Dnešní datum: 18. 11. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Z domova >> Aféra Přibyl a metoda maskování a matení

Z domova

* Aféra Přibyl a metoda maskování a matení

Vydáno dne 20. 08. 2004

Po dopsání tohoto článku (20. 8. 2004) byla zveřejněna informace, že jmenovaný ředitel Úřadu vlády ČR Přibyl nevydržel vyvíjený tlak a navíc zjistil, že proti jeho rozkazům a bez jeho vědomí došlo v lednu 1989 u jeho podřízených k situaci, která spadá do kategorie těch, kvůli kterým Gross slíbil jeho odvolání, a proto podal demisi. Gross jí následně přijal. Popis této aférky je v článku použit spíše jako příklad metod maskování a matení veřejnosti skrz média, proto pokládám text nadále za aktuální a snad i zajímavý. Posuďte sami:

Politickou scénu v naší zemi v uplynulých dnech a týdnech počátku srpna hýbala ze všeho nejvíce aféra spojená se jmenováním jistého pana Přibyla ředitelem Úřadu vlády ČR. Značné části občanů se nelíbily počátky kariéry pana Přibyla, kterou coby příslušník komunistického Sboru národní bezpečnosti (SNB) strávil v Pohotovostním pluku. Zde se zúčastnil i brutálního potlačování protikomunistických demonstrací během lednového tzv. „Palachova týdne“, jež probíhaly v letech 1988 a 1989. Mezi pobouřenou částí občanů byli kromě pravicové opozice (ODS) a občanů, jejichž názor zpravidla málokoho zajímá i některé tzv. „celebrity“ a někteří vlivní žurnalisté a tak se o této skutečnosti začalo vážně a intenzivně hovořit a jednat i na vyšších úrovních.

V polovině srpna bývalý premiér a budoucí eurokomisař Špidla mimo jiné v rozhovoru pro Lidové Noviny prohlásil: „V německé vojenské řeči se tomu říká tarnen und täuschen čili maskovat, to abyste nebyla vidět, a klamat, to znamená vysílat falešné informace o klamných cílech. To v politice existuje a noviny jsou nosičem jak informace falešné, tak pravdivé“. To, že politici a jiní manipulátoři vytvářejí a od dávné historie vždy vytvářeli zástupné problémy a používali různé metody maskování svých skutečných cílů a matení nepřátel, konkurentů a veřejnosti, je hloubavějším čtenářům jistě známo. Logickým pravidlem je, že se k tomu tito lidé nepřiznávají, to proto, aby mohli své protivníky obviňovat ze schizofrenie, vytváření nesmyslných spikleneckých teorií a podobně. Vladimír Špidla se nejspíš již necítí jako politik a tak dal prostor své pravdomluvnosti, takže jeho potvrzení používání těchto metod je jedna z mála věcí, za které mu můžeme být vděčni.

Na první pohled nesmyslné odbočení druhého odstavce od příběhu popsaného v odstavci prvním je nezbytné pro pochopení dále uvedených prognóz a popsaných jevů. Přímočarým pokračováním prvního odstavce by samozřejmě muselo být odsouzení sprosté facky, kterou premiér poslanci dosud neschválené vlády Gross vlepil do tváří všem lidem (bylo jich obdivuhodných několik tisíc), kteří během oněch Palachových týdnů povýšili svou čest a mravnost nad obavy o své zdraví a kariéry a přišli projevit nesouhlas s okupací své vlasti i zbytkem nechutné komunistické politiky. Dodejme, že Pohotovostní pluk SNB při obraně komunismu brutalitou rozhodně nešetřil.

