Dnešní datum: 20. 11. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Zahraničí >> Postřehy ke gruzínské rychloválce

Zahraničí

* Postřehy ke gruzínské rychloválce

Vydáno dne 19. 08. 2008

pax americanaPo necelých pěti dnech (7. až 12. srpna 2008) se zdá být vojenský konflikt v Gruzii prakticky u konce, Gruzínci již dříve nabídli příměří a stáhli se k obraně hlavního města, Rusko oznámilo ukončení vojenských aktivit byť separatisty v Osetii i Abcházii budou nejspíš nadále podporovat, takže úplný klid zbraní patrně nenastane. Spor bude samozřejmě pokračovat, doufejme však že zejména na úrovni diplomatické a politické. V konfliktu jde v krátkosti o to, zda se Gruzii podaří silou přinutit separatisty v Jižní Osetii a Abcházii k respektování jejího státu a práva, nebo naopak. Je o něm referováno poměrně dostatečně v mnoha médiích, další řádky se zaměří právě na vnímání této rychlé a nevyhlášené války v českém prostředí a na aspekty, o nichž se nemluví.


1. Češi nemají mnoho důvodů mít v lásce Rusy, protože oni skutečně zosobňovali naší dvacetiletou okupaci, vzdělanější lidé a novináři o Rusku píšící by si však takovéto zobecnění mohli odpustit. Výkřiky srovnávající srpnovou válku Ruska s Gruzií s invazí do Českoslovena v roce 1968 jsou vyloženě hloupé. O výjimce umožňující Gruzíncům nesloužit v okupační armádě nevím. Mířidly tanků na Čechoslováky zkrátka mířilo a někdy střílelo mnoho národů od Rusů přes Moldavce, Čečence, Bulhary, Poláky ... až po Gruzínce. Samotného mě nedávno překvapilo zjištění, že generální tajemník Brežněv (pro mladší: šéf SSSR v době, kdy nás okupoval) byl Ukrajinec. Známé je, že hrůzovládu v SSSR od třicátých do padesátých let zajišťoval Stalin původem právě z Gruzie podobně jako mnozí jeho kolegové.

Zobecnění Rusů, coby původců všeho (bolševického) zla oproti ostatním nevinným a hodným národnostem, které jakoby se stalo dogmatem většiny českých médií, je podobně hloupé a nebezpečné, jako nacistická propaganda brojící obecně proti židobolševikům na základě národnostního složení vedení bolševiků v jedné fázi jejich revoluce v Rusku, kdy počet etnických Židů zrovna mnohonásobně přesahoval jejich zastoupení mezi carovými poddanými. Teorii o spojení všech Židů s bolševismem používala propaganda konzervativních tzv. bělogvardějců v boji s bolševiky a poté ji rádi převzali (nejen) němečtí nacisté, ačkoliv se národnostní složení bolševického náčelnictva velmi rychle měnilo a brzy byla neaktuální. O vědeckou teorii se samozřejmě nejednalo nikdy, každý bolševik nebyl Židem a naopak, šlo hlavně o propagandu založenou patrně na nedůvěře tehdejších obyvatel k Židům, která měla potlačit rozmáhající se bolševismus. Neslavné a smutné konce této propagandy jsou známy. Kdo má však dnes zájem strašit Evropany obdobnou propagandou, tentokrát protiruskou? Neokonzervativci, neomarxisti, budovatelé nového světa? Ti samí, kdo zosnovali útok na Srbsko? Zbývá jen hádat, každopádně se nejedná o skutečné konzervativce, či o obhájce zájmů evropských národů. Z hlediska historie a vztahů s Čechy na tom zkrátka Rusové nejsou o nic hůř ani lépe než třeba právě Gruzínci. Ve vztahu k oboum je nutno obezřetnosti a vyvarovat se nějakého idealismu. Mají snad kriminalisté upřednostnit boj proti ruské mafii a boj s italskými, čečenskými, albánskými a právě gruzínskými skupinami utlumit? Osobně se obejdu bez přítomnosti každé z těchto zločineckých skupin (které skutečně působí) na českém území.


