Dnešní datum: 16. 11. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> Mafiáni a spojenci

Uvahy

* Mafiáni a spojenci

Vydáno dne 23. 08. 2004

Je zajímavé, že se další z řady úspěchů relativně malého, ale rychle rostoucího evropského národa s převažujícím muslimským náboženským vyznáním, nedočkal většího mediálního pokrytí.

Záměrem tohoto článku není vyvolávat nějaké protialbánské nálady a ani určovat, který z balkánských národů je původcem všeho zla, neštěstí a vzájemné nenávisti v této oblasti. Byla by to nesmyslná snaha. Každopádně však stojí za povšimnutí skutečnost, že skutečným vítězem krvavých balkánských sporů, které se rozhořely po rozpadu komunistického bloku v devadesátých letech minulého století, jsou nesporně Albánci. Za povšimnutí stojí i způsob, jakým toho dosáhli.

Mnoho z nás si jistě vzpomene na devadesátá léta, během nichž jsme byli podrobně informování o všem zlém, co Albáncům bojujícím o nezávislost Kosova provedli zlí Srbové, kteří byli v tom období vydávání za samotné zosobnění zla. Pouze ti zvídavější příjemci zpravodajství zaznamenali nenápadné zprávy o často smrtelných útocích z druhé strany. Ve stejné době se také objevovaly zprávy o rozšiřování aktivit jugoslávských gangů na poli pašování drog, prostituce a další kriminální činnosti. A opět pouze ti zvídavější z nás zaznamenali upřesnění, že se jedná o gangy kosovských a jiných Albánců, kteří se prostě vykazují často falešnými jugoslávskými pasy. Albánci byli dlouhodobě označováni za oběť útlaku a diskriminace ze strany převážně slovanské Jugoslávie. Zprávy o této problematice byly neskutečně frekventované a vyznění jednoznačné. Pokud to srovnáme například s informováním o osudech lidí, kteří se v Kosovu po jeho vynuceném oddělení od vlastního Srbska stali menšinou (údajně asi čtyřicetiprocentní), zjistíme propastný rozdíl.

Albánci zkrátka na celé čáře vyhráli mediální válku. Svět bez rozpaků přijal zprávy o financování tzv. „osvobozenecké armády“ z velké části z výtěžků z organizovaného zločinu. Zatímco například národnostnímu složení policie nebo učitelů v Kosovu v devadesátých letech bylo věnováno obrovské množství zpráv a článků, etnickýmu vyčištěním prakticky celého Kosova v současnosti se média nezabývají.

Jaký je důvod takového úspěchu v mediální válce? V době tzv. „kosovské krize“, jak bylo eufemisticky nazýváno letecké bombardování civilních i vojenských cílů v Jugoslávii, přesvědčující obyvatele o nutnosti odstoupení Kosova, se objevily na některých fórech informace o financování mediální kampaně ze strany této osvobozenecké armády. Při existenci skutečně vlivných tzv. „vlivových agentur“, „lobbyistů“ či „PR agentur“ je i tato možnost poměrně pravděpodobná. Každopádně zuřiví kritici Václava Klause, kteří mu dodnes připomínají jeho úvahu o tom, že je velice těžké rozeznat „špinavé peníze“ od „čistých“ bez jakýchkoliv mravních potíží podporovali organizaci velice pravděpodobně financovanou z „nečistých peněz“.

Další možnost již částečně souvisí s úvodní informací tohoto textu. Tehdejší jugoslávský prezident Miloševič byl evidentně pro západní vlády, konkrétně Clintonovy USA, z určitých důvodů nepřijatelný. Důvody nyní nehledejme, ale těžko to byl nedostatek demokracie, či komunistická minulost – v té době i nyní by se našly mnohem oprávněnější cíle pro „boj za svobodu“. „Spojenecké síly“ se v minulosti nebránily spolupráci s organizacemi s vazbami na podsvětí, či jinak problematické kruhy, pokud jim mohly pomoci dosáhnout jejich cílů. Tak například i my můžeme být vděčni sicilské mafii, která se podle ověřených informací velkou měrou podílela na protifašistickém odboji, přípravě spojenecké invaze na Sicílii a jižní Itálie během druhé světové války, a to vše za přímé spolupráce se spojeneckým velením. Známá je také podpora muslimským mudžáhedínům bojujícím s prokomunistickým režimem a sovětskými silami v Afghánistánu v době studené války. Je tedy možné, že za výsledkem mediální války stojí i v tomto případě síly blízké západním vládám (přinejmenším tehdejším vládám), které samy sebe nazvaly euroatlantickou civilizací.

Bylo by pouze planým moralizováním obecně tyto metody odsoudit. Například vítězství v druhé světové válce či porážka komunismu ve studené válce jsou patrně hodnoty, pro které stálo za to spojit se i s kruhy, proti kterým jinak slušní a normální lidé bojují. Historie však také ukázala, že důsledkem je posílení moci těchto kruhů. A jelikož jejich pohnutky a motivace jsou jiné než u oněch normálních a slušných lidí, spoluprací s nimi si skutečná „euroatlantická civilizace“ posílila své škůdce, parazity, či přímo nepřátele. Dalo by se tedy očekávat, že Spojenci budou své spojence vybírat velice obezřetně a před negativními dopady se ochrání.

Horší pro mne však zůstává první z uvedených možností. Představa, že existují způsoby, jak si za jakkoliv nabyté peníze koupit postoj médií, veřejnosti a politiků k určitým konfliktům, je hrozivá. Horší než představa, že se všechny vlády (včetně demokratických) dopouštějí chyb - to je známá skutečnost. Teď ještě zbývá, aby vítězní albánští gangsteři zaplatili šikovnému spisovateli slušnou částku za sepsání nějakých romantických gangsterek z jejich prostředí, kde budou vykresleni jako oběti nepochopení okolní společnosti a mohou skutečně v celé šíři nahradit odstupující italskou mafii.

Skutečně nebylo záměrem tohoto textu pošpinit pověst celého albánského národa, která je ovlivněna aktivitami jedné své části. Cílem bylo upozornit na potřebu uvědomovat si přítomnost oněch vlivových agentur a jejich činnost jak směrem k politikům, tak směrem k médiím a dalším subjektům. Hranice mezi potřebnou vzájemnou komunikací a sdělováním informací a odsouzeníhodným uplácením a ovlivňováním bude těžko někdy stanovena úředně či legislativně. Takovou hranici vytvoří posuzování všech veřejně činných osob (tedy i žurnalistů) z co nejpřísnějších morálních hledisek a obecné povědomí o tom, že lobbying není vždy obecně prospěšný. Otázka zodpovědnosti médií za pravdivost předávaných informace je přitom snad ještě citlivější než otázka posuzování morálky politiků. Vzhledem k obrovské moci médií v současnosti je zkorumpovaný či ovlivněný novinář snad nebezpečnější než stejně postižený politik a vůbec nejhorší je možnost spojení takových osob. Jakkoliv to může znít pateticky, pokud se nechceme k prohnilému spolčení přidat nebo být jeho nevědomou součástí, nezbývá než se obrátit k velikánu naší historie Janu Husovi a řídit se jeho heslem Hledaj pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti.


[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Miroslav Červenka | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.