Dnešní datum: 19. 06. 2018  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Napsali o nás >> Polsko-české spojenectví

Napsali o nás

* Polsko-české spojenectví

Vydáno dne 31. 01. 2005

Prohlubování spolupráce mezi polským a českým státem je nutně dějinně výhodné pro obě strany. Spojuje nás mnoho a dělí jen málo. Přesto tisíc let společné historie dokázalo, že vzájemné kontakty se vyznačují nedůvěrou a dokonce nepřátelstvím. Je čas takové stanovisko změnit. Jedním z prvních podniků v tomto směru bylo několikadenní setkání představitelů bratrských organizací: polské Celopolské mládeže a českého Pražského klubu mladých konzervativců.

Jeden z předsedů Hlavního výboru Národní strany Tadeusz Bielecki v šedesátých letech v úvodu k Dmowského Myšlenkám moderního Poláka napsal, že „žijeme (…) v době proudů rozdělujících, ale též spojujících: vedle emancipace lidí pokořených nebo závislých na cizích a tvoření organismů národních států máme tendence k spojování států v čím dál větší seskupení. Nemyslím si, že by formou těchto spojení měla být federace. Je třeba vytvořit formy mezinárodního soužití, které by ochraňovaly po věky tvořené národní různosti a zároveň dovolovaly blízkou spolupráci států se společnými zájmy politickými, hospodářskými a vojenskými.“ Tento pohled se zdá být celkem správný. V současném světě vidíme, jak národněosvobozenecké konflikty nabírají na síle. To jsou proudy diferenční. Bez ohledu na to, zda jsou etnické či náboženské, je třeba poukázat, že v průběhu let neslábnou a vypukají v stále nových místech s doposud nevídanou silou. Příkladem takových procesů mohou být konflikty v Rusku (Čečna), Gruzii (Abcházie), palestinsko-izraelský, rozpad Jugoslávie, Východní Timor, Srí Lanka (Tamilové), Turecko (Kurdové a Kurdistán) či Čína (Tibet). V důsledku povolebních komplikací na Ukrajině dokonce Rada města Doněck ohlásila, že vyhlásí vlastní nezávislý stát v jihovýchodní Ukrajině. Z druhé strany tu jsou, jak to popsal Bielecki, procesy sjednocující, vedoucí k upevnění mezinárodní spolupráce. Vidíme blok států Jihovýchodní Asie (ASEAN) nebo také blok států Severní Ameriky seskupených v rámci sféry volného obchodu (NAFTA). Tato mezinárodní spolupráce se dotýká v menším či větším stupni všech států světa včetně Polska. Naše země není ostrůvkem v moři a proto musí pracovat v rámci mezinárodních organizací. Nesmí být přitom hráčem pasivním, ale aktivním.

Od 1. května 2004 je Polsko členem Evropské unie, což způsobuje doposud nevídanou síť závislostí a svazků a také nebezpečí. Široce pojaté vlastenecko-národní hnutí, v jehož rámci funguje také Celopolská mládež, se stavěl proti vstupu Polska do EU už od doby podepsání Maastrichtské dohody. Bohužel se ukázalo, že obavy byly opodstatněné. EU se před našima očima mění ve federativní superstát, který postupně a systematicky směřuje k zničení národních států. To dovolit nesmíme. Nesmíme dovolit zavedení ústavy pro Evropu, nazývané Evropská ústava. Jsme ještě ve stavu, kdy můžeme sami změnit směřování Evropské unie směrem k svobodné spolupráci politické a poněkud širší spolupráci hospodářské? Odpověď je prostá: sami nemáme šanci. Současné geopolitické jdou tím směrem, že spolu národní státy musí spolupracovat. My ostatně takovou spolupráci chceme, ale v jiné formě. Bude to výhodné pro Polsko, protože jak psal Dmowski v Myšlenkách... „rozšiřme obzory národní myšlenky, prosekejme pro ni širokou cestu přes překážky, dosáhněme všude kde polskost žije a žít touží, probouzejme ji kde je třeba ze spánku, buďme připraveni k boji za její obranu na nejvzdálenější hranici (…), budujme z toho všeho jedinou, velkou, současnou národní ideu - a naše síly začnou růst jako nikdy předtím.“

