Dnešní datum: 12. 12. 2018  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Studie >> Humanisté nebo satanisté VI.

Studie

* Humanisté nebo satanisté VI.

Vydáno dne 25. 06. 2007

Zednáři v boji za legalizaci potratů a pornografie

Nepřátelé katolické Církve si od prvopočátku uvědomovali, že nejdůležitějším a nejspolehlivějším obranným valem katolicismu je dobrá křesťanská rodina, spočívající na nerozlučitelnosti manželského svazku, nepřípustnosti sexu mimo manželství a ochraně lidského života od okamžiku početí do okamžiku fyzické smrti. Proto útoky bludařů od počátku existence Církve směřovaly mimo jiné i proti těmto hodnotám. Prakticky všichni vyznavači gnostických bludů ve starověku zpochybňovali manželství a rodinu, rovněž tak ve středověku albigenští, v řadách našich husitů se vyskytovali Adamité jako předchůdci dnešní Uzlovy "Nezávislé erotické iniciativy".

Novověcí bezbožci tento útok proti rodině vystupňovali a pomocí zednářstva přivedli až k zákonné formě. Roku 1822 píše jistý Piccolo Tigre, člen římské karbonářské lóže vysokého stupně zasvěcení pod názvem "Vysoká venta", tato otevřená slova "Podstatné je oddělit muže od jeho rodiny, stejně podstatné je vzít mu morálku. Když ho oddělíte od manželky a dětí a ukážete mu, jak těžkým břemenem jsou jeho povinnosti vůči rodině, vzbudíte v něm touhu po jiné existenci. Nechuť k rodině s sebou ponese i nechuť k náboženství, poněvadž obojí je spolu nerozlučně spojeno....."

Již ve druhé polovině 19. století známý francouzský státník a prominentní zednář Adolph Thiers zformuloval zásadu, která se dnes stala sloganem všech stoupenců "svobodné" antikoncepce, pornografie, sexuální nevázanosti a potratů: "Mým prvním majetkem jsem já sám. Mé nohy, ruce, duch, celé mé tělo náleží pouze výlučně mně." Orgán francouzských zednářů "Le Journal de la franc-maconerie" píše roku 1880: "Úloha domáhat se civilního manželství s možností svobodného rozvodu patřila vždy k předním povinnostem zednářstva. Jde o to osvobodit naše občany od církevní tyranie, která vnucuje člověku nerozlučitelnost manželství."

Jedním z prvních zákonů, které zednářské vlády Německa, Itálie a Francie už v 70. letech 19. století prosadily, byla právě možnost rozvodu manželství na základě soudního rozhodnutí. Brzy je následovalo i Rakousko-Uhersko, kde již dlouho měli zednáři rozhodující vliv. Zákony však nestačily. Bylo třeba změnit hierarchii hodnot v povědomí obyvatelstva. Křesťanská civilizace hluboce zakořenila v lidech přesvědčení, že manželská nevěra je něco podlého a nízkého. Do boje proti tomuto postulátu se postavily především literatura a slovesné umění. Galworthyho "Sága rodu Forshytů" představuje své hlavní hrdiny jako čestné a charakterní lidi ne s výjimkou toho, že byli v manželství nevěrní, ale právě proto, že byli v manželství nevěrní. Motiv ženatého muže - otce rodiny nebo vdané ženy - matky, kteří hluboce a bolestně prožívají své vnitřní trauma povinností a závazků vůči manželskému partnerovi a rodině na jedné straně a citového vztahu k jiné ženě či jinému muži na druhé straně se stal ve druhé polovině minulého století a začátkem 20. století v literatuře téměř schématem. Vyústění je nakonec ne takové, jaké by očekával člověk, pro něhož je manželská věrnost opravdovou hodnotou: že hrdina románu či dramatu svůj mimomanželský poměr zruší a vrátí se kajícně k rodině, nýbrž zcela opačně se rozhodne jako "čestný" muž či "charakterní" žena "nežít v přetvářce" a "jít za hlasem svého srdce", to znamená rozvést se, opustit svého manželského partnera a děti a vrhnout se do pochybného milostného dobrodružství nového sňatku. V Tolstého "Anně Kareninové" je hlavní hrdinka dramatu, podvádějící svého manžela s jiným mužem, vykreslena jako oběť bezohledné tyranie svého chotě, jehož "nemravností" je to, že trvá na nerozlučitelnosti manželství a nechce dát souhlas k rozvodu, čímž dovede ubohou ženu k sebevraždě. Všimněme si této zcela pro nás nepřijatelné logiky: nikoli ona je vinna, protože porušila slib, daný při svatbě partnerovi, ale on, poněvadž na dodržení tohoto slibu trvá. V románech Zolových, Balsacových, Maupassantových aj. jsou lidé prožívající milostná dobrodružství mimo manželský svazek představováni jako kladní hrdinové, jejich citový zmatek a sexuální chtíče, kvůli nimž ničí rodiny, jsou projevem "čestnosti" a "charakteru", neboť se "nepřetvařují" , "nelžou" a "nemají dvojí tvář".

