Dnešní datum: 11. 11. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> Co je šeptem, to je čertem

Uvahy

* Co je šeptem, to je čertem

Vydáno dne 09. 08. 2004

Vždy jsem bral spíše s úsměškem a rezervou všechna tvrzení o židozednářském spiknutí, jehož cílem je ovládnout svět. Hlavně mi přišlo absurdní, že by takovéto aktivity mohly v současném světě téměř nekontrolovaného toku informací zůstat utajeny. Poslední dobou se však stále častěji setkávám s mnoha do různé míry ověřitelnými informacemi, jež začínají trochu nahlodávat můj skepticismus ohledně vlivu těchto utajených struktur a děsí mě skutečnost, že se touto reálnou hrozbou pro demokracii téměř nikdo seriózně nezabývá.

Tak třeba Reflex č. 32 přinesl článek I. Brože "Ukaž mi svou lebku", v němž autor poukazuje na fakt, že jak republikánský obhájce prezidentské funkce, tak jeho demokratický konkurent jsou členy téže tajné organizace. Je s podivem, že světovou veřejnost a zejména vlivné politiky nechává víceméně v klidu, že o funkci prezidenta nejmocnější země světa soupeří (?) dva členové téhož utajeného klubu (sekty). Kde brát záruku, že jejich politická činnost je skutečně nezávislá a probíhá ve shodě s programy transparentních politických stran, jež je nominují a není podřízena vůli utajeného společenstva? Není v případě takovéhoto duelu možnost zákulisní manipulace až příliš velká?

Pro srovnání lze použít situaci ve světě závodních automobilů - je pravda, že v závodě jezdí dva jezdci od každé stáje a bezpochyby všichni chtějí vyhrát, ale kolikrát se už v historii závodů stalo, že jeden dostal pokyn ze stáje a musel nechat vyhrát druhého. Lze samozřejmě namítnout, že pokyn nechat vyhrát druhého lze stěží při prezidentských volbách očekávat, na druhé straně nelze přehlédnout fakt, že situace v F1 je stále korektnější než poměry provázející volbu "ředitele zeměkoule" ze stáje Illuminátů, neboť u F1 alespoň známe jméno šéfa stáje a jeho rozhodování probíhá transparentně. Členství obou pretendentů v Illuminátech zpochybňuje samu podstatu demokratického systému a vyvolává potřebu diskuse o možnostech postupů, jak zákulisní vliv takovýchto uskupení eliminovat na co nejnižší úroveň.

Další otázka, jež se přímo v této souvislosti vnucuje, je: "A jak je tomu u nás?". Vždyť za první republiky byl vliv zejména svobodných zednářů na naše politické dění velice silný. Doporučuji v této souvislosti pozorně si přečíst vynikající dvoudílnou publikaci profesora Antonína Klimka "Boj o hrad". Zajímavý je zejména popis postupů a možností tehdejšího ministra zahraničí dr. Edvarda Beneše v souvislosti s jeho vstupem (sám vstup byl doprovázen značnou finanční sumou ve prospěch řádu z fondů ministerstva zahraničí) mezi svobodné zednáře. Nedlouho po vstupu obdržel Beneš seznam všech kolegů napříč politickým spektrem, na něž se může s důvěrou obrátit s žádostí o pomoc.

Kde vzít garance, že je dnes situace na naší politické scéně jiná? Když se jednou za čas naše "nezávislá" média pokusí o zednářích informovat, připomíná to zpravodajství o návštěvě Gustáva Husáka v mateřské školce. Organizace se prý věnuje téměř výlučně dobročinné aktivitě a chce napomáhat porozumění a toleranci mezi národy. Není však v tom případě nesmyslné vykonávat aktivity takovéhoto druhu v utajení? Proč kvůli dobročinnosti vydávat nemalé peníze za to, že se budu moci navlékat do hábitu s kápí? To přece vůbec nemá logiku, spíše vše nasvědčuje tomu, že i v daném případě je skutečnosti bližší osvědčené lidové moudro, že "co je šeptem, to je čertem" a proklamované bohulibé záměry jsou spíše zástěrkou takových cílů, které by celospolečensky nebyly akceptovány.

Čas od času proniknou na veřejnost i některá jména "bratří" s loučemi. Samozřejmě jsou to ta, jež nevyvolávají kontroverze jako třeba jméno herce a publicisty Martina Štěpánka či teologa Ivana Odillo Štampacha. Oč rozporněji by znělo jméno Václava Havla, o němž někteří tvrdí, že i on je členem tohoto bratrstva a mnohé jeho postupy při výkonu prezidentské funkce měly snahu být spíše utajené než transparentní.

Nevím, co je na všem, co je spojeno s touto tajnou organizací pravdy, jisté je však to, že by mělo být celospolečenským zájmem její konání a vliv nejen zpravodajsky monitorovat, ale pokud možno i omezit (za pozornost jistě stojí i financování podobných organizací - pochybuji například, že třeba svobodní zednáři nebo mnohé náboženské sekty vedou průhledné účetnictví a odvádějí ze svých zisků daně). Nechceme se snad dočkat situace, že by se o důležitých rozhodnutích pro osud země rozhodovalo na sezeních neznámých zakuklenců. Jako nejjednodušší způsob pak připadá povinnost každého prezidenta, senátora, poslance či člena vlády (může být rozšířeno i na jiné) pod sankcí přísahat, že není členem žádného tajného spolku.


[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Miroslav Červenka | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.