Dnešní datum: 15. 11. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Z domova >> Polemika o měkkých drogách

Z domova

* Polemika o měkkých drogách

Vydáno dne 12. 02. 2005

Miroslav Červenka napsal článek „Pochybná aktivita Reflexu“ kritizující pozitivní přístup většiny českých médií k požívání zejména lehkých drog, a to zejména marihuany, který se projevuje například pořádáním soutěže Canabis cup redakcí časopisu Reflex (článek publikován například na http://www.narmyslenka.cz/view.php?nazevclanku=pochybna-aktivita-reflexu&cisloclanku=2005010003).

Na tento článek reagoval Martin Mařák ve svém článku „Alkohol, tabák, marihuana“ (článek publikován například na http://www.virtually.cz/index.php?art=8192) nabízející spíše pohled srovnávající nebezpečnost různých druhů drog a kritizující tak v podstatě odpor proti „novým“ lehkým drogám a zejména marihuaně u jisté části společnosti, který je přitom doprovázen tolerancí k drogám pro evropskou kulturu tradičním, zejména k alkoholu. Důvodem sepsání tohoto textu není obava, že by M. Červenka nedokázal obhájit své názory, je mi naopak jasné, že tak činí velice často, rád a nijak špatně. Důvodem je má vnitřní potřeba vyjádřit se k článku M. Mařáka.

Autor přeložil základní část článku k věci zveřejněného v deníku Le Monde, který popisuje výsledky studie deseti francouzských a zahraničních expertů, jejímž výsledkem je seřazení některých drog dle nebezpečnosti, pojímané z různých hledisek (společenská, neurotoxicita, psychická závislost,…). Zveřejněná tabulka označuje alkohol spolu s opiáty, heroinem a koakinem jako nejškodlivější ze zkoumaných látek. Na obsahu článku je založeno odsouzení boje proti lehkým drogám, neboť francouzský deník je „více než seriozní zdroj“ a „opravdová reference nezávislé žurnalistiky“. Takový přístup je strašlivý a nepřijatelný. Úvahu, že myšlenky zveřejněné seriózními nezávislými médii jsou nezpochybnitelné a nezbývá než je brát za bernou minci, je nutno odmítnout. A to i v případě, kdy se jedná o výsledky studie deseti různých expertů, jejichž odbornost předmětem diskuse. Dva experti vypracují zpravidla dva různé pohledy na věc i u zcela exaktních zjištění a měření, natož u věci natolik subjektivní, jako je posuzování společenské nebezpečnosti lidí pod vlivem různých druhů drog. Bylo by možno diskutovat i o tom, nakolik je byť seriózní deník schopen posoudit skutečně vědecké provedení zveřejňované studie (a zdali tak činí). Bylo by samozřejmě také možné diskutovat poněkud demagogicky (ale ne úplně) o tom, jak asi referovaly světové seriózní deníky o sudetoněmecké problematice a následné mnichovské dohodě ve třicátých letech minulého století a jestli jsme i v této věci měli své mínění podřídit smyslu těchto článků. Analogická otázka je, jak asi referovaly seriózní světové deníky o kosovskoalbánské krizi a následném „humanitárním bombardování“ Srbska a Černé Hory v devadesátých letech. Každopádně princip „Nevěř novinám ani plakátům!“ tradovaný alespoň v naší rodině již po generace považuji za mnohonásobně rozumnější než princip „Psali to v seriozních (demokratických, nezávislých, …) novinách, takže tvůj opačný názor je nesmysl!“, se kterým se v poslední době bohužel lze setkat velice často a svědčí o úpadku nezávislého myšlení, schopnosti číst mezi řádky, nezávisle zpracovávat informace.

