveře.Dodnes se nám stane, že spousta i fanoušků metalu s námi mluví o důležitosti této desky pro jejich vlastní politický vývoj. Po tomto kousku mohu říct, že jsme otevřeli novou epochu a našli sami sebe. A tím je jasně hardcore s metalovými vlivy, možná trochu s příměsí punku. Co se týče mě osobně, přestal jsem kříčet a začal konečně zpívat. Nakonec, to je pro lidi přijatelnější. Přišlo to zároveň s naším osobním vývojem, přibýváním let atd. Ale musím přiznat, že pracujeme na novém albu, které bude skutečně hard-coreové...

Co si myslíš o NSHC (Nationalist Hard Core) scéně, která se slibně vyvíjí především v Německu a Itálii? Je to něco podobného, jako ve Francii? Nebo jste jediná kapela, propojující hard-core s národně-revoluční ideologií?

Bohužel, hudební scéna vyjmenovaných není příliš bohatá a v tuto chvíli nemůžeme hovořit o jakékoli podobnosti mezi německou, italskou a francouzskou scénou, bez ohledu na styl muziky. Ve Francii je několik dalších kapel, orientovaných podobným směrem, jako my. Připomeňme Insurrection, kteří nedávno vydali své třetí album(hrané v rychlém HC/punk stylu s texty národní a křesťanské povahy), Frakass(znějící podobně jako The Exploited) a Frontline, což je oi-core skupina s jejichž členy se dobře známe.

V Itálii a Německu je řada opravdu excelentních kapel (mluvím o SPQR a Moshpit, pro příklad), i když si myslím, že tyto dvě scény jsou značně odlišné. V Itálii je NSHC scéna pojítkem celé řady jiných scén (skins, či politických aktivistů), zatímco v Německu můžeme vidět opravdovou „hardcorifikaci“, mnoho řekněme okouzlených a ovlivněných lidí, kteří si čím dál víc oblibují věci typu „straight edge“ a tak dále. Ale zdá se mi, že talent mnoha zdejších NSHC kapel, jejichž členové jsou nezřídka velcí militanti, je promrháván hlásáním postojů, které lze těžko akceptovat jako přijatelný politický postoj. Fraction2































Nech mě to vysvětlit: Je jasné, že spousta kapel hraje opravdu dobrý hardcore, mnohdy lepší jak „normální“ hardcore řady mainstreamových kapel, ale pak se najde někdo, kdo začne dělat a hlásat zmíněné a v ten samý čas svému NSHC labelu zavře dveře tak, že už je pak neotevře širšímu spektru lidí. Mládež dnes hodně poslouchá hardcore a myslím, že těmto lidem máme jako kapela co říct a předvést. Můj názor ten, že bychom se od svých fanoušků neměli vzdalovat.

Spousta „oldschoolových“ nacionalistů, speciálně ti, kteří byli dlouho mezi skinheady nyní říkají, že pouze RAC a OI! Je opravdová nacionalistická muzika a HC není nic než „antifácká“ hudba. Co by si jim odpověděl?

Snad jen to, že naši nepřátelé naší muziku považují za nebezpečnou.

Brzy po roce 2000 se ve Francii objevila spousta kvalitních kapel, hrajících tzv. RIF (Rock identitaire . Ale co se s RIF scénou stalo? Kde je dnes? Myšlenka, skrytá za touto scénou se mi zdála velmi dobrá – a rozhodně přítáhla k vlasteneckým a identitárním hnutím díky muzice spoustu nových lidí. Jaký byl výsledek této „kulturně-bojové“ strategie?

