Dnešní datum: 26. 05. 2018  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> Cena Emanuela Jarolíma Biľaka

Uvahy

* Cena Emanuela Jarolíma Biľaka

Vydáno dne 29. 08. 2011

PC Když jsme přibližně před dvěma lety na zasedání Národní myšlenky vymysleli a vypilovali cenu „Kolaborant roku“, rozhodně jsme netušili, jak zásadní vliv na veřejné dění jednou bude mít. Že její existence nejenže neunikne panu Tomáši Jarolímovi, místopředsedovi vládní strany, ale dokonce ho pobídne k ještě horečnatějšímu boji za konečné vítězství pravdy a lásky.

Důkazem toho, jak vážné obavy o rozkvět naší demokratické společnosti pan Jarolím má, je nejen jeho návrh na rozpuštění našeho občanského sdružení, ale i série článků a reakcí, které se tímto tématem zabývají. Jen pro připomenutí třeba zde:

http://www.narmyslenka.cz/view.php?nazevclanku=takove-potrebujeme&cisloclanku=2011080058

http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/206431.aspx

My jsme před těmi dvěma roky měli spíš jinou starost – koho vybrat jako prvního laureáta, vždyť adeptů byla obrovská fůra. Komu bychom jen mohli udělit toto ocenění? Dnešní kolaborant musí splňovat náročné předpoklady, aby se mohl stát laureátem této ceny.

„To teda prr!“ řeknou si možná někteří čtenáři. „Na tom přece není nic složitého! Najít člověka, který tuhle definici dokonale splňuje, to je přece brnkačka ke kávě! Kdo nás dnes a denně otravuje svými čechožroutskými plky?“

Ale jo, my také víme, pro koho jsou Čechové národ těch největších zbabělců, kdo neopomine jedinou příležitost, aby nám mohl naplivat do obličeje. Vzpomínáme si také, kdo nás obohatil výrazy jako „typicky česká zaprrrděnost“ a podobně. A kdo tohle s obzvláštní škodolibostí páchal jako nejvyšší representant českého národa.

Ano, samozřejmě jsme zvažovali, že prvním vyznamenaným bude právě Václav Havel, který za své dlouhodobé působení po roce 1989 byl horkým kandidátem na Zvláštní cenu. Jenže! Jak by k tomu přišli jiní škůdci českého národa? Kam se poděl Alexandr Vondra, význačný agent NWO? Nebo třeba někdejší premiér Topolánek, který mu zdatně sekundoval nejen svou angažovaností v rámci zápasu za ještě rychlejší přijetí Lisabonské smlouvy, ale taky svým křupanským chováním. A další a další kandidáti, především pak z řad politiků a novinářů, mezi nimiž není snadné vybrat tu fakt nejperfidnější personu. Všem jim to ale zkazil pan Jarolím z VV, který nyní bezkonkurenčně zvítězil ve všech kategoriích včetně neexistující "Komický kolaborant kvartálu".

Co na to čtenář?

„Hm, no jo, máte pravdu, to nejni zas až tak lehký,“ přizná čtenář, teď už snad přesvědčený o nesnadnosti našeho úkolu, a zeptá se: „No dobře, tak podle čeho ty kolaboranty roku navrhujete, třeba bysme vám mohli poradit!“ A hned vzniká taková příjemná a zábavná interakce mezi čtenáři a redakcí, která by třeba jednou mohla dostat podobu webové ankety. Stačí jen zadat vlastnosti, které musí kandidát ceny „Kolaborant roku“ splňovat, aby se mohl naší soutěže zúčastnit:

Musí to být osoba, která se vyznačuje nebývale vysokou schopností rektální speleologie ve vztahu k Evropské unii. Dlouhodobě a soustavně se věnuje útokům na český národ, jeho historii a tradice. Je hlásnou troubou těch nejpitomějších idejí multikulti a polkoru. Žije buď z našich daní či z prostředků získaných v nezákonné restituci. Káže o morálce, přitom však na hlavě balancuje takovou hroudu másla, že to porušuje nejen gravitační zákon, ale i veškeré kvóty pro roční objem potravinářské výroby. Na potkání (a bez optání) zahrnuje všechny kolem sebe svými názory ohledně ubohosti českého národa, české stravy, českého piva, českých děvčat, českých tradic, českého všeho. Takový je dnešní zemský škůdce. Ale protože jich je spousta, bylo opravdu těžké mezi nimi najít toho pravého, který by si skutečně zasluhoval ono ocenění „Kolaborant roku“. No a tak jsme vybírali a vybírali, ale vybrat jsme nemohli.