Tak například právě na uvedeném hodnocení nebezpečnosti drog mne zaujala poznámka, že metadon a morfium nejsou toxické při terapeutických účelech. Nechci se vydávat za experta v této oblasti, ale nemohu uvěřit, že by se toxicita měnila zároveň se změnou účelu podávání drogy. Proč by pak asi byly tyto látky terapeuticky podávány, kdyby na organismus neúčinkovaly? Nejedná se tu opět spíše o mírnou manipulaci s veřejností v diskusi o poněkud sporné „léčbě“ toxikomanů podáváním „metadonu“, tedy drogy s patrně příznivějšími vedlejšími účinky? Je dobré si uvědomit, že v mnoha oblastech prostě nemůže existovat zcela objektivní zpravodajství a vůbec nám ho nezaručí krásně znějící slova jako „nezávislý“, „expert“, „studie“, nemluvě o „komisi“ a podobných zprofanovaných výrazech, které by čtenáře měly vést spíše ke zvýšené ostražitosti. Velká část lidí v současnosti oprávněně na první pohled nedůvěřuje v čisté úmysly úředníků, podnikatelů a politiků (opatrnost je zcela správná a zdůvodněná zkušenostmi). Z nějakého záhadného důvodu však ještě větší část lidí zároveň plně důvěřuje v čisté úmysly nezávislých expertů hovořících z televizních obrazovek, nemluvě o moderátorech televizních zpráv. Experti na léčení drogově závislých osob jsou zpravidla doktory medicíny a tak požívají ještě větší úcty a důvěry. Málokoho napadá otázka, zda náhodou živobytí právě tohoto experta nespočívá ve státem (námi) placené léčbě toxikomanů. Omezení přístupu k drogám by jejich příjmy mohlo zmenšit a tím jsou vlastně motivovány jejich protesty proti zpřísnění drogové represe. Pochybovat o čistotě svědomí těchto expertů by mělo být stejně oprávněné jako pochybovat o čistotě svědomí politika vlastnícího například restauraci prosazujícího daňové úlevy pro restaurace. Svobodná soutěž myšlenek a názorů si vyžaduje plynulé a obezřetné posuzování autorit, kterým hodláme důvěřovat.

Martin Mařák pokračuje ve svém textu příběhem stvořeným nejspíš na základě diskusních příspěvků k prvému článku za pomoci jisté dávky literární licence. Příběh popisuje stav šťastlivce pod vlivem marihuany (ležícího v písku, pozorujícího líně kopulující želvy v šarlatové záři zapadajícího slunce ….. ) téměř jako dosažení nirvány, ze kterého ho vyruší nechutná „…apokalyptická vize močících opilců v klikatých uličkách nočního Starého města…“. Osobní zkušenost mám odlišnou. Možná je tomu už deset let, kdy jsem se po několikahodinovém požívání drogy podle deníku Le Monde z těch nejnebezpečnějšich, tedy alkoholu, vracel noční Prahou domů a kdesi u zdi Olšanských hřbitovů na Žižkově nalezl zhroucenou postavu. Byla to dívka mladší než já v té době, takže -náctiletá. Zprvu nereagovala na slovní výzvy, cloumání, na nic … jen se neustále blaženě usmívala. Za chvíli se přidala neznámá náhodná starší chodkyně a přemítali jsme, co se asi děje s osobou, která nejspíš není v bezvědomí, podle všech známek není ani opilá, leží na studeném chodníku vedle hřbitovní zdi s otevřenýma očima a prostě jen nereaguje na vnější podněty. Dost možná právě pozorovala ty líně kopulující želvy. Nejbližší telefonní budka byla poměrně daleko (Olšanské hřbitovy jsou poměrně rozsáhlé, okolí alespoň v noci poměrně pusté a mobilní telefony v té době byly ještě znakem úspěšnějších podnikatelů, velmi důležitých osob nebo bláznů s atrapami telefonu), takže dávalo smysl se dohadovat o tom, zda pokračovat v nějakých oživovacích pokusech nebo jít volat lékařskou pomoc. V tu chvíli se dívka začala projevovat a za chvíli jsme z mumlání vyrozuměli, že to bude dobré, ať nikam nechodíme. V poměrně krátké době skutečně začala reagovat, dokonce se posadila a ujistila nás (již zcela střízlivě), že se z toho probere, že pomoc nepotřebuje, že nemá žádnou nemoc, jen „do sebe něco nacpala“ a že hlavně chce, abychom jí nechali být. Nechci se stavět do pozice odborníka na drogy či lidské zdraví, ale použiji možná menší dávku literární licence než kolega Mařák s těmi opilci na Starém městě, když budu tvrdit, že ta dívka byla velmi pravděpodobně pod vlivem drog a velmi pravděpodobně drog ze skupiny, které jsou podle deníku Le Monde stejně nebo méně nebezpečné než alkohol.