Takovým nejbližším polským spojencem jsou Češi. Právě s nimi máme staletími vytvořené národní odlišnosti, které bráníme, stejně jako společné zájmy politické, hospodářské a vojenské. To vše vyzývá k blízké oboustranné výhodné spolupráci obou států. Ve dnech 19.-21. 11. 2004 v Budyšíně došlo k setkání představitelů mládežnických národoveckých organizací: polské Celopolské mládeže a českého Pražského klubu mladých konzervativců. Češi přijeli do Budyšína na pozvání aktivistů Celopolské mládeže a k setkání mohlo dojít díky pomoci polského europoslance Sylwestra Chruszcze. Kontakt byl navázán přes šéfredaktora časopisu Národní myšlenka pana Milana Špinku. Místo setkání bylo symbolické: lužické území se svým hlavním městem Budyšínem. Právě území Lužice a Milska přičlenil k našim zemím první polský král Boleslav Chrabrý po polsko-německé válce zakončené roku 1018 mírem v Budyšíně. Na tomto území po následující staletí držel český stát svou ochranu nad lužickosrbským národem a jeho krajem. Pro naše hosty jsme zajeli na česko-německou hranici. Ukázalo se, že Češi jsou dva studenti historie Pražské univerzity, členové organizace Pražský klub mladých konzervativců. Jejím předsedou je Lukáš Petřík, který se účastnil rozhovorů. Brzy jsme nalezli shodná témata, ačkoli nikdo z nás nemluvil česky a Češi zase nemluvili polsky. Ale naše jazyky jsou si dost podobné a ještě jsme si vypomáhali anglicky a německy a nakonec i mimikou a obrázky. Kolega Kuba Matura nám před odjezdem ukázal soupis nejpopulárnějších českých slov, což byla obzvlášť cenná výpomoc. Během první dlouhé večerní rozmluvy jsme si vyjasnili svá stanoviska v historických otázkách. Připomněli jsme si, že křtu Měška I. v roce 966 předcházelo spojenectví s Čechami a manželství našeho knížete s českou kněžnou Doubravkou. Představili jsme též stanovisko Romana Dmowského k české záležitosti na Versaillské konferenci či Národní strany k zabrání Těšínska Polskem v roce 1938. Část činitelů SN s tehdejším předsedou hlavního výboru K. Kowalským a také J. Girtychem, prof. K. Stojanowským a Janem Matlachovským (8. 7. 1989 skupina veteránů Národního hnutí v bytě J. Matlachovského rozhodla o reaktivaci Strany) byla proti obsazení Těšínska Polskem, spatřujíce v tom velké ohrožení Polska ze strany sílícího Německa. Zvítězil ale názor T. Bielieckého, S. Stachy či Z. Berezowského, podle nichž mělo SN zachovat v této věci neutralitu (více je možno se dočíst v článku K. Wojciechowského, č. 109-110 Wszechpoláka). Je třeba zdůraznit, že Československo bylo velmi důležitým státem. Po první světové válce bylo Polsko obklíčeno třemi klíny, které se zarážely do našeho území. Polsko zase mělo dva klíny v německém území. Třetím takovým spojeneckým klínem mohl být český stát, který v roce 1938 disponoval dobře vyzbrojenou a vycvičenou armádou. Pouze spojené polsko-české síly se mohly postavit německé hrozbě čelem. Bohužel politici obou států nenašli společnou řeč. Sanační skupina, ovládající tehdy Polsko, přijala rozhodnutí, aby bylo obsazeno Těšínsko, zatímco Edvard Beneš vystoupil s nótou o pomoc. Mělo to své důsledky už za rok, když Třetí říše v září 1939 napadla Polsko. Teď se začíná rýsovat podobná situace. Němci vystoupili vůči Čechám s nároky na zrušení Benešových dekretů, schválených po druhé světové válce českou vládou a znamenajících odchod Němců ze Sudet. O několik měsíců později organizace německých krajanů, podporované finančně německou vládou, požádaly o zneplatnění polských vyvlastňovacích dekretů z roku 1946. Proto naše stanovisko musí být společné. Pražský klub mladých konzervativců rovněž nesouhlasí s federalizací Evropské unie a přijetí Evropské ústavy. Disponuje vlastním protiunijním portálem, který lze nalézt na adrese http://eu.eportal.cz nebo barevným magazínem Portál, vycházejícím v nákladě 10.000 kusů. V tomto periodiku lze nalézt mj. rozhovor s Vladimírem Železným - českým europoslancem, který působí ve frakci Nezávislost a demokracie spolutvořené Ligou polských rodin. Pražský klub mladých konzervativci je skupinou studentů pražských univerzit, kteří nejsou oficiálně svázáni s žádnou stranou, ačkoli v posledních volbách podporovali pravicovou ODS. Říkají ale, že jsou touto stranou do jisté míry zklamáni (kvůli vstupu ODS do frakce EPP-ED a odchylování se od odkazu Václava Klause) a chtějí spolupracovat především s organizacemi, které se obecně staví proti EU. Mimoto disponují kontakty na slovenské studenty, kteří mají konzervativně – vlastenecké názory.

Jak je vidět, Poláci a Češi mají mnoho společných věcí. Musíme se proto učit na chybách historie a zahájit širší spolupráci. Jedině tak budeme schopni postavit se společným ohrožením a vést současnost správným směrem. První ledy byly prolomeny. První společná zjištění provedena. Teď je čas na další spolupráci.

Wszechpolak nr 119


[Akt. známka: 5,00 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Národní myšlenka | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.