Dnešní datum: 15. 11. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> Jedna kandidátka? Eventualita hodná zvážení.

Uvahy

* Jedna kandidátka? Eventualita hodná zvážení.

Vydáno dne 16. 10. 2004

Každý další volební debakl (že jich je v poslední době až příliš) národoveckých uskupení podněcuje úvahy o možné (a asi i nezbytné) budoucí užší spolupráci těchto sice základním směřováním si blízkých, leč co se týče některých aspektů programu a zejména osobních antipatií protikladných subjektů. Sám jsem o této potřebě psal v několika článcích publikovaných v Národní myšlence - např. "Dočkáme se někdy", "Nacionalisté před referendem" nebo v úvodním článku ze seriálu "Co dál s národním hnutím?", podobné myšlenky publikoval i předseda Národního sjednocení F. Červenka v článku "Krok správným směrem" a naposledy i předsedkyně Národní strany P. Edelmannová v článku "Volby do PSP v roce 2006 - jen jedna národovecká kandidátka".

Její nabídka spolupráce je zřejmě až do této chvíle nejkonkrétnější a váhu jí dodává i fakt, že se strana, jíž předsedá, dokázala před letošními volbami do krajů domluvit na velice úzké spolupráci s některými dalšími existujícími nacionalisticky orientovanými politickými subjekty jako jsou Česká strana národně-sociální, Pravá alternativa, Dělnická strana či Hnutí za národní jednotu. Na cestě prohlubující se spolupráce však čekají spolupracující organizace mnohá úskalí. Považuji proto za přínosné pokusit se předložit návrhy odpovědí na některé vážné otázky, jež se budou v tomto procesu nutně vynořovat, protože se domnívám, že odpovědi na ně budou dříve či později rozhodující pro efektivitu kooperačních tendencí. Za tyto, dalo by se říci pro současné národovecké politické aktivity (v případě jejich úspěchu i pro celý český národ) osudové, otázky považuji: 1) Proč spolupracovat úžeji než dosud?

2) S kým takto spolupracovat a kam až v kooperaci zajít?

3) Jakou zvolit formu a optimální mechanismus?

1) Patrně nejjednodušší otázka. Stačí pouze vzpomenout čítankové Svatoplukovy pruty, jejichž symbolický význam je i pro dnešní národoveckou politickou scénu příznačný, vždyť cílem každé strany by přece mělo být prosazení jejícho programu do praxe. A nedaří-li se tento základní důvod své existence uskutečnit samostatně, je logické, že je možné zvažovat spolupráci s těmi, kdož jsou s námi v drtivé většině programových bodů ve shodě. Není hanbou si své dosavadní neúspěchy přiznat, ba právě naopak, veřejná prezentace uvědomění si svých dosavadních nezdarů svědčí o tom, že ve straně existuje zdravá sebereflexe a že je nejen ochotna se ze svých dosavadních neefektivních postupů poučit, ale i schopna předkládat návrhy na prospěšné změny.

Nelze pominout ani důvody ekonomické. Prakticky všechny národovecké politické strany se potýkají s nedostatkem finančních prostředků vyplývajícím z malého zájmu sponzorů o tuto část politického spektra. Sice je nám jasné, že je tento stav v prvé řadě zapříčiněn dominující protinárodní mediální agitací, nic to však nemění na tom, že se jedná o podstatný faktor, který se může stát pro mnohé budoucí snahy i faktorem rozhodujícím. Lze totiž jen stěží očekávat, že současné parlamentní strany změní nedemokratický způsob přidělování finančních příspěvků jednotlivým účastníkům voleb, když jim ten stávající tolik vyhovuje. Malé strany proto nutně musí volit jiné způsoby financování, například vyšší členské příspěvky, což se v důsledků může ukázat i jako další prvek negativně ovlivňující růst členské základny.

