Dnešní datum: 12. 11. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Z domova >> Nezištná kašpárkova výpomoc

Z domova

* Nezištná kašpárkova výpomoc

Vydáno dne 09. 07. 2001

Redaktorka LN Eva Hlinovská: Co si vy vlastně myslíte o ostatních novinářích?
Halina Pawlowská: Já se jich bojím. Myslím si, že se pohybují mezi servilní oslavou a hnusnou pomluvou. Chtějí za každou cenu někoho nařknout, napsat spoustu negativních věcí...


Doby, kdy měl novinář monopol na svou prazvláštně upravenou pravdu, odcházejí tam, odkud již není návratu. Internet zasahuje stále širší vrstvy českého obyvatelstva a naši chrabří rytíři pera náhle zjišťují, že prosadit se starými osvědčenými postupy je v době nástupu tohoto nového progresivního média stále obtížnější. Díky Bohu za to! Nepříjemní posuzovatelé jejich práce číhají všude; publikování vlastních názorů je na síti neporovnatelně lacinější a dostupnější než v případě papírových médií. Každý, kdo má přístup k modemu, má příležitost veřejnosti sdělit, co si myslí, může reagovat tedy také na články papírových novin. Ty mu to ještě svou snahou prosadit se na Internetu velmi usnadňují. Kritik nemusí utrácet peníze v trafice, docela mu stačí přečíst si totéž za mnohem méně peněz na síti.

To našim chlapcům a děvčatům od novin nepříjemně ztěžuje práci. Nezáleží jim totiž na nějaké směšné pravdě, píšou ve své lajně a se skutečností si hlavu nelámou. Nedá se říct, že by snad byli bezcharakterní; nevědí totiž ani, co to ten charakter je. Jsou přesně takoví, jaké je jejich zaměstnavatel chce mít. Flexibilní. Ano, dnes se tomu říká flexibilita; za mých mladých let jsme takové užitečné vlastnosti říkali bezpáteřnost. Režimy se mění, ohnuté hřbety však potkáš v každém z nich, tedy i v tom našem. Jenže jak ohnuté! Snad podle nějaké šablony: všichni ti úžasní novináři v našich časopisech a novinách jsou si neuvěřitelně podobní, pracují stejnými metodami, jejich výtvory jsou vlastně stejné. Co však udiví nejvíc: jsou na ty své prefabrikáty ještě hrdí.

Jenže teď, v době stále vzrůstajícího odporu, se jejich pohrdavá sebejistota začíná povážlivě hroutit. Zajisté, dál si plní svého bobříka tupé poslušnosti. Jistě, splní svému zaměstnavateli vše, co mu na očích vidí. Kde jim chybí vhodná fakta, přicházejí na řadu lži vycucané z prstu - tak jako dřív. Samozřejmě, až nějak sesmolí ty svoje pravdy-nepravdy, vrhnou je vydavatelé v tisícových nákladech do trafik, takže autoři mohou doufat, že pravdu prostě převálcují masovým počtem exemplářů lži, která si najde své příjemce. Tihle novináři, až příliš často mládenci a slečny sotva odrostlí škole, nepatří rozhodně k žádné duchovní elitě. Naopak, jejich články vzbuzují dojem, že je snad museli někomu diktovat, protože oni sami nejsou se svým intelektem schopni pochopit ani klávesnici starého Consulu. Ve svém omezeném rozumu si tak nejsou schopni uvědomit reálně hrozící nebezpečí. Neuvědomují si, že na svou práci alespoň zatím nemají. I lhát se musí umět - a co tak dobře znají staří harcovníci, musí se mladí teprve učit. Dostanou k tomu ale v dnešní době dost času? Čtenář má náhle v současné době mnohem větší možnosti srovnání. Může snadněji než dřív nalézat různé zdroje informaí, analyzovat je, nacházet pravdu. Přečte si dejme tomu něco nepěkného o organizování koncertů rasistických hudebních skupin. To našeho fiktivního čtenáře docela zajímá, zvlášť když to napsal jeho oblíbený novinář; vyhledá si tedy z dlouhé chvíle na Internetu stránku legálního občanského sdružení, jež bylo z tohoto organizování veřejně obviněno a které mělo přitom dost rozumu umístit své stránky na síť, a shání se po informacích o zavrženíhodných koncertech. Jenže žádné neobjeví. Na celé stránce je jediná zmínka o organizovaném setkání - a to se koná v jakémsi moravském kostele, kde se všichni účastníci srazu mají sejít na mši.