Povědomost o metodách maskování a matení veřejnosti, které používá současná vláda (a bude dobře nedělat si iluze – každá jiná vláda se bude chovat podobně, jde jen o to, v čím zájmu) nám poslouží již při posuzování Grossova postupu. Premiér pověřený sestavením nové vlády po zhruba třísethlavé demonstraci před Úřadem vlády proti jeho nově jmenovanému řediteli přislíbil, že nechá prověřit, zda Přibyl nebo jeho podřízení někoho skutečně bili a pokud budou nalezeny takové důkazy, Přibyl bude odvolán. Zde se uplatňuje patrně spíše složka matení. Zúčastnění dost možná již ve chvíli, kdy vynášeli tento slib, věděli, že oficiální archivy žádné takové důkazy obsahovat nemohou, jak se nyní ukazuje. A jiné věrohodné důkazy o tom, které konkrétní obušky dopadaly na hlavy a zarývaly se do těl protestujících občanů, velmi pravděpodobně nalezeny nebudou. Takže je možné, že Přibyl bude ve funkci ponechán a vládní koalice se bude hájit, že dělala vše pro to, aby na Úřadu vlády nepracovali zlí lidé, ale jelikož nebyly nalezeny žádné důkazy, nemohou přece nutit premiéra odvolat patrně nevinného a tolik schopného organizátora. Osobně však více sazím na jinou variantu. Ta spoléhá na Grossovu snahu zvyšovat svou oblíbenost mezi občany. Takže žádné důkazy o Přibylově přímé účasti na komunistickém násilí nebudou nalezeny, Přibyl ale bude přesto odvolán z prestižního postu (a bude přemístěn na méně exponovanou, ale nejméně stejně „solidní“ pozici) jako důkaz toho, že Gross naslouchá hlasu lidu a je ochoten obětovat i své nejbližší spolupracovníky, přestože si je jist jejich nevinou a skvělými schopnostmi. Média takovou informaci roznesou mezi lid a málokoho zaujme skutečnost, že pokud Přibyl zrovna někoho nezmlátil, byla to náhoda a rozhodně byl ochoten to udělat a rozhodně mu násilí na antikomunistech nečinilo mravní problémy, jinak by dobrovolně v Pohotovostním pluku nezůstával. Veřejnost tak bude úspěšně zmatena a původci této aférky (ať už záměrně vyvolané nebo spontánně vzniklé a obratně uřízené) vyjdou s čistým štítem.

Neméně zajímavé jsou i úvahy o maskovací záměru těchto metod komunikace, která se mohla uplatnit v Přibylově aférce. Takže díky této aférce byl samozřejmě zmenšen prostor pro otázky spojené s tvorbou nového vládního prohlášení staronové Špidlovy vlády bez Špidly. Jen krátce byl komentován například spor o poměrně problematické otázky naší zahraniční politiky – v krátkosti spor o to, zda se budeme zcela řídit Washingtonem, nebo Bruselem, nebo nedej bože sami svými zájmy. Ale právě otázky našich zájmů jaksi nikdo neřeší, komentátoři deníků jsou zaneprázdnění aférou Přibyl. Za normálního stavu by to přece neměla být žádná aféra. Je přece samozřejmé, že pro komunistické pohůnky nemá být prostor na vysokých postech státní správy, natožpak vlády. O tom by se nemělo vůbec diskutovat. V normálním stavu však nejsme, přesvědčujeme se o tom každodenně – zmiňme například komunisty zpívající internacionálu na cestu do káznice jedinému vlastizrádci z mnoha, kteří aktivně spolupracovali s okupanty našich zemí v roce 1968. A můžeme snad chtít přijetí opatření proti řadovým komunistům prozpěvujícím internacionálů, když generální pardon udělilo Havlovo Občanské fórum již při tzv. revoluci i komunistickým špičkám?

Dost možná právě k zastření takových otázek slouží podobné hysterické aférky – je potřeba zabrat prostor, čas a energii veřejnosti, která by pak možná chtěla pronikat příliš do hloubky problémů. A ptát se třeba na soulad připravovaného vládního prohlášení s našimi národními zájmy. Ptát se proč nás vláda hodlá připravit o samostatnou měnu ve chvíli, kdy naše hospodářství roste rychleji než země tzv. eurozóny a k jejich dohnání potřebujeme ještě výrazně rychlejší růst, proč se Špidla stal eurokomisařem pro sociální záležitosti a zaměstnanost, když za dobu svého působení dokázal nezaměstnanost v naší zemi dvojnásobně zvýšit a zda většina slibů vlády daných před referendem o vstupu do EU nebyla pouhou lží.

Je zkrátka mnoho problémů, které si pozornost médií a veřejnosti zaslouží mnohem více než aféra Přibyl, jejíž výsledek by měl být zcela jasný. Jak se zdá, osudovým úkolem hloubavější části veřejnosti v demokracii je rozkrývat zastírací a matoucí manévry své vlády a pídit se po skutečných problémech, po pozadí skutečností stojících za aférami a zobrazovanými událostmi.


[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Jiří Hojer | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.