Důvodem pro užší spolupráci může být i zkvalitnění organizační struktury. Dosavadní místní organizace mají totiž malou působnost a působí většinou pouze v některých okresech, přčemž další okresy daného kraje pokrývají buď jiné nacionalistické subjekty nebo nemají národoveckou politickou organizaci vůbec. Vzájemná spolupráce by mohla přinést nové podněty a je pravděpodobné, že i vědomí, že nejsme v daném regionu se svými názory sami, by mohlo působit pozitivně.

Dalším pozitivem koordinované spolupráce by bezpochyby bylo pročištění politického spektra v regionech. Volič je často z množství k národovectví se hlásících politických stran zmaten a s despektem přistupuje ke skutečnosti, že se nejsou schopny dohodnout ani mezi sebou. Jedna kandidátka s jasně formulovanými a pro všechny zúčastněné akceptovatelnými body by pro mnohé znamenala důkaz překonání dětských nemocí novodobého českého organizovaného nacionalismu, z nichž nejvážnější jsou izolacionismus a krátkozrakost.

Osobně jsem přesvědčen, že s uvažovanou užší koordinací nelze počítat na dlouhou dobu. Spíše se kloním k názoru, že za stávající situace, kdy většina organizací, jichž by se daný proces týkal, nedisponuje vážnějším politickým vlivem, je pro všechny zúčastněné výhodnější se na určitou přesně definovanou dobu sjednotit, aby se zase mohli v dohledné budoucnosti (buď silnější po dosažení úspěchu nebo stejně silné, mine-li se i koordinované úsilí efektem) rozejít.

2) Již samo nastolení této otázky svědčí o tom, že spektrum podobně orientovaných politických stran (hnutí) je u nás hodně široké, což v podstatě odpovídá i povaze nacionalismu, který překrývá celé pravo-levé politické spektrum. Pokusím se vyjmenovat všechny registrované k nacionalismu se hlásící uskupení na této tradičně chápané škále, byť takovéto zařazení mnohých může být sporné: Česká strana národně-sociální, České hnutí za národní jednotu, Pravá alternativa, Dělnická strana, Republikáni Miroslava Sládka, Národní strana, Národní sjednocení, Česká pravice. Chybí-li někomu ve výčtu Národně-demokratická strana, pak je to proto, že neprokazuje žádnou viditelnou činnost. Ze samého výčtu je patrné, že dosavadní užší spolupráce probíhala spíše v levé (s vyjímkou Národní strany) části národoveckých politických aktivit, přičemž za kritérium levicovostixpravicovosti považuji nikoli deklarativní přihlášení se k tomu či onomu, ale programový důraz kladený na vydržená práva jedince ve společnosti.

Rozhodující pro úspěch kooperačních tendencí však bude zapojení se či nikoliv NSJ, RMS či ČP. Abych se přiznal, velice by mne zajímala reakce Miroslava Sládka na návrh užší spolupráce nacionalistických stran. Zajímavé by jistě bylo pozorovat, zda by Miroslav Sládek byl vůbec schopen pracovat v nějakém kolektivním vedení. Spíše si však myslím, že stanovisko RMS k jakýmkoliv návrhům na kooperaci bude odmítavé, neboť stávající kooperující uskupení nedisponují potřebným množstvím hlasů, které by ve spojením s hlasy pro Sládka zajistily volební úspěch. Mohu se však mýlit a pakliže dojde ke shodě ostatních, měl by být dr. Sládek nepochybně osloven.

Naproti tomu Národní sjednocení a Česká pravice jsou strany, u kterých bude nejvážnější (vedle osobních animozit) překážkou užší spolupráce program. Každé sjednocovací snahy totiž nutně vedou k "obrušování hran", tj. k eliminaci některých programových bodů, jež jsou pro jedny strany zásadní a pro jiné nepřijatelné. Například neustoupila-li by ČP ze svého obdivného amerikanismu, lze těžko počítat s tím, že by mohla být přijatelným partnerem. Zejména její podpora agresi NATO v Kosovu by na ostatní působila neméně než návrh Usámy bin Ládina na Nobelovu cenu. I NSJ by však dozajista vadily některé ve své podstatě socialistické plány ČSNS či nekritické obhajování prezidenta Beneše. O těžkosti koexistence různých názorových proudů vypovídá i to, že část nynějšího členstva ČHNJ pochází z NSJ. Navzdory všemu napsanému mám však za to, že by alespoň k jednomu pokusu o společný volební úspěch mělo dojít. Je však otázkou, na kdy jej načasovat, jakou zvolit formu a jaký mechanismus spolupráce.