Věřím, že vše dobře dopadlo a že tím, že jsme nevolali rychlou zdravotnickou pomoc, jsme nezpůsobili větší škody, než kdybychom jí zavolali. Kvůli tomuto dilematu však tento příběh nepopisuji. Hlavním důvodem není ani sdělení, že po zhruba deseti letech od popisovaného příběhu požívám alkohol na rozdíl od „studentských let“ velice výjimečně, protože mne prostě baví jiné věci a času je málo a mám snad štěstí, že patřím do té části populace, které se daří démona alkoholu zvládat. Bohužel je zřejmé, že existuje i část populace, nebo že existují situace, ve kterých je tento démon alkoholu nezvladatelný.

Nechci se zastávat požívání alkoholu, připadalo by mi i tak trochu absurdní zastávat se něčeho, co evidentně má na svědomí mnoho špatného, byť tak trochu patří do naší kulturní tradice. Popuzuje mne však stejné chování velké části odborné i laické veřejnosti ve vztahu k „měkkým drogám“, zejména k marihuaně. Cítí potřebu vystupovat proti údajné nespravedlnosti páchané na „měkkých drogách“ tím, že je proti nim vedena represe. Stejně jako někteří modernisté bojují za rovnost všech lidí bez rozdílu (pohlaví, schopností, orientace, deviace, ….), tak za rovnost šancí všech druhů (alespoň „měkkých“) drog škodit lidské společnosti bojují i někteří lékaři, kteří si na živobytí mají vydělávat prevencí drogových závislostí, spolu s většinou publicistů a dalších „tvůrců veřejného mínění“. Tento způsob uvažování vede i k obdobně tolerantnímu a absurdnímu nazírání na problematiku drog velkou částí společnosti. Jeden známý se tak ve společnosti chlubil (doslova) šikovností svého syna, který ve skleníku úspěšně pěstuje marihuanu a většinu jí prý sám spotřebuje. Je to docela soudný člověk a rozhodně by se nikdy nechlubil šikovností syna, který by dokázal vypít dvacet piv denně každý den v týdnu. Takový tolerantní přístup k drogám dost možná už v naší společnosti převažuje a je výsledkem mimo jiné právě takových kampaní a přístupu „novinářů“, některých „umělců“, „doktorů“ i „politiků“, jako Canabis Cup, který kritizoval M. Červenka. Mou tužbou přitom není dosažení nějakých razantních policejních zásahů proti uživatelům měkkých drog. Za mnohem pozitivnější bych považoval právě změnu vnímaní měkkých drog společností, na kterou by měli pozitivně působit představitelé kulturního světa a žurnalisté. Pořádáním feťáckých soutěží „seriosními“ časopisy a jejich chladným přijímáním veřejností se však rozhodně dostáváme na další a pro mne těžko přijatelný stupeň dekadence. Vzhledem k absurdnosti logiky zastánců rovnosti pro všechny druhy drog, absurdní toleranci k drogám, ke které vede a k evidentní nebezpečnosti drog si myslím, že by odpůrcům lehkých drog mělo být přinejmenším popřáno více sluchu, měly by přestat být skandalizováni a zesměšňováni, jak se zpravidla děje v současnosti.


[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Jiří Hojer | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.