Dnešní datum: 21. 09. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> O národní hrdosti

Uvahy

* O národní hrdosti

Vydáno dne 01. 12. 1998

Vyšlo v Národní myšlence v prosinci 1998


Již hodně času uplynulo od napsání tohoto článku, již hodně vody ve Vltavě proteklo od památného dne 22. 2. 1998, kdy jsme ve finále olympijského turnaje v hokeji porazili Rusko 1:0 Nadšení lidí v celé republice neznalo mezí. Všichni byli namačkáni již od brzkých ranních hodin v restauracích či na náměstích u velkoplošných obrazovek, anebo také u úplně malých televizorů. A všude se slavilo. Byla to krása, nádhera. Všude plno českých vlajek, radosti, soudržnosti.

Každý byl najednou hrdý, že je Čech. (Najednou!) Tedy ne, všichni ne. Pan exministr Mlynář při jakémsi shromáždění řekl, že se za to stydí (A to je exministr české vlády!!!). Takové národní slávy to tenkrát bylo. JENŽE. Nebo ALE. Také já jsem samozřejmě podlehl všeobecnému veselí. Ale zároveň jsem se okolo sebe rozhlížel. Viděl jsem, jak ti největší vlastenci" , motající se po přemíře alkoholu, šlapou po vlastní vlajce, kterou s sebou táhnou a jež se špiní o zem plnou střepů a bláta ze šampusů a piv. Vidím exhibici mladíka, jenž chce co nejvýše vylézt na posvátný symbol Čech, ale i dominantu Prahy a Václavského náměstí, na sochu svatého Václava, aby spíše než oslavil úspěch hokejistů, se mohl předvést. Vidím zfetovaného punkera, avšak i on má na obličeji namalovanou malou českou vlaječku. Zvláštní, vidět toho hrdého Čecha", jemuž pojmy jako národ, stát, reprezentace jsou jistě úplně cizí, jako ostatně vše, co má řád. Vidím také hystericky ječící pubertální děvčata, kterým spíše než národní hrdost imponují svalnatá těla typu Jágrova, Haškova a Šlégrova. Vidím také ze všech oken viset státní zástavy. Je to krása. Jenže je mi z ní smutno. Ano, teď všude visí vlajky, ale z těch samých oken, o několik měsíců později (nebo také dříve) při našem státním svátku žádná, ani malinká vlaječka již jistě vlát nebude. Ano to jsou ti vlastenci, ti pyšní a hrdí Češi. Co vytáhnou svojí vlajku, jen když zrovna vyhrají naši fotbalisti nebo hokejisti. A jinak? Nějaký národ či stát? Nenechte se vysmát ... Ale třeba se pletu a vše se změní a na každý státní svátek budou vlát vlajky ze všech oken (a ne jen na prostředcích MHD, či na státních institucích) a že ti všichni lidé budou hrdí na svoji zem stále a pořád a budou se všemožně snažit pro tuto zem něco udělat, či ji úspěšně reprezentovat. Ale nechci křivdit všem. Neboť doufám, že velká část národa se chovala a chová tak, jak má a na své češství je právem pyšná stále a pořád a velká vítězství našich sportovců nebere pouze jako příležitost se pořádně vydovádět a zhulákat se. A doufám, vážení čtenáři Národní myšlenky, že vy k nim patříte.


[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Tomáš Ehrlich | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.