3) Souhlasím s předsedkyní Edelmannovou, že parlamentní volby v roce 2006 by mohly být oním optimálním datem prověrky koordinovaného volebního postupu českého pronárodního bloku. Zbývá ještě poměrně dosti času, takže je prostor mnohé dojednat a doladit. Nelze patrně předpokládat, že by došlo k dohodě o sloučení všech stávajících národně orientovaných stran do strany jedné spojené s ukončením činnosti slučujících se organizací. Takový postup by byl pro mnohé aktivisty "sebevražedný", neboť by se v případě neúspěchu sjednocovacích jednání nebylo kam vrátit. Je také pochopitelné, že se část členské základny nebude chtít takovéhoto pragmatického řešení zúčastnit. V takovém případě bude nutné s touto částí členstva jednat za účelem toho, aby nebyla stavěna samostatná kandidátka.

Sám za optimální formu vyjádření obecné shody úžeji spolupracovat považuji vytvoření společné "volební" strany. Lze při tom v zásadě postupovat dvěma cestami:

a) konstituovat úplně novou stranu, do níž by na období voleb přešli ti představitelé zúčastněných organizací, kteří budou kandidovat. Dle mého názoru by pro tuto stranu byl optimální logický název Česká národní strana, jenž byl po poměrně dlouhou dobu za velice podivných okolností ministerstvem vnitra blokován. Jasnou nevýhodou této varianty je nutnost opětovné registrační anabáze plné obstrukcí ze strany postkomunistické moci.

b) využít pro období voleb, některou ze stávajících stran, na jejíž kandidátce by kandidovali na základě přesně formulovaného klíče i členové ostatních kooperujících uskupení. Největším problémem této varianty by zřejmě byl výběr té strany, na jejíž kandidátce by zástupci ostatních stran měli figurovat. Hledání optimálního řešení by mělo být prubířským kamenem vyjednávacích schopností představitelů (zřejmě jednoho předsedy a dvou místopředsedů) zmíněných stran.

Stranou pozornosti ovšem nemůže zůstat ani otázka zvolení kooperačního klíče. Tím rozumím nalezení mechanismu, který by určil poměr sil kooperujících stran v nově vzniklém "volebním" subjektu. Je jasné, že není možné, aby se rozhodovací pravomoci dělily matematicky počtem do spolupráce vstupujících stran. Ty mají totiž různou politickou váhu danou svým vlivem ve společnosti. Dle mého soudu jediným způsobem, jakým tento vliv změřit, jsou volby. A protože jedinými volbami, v nichž kandidují politické strany do parlamentních voleb v roce 2006 jsou letošní volby do krajů, navrhuji tedy, aby se právě ony staly klíčem k určení míry vlivu toho kterého kooperující politického uskupení v nově vzniklém subjektu. Reálně bych navrhoval přepočítat hlasy (jejich počet se snadno zjistí na serveru www.volby.cz) v krajských volbách na procentuální vliv. U koalic by pak byl asi optimální postup ten, že by se získané hlasy rozdělily na počty kandidujících za jednotlivé koaliční partnery. Předsednictvo nově vzniklé "volební" strany by pak mělo být početnější (osobně bych zastával i počet 15), a jednotlivé spolupracující strany v něm právě na základě tohoto klíče procentuálně zastoupené.

Samozřejmě zde navrhuji pouze základní koncept mechanismu užší spolupráce. S nikým jsem jej nekonzultoval a chápu, že může být (třeba i v mé straně, taková je demokracie) odmítnut. Mým záměrem bylo pouze některé otázky nastolit a rozproudit širší diskusi.


[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Miroslav Červenka | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.