Ačkoli jsme byli součástí narůstající alternativní scény okolo roku 2000, příliš jsme se k RIF scéně nehlásili, zdála se nám příliš omezující, než RAC labely. Byla to hlavně záležitost kapel jako Ile de France, která byla bezpochyby jedním z pilířů celé RIF scény. Věc se měla tak, že RIF kapely vytvářely „pravicově orientovanou“ muziku, která se chtěla vyčlenit ze skinheadské scény (v té době zde nebyla žádná skupina, jejíž členové by si neprošli skinheadskou minulostí), snažící se zaujmout „normální lidi“, pokusit se adaptovat vlastní muzikální vyjádření a texty takříkajíc do mainstreamu. Byly to skutečně zajímavé projekty, kterých jsme se později také účastnili, jmenovitě a nejvíce asi Fabrice, náš basista, který byl jednou z vůdčích postav RIF labelu BleuBlancRoc. Tento label měl mimo jiné na svědomí zajímavé kompilace – K7 a AntiMondial, které byly vytvořeny na bázi alternativních pohledů, sjednocených podobnou antiliberální a proti-globalistickou vlnou, jako nepokoje v Seattlu, Ženevě atd. Tyto dvě kompilace jsme prodávali na nepolitických koncertech a akcích, na univerzitách atd. Pamatuji si, že jsme jednou v Nice, na obrovském „dni hudby“, prodali kolem 200 kopií K7.

Pokud jde o tato léta, pro mě je podstatné, že se RIF stal krok za krokem „RAC“ pro „politické vojáky“. Já myslím, že skins mají svojí muziku a političtí vojáci zase svojí. Ale hlavního cíle RIF, kterým bylo oslovit „lidi z ulice“, podle mě dosaženo nebylo. Z mého pohledu je to hlavně díky nedostatku inteligence klasických pronárodních politických stran, které nechápou nutnost vypětí na poli kulturní války. Tyto strany nikdy neměly opravdové politiky a nikdy identitární kulturní sféře nepomohly. Také musím připomenout smutný fakt, a sice, že mezi kapelami neexistuje jednota, jsou zde kapely, které se na druhé dívají jako na „příliš radikální“ (o nás kupříkladu často hovoří jako o „křídlu hardlinerů“ v rámci RIF), scéna je také příliš omezená na Paříž. Nicméně ukazuje se, a to je dobré, že naše věc může být dost dobře propagována a prosazována různými kapelami, hrajícími různý styl hudby.

Nyní zde máme několik kapel, o kterých se dá říci, že hrají typický RIF, známý z doby svého vzniku před deseti lety. Ať už jde o vynikající punkovou kapelu Hôtel Stella, nebo RIF Vladivostock. Labelem, který se v současnosti snaží dát identitární scéně novou energii, je Alternative-S, ve kterém se angažuje několik lidí z kapel Hôtel Stella, Fraction a Insurrection. Tento label je opravdu otevřený širokému hudebnímu spektru, v současnosti nabízí řadu elektro-industriálních projektů, klasický rock, neofolk, keltskou muziku… Zásadou je, že umělci musí podporovat hodnoty a chování související s obranou identity, nebo patriotismem. NRHC























Řekni nám něco o svých politických názorech. Jak by si popsal vize hnutí Les Identitaires?

V čase, kdy si všichni musí být rovni, když všechno musí být stejné, kdy globální cesta životem ničí kulturní dědictví masivní propagací etnického společenského míšení, vztyčujeme prapor našich identit. Řekl jsem identit, protože pokud mluvíme o identitě, tak pro lepší pochopení, my vnímáme identitu ve třech úrovních – lokální (pocházím ze staré rodiny z Nice), národní (jsem Francouz) a civilizační (jsem Evropan). Pro nás to znamená, že každá úroveň identity je důležitá a úzce spjatá s ostatními. Z ruského pohledu to možná vypadá divně, ale Francie je opravdu silně centralizovaný stát a pařížská vláda se neustále snaží lokální identity a lokální politické zájmy oklešťovat a obcházet. Jejich obrana je pro nás tudíž důležitá.

Obrana vlastní identity také znamená odmítnout globalizaci ve všech jejích bodech. Jedním z nich je masová imigrace lidí z Afriky a Předního východu, které nyní čelíme. V 70-ti milionové Francii dnes žije přibližně 15 milionů neevropských lidí. Nemůžeme zkrátka akceptovat tak masivní proměnu prostředí naší země. Nehodláme přistoupit na možnost, že by se naše děti staly menšinou našich předků, kteří si jí vydobyli potem a krví.

Postupem času jsme také dospěli k názoru, že politický proces sjednocování Evropy by měl být podporován. Končí čas malých nacionalismů, které způsobily dvě naprosto zbytečné bratrovražedné války. To neznamená, že souhlasíme s dnešní Evropskou unií, nebo lépe, se vším, co dělá a co její politika znamená, ale uvědomme si, že politický postoj „Francie nade všechno“ (srv. s „nic než národ“, pozn. překl.) je tou nejlepší cestou k tomu, jak vidět Francii mizící z dějin.

