Dnešní datum: 20. 08. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Kultura >> F. M. Dostojevskij: Zápisky z podzemí (1864)

Kultura

* F. M. Dostojevskij: Zápisky z podzemí (1864)

Vydáno dne 07. 04. 2009

Dostojevskij IX

Samozřejmě žertuji, pánové, sám vím, že nejapně žertuji, ale všechno se to za žert pokládat nedá. Možná žertuji, ale skřípám přitom zuby. Mučí mě, pánové, některé otázky: rozřešte mi je! Tak například vy chcete člověka odnaučit jeho staré zvyky a napravit jeho vůli podle požadavků vědy a zdravého rozumu. Ale jak víte, že je nejen možné člověka takto předělat, ale že je to nutné? Z čeho soudíte, že je tak nevyhnutelně třeba napravovat lidské chtění? Zkrátka, jak víte, že taková náprava bude člověku opravdu ku prospěchu? A mám-li už říci všechno, proč jste tak skálopevně přesvědčeni, že nejednat v rozporu s normálními lidskými zájmy, podepřenými rozumovými důvody a aritmetikou, je skutečně člověku vždycky prospěšné a že je to pro celé lidstvo zákonem? Zatím je to pouhý váš předpoklad. Dejme tomu, že je to zákon logiky, ale patrně vůbec ne zákon lidstva. Nemyslíte si snad, pánové, že jsem blázen? Dovolte mi několik slov na vysvětlenou! Souhlasím s vámi: člověk je zvíře převážně tvořivé, určené k tomu, aby uvědoměle sledovalo svůj cíl a zabývalo se inženýrstvím, to znamená vytrvale a bez oddechu stavělo cestu bez ohledu na to, kam vede. Ale snad právě proto, že je mu souzeno razit tu cestu, zachce se někdy člověku uhnout stranou, a snad ještě proto, že ať je bezprostřední a činorodý člověk jakkoli hloupý, přece jen mu někdy napadne, že silnice skoro vždy někam vede a že ani tolik nezáleží na tom, kam vede, jako na tom, aby tu prostě byla a způsobné dětičky aby nezanedbávaly inženýrské práce a neoddávaly se zhoubné zahálce, která jak známo je matkou všech hříchů. člověk rád buduje a razí cesty, to je nesporné. Ale proč má také vášnivě rád chaos a rozbíjení? Tohle mi vyložte! Ale já sám bych k tomu chtěl říci pár slov. Nemá snad člověk proto tak rád rozbíjení a chaos (že je někdy má velice rád, o tom nemůže být sporu), že má instinktivní strach z dovršení díla, že se bojí dojít k cíli? Co můžete vědět, možná, že má rád stavbu jen zdálky, ale vůbec ne zblízka; možná že ji rád buduje, ale nerad by v ní žil, to přenechává aux ani maux domestiques (domácím zvířatům), jako mravencům, beranům a podobným. Mravenci, ti jsou úplně jiní. Ti mají podivuhodnou stavbu tohoto druhu, stavbu, která potrvá navěky, totiž mraveniště.

Mraveništěm ctihodní mravenci začali a mraveništěm jistě skončí, což slouží ke cti jejich stálosti a kladným vlastnostem. Ale člověk, ten nepěkný, lehkomyslný tvor, miluje po způsobu šachisty snad pouze cestu k cíli, nikoliv cíl sám. A kdo ví (nedá se to zaručit), je možné, že veškerý cíl pozemského života, k němuž lidstvo směřuje, je právě ta nepřetržitá cesta k cíli, jinak řečeno život sám, a nikoliv cíl, kterým samozřejmě nemůže být nic jiného než dva krát dvě jsou čtyři, totiž formule. Ale dva krát dvě jsou čtyři, to už není život, pánové, to je začátek smrti. Člověk se alespoň vždycky jaksi bál toho dva krát dvě jsou čtyři a já se bojím dosud. Dejme tomu, že člověk nedělá nic jiného než zkoumá dva krát dvě jsou čtyři, přeplouvá oceány a obětuje životy tomuto zkoumání, ale vyzkoumat, skutečně poznat - ouvej, z toho má trochu strach. Cítí, že kdyby poznal, neměl by už co zkoumat. Když dělníci skončí práci, dostanou peníze, jdou do hospody a třeba skončí na policii, mají zaměstnání na celý týden. Ale kam půjde člověk pak? Alespoň pokaždé, když už je blízko cíle, pociťuje jakousi nevolnost. Rád kráčí k cíli, ale dojít k němu, o to už tak docela nestojí, a to je samozřejmě strašně směšné. člověk je zkrátka komický tvor. Tohle všechno je zjevné hraní se slovíčky, ale dva krát dvě jsou čtyři je přece jen nesnesitelná věc. Dva krát dvě jsou čtyři - to je podle mého názoru prostě drzost. Dva krát dvě jsou čtyři se drze roztahuje, stojí člověku v cestě, ruce má v bok a plive na něj. Připouštím, že dva krát dvě jsou čtyři je výborná věc, ale když už mám všechno chválit, tak dva krát dvě je pět taky někdy není špatné.

Proč jste tak pevně, tak honosně přesvědčeni, že člověku prospívá jen to, co je normální a pozitivní, slovem pouze blahobyt? Nemýlí se váš rozum? Není snad možné, že člověk miluje i něco jiného než pouze blahobyt? Není možné, že úplně stejně miluje strádání? Není možné, že strádání je mu stejnou potřebou jako blahobyt? Člověk má někdy hrozně, až vášnivě rád utrpení, to je fakt. Doklady nemusíme ani hledat v dějinách lidstva: zeptejte se sami sebe, jste-li lidé a alespoň něco jste prožili! Můj soukromý názor je, že se ani jaksi nesluší milovat jen blahobyt. Ať je to dobré nebo špatné, někdy něco rozbít je také velice příjemné. Nechci tu obhajovat ani strádáni, ani blahobyt. Jde mi o to, abych si směl přát, co se mi zlíbí, abych na to měl kdykoliv právo. Ve vaudevillech se například utrpení nepřipouští, to vím. V křišťálovém paláci je utrpení nepředstavitelné. Utrpení znamená pochybnosti, znamená odmítání - a jaký by to byl křišťálový palác, kdyby bylo možné o něm pochybovat? Ale já jsem přesvědčen, že se člověk nikdy nezřekne utrpení, nezřekne se destrukce a chaosu. Vždyť utrpení - to je jediná příčina poznání. Uvedl jsem sice na začátku, že poznáni je podle mého názoru pro člověka největším neštěstím, ale vím přitom, že člověk poznávání miluje a nevymění je za žádné jiné požitky. Poznávání slojí nekonečně výš než dva krát dvě jsou čtyři. Dva krát dvě jsou čtyři znamená, že člověk už nemá nejen co dělat, ale ani co poznávat. Jediné, co mu zbude, je vyřadit všech svých pět smyslů a pohroužit se do rozjímání. Dojde-li k poznání, bude výsledek sice stejný, totiž také nebude co dělat, ale člověk alespoň bude smět sám sobě natlouct a to ho přece trochu vzpruží. Je to sice zaostalost, ale lepší než nic.


[Akt. známka: 2,33 / Počet hlasů: 3] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Národní myšlenka | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.