Dnešní datum: 17. 11. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Z domova >> Galerie lží a zaprodanosti - euroústava, 66 vědců a tušení souvislostí

Z domova

* Galerie lží a zaprodanosti - euroústava, 66 vědců a tušení souvislostí

Vydáno dne 31. 05. 2006

evropska unie Podle zpráv z 24. května se 66 významných vědců a akademiků pustilo poměrně ostře do prezidenta Klause. Sepsali dopis, v němž mu v podstatě vytýkají, že soustavně brání přijetí Ústavy EU a svou kritikou nejen tohoto návrhu brání evropskému rozkvětu, který může zajistit jen další integrace a centrální instituce a právní normy zaváděné euroústavou. Podle vědců a akademiků tak hrozí naše zaostávání za Čínou, USA a dalšími mocnostmi.

Zkušení matadoři bitev na vědeckém a akademickém poli vyrazili do jedné z hlavních bitev současnosti na poli politickém, a to pod vlajkou euroústavy a další integrace EU. Mezi tyto eurofanatické válečníky se zařadili jednak známí reprezentanti společenskovědních oborů, do jejichž pracovní náplně politika tak trochu patří, ale měli by si dávat pozor na svou nezávislost a nestrannost, pokud nechtějí svůj obor a instituci zcela zdiskreditovat. Za všechny podepsané z této skupiny jmenujme například bývalého prezidentského kandidáta socialistů a filozofa Jan Sokola. Překvapivě se však do bitvy vložili i zástupci přírodovědních oborů, kteří by měli být zvyklí své úsudky zakládat v naprosté většině na exaktních pozorováních a s politikou není jejich činnost dávána do žádných souvislostí. Z této skupiny lze jmenovat například astrofyzika Jiřího Grygara nebo molekulárního genetika Václava Hořejšího. Jedná se vesměs o osoby slovutné a zasloužilé, u nichž je při nejlepší vůli nemožné uvádět jejich vědecké a akademické tituly, stejně tak jako obory, do kterých svou prací zasahují, jelikož jich je tolik, že by se tento text stal prakticky nečitelným.


U zástupců přírodovědních oborů je jejich příchod na politické bitevní pole tímto jednostranným odsouzením prezidentova počínání ještě překvapivější než u dříve popsané skupiny. Právě těmto osobnostem by mělo být vlastní vědomí, že vědecká je ta teorie, která umožňuje své vlastní přezkoumávání, tedy ta, která není formulována jako jediná a nepopiratelná pravda, o níž se dále nediskutuje. To by mělo platit i u společenskovědních oborů, avšak tam je dogmatický přístup obvyklejší a pochopitelnější. Nápad pokárat svého prezidenta za to, že přináší argumenty proti jakkoliv oblíbenému dogmatu, aniž by se snažili argumenty vyvrátit konkrétními důkazy a jen opakují ono dogma, je přinejmenším zarážející.


Do značné míry to také vzbuzuje obavy o zdravý úsudek oněch podepsaných osobností. Copak k tomu zaostávání Evropy za Spojenými státy a pokud jde o dynamiku rozvoje i za Čínou, Indií, atd.... nedocházelo v minulých desetiletích právě v podmínkách poměrně násilné integrace vyspělých evropských států do EU? Pokud si myslí, že úspěšnost vědeckého bádání a hospodářského růstu je přímo a jednoznačně svázána s počtem obyvatel jednotlivých států a s centralizací jejich politického a hospodářského zřízení, nechť pro to přinesou nějaké skutečně vědecké důkazy. Z tónu jejich dopisu však spíše vyplývá, že pro zavedení euroobčanství, euroústavy, eurovlády, euroměny a europarlamentu nehodlají přinášet žádné argumenty, nehodlají se o tom nijak bavit, polemizovat. Je to pro ně idol, zlaté tele, nepřekročitelné dogma, čímž se bohužel dostali na úroveň těch jednodušších z politiků. Je smutná představa, že dost možná podobně prováděli svá bádání a stejným způsobem vědu například přibližovali veřejnosti. Nabízí se otázka, zda právě v takovém dogmatickém, nevědeckém a neinovativním přístupu evropských politiků a také šéfů vědeckých a univerzitních pracovišť nevězí jedna z možných příčina slabších (i když ne zcela nulových, samozřejmě) výsledků práce evropských vědců v porovnání s jinými světovými centry. Jednodušší, než si toto přiznat a změnit obecný přístup, je samozřejmě z evropského zaostávání obvinit existenci národních států, neochotu předat všechny pravomoce do Bruselu, nebo ještě lépe českého prezidenta.