Tímto se pozvolna vytrácelo v obyvatelstvu povědomí hanebnosti a nečestnosti mimomanželského poměru. Odtud byl už jen krůček k tomu, co do všech důsledků realizovali bolševici v Rusku, když prohlásili manželství za zrušené a povolili "svobodný" sex. Všeobecná zkáza mravů a obrovský počet bezprizorních dětí vedl komunistické vládce brzy ke zrušení tohoto rozhodnutí, nicméně přesvědčení, že sex mimo manželství není ničím špatným, že přináší především "svobodu pro ženu" se zafixovalo. To ovšem neslo s sebou riziko nechtěného těhotenství. Proto naprosto logickým důsledkem "svobodného" sexu musel být také "svobodný" potrat. Sovětský režim ho uzákonil ještě roku 1922 na přání Lenina a Trockého.

Sovětská komunistická moc tak uskutečnila nejméně o jednu generaci dříve to, co zamýšlelo zednářství prosadit až v pozdější fázi. Druhá světová válka jejich plány v tomto směru poněkud odsunula. Ještě před ní však došlo k uzákonění potratů ve Švédsku, kde získala největší procento hlasů ve volbách sociálně demokratická strana. Podle Lenhofova slovníku patřilo Švédsko k zemím, "kde zednáři ovládali úplně všechno" ekonomiku, kulturu, zdravotnictví, školství, obranu atd. Švédsko se tak stalo po Sovětském svazu druhou zemí, kde bylo povoleno hromadné vraždění těch nejbezbranějších bytostí světa nenarozených dětí. Nelze pochybovat, že právě zednářstvo usilovalo nejintenzivněji o prosazení tohoto zákona.

Po druhé světové válce došlo k určité renesanci křesťanství a mravních hodnot v západních demokraciích, vyvolané trpkou zkušeností válečných útrap a vynikajícími osobnostmi politického života, které byly praktikujícími katolíky. Křesťansky orientované politické strany měly naprostou převahu v klíčových západních demokraciích. Zednářstvo pochopilo, že se nemůže ve své snaze prosadit interrupce orientovat jen na liberální nebo socialistické strany, ale naopak že je zapotřebí infiltrovat především strany křesťansky zaměřené a konzervativní. Před těmito pokusy varoval už roku 1950 vatikánský deník "L Osservatore Romano". Jezuita John O´Brien z univerzity Notre Dame, člen zednářské lóže v USA, požaduje výslovně jako gesto dobré vůle, aby křesťanské a konzervativní politické strany v západní Evropě spolupracovaly úzce se zednáři a přijímaly je do svých řad.

Záměr se podařil. V Holandsku koncem 60. let to nebyli ani socialisté ani liberálové, kdo navrhl v parlamentě legalizaci potratů, nýbrž poslanci dvou křesťanských politických stran. Zákon prošel. Velmistr pařížského Velkého východu pan Ragache se při své návštěvě v Moskvě roku 1991 chlubil, že legalizace potratů v západní Evropě, k níž došlo v průběhu 60. a 70. let, je dílem zednářských lóží, které pronikly do lůna politických stran, jež se stavěly původně proti potratům. Ragache se vyjadřoval jasně a otevřeně. Informoval na tiskové konferenci své moskevské posluchače, že ve Francii byly největší potíže kvůli legalizaci potratů s generálem de Gaullem, praktikujícím katolíkem, který ve funkci prezidenta nechtěl ani slyšet o potratech. Nebylo tedy nic snadnějšího, než de Gaulla o tom nepřesvědčovat a počkat si na jeho nástupce, který legalizaci interrupcí podepíše. Proto zednáři ve Francii uplatnili taktiku intenzivní infiltrace, gaulistické strany UNR. Po de Gaullově abdikaci v roce 1968 byl už jeho nástupce Georghes Pompidou natolik zpracován, že parlamentem schválený zákon povolující interrupce podepsal.