Alespoň jsme tedy vymysleli lepší název, protože ten původní je nejen zbytečně prvoplánový, ale také nás svazoval operativně – vždyť taková cena se dá udílet jen jednou ročně. Řekli jsme si, že nejlepší bude pojmenovat cenu největšímu současnému zrádci po nějaké opravdu ošklivé kolaborantské figuře. A tady byla volba překvapivě jednoduchá. Mohli jsme cenu nazvat třeba „Pohár Vasila Biľaka“ jenže jmenovaný nebyl Čechem, takže nemělo sebemenší logiku nazývat podle něj cenu určenou českým zrádcům. Nabízelo se také jméno Karla Švihy, jenže toho už zase dnes nikdo nezná, takže „Švihova medaile“ by asi nikoho nezaujala. Zbývala poslední možnost, ale ta tedy byla naprosto dokonalá. A tak vznikla „Cena Emanuela Moravce“, která rozhodně není oslavou tohoto bezcharakterního zrádce, natož propagací nacismu, jak se domnívají někteří hudebníci zapomenutých kapel, ale výrazem našeho největšího opovržení jak jím samotným, tak i těmi, jež touto cenou ohodnotíme. Eman je totiž dost známá persona i dnes, je to symbol toho nejstrašnějšího, co český národ musel vytrpět a o to nám samozřejmě šlo. Měla to být prostě taková sžíravá ironie. Jenže jak nás přesvědčily současné aktivity pana Jarolíma, někteří Čechové nejspíš dokážou v neschopnosti rozpoznat ironii trumfnout i Němce.

Tolik tedy k historii Ceny Emanuela Moravce. A rovnou dodám, že je to historie uzavřená. Cena nebyla nikdy nikomu udělena, protože jsme se neshodli na způsobu, jak kandidáty nominovat, natož jak z nich zvolit laureáta. Dokonce ani Havel ji nedostal, i když toto opomenutí snad ještě v rychlosti napravíme. Koneckonců nás k tomu tak trochu přinutil i pan Jarolím, který se pokusil tuto záležitost, mrtvě narozenou již před dvěma lety, resuscitovat tím svým spektakulárním návrhem na zastavení činnosti o. s. Národní myšlenka pro podezření z propagace hnutí a myšlenek, jejichž jména raději ani nenapíšu, abych snad nebyl obviněn z propagace nacismu.

Vždyť si to představte, v jaké absurditě a pokrytectví dnes žijeme. Napíšu si takhle kliďánko „Moravec“ a hned se ozve štěkot kvazisanitárních hyen: „Kamarád kontroverzního syna kontroverzního Ladislava Bátory napsal «Moravec», volejte ihned vnitro!“

Obrana činnosti publikační

Trochu mi to připomíná doby mých středoškolských studií, kdy jsem volno před odpoledním vyučováním trávíval v pivnici, jež mi byla bezpečným azylem, kde jsem v uklidňujícím šumu lidských hlasů, voňavém tabákovém kouři, a s dobrým jídlem i pitím na dosah ruky, četl povinnou i nepovinnou literaturu. Idylické chvíle s mými milovanými knihami tak rušily jen párky s křenem. Jen ony, a pak ještě dívky z prvního ročníku našeho vzdělávacího ústavu, kterým pouhé zjištění toho, že s nimi u stolu sedí člověk čtoucí knihu názvem „Hitler“ způsobilo okamžitě takový šok, že nejprve zcela oněměly, pak několik desítek sekund lapaly po dechu a nakonec se rozpištěly „Ty fašisto! Ty, ty, ty... fašisto!“ Jaké však muselo být jejich překvapení, když hnedle příští týden jsem se u toho samého stolu krmil párky nad „Stalinovým životopisem“. A zase se odehrála už známá reakce, tentokrát však jen poslední slova zmírajících děv zněla: „Ty komunisto! Ty, ty, ty... komunisto!“ A další týden zase znova; nová kniha, tentokrát „Válečná tažení vrcholného středověku“, a nové vílí kvílení o křižácích.