Podporuješ slogan 0% rasismu, 100% identity? Proč mnoho evropských nacionalistů podporuje odpor Tibeťanů a Karenů v Barmě?

Já myslím, že to heslo nás přímo charakterizuje.

Věc je taková, že jako „identitáři“ bychom se měli pokládat za obránce odlišností. Skutečnými rasisty jsou ti, kteří chtějí nechat rasy určité rasy zmizet a pak také ti, kteří chtějí jednotlivé odlišnosti zničit bezbřehým míšením. Jako identitáři bráníme naše lidi, ale také všechny lidi v rámci udržení pestrosti a rozdílnosti světa. Když je Afrika nazývána černým kontinentem, proč by se o Evropě nemohlo mluvit jako o bílém kontinentu? Ve shodě s tím je samozřejmě logická naše podpora Tibeťanům, nebo barmským mnichům. Odmítáme všechny formy uniformizace.

Mnoho nacionalistů zde v Rusku nemá v oblibě putinovsko-medvěděvovskou vládu. Ale ti samí nacionalisté v západní Evropě jim naopak často vyjadřují své sympatie. Jaký je důvod těchto sympatií?

Pokud mám mluvit o svém pohledu z Evropy, vypadá to na patriotickou obrodu Ruska. Samozřejmě chápeme, že všechno tam perfektní rozhodně není, ale myslím, že fakt, že Rusko je zpět na mezinárodní mocenské scéně je právě dílem Putina a je to dobře. Pro nás na západě je důležité vidět silné Rusko, jako protiváhu hrozící dominanci USA. Podporujeme multipolární svět a Evropa spolu s Ruskem v něm má své místo. Myslím, že to je ten pravý důvod, proč mnoho našich přátel a lidí na západě vzhlíží k putinovsko-medvěděvovskému Rusku s nadějemi.

Odehráli jste už mnoho koncertů. Který byl nejlepší? Co lidé na vašich koncertech provozují častěji – hardcorový moshing, nebo tzv „cinghiamattanza“?

Na to je těžké odpovědět, ale možná nejlepším byl koncert v roce 2004 v Nice, který jsme odehráli spolu s kapelami ZetaZeroAlfa a Ile De France. Tenkrát jsme si mysleli, že jde o náš poslední koncert, neboť nás právě opouštěl bubeník. Bylo to velmi zvláštní.

Ohledně „taneční vložky“, myslím, že převládá klasické pogo, ale je pravdou, že jsem zahlédl i nějaké „moshing“ tanečníky.

Nalezli bychom ve Francii podobné projekty, jakým je například „pravičácký“ squat Casa Pound v Itálii?

Něco takového je u nás absolutně nemožné. Zákony, postihující okupaci budov, jsou zde velmi tvrdé. Dokonce je něco takového těžké i pro krajně-levicové squaterry. Ale otevřeli jsme „domy identity“ , kde nabízíme a vystavujeme výsledky našich aktivit, pořádáme konference, koncerty, ale i sport. První byl otevřen v Nice, nyní otevíráme další v Lille, severně od Francie. Doufáme, že se nám „domů“ v budoucnu podaří otevřít co nejvíc.

V Rusku je velice známý francouzský identitární myslitel Guillaume Faye. Několikrát navštívil Rusko, několik z jeho knih je přeloženo do ruštiny. Co si myslíš o jeho poslední pro-sionistické knize? A co o celkové pro-sionistické pozici některých evropských identitářů?

Nejsem si jistý, zda se Faye považuje za identitáře. Mnoho jeho knih a názorů je opravdu zajímavých a on sám myslím, příspívá do celkové debaty velice podnětnými postřehy. Abych pravdu řekl, tu knihu jsem nečetl. Hlavně asi pro to, že mě tato problematika zas tak nezajímá. Myslím, že mnoho věcí už bylo řečeno a po patnácti letech mých aktivit už mám zkrátka velice silně zakořeněný určitý náhled na svět. Nicméně pro mě osobně je Faye spíše „asionista“, než „prosionista“. On nevidí svět jako souboj mezi sionisty a těmi, co jsou proti nim.