Nevěstka babylónská

Také ve spolkové republice Německo vládní koalice sociálních a svobodných demokratů prosadila v sedmdesátých letech potratový zákon, který umožňuje interrupce z důvodů zdravotních, sociálních atd. Křesťanští demokraté s křesťanskými sociály hlasovali proti. Nicméně v devadesátých letech došlo k obratu, když roku 1992 předsedkyně Spolkového sněmu Rita Süsmuthová, po kancléři Kohlovi nejdůležitější osoba v CDU, ovlivnila polovinu poslanců této strany tak, že hlasovali spolu se sociálními demokraty pro přijetí zákona bývalé NDR, který povoloval do tří měsíců těhotenství umělé potraty naprosto bez jakýchkoli omezení. Kolínský arcibiskup kardinál Joachim Meisner se v této souvislosti trefně vyjádřil, že CDU by učinila nejlépe, kdyby si počáteční písmeno C (christlich, křesťanský) škrtla ze svého názvu.

Nemůžeme ukázat na paní Süsmuthovou prstem jako na svobodnou zednářku, rovněž tak na žádného z poslanců křesťansky orientovaných stran, kteří se vyslovili pro legalizaci vražd nenarozených dětí. K tomu nemáme dostatek důkazů a dokud oni se veřejně k členství v zednářských lóžích nepřiznají, nelze je z toho obviňovat. Nicméně pracují naplno v linii, kterou nastínil zednář Ragache. Všechno podle tohoto zednářského plánu "jede" a vychází. O tom není co diskutovat.

Ještě zřetelnější a také průkaznější je tato linie v USA. Manželé Wilkeovi, jejichž kniha "Člověk od početí - být či nebýt" vyšla nedávno u nás jako dosud nejskvělejší obrana nenarozeného života, uvádějí jako "hanbu Ameriky" rok 1973, kdy Nejvyšší soud USA rozhodl v pověstné při "Roe versus Wade" o legalitě potratů po celou dobu těhotenství. Americký zákon spolu s bývalým sovětským (dnes ruským) je pro nenarozené děti nejhorší. Umožňuje je totiž usmrtit jakýmkoliv způsobem na přání matky. Autoři knihy přirovnávají toto rozhodnutí Nejvyššího soudu k podobnému rozhodnutí téže instituce z roku 1857 o legalitě otroctví. Argumentace je naproso stejná, i slova jsou volena přesně tatáž: "Černoch není osobou - Nenarozené dítě není osobou... Vlastník má svobodnou volbu černocha koupit, prodat nebo zabít - Matka má svobodnou volbu své dítě si ponechat nebo je zabít..... Odpůrci otroctví nesmějí nutit svou morálku majiteli nenarozeného dítěte....Otroctví je legální - Umělý potrat je legální." Toto jsou doslovné citáty z obou soudních rozhodnutí.

Wilkeovi uvádějí celou řadu programů a rádoby "studií", které kampaň za povolení potratů předcházely a následovaly také po ostudném soudním rozhodnutí. Nás nemůže nezaujmout informace autorů, že tuto rozsáhlou propagandu financovaly Fordova a Rockefellerova nadace. I malé dítě ví, že obě podnikatelské rodiny jsou díky svým financím nejvlivnějšími organizátory amerického zednářstva. Svobodní zednáři se nikdy netajili a netají svými úmysly dosáhnout na celém světě legalizace potratů, k tomu vynakládají obrovské finanční částky a prostřednictvím Mezinárodního měnového fondu a Mezinárodní banky pro rozvoj bezohledným a surovým způsobem nutí méně vyvinuté země k uzákonění "regulace porodnosti", jinými slovy k legalizaci vražd nenarozených.