Nevěřil jsem, že se s podobným stylem uvažování kdy v životě ještě setkám, přinejmenším tedy ne u dospělých příslušníků živočišného druhu, jenž hrdě nese jméno člověk rozumný. Až můj vstup do řad Národní myšlenky mě vyvedl z tohoto omylu. („Vy vydáváte knížky o fašismu, takže jste fašisti!“ Ještě štěstí, že nevydáváme knihy o venušanech, asi bych musel na potkání vysvětlovat, jak mohu dýchat bez skafandru.) Komický kolaborant kvartálu Tomáš Jarolím, však svou denunciací k ministru vnitra dotáhl tuhle absurditu do opravdu famózního závěru a Národní myšlenka mu tak gratuluje ke zcela ojedinělému smyslu pro humor. Který může trumfnut zase jen on sám, například nějakým takovým výrokem, jako třeba bylo toto jeho sdělení pro Blesk „[Hudba i politika] je o egu, a to já mám velké. Akorát na muziku se líp balily holky. Nikdy jsem nepil, nekouřil... nebyl jsem klasickej muzikant. Ale ty fanynky byly prostě výborný.“

V republice ročně vyjdou desítky publikací s tématikou druhé světové války, nacismu, komunismu, ozbrojených konfliktů, předválečné diplomacie a politiky, vycházejí knižní portréty hlavních osobností jednotlivých meziválečných ideologických proudů, ano, i portréty fašistických politiků, nebo slovy Tomáše Jarolíma „fašizoidních osobností“. (Jen tak mimochodem, ani jeden z mých slovníků nezná výraz „fašizoidní“; je to ptákovina, kterou si vymysleli „levicoidní“ nebo snad „havlopitomoidní“ vymývači mozků z masmédií.)

Když koukám na tu záplavu knih o Luftwaffe, holokaustu, gulagu, terorismu, fašismu, a tak dále, musím se ptát: kde je pan Jarolím? Kde je, aby sepisoval udání na všechny ty nakladatele, kteří svou činností tolik ohrožují stát? Proč dávno nesedí kupříkladu majitel jednoho známého knihkupectví, které ve své pobočce sídlící na pražském Václaváku také prodává knihy s „fašizoidní“ tematikou! Proč nikdo nepíše udání? Proč jen? Kde jsou efemérní víly mého mládí, které omdlévaly pod stůl a kácely se do křenu? Kde jen jsou?

Kde asi... Vyrostly a zmoudřely. Už vědí, že knihu o fašismu může publikovat i číst i ten, kdo není fašista. Stejně jako knihu o venušanech nemusí publikovat jen venušoid. Teď jen aby to někdo vysvětlil panu místopředsedovi pro boj s korupcí.

Krátce k fašismu. Jestliže je fašismem označována láska k vlasti, pocit sounáležitosti s národem, jestliže za fašismus považujete potřebu rodiny, ve které by mi protějškem byla milující žena, a důkazem naší lásky by bylo několik slušně vychovaných dětí, jestliže fašismem nazýváte touhu po svobodě osobní i touhu po státní suverenitě a prosperitě, obojí však nikdy na úkor svých spoluobčanů nebo na úkor sousedních národů, jestliže základní lidská potřeba řádu a bezpečí je označována jako „fašizoidní sklon“, jestli ve víře v Boha vidíte fašismus, jestli za fašismus považujete pocit odpovědnosti vůči těm, kteří tu i jinde odpočívají, nebo starost o osud těch, kteří přijdou po nás, máte též za fašismus, prostě jestli tohle všechno nazýváte fašismem, pak ano, jsem fašista. A můžete si mě klidně ocitovat ve všech svých odporných plátcích, do kterých se štítím i jen ostrouhat brambory, můžete si ze mě utahovat na všech svých nenávistných blozích, kde není ani kilobyte pravdy, zato jen přetvářka, pokrytectví, faleš a nadutost. A můžete se strhat v sepisování peticí, udání, komentářů, můžete si lajkovat fejsbuky do totálního vylajkování fejsbuků. Můžete si všichni stoupnout do řady s panem Jarolímem, tím velkým antifašistickým aktivistou, který mimo jiné chce omezovat volební právo, a být modely pro pomník postmoderním bojovníkům proti fašismu. Klidně to udělejte. Ale nejdřív udělejte ještě jednu věc.

