Dnešní datum: 16. 09. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> Volný pád blonďatého Nora

Uvahy

* Volný pád blonďatého Nora

Vydáno dne 26. 07. 2011

BreivikNemohu říci, že bych mu zcela nerozuměl. Když si přečtu noviny či poslechnu některá komentovaná takyzpravodajství, mám chuť pro uklidnění své mysli střílet ne jen z útočné pušky, ale ještě lépe z kulometu – a kdo ví, zda by mi stačilo několik desítek minut. Jen tábor socialistické mládeže bych rozhodně zaměnil za metabilderberg či alespoň redakce Mladé fronty, Respektu či Českého rozhlasu 6 (býv. Svobodné Evropy).

Vzhledem k úctě k mnohým obětem však opusťme tuto snad až příliš cynickou notu (jakkoli jsem názoru, že drtivá většina současných profesionálních plaček z hromadných sdělovacích prostředků by v případě obdobného útoku na „fašistickou“ omladinu neuronilo slzu a ti útlocitnější by slzy nechaly téci jen v soukromí – buďme však vyrovnanější v úctě k lidskému životu bez ohledu na původ a politické přesvědčení jeho držitele) a podívejme se, co čin, který zřejmě spáchal Nor Anders Behring Breivik, spustil.

Okamžitě po té, kdy byla potvrzena identita předpokládaného pachatele, tedy že se jedná o rodilého („etnického“, jak dnes novináři razí; přidržme se však osvědčeného slova národ a s ním související národností) Nora, byli jsme zaplaveni neuvěřitelnou záplavou informací, které by po sobě na síti v případě, že by plánoval podobný útok, mohl zanechat jen mimořádně hloupý a zabedněný jedinec. Co se dalo předpokládat, se záhy vyrojilo: úvahy o selhání zpravodajských služeb, nutnost „monitorování internetu“ (a – nevyřčeno – dopisování a telefonních hovorů), zpřísnění podmínek držení (nejen) střelných zbraní, atd. atd., známe to všichni velmi dobře.

Pochopitelná reakce, mohlo by se zdát, která náhle přišla a postupně odezní. Obávám se, že tato úvaha by byla osudným omylem! Mám neodbytný dojem, že jde o soustředěnou palebnou přípravu před frontálním útokem na naše už beztak nevalné šteluňky a dekunky, totiž na další občanské svobody a tradičná hodnoty a spolu s nimi na „extrémní pravici“, ať už jí je kdokoliv. (Nabyl jsem dojmu falešného pohodlí, totiž že mě po každodenní propagandistické bubnové palbě jen tak něco nepřekvapí. A najednou překvapí!)

Jeví se mi, že se Breivikův nepěkný čin některým politickým, hospodářským a společenským kruhům (známým často jako lidskoprávní, eurooptimistické, mezinárodní společenství, nevládní a pod., ale ty všechny jsou spíše krytím pro centralisační až světovládné choutky) náramně hodí do krámu. Jako se podobným sociálním inženýrům na druhé straně oceánu hodilo 11. září. (V této souvislosti snad ani není pozoruhodné, že A. B. Breivik o sobě měl prohlašovat, že je svobodným zednářem. Jak si vysvětlit oficielně proklamovanou charitativnost tohoto podezřelého, v Čechách však „intelektuálními“ kruhy mnohdy velebeného spolku a hromady mrtvých, které s ním bývají často spojovány, a to hromady nejen obrazné, jinak, než že byl svými pratry v zástěrách obětován či že se zkrátka a jednoduše zbláznil? Na výsledku jeho činnosti to beztak nic nemění – a nás zajímá více to, co se spustí poté, když A. B. Bteviek již vlastně opustil scénu.) Podezření budí především rychlost, s jakou se v našich novinách (vyhlášených neschopností získat relevantní informace byť přímo od zdroje) objevily zprávy, že A. B. Breivik ve svém „více než patnáctisetstránkovém manifestu“ dvakráte cituje Václava Klause (údajné zmínění názorů Václava Havla naopak nechává naše pisálky chladnými jak dovolená na Rujáně) a odvolává se na Edvarda Beneše, chtěl sehnat v Praze zbraně, jeho nejlepším přítelem byl Maďar a sám A. B. Breivik měl vazby na maďarskou extrémistickou (jak jinak) stranu Jobbik, obdobně jako na Anglickou obrannou ligu a další „krajně pravicové“ spolky.