Svou autoritu by tito vědci dost možná posílili, kdyby ji vložili do souboje s mnohými skutečnými dogmaty, které v evropské politice existují a které každopádně ohrožují její budoucnost. Jde například o dogma multikulturalismu, dogma lidumilných západoevropských komunistů, kteří by vládli lépe než stalinisté a narozdíl od konzervativců nepředstavují žádnou hrozbu, dogma europeismu a mnoho dalších. Ve všech případech je obrovský prostor pro skutečně vědeckou práci, pro snášení skutečných důkazů, logických argumentů, analýz a syntéz pro či proti určitým tezím. V tomto případě ale na evropském bojišti provedla vítězně postupující armáda eurofanatiků manévr popírající vědeckou práci - odsoudili to, že jsou formulovány argumenty proti jejich vůdčímu dogmatu. Alespoň pro mne tak svou autoritu do značné míry ztratili.


Pokud jde o motivy podepsaných osobností, nabízí se mimojiné poněkud bulvární úvaha, zda podepsané osobnosti zrovna neusilují o nějaký grant či dotaci z rozpočtu EU, případně zda takové granty v minulosti často pro své instituce nezískali a nečerpali, což by bylo samo o sobě zcela v pořádku, avšak mohlo to způsobit jejich poměrně naivní hodnocení jediné správné evropské budoucnosti. EU totiž v podmínkách svých grantů a dotací velmi lpí na své vlastní propagaci (narozdíl od plateb z národních rozpočtů, které jsou chápány jako samozřejmost oproti darům blahosklonného Bruselu). V návalu vlastní odborné práce tak možná leckoho jednoduše napadne, že jednoduše čím více financí a pravomocí bude svěřeno tomu skvělému bruselskému centru, tím větší budou možnosti rozkvětu pro jeho konkrétní obor. Možná tak příliš podceňuji rozhled a inteligenci vědců. Připomenu zde však úvahy filozofa Ortegy y Gasety z jeho Vzpoury davů, kde se právě o úzce specializovaných vědeckých pracovnících hovoří jako o typických představitelích davových lidí, kteří se navíc domnívají, že jim jejich vzdělání a vhled do věci dovoluji kvalifikovaně mluvit do všeho a určovat státní politiku, aniž by si uvědomili meze svých znalostí a své specializace.


V posledním odstavci ještě pár více či méně snad i vtipných a zajímavých souvislostí. V novinách se často zjednodušeně psalo prostě o vědcích a akademicích, ktetří se postavili za EU a proti Klausovi. Počet českých vědců a akademiků lze však řádově počítat na tisícovky... Když se vše pokoušela Akademie věd ČR uvést na pravou míru a vysvětlit, že se nejednalo o oficiální stanovisko všech akademiků, ale o aktivitu tří z nich, našli se komentátoři, kteří tento pochopitelný krok Akademie odsoudili jako příliš servilní, lokajský, atd... Jaká přízviska by si pak zasloužil postoj 66 proevropských fanatiků vůči euroústavě? V počtu podepsaných osob schází jen jediná číslice, aby bylo dosaženo tzv. "ďáblová čísla" - 666. Dopis byl sepsán právě před volbami, kde by Klausovi blízká alespoň trochu euroskeptická pravice mohla porazit eurofanatické socialisty. V té samé době z různých míst Evropy zazněly hlasy po znovuoživení euroústavy, v minulém roce odmítnuté v referendech v Nizozemsku a ve Francii (uznejme, že v mnoha zemích byla různými způsoby přijata, eurosoudruzi ale naplánovali, že jejich ústava bude přijata jednomyslně...). Když už jsou dnes tak v módě různé spiklenecké teorie (viz například Šifra mistra Leonarda), jak to, že nikomu nepřipadá taková shoda náhod podezřelá?


[Akt. známka: 1,33 / Počet hlasů: 3] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Jiří Hojer | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.