V minulosti bylo takovým naším mottem „ani jarmulka, ani burka.“ Z našeho pohledu mnoho evropských nacionalistů vypadá, jako by je někdo neustále nutil bojovat s nějakým ďábelským nepřítelem. Už máme dost těch řečí ve stylu „spolu s Židy za záchranu Evropy před islámem“, nebo naopak „s muslimskými bratry za Evropu očištěnou od sionistů a Ameriky.“ Tenhle styl myšlení není v obou případech nic jiného, než sračka. Tyto dvě cesty jsou si velmi podobné. Je to jako rovnou říct, že Evropané nic nedokáží sami. Takový postoj nemůžeme akceptovat, to není politika a už vůbec to není dobré pro náš boj.

Je strašně jednoduché sednout si do křesla, nic nedělat a jen čekat na to, až budeme „osvobozeni“ fantastickými muslimy a excelentními sionisty. Jsme Evropané, bojujeme za Evropu a můžeme spoléhat pouze sami na sebe. A abych odpověděl na poslední část otázky. Nejsem si zas tak jistý, že by mnoho evropských nacionalistů bylo pro-sionistických, je to možná velmi malá minorita. Ale zase je pravda, že pro některé lidi (další minorita) jsi prosionista ve chvíli, kdy nenadáváš Židům a sionistům v každém druhém slově…

Významný ruský filosof z konce 19. století Konstantin Nikolajevič Leontějev (jeho kulturně-pesimistické vize jsou blízké Nietzschemu a Spenglerovi) v jedné ze svých knih napsal, že všechno, co se na Západě stalo, mělo svůj počátek ve Francii. Jak vidíš Francii řekněme za padesát let?

Je pravda, že Francie je vždy „vpředu“. Mnohdy i v tom nejhorším…

Je těžké říct, jak vidím Francii za 50 let, v každém případě všechno závisí na tom co budeme dělat a jak se budeme chovat. Měli bychom zvrátit aktuální stav? Pokud ne, Francie se stane historií. První a zásadní věc, stojí před námi striktně demografický problém: nyní zde máme 15 milionů neevropských imigrantů. Mají více dětí než Evropané a imigrace kontinuálně pokračuje…

Naším cílem je vybudovat silnou komunitu. Komunitu lidí, kteří chtějí přežít, kteří se cítí a chtějí zůstat Evropany. Pokud se toto podaří, máme šanci obstát, až se začne lámat chleba. Ekonomická krize přeroste v etnickou občanskou válku a situace se bude neustále zhoršovat, krůček po krůčku.

Kdy se můžeme těšit na nové album? A vaše plány do budoucna?

Bohužel jsme stará kapela plná starých lidí, takže je vše čím dál tím těžší. Ale vážně, všichni máme rodiny, podnikáme a jsme politicky činní, takže je čím dál těžší najít si tolik času na muziku jako dřív. Tak například jsme nehráli celý rok mezi European Revolution Tour v létě 2007 a loňským zářím. Kandidoval jsem ve volbách, náš bubeník se připravoval na národní mistrovství v boxu a tak dále, a tak dále.

Ale nyní plánujeme několik koncertů, hlavně ve Francii, ale rádi bychom si zahráli i v Rusku, pokud budeme někdy pozváni :-)

Máme textů více jak na jedno album a začínáme na jednom pracovat. Bude tentokrát více věnované filosofii života. Řekli jsme si, že bychom tentokrát měli vypustit striktní a přímá politická témata. Díky těmto textům, doufám, půjde o více hardcorové album. Album vycházející více z nás, vyjadřující naše niterné stanovisko.

Mnohokrát díky za odpovědi. Co bys popřál našim čtenářům?

Ještě jednou, ruský vzestup je jednou z pozitivních zpráv dneška. Naším politickým prostorem je tzv. Eurosibiř a tímto směrem bychom měli přemýšlet do budoucna. Naše národy – jeden boj. Děkuji Ti za toto opravdu zajímavé interview a doufám, že se u nás někdy zastavíš!

... A NA ZÁVĚR PÁR UKÁZEK :

Fraction - Hors L´Europe



Fraction - Korentin


[Akt. známka: 3,00 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Národní myšlenka | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.