Uvedeme několik doslovných citátů z knihy Pierra Simona, velmistra pařížské Velké lóže, o potratech a principiálním stanovisku zednářstva k nim. Kniha vyšla roku 1979, zachycuje tedy názory zednářů nejnovější doby: "Řešení, které nám nabízí tradiční morálka, absolutně nevyhovuje. Opírá se totiž o překonanou ideu posvátnosti života od početí, což je pověrečné a fetišistické..... Konflikt mezi antikoncepcí a náboženskými hodnotami je nevyhnutelný..... Svobodná antikoncepce strhla hradbu tradičních fatalismů. Tím se otevírá prostor pro vybudování nové morálky..... Věřte mi, jen díky nám, díky našim zednářským bratrstvům mohly navzdory odporu zkostnatělých konzervativců projít v Americe i v Evropě zákony, povolující interrupce a plánované rodiny..... Není třeba dokazovat lví podíl zednářů na legalizaci potratů téměř ve všech vyspělých zemích světa. Uvedli jsme dostatek materiálu, kde se k tomu přiznávají. Z evropských zemí jsou potraty zakázány pouze v Polsku (výjimku tvoří pouze případy znásilnění, incestu a ohrožení života matky), v Portugalsku se dovolují pouze případy při komplikovaných zdravotních problémech matky, zcela jsou vyloučeny v Irské republice, v Lichtenštejnsku a na Maltě.

V poslední době se snaží též mnozí katolíci rozlišovat umělou antikoncepci (která mimochodem byla jednoznačně zakázána encyklikou Pavla VI. "Humanae vitae" z roku 1968) a potraty. Ozývá se neustálá kritika vůči učitelskému úřadu Církve, že mezi tím nedělá rozdíl a považuje obojí za jedno a totéž. Opět zednářská propaganda! Morálně to skutečně jedno a totéž je, neboť podle manželů Wilkeových, odborníků na slovo vzatých (jsou to gynekologové a sexuologové s dlouhou praxí), naprostá většina antikoncepčních prostředků může být zároveň i abortivních, neboť může zničit už počatý život. Pan Simon to velmi dobře ví. Ve své knize na jedné straně řadí interrupce k formám antikoncepce, na druhé straně zas vyzívá k nesměšování a rozlišování obou.

Pomocí Rockefellerových, Fordových a jiných finančních prostředků se zednáři zmocnili většiny nejvlivnějších masmédií, která dlouhá desetiletí chrlí do rotaček i éteru "vědecky podložené informace, že potrat je pouze lékařský zákrok jako vytržení zubu nebo operace slepého střeva. To, co nosí žena pod srdcem, není ještě zdaleka člověk, jen součást jejího těla. Proto si s ním může dělat co chce. Propotratové organizace, především ta největší z nich nazývající se "Planned Parenthood" (Společnost pro plánované rodičovství), mají kdykoliv přístup k nejvlivnějším masmédiím. Obránci nenarozeného života naproti tomu nejsou do těchto sdělovacích prostředků připuštěni. Na rozdíl od potratářů nedisponují žádnými finančními částkami od Rockefellerů nebo Fordů, aby si mohli založit své televizní či rozhlasové stanice a celostátní deníky. Proto jejich hlas téměř není slyšet. A pokud se uchylují k protestům, samozřejmě nenásilným, před potratovými klinikami, čeká je vyhazov z práce, vysoká pokuta nebo vězení. Karel Dachovský se pokusil zdokumentovat alespoň několik případů ve své knize "Sedm statečných bojovníků proti interrupcím v USA". Joan Bellová strávila za účast při násilných demonstracích a blokádách potratových klinik celkem 7 let ve vězení, kriminálu neušel newyorský světící biskup Paul Vaughan, který se rovněž připojil k demonstrantům proti interrupcím. Podobně se děje i v Evropě. Ve francouzském Grenoblu byl nedávno odsouzen do vězení opat benediktinského kláštera v Le Baroux Dom Gérard Calvet, který se na protest proti zločinným interrupcím nechal připoutat řetězy v sále, kde jsou děti vražděny. Obránci nenarozeného života jsou lživě obviňováni z vražd gynekologů, provádějících potraty. Stalo se několik těchto případů. Vždycky se jednalo o vyšinutého jedince, nikdy ne o člena proti potratového hnutí. Navíc je vážné podezření, že si to zorganizovali sami provozovatelé potratových klinik, aby zdiskreditovali odpůrce svých zločinů. Neschvalujeme a odsuzujeme tyto vraždy, i když se jedná o zabití vrahů, (jak jinak lze nazvat gynekologa provádějícího potraty?). Jestliže však masmédia roní krokodýlí slzy nad vraždou několika vraždících doktorů a naopak nadšeně tleskají vraždám 80 milionů lidských bytostí ročně, jak jinak to nazvat než pokrytectvím nejhoršího kalibru?

