Dnešní datum: 14. 12. 2018  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> Osobnost dvou prezidentů

Uvahy

* Osobnost dvou prezidentů

Vydáno dne 08. 03. 2001

Názory na osobu Václava Havla se různí a jejich spektrum je až neuvěřitelně široké. Názory se přitom různí bez významnější závislosti na obecně politické (náboženské, národnostní, regionální, ...) příslušnosti. Vypovídající je složení stran tzv. hradní linie dneška. V podstatě se jedná o strany tzv. čtyřkoalice, které bývají zařazovány od pozice mírné levice až po jasnou pravici, vcelku však působí nejasně. Pro jedny je Havel představitelem osobní statečnosti, Velkým humanistou, Demokratem, géniem své doby a podobně. Druzí ho zase označují za intrikána, oportunistu, hýřivého pomatence, šaška a dalšími slovy, přičemž vybrány byly samozřejmě pouze výrazy patřící do článku pro slušné lidi.

Je velmi těžké provést objektivní zhodnocení osobnosti Václava Havla. Příčinou je velký a do jisté míry logický rozdíl mezi jeho činností v roli odpůrce komunistické totality a jeho pozdější činností v roli prezidenta několika státních útvarů v těžko spočitatelných funkčních obdobích, kterou v uplynulých 11 letech České země na vlastní kůži zažívaly. Je tedy nutné hodnotit přinejmenším dvě různé osobnosti a nakonec se pokusit o skloubení dvou výsledků.

O něco podobného se pokusila ministryně zahraničí USA při své návštěvě v ČR v roce 2000. Havlovu osobnost jednoznačně vyzdvihovala a označila ji za pokračovatele tradic TGM. Pokusme se o objektivnější srovnání osobností dvou našich prezidentů, než jaké provedla tato dáma, ačkoliv nikdo z nás nemá k dispozici aparát byrokracie federální vlády USA. Bohužel, jak se zdá, předčít tuto dámu v objektivitě by nemělo činit potíže téměř nikomu.

Také názory na prezidenta Masaryka se ve své době různily, pro každého nepředstavoval "tatíčka". Dějepisci však budou patrně souhlasit s tím, že jeho obliba se dala odhadnout podle politické (náboženské, národnostní, regionální, ...) příslušnosti občanů ČSR. Na druhou stranu byl většinou příznivců i odpůrců respektován jako osobnost. Tentokrát myšleno jako osobnost s velkým "O". Osobnost, která dokáže ztělesnit důstojnost úřadu prezidenta významné země, kterou pro vlastence jejich vlastní zem představuje. Připomeňme, že v tehdejších dobách měl pojem vlastenectví pozitivní smysl pro mnohem větší část národa a proto i politiků než je tomu dnes. Masaryk byl tedy skutečným prezidentem pro většinu občanů, ačkoliv velká část z nich, která nepřála stranám tehdejší "Hradní linie", měla mnoho příležitostí pocítit sílu vlivu a intrik, které tzv. Hrad včetně prezidenta prováděl. Havel podobně respektovaného a důstojného prezidenta pro většinu občanu nepředstavuje, k poznání této skutečnosti není nutné sociologické vzdělání. Proč je tomu tak?

Důstojnosti a respektu lze dosáhnout různými způsoby. Pomiňme teď dosažení pokrytecké důstojnosti pomocí peněz, zneužitím moci, pohrůžkou násilím a podobně. Lidé si váží významných jedinců zpravidla pro výjimečné schopnosti, dosažený úspěch v uznávaném oboru lidské činnosti, inteligenci, nebo pro ustavičně prokazované dobré povahové vlastnosti, jako je statečnost, spravedlnost, píle atd. Havel se v začátcích svého prezidentování těšil mimořádně vysoké autoritě právě díky povědomí o jeho činnostech v předchozím období, které vytvářelo oprávněný dojem, že oplývá všemi projevy, které byly popsány v předchozí větě. I ti kritičtější z Havlových obdivovatelů dnes uznávají, že obrovskou část této autority dnes již tento muž ztratil. Většina lidí navíc přidá, že ji ztratil vlastní vinou, menší část (ti nekritičtí z jeho obdivovatelů) tvrdí, že za všechno mohou jeho nepřátelé (zosobnění většinou do jednoho jména - Václav Klaus). Jakým způsobem se prezident snaží zvyšovat si autoritu u svých Čechů?

Václav Havel je rozhodně velmi náročný prezident. Alespoň k nám Čechům. Budování autority prezidentů v evropských zemích většinou probíhá tak, že tito lidé předvádějí svou práci pro národ a stát, kterému vládnou. Václav Havel si buduje svou autoritu tím, že Čechům popisuje jejich neschopnost a zlotřilost a zároveň vyvyšuje ostatní národy. Zajímavý přístup - doufejme, že se v našich zemích neuhnízdí natrvalo.