2. Je poměrně neuvěřitelné, že se vyskytly hlasy (v médiích i od veřejnosti) obviňující Rusy z válčení v době olympiády. Většina seriózních médií přitom informovala o útoku gruzínských sil právě v den zahájení her na separatistické oblasti. Použito bylo i dělostřelectvo, které z velké části pobořilo jihoosetskou metropoli Cchinvali. Přesto jsme se mohli v novinách dočíst takovéto zprávy: "I když ruské síly tvrdí, že nemají právo útočit na civilisty, agentury přinášejí fotografie zničených obytných domů v Chinvali". V médiích se několikrát objevily úvahy či rádobyanalýzy tvrdící, že celá akce je vlastně jednou velkou Putinovou provokací, kterou mínil ukázat svaly, posílit ruskou pozici a vliv nejen v Gruzii, ale v celém kavkazském regionu. Je přitom nepopiratelné, že vojenské akce zahájily síly gruzínské vlády, která je zase nepopiratelně velmi silně svázána s tzv. Západem a jeho diplomacií. Důležité je zmínit, že v ne příliš demokratickém potlačování opozice si nemají Putin a Saakašvili vzájemně co vyčítat, ačkoliv je to v médiích zmiňováno zpravidla pouze u jedné strany sporu. Hádejte u jaké... Šéfka americké diplomacie navštívila gruzínského prezidenta jen několik hodin před útokem jeho armády na hlavní město osetinských separatistů. Otevřená vojenská pomoc Gruzii zejména ze strany USA, ale například i Izraele a České republiky, je také zřejmá stejně jako přípravy na vstup Gruzie do "naší" vojenské "obranné" aliance. Nyní, když je po všem, se ozývají silné hlasy Západních zemí volající po vyslání mezinárodních mírových jednotek do vzbouřených oblastí. Dosud tam byly rozmístěny pouze ruské mírové jednotky. Úvaha, že šlo o promyšlenou provokaci ze zcela opačné strany, než z Moskvy, je tak zcela jistě na místě. Taková akce by navíc byla i očekávatelným pokračováním všech těch tzv. barevných revolucí (oranžová na Ukrajině 2004, revoluce tulipánů v Kyrgyzstánu 2005 a revoluce růží právě v Gruzii 2003) s jednotnou choreografií a silně tušenými finančními zdroji na Západě. Pokud mediální "analytici" možnost provokace z druhé strany pomíjejí, jsou to velmi nekvalitní a lajdáčtí pracovníci anebo jsou to velmi dobře zpravodajsky podchycení pracovníci, anebo kousek od obojího ...

Demagogii, jaká se na nás valí v posledních dnech v souvislosti s vývojem v Gruzii, známe z poslední doby snad jen z referování o albánskosrbském konfliktu v Kosovu. Nemusíme věřit, že Rusové válčí ohleduplněji než Gruzíni, ale dvojí metr je zde velmi zřetelný. Skoro všechna česká média například převzala zprávu, že organizace Human Rights Watch obvinila Rusko z používání tzv. tříštivých kazetových bomb při bojích s Gruzínskou armádou. Jistě není důvod něco takového schvalovat, byť to nebylo zcela prokázáno a byť se k zákazu použití takových bomb vedle Ruska nepřihlásilo mnoho zemí včetně USA a Číny. Zaznamenali jste však někde obdobnou zprávu o odsouzení dělostřeleckého ostřelování jihoosetských měst plných spících civilistů?


3. Návaznost snah Osetie a Abcházie na vyhlášení samostatnosti etnicky vyčištěného albánského Kosova je zjevná. Je přinejmenším trapné, když vrcholní západní státní představitelé takovou souvislost ignorují. Asi proto, že oni sami prohlásili samostatnost Kosova za bezprecedentní (oni to asi mínili tak, že nepředstavuje precedent pro budoucnost). Chování současných reprezentantů Západu a argumentace jeho českých novinářských přisluhovačů v těchto věcech je nesmírně arogantní a zároveň hloupá. Ministr Vondra například ve své agitce přirovnával ruský zásah k připojení českých Sudet k Německu v roce 1938. O paralele se srbským Kosovem, jehož samostatnost sám nedávno podporoval, netaktně pomlčel. Českého prezidenta Klause filutové v "českých" novinách obviňují, že jeho vyjádření zdůrazňující zejména rozměr jednotlivých lidských neštěstí a původce útoků na civilisty (tedy gruzínského prezidenta vystudovaného v USA) bylo příliš neutrální a moc málo protiruské. Připomnělo mi to hodinu občanské nauky z 80. let minulého století, kdy jsme dva ze třídy dostali pětku za to, že jsme se při výkladu o dělnickém hnutí nedali strhnout zapáleným výkladem soužkyčitelky jako ostatní, kteří se moc pěkně hlásili při jejích řečnických otázkách. Zajímavé by mimochodem bylo srovnat přístup Ruska k intervenci v Gruzii oproti válce NATO proti Srbsku. Jak by asi zněly komentáře Západu, kdyby analogicky bombardování Srbska Rusko bombardovalo Gruzínské území tak dlouho, vytrvale a ničivě, až by prostě armádu z Osetie stáhla? Byl by počet obětí a rozsah škody menší než při vyslání pozemní armády? Troufám si tvrdit, že ruská taktika se zdá být humánnější než humanitární válka „západních spojenců“ proti Srbsku.


