Dnešní datum: 22. 11. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Z domova >> Národu navzdory ?

Z domova

* Národu navzdory ?

Vydáno dne 01. 04. 2006

znak V současné fázi předvolebního období, kdy jsou již podány všechny kandidátky a naplno se začíná rozebíhat kampaň jednotlivých kandidujících subjektů, jsou stále zřetelnější mnohé nedostatky demokratického systému jako takového, oné naší varianty obzvláště. Nechám-li stranou zásadní disproporci mezi hlásasnou teorií a praxí, a to totiž tu, že pakliže by to mysleli vládnoucí elity s demokracií skutečně vážně, musela by se první otázka všech voleb a referend tázat obyvatel, jestli si demokracii jako společenský systém, v němž mají žít, skutečně přejí. Za panující praxe, kdy je demokracie prohlášena jedinou možnou variantou společenského uspořádání se přímo vnucuje otázka, zda se po takovémto faktickém popření sama sebe vůbec ještě o nějakou demokracii jedná, není-li to pouze opiát vnucený nám skutečnými vládci s účelem zakrýt pravou povahu existující moci.

Nemám dostatek důvěryhodných informací a nejsem tudíž schopen posoudit, z kolika procent odráží tato oblíbená konspirativní teorie realitu a z kolika procent se jedná o účelový výmysl zástupců různých forem diktatury, mající za cíl diskreditovat podstatu demokracie a odůvodnit tím samým nutnost zachovat či nastolit některou formu diktatury. Ať tak a nebo tak, je patrné, že onen způsob demokracie, v němž volky-nevolky žijeme, má mnohé zásadní nedostatky a bez jejich nápravy bude dříve nebo později vystaven existenčním potížím.

Zjevně nejvýznamnějším z těchto nedostatků je sama povaha politické moci ve společnosti, kdy s enormním vlivem moci médií dochází k situaci, že právě ona se stávají rozhodující silou, určující povahu zřízení v té které zemi, protože jsou v dnešním světě globálního rozmachu informačních technologií schopna manipulovat veřejným míněním téměř do té míry, že svou podporou, či naopak její úplnou absencí určují nejen, kdo v té které zemi bude vládnout, ale i priority, jimiž se má při svém vládnutí zabývat. A tak se místo problémů se zachováním národní existence nebo otázek spojených se státní suverenitou řeší uměle vytvořené problémy jako např. registrované partnerství či podíl žen v politice. Takovýmto způsobem vzniká situace, že netransparentně ovládaná média mají na vzniku a fungování dnešního politického systému v kterékoli zemi mnohem větší podíl, než jim v teorii demokracie náleží. Je to přitom pro ně nesmírně pohodlné, "za všechny neúspěchy mohou politici a hloupí lidé, kteří je volí". Lze se pak divit, že nechávají takto se složivší situaci absolutní stranou své pozornosti?

Stejně logické je však i to, že zvláště v kruzích tradicionálně orientované intelektuální pravice nenachází na tomto principu fungující společenské zřízení pražádné pochopení a že je odmítán nejen tento způsob vládnutí, ale dochází i k odmítání demokracie jako takové a volání po jejím nahrazení diktaturou. Ta však nemá u nás pražádnou tradici a byť jsou její jednotlivé formy, jakými jsou například monarchie nebo korporativismus, různými názorovými proudy idealizovány(zastánci diktatury zcela pomíjejí fakt, že se jejich vysněné zřízení až na vyjímky potvrzující pravidlo, např. Lichtenštejnsko, v žádné zemi neosvědčilo, ba právě naopak, kdykoli se jej obyvatelé měli možnost zbavit, ihned tak učinili a ač mohli v nejbližším hlasování volit návrat k dřívější formě vlády - Španělsko, Portugalsko, Chile, nikde se pro tuto variantu nerozhodli), nedá se předpokládat, že by výhledově mohla oslovit významnější procento obyvatel České republiky.

Nejradikálnější odpůrci demokracie však nadále jako by národu navzdory pokračují nejen v oprávněném pranýřování vážných nedostatků její praktické aplikace, ale snaží se i tu více, tu méně otevřeně, postavit proti ní jako vzor různé autoritářské režimy(ať již historické nebo současné) a osobnosti, jež tento směr představují. Co na tom, že poučení z historie obsahuje tolik negativního ve spojitosti s vládami Hitlera, Mussilliniho, Franca, Batisty, Pinocheta a dalších ze strany jedné nebo Stalina, Pol Pota, Kim ir sena či Castra na straně druhé. Ta samá blamáž, jak u komunistů: "Idea je dobrá, to jen její realizace se nepovedla". Až komicky působí, když ke konzervativní pravici hlásící se aktivisté vyzdvihávají oproti západoevropské demokracii postbolševické režimy v Srbsku, Bělorusku nebo Rusku. Nemohu si pomoci, ale přijde mi, že se v takovýchto případech jedná o absolutní ztrátu soudnosti. Žijeme přeci v 21.století a usilujeme-li o prospěch národního celku, nemusí to automaticky znamenat, že se tak nutně musí dít na úkor životní úrovně nebo osobních svobod spořádaného občana. Proto s velkými nadějemi v této souvislosti hledím právě k Polsku, kde alespoň podle mého názoru dochází právě v této době k ojedinělému pokusu o nastolení spravedlivého společenského řádu na národně-konzervativních a zároveň demokratických principech.

Nejzákladnějším teoretickým nedostatkem diktatury totiž je její trvalost, tj. neodvolatelnost jejích protagonistů v případech osobního selhání. V nejotřesnější podobě můžeme dnes sledovat tuto situaci v KLDR. Ať už má demokracie jakékoli nedostatky, jedno se jí(ani té mizerné naší) nedá upřít, a to totiž to, že čas od času musí vládnoucí jednotlivci a s nimi spojené elity předložit národu možnost je odvolat a nahradit jinými. Je sice pravdou, že tento svobodný výběr je limitován mnohými, často i výše popsanými faktory, ale stále to je svobodný(!) výběr a dá se předpokládat, že s dalším rozvojem informačních technoligií se prostor pro jeho tendenční omezování bude zmenšovat. A je dost možné, že se v nejbližší budoucnosti najde v rámci nutných změn , vedoucích k posílení našich svobod, prostor i pro diskusi o zavedení prezidentského systému, ktarý je dle mého při promyšleném použití optimální kombicí všech výhod demokracie a diktatury. Nelámejme tedy nad demokracií hůl, spíše usilujme o naplňování jejích nejzákladnějších ideálů, jež jsou dnes a denně vládnoucí netransparentní mocí pošlapávány. Právě demokracie nám ještě může v mnohém posloužit. Druhou možnou formou snah o změnu panujících poměrů je totiž jenom revoluce se všemi svými pro společnost neblahými důsledky, včetně vždy přítomné varianty občanské války. A o tu přeci opravdu nikdo nestojí. Nebo snad ano?

[Akt. známka: 4,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Miroslav Červenka | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.