Václav Havel se také snaží působit jako jakási morální autorita. Ve svých projevech, skrze svá tisková prohlášení a podobnými způsoby předkládá veřejnosti své vysoce ušlechtilé vize a představy fungování společnosti. V této činnosti je současný český prezident skutečně velmi dobrý. Avšak není příliš věrohodný. Svá prohlášení totiž nepodkládá vlastními činy a často ani následnými prohlášeními. Ty jsou často naopak v přímém rozporu. Příkladem uveďme prohlášení o nadstranickém prezidentovi (snad jen pokud bereme v potaz výhradně strany "Hradu"), toleranci ke všem rozličným národnostním, náboženským či názorovým skupinám a podobně (tolerováno je vše, co se vymyká českým tradicím) nebo například úctě k právnímu řádu (fanatická obhajoba "humanistické války" proti Srbům se smyšlenými záminkami).

Jak se tedy změnilo vnímání jeho osobnosti? Jinak řečeno, jak buduje svou autoritu? V době pádu komunismu byla osobnost Václava Havla hodnocena velmi vysoko. Jak již bylo řečeno, lidé si Václava Havla vážili pro jeho výjimečné schopnosti (byl vnímán jako zdatný bojovník proti KSČ, autor poměrně dobrých her apod.), dosažený úspěch v uznávaném oboru lidské činnosti (například v oboru svrhávání komunismu, na kterém měl svůj podíl), inteligenci (po Miloušovi Jakešovi a Gustávovi Husákovi vyvolávaly Havlovy projevy dojem geniálnosti), nebo pro ustavičně prokazované dobré povahové vlastnosti, jako je statečnost (přece jen byl jedním z politických vězňů), spravedlnost (tehdy se zdálo, že se jí dočkáme), píle (v určitém ohledu Václav Havel pilný zřejmě je.), atd. Zhruba 10 let po pádu komunismu a také po 10 letech s Václavem Havlem na Pražském hradě je tento hodnocen mnohem rozpačitěji. Možná také objektivněji, vzhledem ke komplexnější informovanosti o jeho osobě, která dříve nebyla k dispozici kvůli cenzuře a nedůvěře v propagandu komunistických úřadů. Z jeho výjimečných schopností je všeobecně uznávána snad již jen schopnost připravit si velmi originální projevy. U ostatních vyjmenovaných vlastností je hodnocení právem odlišné. Pokud dotazovaným není fanatický Havlův obdivovatel, většina lidí například uzná, že prezident přece jen není na 100 % spravedlivý a objektivní. Nebo že pracuje často velmi pilně, ale v zájmu cílů, které mohou být v rozporu se zájmy českého národa (někteří říkají, že pracuje pro své humanistické vize, někteří hovoří o vzdušných zámcích, někteří rovnou o intelektuálním zešílení, ...). Schopnost reprezentovat český stát v zahraničí, která by měla patřit k hlavní pracovní náplni prezidenta, již také není hodnocena jednoznačně pozitivně. Nabízí se otázka, zda chování a postoje bohémského intelektuála ve vyzrálém věku přesně odpovídají ideálnímu způsobu reprezentace našeho státu.

Udělování prezidentských milostí, další z významných projevů prezidenta na domácí scéně, by také nemělo zůstat opomenuto. Jejich absurdnost by mohla vejít do světových dějin, kdyby světem nevládla všeobecná zhovadilost. Uveďme jen jeden z příkladů - udělení milosti kamerunskému pašeráku drog, odůvodněné pašerákovým prohlédnutím a krutým trestem, který by mu hrozil v jeho vlasti. Možná by bylo jednodušší napsat rovnou dopis do Kamerunu: "Pošlete nám svoje pašeráky drog, my je máme raději než vy a nebudeme jim nijak ubližovat". Je to hloupý pocit, muset se za svého prezidenta stydět před Kamerunci ...

V poslední době snad jen horší zdravotní stav znemožňuje Václavu Havlovi provádět svou typickou "divadelní" politiku. Jistě by například rád spolu s Janem Rumlem strávil noc v ČT spolu s redaktory bojujícími za svá neomezitelná práva a platy. Z mého pohledu je škoda, že se mu teď nechce zopakovat vítěznou cestu do dobytého Kosova.

Ať už osobnost Václava Havla posuzujeme podle jakýchkoliv měřítek, nejspíš se nevyhneme určitému pocitu rozdvojení. Již na počátku této úvahy bylo řečeno, že existuje logický rozpor mezi hodnocením období před a po vstupu do velké politiky. Bohužel je nutno říci, že Havlova osobnost se projevuje dvojím způsobem i z ostatních hledisek. Dělící čáru lze rozlišit zejména podle toho, kterými národy, či názorovými skupinami se Havel právě zabývá. Zcela odlišný je také přístup ke globálním a regionálním otázkám.


[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Jiří Hojer | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.