Přečtěte si někdy co je to fašismus, než zase začnete kolem sebe ukazovat prstem a křičet „Fašista! Fašista!“ Přečtěte si to a možná zjistíte, že až se vaše ukazováčky zastaví, nebudou mířit na mě. Budou mířit do zrcadla.

Otázky Emanuela Moravce

A přesto celá tahle aféra kolem Ceny Emanuela Moravce má hned několik kladných výsledků. Zájem o naše sdružení i o námi vydávané knihy a časopisy roste. (Navštivte naši webovou stránku www.narmyslenka.cz a nahlédněte do sekce „Publikace“. A když už tam budete, mrkněte i na „Ceny E. Moravce“, ale jestli čekáte něco skandálního, asi budete zklamáni.) Krátce a jednoduše, nezbývá než být panu Jarolímovi vděční, protože za nás odvedl ohromný kus práce jak v oblasti managmentu, tak v oblasti marketingu.

Ještě jednou mu tímto děkujeme, opravdu nám vytáhl pazdeří z určité části těla.

Zbývá zodpovědět několik otázek. Komu tohle mělo původně prospět? Že se nejednalo primárně o útok na Národní myšlenku, to je snad jasné. Tak důležití zase nejsme, i když naši soupeři nám pomáhají, jak jen mohou. Že šlo o další z útoků na Ladislava Bátoru, to je nabíledni. Ale proč takovou oklikou, navíc z řad Věcí veřejných?

Náš odhad je, že Bátora tentokrát nebyl hlavním terčem, ale šlo o pokus oslabit pozici ministra Dobeše. Že tuto pozici podkopává zrovna jeho spolustraník je však nebývalý posun. Přejeme panu ministrovi, aby i tento útok ustál. Koneckonců události nejen posledních dnů vypovídají o značném posunu v náladách českého národa, který už má nekonečných umělých afér plné zuby, takže by nebylo divu, kdyby pravdoláskaři tuhle svou bitvu prohráli. Dá-li se podle jejich veřejných aktivit odhadovat, musí v jejich táboře vládnout naprostá panika, vždyť jeden vzdušný zámek za druhým se jim rozplývá. Ať už je to euro, multikulturní společnost, sociální stát, vše zdá se míří na smetiště dějin.

Jestli však dojde i k tomu, před čím my vlastenci už nejméně deset let varujeme, to jest naprostý rozklad státu, jeho neschopnost chránit svoje občany, případně výbuch těžkých sociálních bouří a prudký růst ekonomických potíží, to teď nemůžeme odhadnout. Není však ani trochu potěšující, že v tak závažné situaci si místopředseda vládní strany hledá čas na boj se zástupnými artificiálními problémy, jako jsou „fašizoidní“ živly z Národní myšlenky.

Možná mělo být jedním z vedlejších efektů Ceny Emanuela Moravce i to, že se příjmení tohoto národního zrádce, někdejšího protektorátního ministra školství a jednoho z nejhorlivějších kolaborantů, stane obecným termínem jako třeba bojkot, lynč, quisling či hujer. Nestalo se tak.

Zatím to vypadá jen na to, že budeme mít nový termín pro směšného člověka, který odsuzuje články podle titulků a knihy podle názvů.

Prostě takový obyčejný jarolím.

Aspoň něco.

Jan Maloušek

Jiří Hojer

Milan Špinka

předsednictvo o. s. Národní myšlenka


[Akt. známka: 1,24 / Počet hlasů: 17] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Národní myšlenka | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.