Informace, že vedení pošpiněné organizace pořádá pro své členy akce tohoto druhu, musí nutně vést zvídavého čtenáře k zamyšlení. Uvědomí si zřejmě, že členové tohoto sdružení mnohem zbožněji naslouchají tónům barokních varhan než tříakordovému kvílení elektrických kytar. To způsobí v jeho duší zmatek. Poprvé ho napadne, že jeho oblíbený plátek nepíše vždy pravdu. Poprvé se ponoří do hlubin Internetu, poprvé se probírá pravicovými zpravodajskými servery, poprvé poznává mnohé dosud pro něj neznámé organizace. Když se vynoří nad hladinu, zalapá překvapeně po dechu, řekne si, že jeho dosud tolik oblíbený plátek je vlastně jen snůška lží, primitivních polopravd a zoufale bezobsažných sdělení, z oblíbeného redaktora je náhle během hodinky surfování obyčejný lhář a manipulátor s fakty. Když tohle náš čtenář pochopí, nalomí ho to, začne o všem přemýšlet, shánět se po dalších informacích a jednou si třeba i předplatí pravicový časopis. Samozřejmě, ne vždy to funguje právě takhle, ne vždy je tohle obrácení tak rychlé a tak dokonalé. Jenže se opravdu děje; sám jsem několik takových případů poznal. Fakt, že papírová Národní myšlenka zvyšuje svůj náklad s každým novým číslem o 10 - 20 procent, tento trend nepřímo potvrzuje.

Mladý novinář je zatím spokojený. Má splněno. Otrocky posloužil svému páníčkovi, aniž snad byť jen tuší, že jej tahle služba ďáblu stála nevratné poškození vlastní pověsti, že ze sebe před lidmi udělal naprostého hlupáka. Udělal to jednou, udělá to zas; a ztratí další příznivce, zase se před veřejností shodí, do redakce náhle přicházejí ze všech stran první kritiky jeho práce. Začíná mu to vadit, píše stále vyhrocenější, stále nesmyslnější články, jimž se vnímavější čtenáři už otevřeně smějí. Co šéf nařizuje, to kašpárek na nitkách beze slova odporu splní, jeho pohyby jsou však stále trhanější, nervóznější, ztrácí viditelně soudnost, nešlape už jako dřív jen po všech morálních a etických zásadách, překračuje už dokonce zákony své země. Šéfa to zpočátku baví, je rád, že dostává na stránky časopisu stále kontroverznější a ukřičenější příspěvky. „Čtenáři to takhle mají rádi,“ zdůvodňuje svůj postoj na redakční radě, která nahlas projevuje své obavy z poškození jména časopisu. Jenže jednou musí přijít den, kdy dojdou na šéfovský stůl první žaloby, kdy bude redakce zavalena stížnostmi čtenářů na nekvalitní příspěvky mladého autora. Ten den bude také dnem výpovědi, dnem, kdy skončí jedna kariéra jednoho ohnutého hřbetu, jednoho kašpárka, na kterém se leckdo rád povozil. Nevadí: další kašpárek už čeká za dveřmi, nažhavený otrocky sloužit. Uvědomuje si, co ho čeká? Nevadí mu, že přichází sloužit tiskovině, jež si mezi čtenáři už zásluhou předchůdců ve špinavém řemesle a jejich páníčka stačila získat pověst stoky? Zasluhuje si snad za to od nás kašpárek římská II nějaké ohledy?


[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Milan Špinka | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.