To všechno se děje ve jménu demokracie. Té demokracie, která se honosí svobodou přesvědčení, vyznání, slova, veřejného projevu, kritiky atd. Perzekuce odpůrců interrupcí je ve skutečnosti v USA a Francii nevybíravější a podstatně tvrdší než například byla "perzekuce" politických odpůrců Francova režimu ve Španělsku a Salazarova v Portugalsku. A to se jedná o státy, které si hrdě říkají "kolébky demokracie". Ne o žádnou demokracii se nejedná. Jde o nový typ diktatury, spočívající na tyranii ekonomické. Kdo se ovšem nenechá umlčet, zakusí tvrdou trestající ruku "demokratické" justice a spravedlnosti. K tomu samozřejmě Amnesty International a další organizace na obranu lidských práv mlčí. Věznění a šikanovaní ochránci nenarozeného života nejsou pro ně politickými, ale kriminálními případy.

Zednářská strategie samozřejmě spojuje legalizaci potratů s uvolněním pornografie a propagací sexu mimo manželství jakožto projevu "svobody". Jaké jsou plány zednářů v tomto směru, nás opět poučuje Pierre Simon naprosto otevřenými slovy: "Tradiční struktury společnosti jako rodina byly dosud drženy morálkou a odvoláním se na "civilizaci". To už je dnes neúnosné, přežilo se. Musíme hledat nové formy.....Je třeba rozbít těsný rámec, v němž jsou uzavřeny manželství a rodina. Chceme usilovat o to, aby manželství nebylo chápáno jako definitivní celoživotní svazek, ale jako časově omezená smlouva, dejme tomu na pět let. To musí najít své vyjádření také v právu. Forma manželství jakožto časově ohraničené smlouvy lépe odpovídá současným ekonomickým sociálním podmínkám.....

Zednářský časopis "New Age" a jiná jejich periodika plně podporovaly tzv. sexuální revoluci v USA a ve světě v 60. letech. To bylo naprosto v souladu se zednářskou etikou, jak ji odhaluje zlomek přísahy člena lóže tzv. "Mistra zednáře", zveřejněný Fisherem: ".....nebudu míti nelegální pohlavní styk s manželkou jiného Mistra zednáře, ani s jeho matkou, sestrou nebo dcerou. Nedopustím též, aby oni toto činili....." Zednář tedy nesmí mít poměr s příbuznými svého lóžového spolubratra. Jinak si může užívat sexu dle libosti, nemusí si dělat skrupule s věrností. Fischer se navíc pozastavuje nad formulací "nelegální" styk. Dospívá k tvrzení, že "legální" by byl takový styk tehdy, kdyby zednář nevěděl o příbuzenském vztahu své souložnice k jinému členu lóže.

Volnost sexu, kterou zednáři propagují a hlásají, musí samozřejmě najít své uplatnění i ve školní výchově a výuce. Proto bylo zapotřebí nejprve odstranit vliv Církve na školy. V Německu, Itálii a Francii došlo v průběhu 70. a 80. let minulého století k postátnění škol a odstranění veškerého vlivu Církve na jejich chod. Již jsme řekli, že vlády těchto zemí byly napojeny na zednářské lóže. Církev sice mohla zakládat své vlastní školy, "laická" forma, oproštěná od jakýchkoliv náboženských vlivů. Na tom se nic nezměnilo ani dnes. Dejme slovo pracovníkovi francouzského ministerstva školství Jeanu Madiranovi: "Veřejná škola ve Francii vznikla za účelem dechristianizace Francie. Tento záměr a cíl - to jsou historická fakta. Před sto lety existoval projekt "nástin". Ten se stal dnes skutečností: Francie byla dechristianizována."