Novinka v porovnání s posledními desetiletími v tomto případě je, že do celé pavučiny monstrosního pravičáckého spiknutí jsou zamontovány bezmála co by integrální součást i křesťanské církev a hodnoty, jež ve společnosti představují. A jako bonus na závěr – pravověrní humanisti, zastávající vždy vinu společnosti na člověku a nutnost humanisace vězeňství a zrušení „nelidského“ trestu smrti, v duchu litují, že (doposud neodsouzený!!) Anders B. Breivik nebyl zastřelen při policejním zásahu a vedou úvahy o nutnosti revise přístupu soudů a zákonů k podobným případům (vizte na př. zde: http://dialog.ihned.cz/komentare/c1-52396360-jindrich-sidlo-pravo-vraha-zemrit-v-akci). Co nedokázaly stovky a tisíce loupežných přepadení, znásilnění a vražd dokázal jeden ostrostřelec za pár desítek minut. Bohužel, úvahy se samozřejmě vztahují jen na „podobné případy“. Nepřipadá to nikomu přitažené za vlasy? Proč je s nějakým teroristickým činem ve Skandinávii spojován president České republiky, byť jakoby mimochodem? Kde se náhle vzala ta spojitost mezi různými spolky a stranami a straničkami po celé Evropě, které hájí mnohdy naprosto protichůdné zájmy? Mám dojem, že tu někdo hodlá rychle využít nepěknou věc jako odraz k ještě nepěknějším krokům.

Dočkáme se snad situace, jaká byla v českých zemích ve 40. a 50. létech minulého století, tedy za nacistické a později bolševické nadvlády? Váženě se obávám, že se musíme připravit na mocný úder proti rozbitým posicím „plíživé kontrarevoluce“, ať již jde o konservativní a národní sdružení jako Národní myšlenka, či „všechny presidentovy muže“, iniciativu D.O.S.T., tradiční proudy uvnitř (nejen) katolické církve, jednotlivce a stolní společnosti pouze nesouhlasící s některým z nezbytných průvodních jevů moderní pokrokářské cesty za všeobjímajícím Dobrem, ať již jde o federalistické a centralisační tendence v rámci EU, ideologii „multikulturalismu a demokratismu“, výsměšné odvržení tradic a osvědčených hodnot a řádu, omezování občanských svobod či čím dál silnější nadvládu a větší bezohlednost nadnárodní finanční oligarchie. Vypadá to, že se máme „opravdu nač těšit“. Avšak všichni ti, kdož se budou snažit zneužít činu A. B. Breivika k zamezení veřejné diskuse, by měli mít na paměti, že potom druhé půlce diskusního stolu zbude pouze Breivikova cesta.

Aby k tomuto nemohlo dojít, nesmíme se my, výše zmíněná plíživá kontrarevoluce, jen rochnit v našich zabahněných okopech. Musíme činit výpady do předpolí, bránit se aktivně. Protože jen v takovém střetnutí máme ještě nějakou šanci. Až zazvoní politická policie u vás doma (v tom lepším případě, dnes je jejím zvykem nad ránem vylomit dveře), už nikomu mnoho způsobů obrany tváří v tvář obrněné pěsti pokroku nezbývá. Když se hlasatelé světlých zítřků a novináři zaleknou toho, že tentokráte přestřelili, bude to výrazně lepší.

Evropa během uplynulého století zažila již dva veliké požáry, rozdmýchané bezuzdným (anti)sociálním inženýrstvím. Před bezmála sto lety v Rusku a o necelé dvě desítky let ve Španělích. Memento bratrovražedných bojů musíme mít stále na paměti a je povinností nás, vlastenců a národovců, podobným koncům předcházet. Zároveň je však třeba mít na paměti, proč ke zmíněným výbuchům nenávisti došlo.


[Akt. známka: 1,65 / Počet hlasů: 34] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Jan Maloušek | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.