4. Na druhé straně je přístup Ruska ke Kosovu a Gruzii skutečně nevyrovnaný. Správně se mu vyčítá, že se zachovalo stejně jako NATO v případě Kosova a vojenskou mocí podporuje separatisty. Je ovšem směšné, pokud to Rusku vyčítají ti, kdo s takovým postupem přišli jako první. Rusové mohou odpovědět, že prostě akceptovali nová pravidla mezinárodní politiky zavedená Západem. Že takový postup musí vést k dalším ozbrojenným konfliktům a motivaci dalších separatistů, je nasnadě, ale opět - začal s tím někdo jiný než Rusko. Odpůrci samostatného Kosova však dostali další ránu. Je nutno očekávat, že Rusové upřednostní jim bližší vlastní zájmy nad zájmy Srbů. Ruská podpora Srbsku v této bude patrně čím dál tím formálnější a soustředí se na podporu jim blízkých území na své jižní hranici.


5. Za samostatnou úvahu by stála otázka, jaké je oprávnění administrativ zemí, které prokazatelně použily lži k ospravedlnění zahájení jimi vedených válek a okupací, vůbec kritizovat ruské tažení do Gruzie. Nezdá se být v pořádku, pokud jsou citovány výroky státních představitelů mravně odsuzujících "ruskou válku", aniž by bylo upozorněno na jejich vlastní pochybné válečnické sklony a činy.


6. Poslední, avšak nikoli nejméně důležité hledisko, jsou naše národní zájmy. Většina předchozích bodů směřovala spíše k obhajobě Ruska před převažujícím mediálním tlakem a zjevnou propagandou a nespravedlnou demagogií většiny západních politiků. Nepříliš čestné a neobjektivní protiruské kroky našich vládních představitelů i vlivných novinářů bych měl tendenci omlouvat, pokud by co nejvyšší tlak na Rusko, omezení jeho vlivu a ponížení nějak pomohlo našim národním zájmům. Bylo by ostatně skvělé moci se vůbec domnívat, že naši státní představitelé na české zájmy vůbec hledí. Zatím se však zdá, že je to vše nějak naopak. Pro západní představitele jsou národní zájmy, neřkuli zajištění budoucnosti evropských národů dnes bohužel spíše sprostými slovy. Výjimkou je snad jen zajištění ropy a plynu, které jsou nezbytné pro chod evropské ekonomiky, která je pro systémové struktury tyto politiky držící, dosud důležitá. Viditelná opatření v zájmu vlastního národa jdoucí proti hospodářským megakorporacím učinila v posledních letech z evropských vlád snad jen ta Putinova při vědomí veškeré rozpornosti tohoto tvrzení. Kdybychom jen mohli věřit, že protiruské aktivity naší vlády mají zajistit alespoň dodávky ropy a plynu, nemluvě o její ceně. Většinu ropy a plynu však odebíráme právě od Ruska. Orientace na jiného dodavatele je snad technicky možná (díky ropovodu z Ingolstadtu), avšak patrně by znamenala určité obchodní potíže, zpočátku vyšší cenu vzhledem k dodatečné poptávce, atd. (kdyby byla ruská ropa dražší, snad by již zmíněný ropovod změnil směr proudění „černého zlata“). K čemu může tedy sloužit vyslání českých vojáků do nových mírových sil v gruzínské separatistické Osetii, které nabízí česká vláda? Chceme snad odtud vytlačit ruské mírové síly? Silou? Bude válka? Půjdeme zas na Rusa? Za čí zájmy? Myslíme si, že Topolánek je chytřejší než Saakašvili? Mají čeští vojáci prostě jen chránit Gruzii před separatisty, ačkoliv v Srbsku naopak stojí na straně separatismu albánského. Je v tom nějaká jiná společná logika, než boj proti zájmům slovanských a pravoslavných národů? Rozhoduje o mravnosti bombardování vlastních nebo cizích civilistů někdo, komu skutečně věříme? Chceme se na tom podílet? Takovéto otázky by měly být zcela legitimní a jejich zodpovězení ze strany vládních protiruských politiků a kladení ze strany vlivných médií dnes citelně schází, jako bychom ani neměli tu demokracii a svobodnou soutěž názorů, jejichž nedostatek bývá důvodem, proč naši spojenci občas zahajují války.


Psáno v srpnu 2008


[Akt. známka: 1,50 / Počet hlasů: 6] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Jiří Hojer | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.