Do státních škol, ovládaných v západních zemích zednáři, se v posledních desetiletích prosadila tzv. sexuální výchovu, o kterou usilují dr. Uzel a jeho spolupracovníci uplatnit také u nás, bohužel - ale bez překvapení - s úspěchem. Návrh projektu této výchovy z pera Antonína Brzika, funkcionáře KDU - ČSL (!) nenechává nikoho na pochybách, že se jedná opět o zednářský pokus znemravnění školní mládeže od nejútlejšího věku. Děti a dospívající jsou poučováni o antikoncepci a takřka všech technikách soulože, ale nikde ani slovo o tom, že sex patří pouze do manželství. Naopak se ještě ze zmíněného návrhu dovídáme, že ".....pokud jeden z takové dvojice nápadně snadno zvládá takovou předmanželskou sexuální abstinenci, měl by včas navštívit sexuologa, aby byla včas rozpoznána eventuální porucha sexuálního zdraví....." Urážlivěji a arogantněji vůči katolickým věřícím, kteří chtějí dodržovat morální principy, které ještě ne tak dávno byly pokládány za obecnou normu, to snad ani nejde říci. Kdo před manželstvím sexuálně nežije, protože je věrný katolickým zásadám, je prostě nemocný, zkrátka a dobře "cvok". Jestli toto se bude naše nastupující generace učit, jakou naději do ní můžeme vkládat? Brzkův návrh obsahuje i jiné "perličky" potrat "nelze zakázat", pornografie může být "zdrojem poučení a u některých jedinců i užitečným vzrušujícím podnětem", "když se dospívající rozhodne pro zahájení pohlavního života, musí se také předem rozhodnout, jakou bude užívat ochranu před nežádoucím těhotenstvím a pohlavními chorobami" atd.

Na západě už mají s touto "výchovou" své zkušenosti. Katolický německý rodinný časopis "Information FMG" uveřejňuje pravidelně dopisy zoufalých rodičů, katolíků i nekatolíků, kteří uvádějí, že jejich děti, vychovávané doma slušně v souladu s křesťanskými zásadami, přicházejí z hodin sexuální výchovy, kde jim byly promítány různé techniky soulože, orální či anální sex a další prasečiny, s nervovými šoky. Když se obracejí se stížnostmi na školské úřady, jsou často hrubě odbýváni. Ministr sociálních věcí spolkové země Porýní-Falcko dr. Galle se vyslovil pro ještě důslednější "erotizaci" mládeže ve školách a na protesty odpověděl: "ať si rodiče klidně řvou"! Názorná ukázka "demokracie" v praxi, když jde o narušení plánu zednářstva se společností.

Tato "výchova" je všemožně podporována západní televizní kulturou. Filmový kladný hrdina, který nežije sexuálně (samozřejmě mimo manželství) je prostě nonsensem, neexistuje. Promiskuita se stala v USA, Švédsku či Francii tak samozřejmým jevem, že přijdete-li někam služebně s mladou spolupracovnicí a ubytujete se v hotelu, dívají se na vás jako na blázny, když si objednáte svůj pokoj. AIDS je důsledkem tohoto hříšného způsobu života a zároveň Božím varováním. Přesto má dr. Uzel odvahu (drzost) v televizní Aréně tvrdit, že naopak co největší sexuální uvolněnost vede ke snižování výskytu AIDS. Podle této logiky se tedy tato smrtelná choroba šíří vzorným manželstvím a rodinným životem a nikoli promiskuitou. Monopoly vyrábějící kondomy a antikoncepční pilulky zakoušejí samozřejmě "zlaté období. Jejich propojení se zednářskými lóžemi je mimo pochybnost.

Posledním strašlivým důsledkem tohoto vývoje se stává euthanazie. Toto usmrcování starých a nemohoucích, tak zvaně "neproduktivních" lidí nacistickým režimem v Německu bylo předmětem obžaloby norimberského tribunálu proti hitlerovským mocipánům. Dnes, jak známo, Holandsko už uzákonilo tyto vraždy, v USA a ve Franncii se vede veliká kampaň za jejich legalizaci. A znovu vidíme svobodné zednáře v jejím čele. Orgán amerických zednářů "New Age" stále píše ve prospěch euthanazie, francouzský senátor a přední svobodný zednář H. Calliavet se vyjádřil takto: "My zednáři jsme se významně zasloužili o změnu sociologického obrazu Francie. Legalizovali jsme rozvody a potraty, odstranili jsme veškerou zákonnou diskriminaci homosexuálů, teď ještě nám zbývá poslední úkol: dosáhnout legalizace eutanazie."

Proti těmto satanským plánům, které se z velké části podařily, tu stojí katolická Církev. Zednářstvo si bylo dobře vědomo, že jen ona se může těmto záměrům postavit účinně a s úspěchem na odpor. Proto bylo třeba ji paralyzovat, neutralizovat. Jak? Tím, že se infiltruje do ní a její odpor zeslabí. Geniálně jednoduchá metoda.


[Akt. známka: 1,31 / Počet hlasů: 13] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: PhDr. Radomír Malý | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.