Dnešní datum: 15. 09. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Zahraničí >> Introibo ad altare Dei

Zahraničí

* Introibo ad altare Dei

Vydáno dne 10. 07. 2007

Benedikt XVI. Když pondělním tiskem prošla zpráva, že papež Benedikt XVI. dokumentem Summorum Pontificum ze 7.7. 2007 umožnil, aby se do katolických kostelů vrátila tradiční katolická liturgie, asi si jen málo čtenářů, včetně těch katolických, uvědomilo závažnost této zprávy. I mnozí nekatolíci vědí, že po Druhém vatikánském koncilu (1962-1965) nastaly v Církvi změny, které měly v duchu aggiornamenta, tj. přizpůsobení se, změnit postoj Církve k modernímu světu a jiným vyznáním.

Jednou z nejviditelnějších změn bylo odstraněné užívání latinského jazyka, obrácení se kněze od oltáře k lidu, nahrazení sakrální hudby popěvkami umělecky i duchovně mdlými, feminizací kněžiště zavedením lektorek a ministrantek a to vše jenom proto, aby se katolická církev co nejvíce přiblížila mentalitě moderního a nábožensky nezaujatého člověka.

Jak už to tak v dějinách Církve bývá, sekularizační pokusy, a ten současný je svým rozsahem a významem dosud největší, vedou k oslabení identity Církve směrem dovnitř, ke svým členům i směrem ven, ke společnosti. Namísto mnoha reformátory očekávané popularitě reforem a přílivu nových duší do kostelů, se dostavil pravý opak. Přinejmenším v euroatlantickém prostoru pozorujeme od konce 60. let soustavný úbytek věřících, kněžských a řeholních povolání. Mnozí nikoli jen matrikoví, ale i praktikující katolíci se učením Církve v oblasti víry a mravů příliš neřídí a v duchu soudobého subjektivismu si vytvářejí náboženství k obrazu svému.

Narušení kontinuity v některých oblastech náboženského života z doby před a po Druhém vatikánském koncilu však nevedlo k zániku Církve, ani k definitivnímu triumfu liberalismu, jakkoli by si to mnozí přáli. Vedle ryze úpadkových procesů jsme svědky, zvláště pak v poslední době a ponejvíce v mladé generaci, zvýšeného zájmu o katolickou tradici, včetně tradice liturgické. To se ještě na počátku 70. let 20. století, kdy byl francouzským arcibiskupem Marcelem Lefebvrem založen tradici věrný kněžský seminář v městečku Écone, zdálo jako takřka utopické. Kněžské bratrstvo sv. Pia X., jak zní plný název společnosti založené M. Lefebvrem, bylo kapkou v moři a nic nenasvědčovalo tomu, že se po více jak třech desítkách let setkáme s tím, že latina, gregoriánský chorál, úcta k Největější svátosti oltářní, vyjádřená přijímáním v kleče a do úst i další aspekty důstojné formy bohopocty do kostelů opět navrátí, i když zpočátku jistě jen v omezené míře, z rozhodnutí samotného papeže. O bývalém kardinálu Ratzingerovi, dnes Benediktu XVI., se všeobecně ví, že patřil ke kritikům tzv. liturgické reformy z konce 60. let. Nyní učinil první krok k nápravě. Že to nebude snadné je v nabíledni. Liturgické vzdělání i znalost latiny jsou mizivé, ale na tom by se při dobré vůli kompetentních osob v Církvi mohlo mnohé změnit. Je to právě na úrovni biskupů a kněží, kde se bude rozhodovat o tom, zda Summorum Pontificum nevejde do dějin jen jako jedno z neuskutečněných přání Benedikta XVI.


[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Michal Semín | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.