Dnešní datum: 26. 05. 2018  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Cestování >> Chorvatsko

Cestování

* Chorvatsko

Vydáno dne 24. 09. 2001

Hned na úvod se musím přiznat, že mám tuto zemi a v drtivé většině i její obyvatele na rozdíl od dříve popisovaného Ruska rád, takže můj pohled nemusí přes upřímnou snahu být zcela objektivní, ale to je dozajisté problémem každého autora, že se do jím popisovaných reálií promítají jeho subjektivní pocity.

Vy, kdož jste již tuto zemi navštívili, zajisté dosvědčíte, že její přírodní krásy jsou pochopitelným důvodem k tomu, že pouze do srpna tohoto roku sem zamířilo více než 800 000 našich spoluobčanů. Azurově modré moře, čisté řeky, krásné, často lidskou činností nedotčené lesy, exotické rostlinstvo i ovoce (nikdy jsem nebyl silný v botanice, ale vidět např. kiwi, pistácie, fíky a granátová jablka přímo na stromech bylo i pro mne velkým zážitkem, a co teprve ochutnávka přímo ze stromů), a to zhruba osm hodin jízdy autem od našich hranic! Prostě paráda.Letos byly počátkem září některé dny na severním Jadranu i podmračené, takže jsme zkusili i pěší turistiku vnitrozemím největšího Chorvatského ostrova Krku. Byl to opravdu nezapomenutelný zážitek chodit po cestách z obou stran do výše pasu lemovaných kameny. Těch cest je totiž neuvěřitelné množství a žádná z nich není značená - takováto u nás tradiční turistika je totiž v současnosti v Chorvatsku neznámá, takže se člověk musí, aby nezbloudil, řídit spíše smysly a věžemi nesčetných kostelů a zvonic. Přitom prochází civilizací málo dotčeným krajem, cestou pojídá fíky ze stromů a místy spatří i takové bukolické výjevy jako mladou dívku pasoucí kozy.

K tomu všemu milí lidé, v drtivé většině ochotní a družní, přičemž téměř neexistuje jazyková bariéra, po několika dnech při troše snahy našinec pochopí význam prakticky všech do té doby neslyšených slov. Slyšel jsem i o případech, kdy se k našim turistům nechovali chorvatští ubytovatelé se stejnou pohostinností jako k cizincům z bohatších zemí, ale věřte nebo ne, sám jsem se s něčím podobným nesetkal a v tom množství je snad i pochopitelné, že se mohou nalézt výjimky z výše popsaného obecně vstřícného postupu. Byly by zčásti i ospravedlnitelné. Jednak se naši státní představitelé chovají při své eurounionistické zaslepenosti k Chorvatsku přinejmenším vzhledem k jeho turistickému významu pro nás přehlíživě a dávají často pohrdavě najevo svou povýšenost nad těmi "balkánskými nacionalisty" ( v tom jsou s nimi zajedno i média: v informacích o počasí u moře v našich novinách a televizích z nějakého důvodu chorvatská letoviska chybějí). Jednak se mnozí snaží ušetřit za každou cenu, a tak si nic za celou dovolenou u moře nekoupí, mnohdy se snaží i přespávat ve stanech mimo povolená tábořiště. Někteří místní nás pak posměšně označují jako "paštikáře". Chorvatsko jsem za posledních deset let navštívil 7x takže se začínám považovat již za jakéhosi experta. Mou výhodou je, že se zde také narodil můj otec (v Chorvatsku dodnes žije silná česká menšina) a při návštěvách mnoha příbuzných jsem se od nich a od jejich známých dozvěděl mnoho pozoruhodného, o což se nyní s vámi, vážení čtenáři, hodlám podělit.

Zejména v době války s Jugoslávií byly pro mne názory místních v mnohém objevné a pomohly mi daleko lépe se v stávajícím konfliktu orientovat. On totiž nenastal sám od sebe, vzájemná nevraživost Chorvatů a Srbů se totiž táhne celými dějinami jejich vzájemného soužití. A že jde o soužití nelehké, o tom netřeba pochybovat. Vždyť vedle sebe žijí v drtivé většině silně katolicky věřící Chorvaté vedle pravoslavných Srbů. A stejně jako jejich náboženství a písmo (latinka x cyrilice) jsou rozdílné i jejich kultury (Srbská je více prostoupena tureckým vlivem) a politická orientace pravicově-konzervativní Chorvaté x vždy v historii k socialismu více tíhnoucí Srbové. Dlouhodobé soužití těchto dvou národů by i v krajích obývaných povahově méně vznětlivými komunitami vedlo nepochybně k bezpočtu problémů. A to navíc Chorvatsko i menší a ještě vyspělejší Slovinsko na zbytek tehdejší Jugoslávie ekonomicky značně doplácely. Osobně nevěřím, že existovala alternativa rozdělení federace a očekávat v této oblasti pokojný způsob se mi jeví přílišným idealismem.

Zajímavé jsou bezpochyby i jednotlivé životní příběhy jednotlivých obyvatel v době před, v průběhu i po skončení konfliktu. Mě samotného pak upoutaly zejména osudy mnoha etnických Čechů a staly se základem posunu mého přesvědčení o naší národní povaze. K mému překvapení totiž Češi na rozdíl od obecně tradované švejkovitosti a mnohdy i zbabělosti patřili k nejlepším vojákům. Letos jsem se seznámil s jedním z nich. Malý až nenápadný muž okolo čtyřicítky však nechtěl o tom, co zažil, vyprávět. Ostatní však líčili, že prošel všemi rozhodujícími bitvami a získal si velikou úctu, ačkoliv byl do té doby považován za člověka naprosto průměrného. Celkově si myslím, že je česká komunita v Chorvatsku příliš stranou zájmu našich státních orgánů i médií a že by nebylo od věci se o její život více zajímat. Každoročně se například konají v Daruvaru Dny české menšiny, které jsou místem setkání a prezentace se většiny českých krajanských sdružení. Na rozdíl od podobných setkání v USA či Austrálii jsou však ze strany své původní vlasti opomíjeny.

Součástí mých cest po Chorvatsku byla i návštěva míst postižených válkou. Byl to věru neutěšený pohled. Člověk se v myšlenkách mohl vrátit do doby poválečné u nás, kdy bylo vyklizeno pohraničí. V oblastech, odkud byli vyhnáni Srbové, zela totiž celá města prázdnotou (navštívil jsem oblast světoznámých a skutečně nádherných Plitvických jezer) a jejich obnova není ani v současnosti na dohled. Místní potřebou poválečné rekonstrukce rovněž zdůvodňují vysoké ceny, neboť se v zemi platí vysoké spotřební a dovozní daně.

Co mne v zemi příjemně překvapilo, byl celkový pořádek. A to nejen na první pohled patrný, ale i sdělený místními obyvateli. Nikde jsem např. ani na okamžik nezahlédl od nás nechvalně známé prostitutky či vietnamské stánkaře. Představa, že by někdo neplatil řádně daně se alespoň těm, s nimiž jsem se setkal zdála naprosto nereálná. K mému překvapení jsem však nezaregistroval ani jeden veřejný dům či hernu. Malé množství volně pobíhajících psů a koček mi pak bylo vysvětleno tím, že i v menších městečkách existuje ras, který nalezená zvířata poté, co se o ně tři dny nikdo nezajímal likviduje.

Za sebe mohu vyzvat všechny, kdo tuto zemi dosud nenavštívili, k změně dosavadní praxe a sám se již opět těším na příští dovolenou zde.


[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Miroslav Červenka | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.