Dnešní datum: 24. 09. 2018  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Cestování >> Holašovice

Cestování

* Holašovice

Vydáno dne 07. 12. 2001

Kola Felicie obutá do letních pneumatik nebyla schopna na prvním sněhu pořádně zabrat, prokluzovala a hnala vůz do smyku. Jel jsem velice opatrně po úzké jihočeské okresce, projížděl kolem rybníků, díval se po kraji, kde jsem v životě nebyl a přitom se snažil udržet vůz na silnici. Sněhová nadílka, ač nepatrná, mě zaskočila, nečekal jsem ji a nebyl na ni připraven. Sypač přede mnou mě ale přesto nepotěšil, škvára létala kolem oken a bubnovala do karoserie auta. Mizerná cesta.

Projel jsem Jankovem a po nízkém kopci se vyškrábal k cíli mé cesty, k Holašovicím. Zajel jsem na parkoviště u informačního centra, oblékl si bundu a vystoupil z auta. Rozřásla mě zima, proklínal jsem se za to, že jsem si nevzal svetr, polobotky také nejsou vhodným zimním obutím a do sněhu jsou vhodné asi stejně jako letní pneumatiky. Drápal, či spíše klouzal jsem se opatrně do kopce. A stál jsem na návsi.

Nikde nebyl jediný člověk, kolem dokola se v dokonalém tichu tyčila jen krása selského baroka ve zdobených štítech domů, tvořících svou sevřeností kolem návsi a typovou jednolitostí unikátní obraz staré jihočeské vsi.

V samotném centru jižních Čech, severně od Českých Budějovic, na východ od Netolicka a na západ od Kardašovy Řečice, se rozkládá oblast nazývaná Blata. Vltavou je rozdělena na dvě části: pravý břeh v tvoří soběslavsko-veselská, levý zase hlubocká Blata. Na jihu hlubockých Blat leží Holašovice, maličká vesnice čítající dnes asi 140 obyvatel.

Byla založena někdy kolem poloviny 13. století jako výsledek kolonizace jihočeských pohraničních území a zpočátku patřila českému králi. Ne nadlouho. Koncem téhož století je Václav II. spolu s několika okolními vesnicemi věnoval vyšebrodskému klášteru a spoutal tak jejich osud se cisterciáckým opatstvím na déle než pět století. Obyvateli Holašovic byli v té době převážně Češi, v letech 1520-21 však zasáhl Českobudějovicko s ničivou silou mor, který zapříčinil téměř kompletní obměnu obyvatelstva této vsi. Od té doby převažují v dochovaným písemných pramenech velkou většinou německá jména nových osadníků, které zřejmě do vsi přivedla vyšebrodská vrchnost ve snaze o co její nejrychlejší znovuzalidnění. Pro nás je však podstatný zejména fakt, že stejné písemnosti z té doby přesně udávají počet obydlí na návsi: bylo jich celkem sedmnáct.

Vesnici tvrdě zasáhla třicetiletá válka, několik usedlostí bylo vypáleno a po mnoho dalších desetiletí zůstalo neobydleno a nadále pustlo. Soupisy z této doby udávají počet dvaapadesáti obyvatel vesnice, říkají ale také velmi podrobně, jak měnila jednotlivá stavení majitele, kolik které na tehdejším trhu nemovistostí mělo cenu, jaký vlastnil jeho hospodář majetek nebo jakou měl roční sklizeň. O jednotlivých staveních se tak dají dozvědět skutečně pozoruhodné detaily z historie toho nejvšednějšího dne. Počet domů na návsi ovšem zůstal na sedmnácti, přestože reforma z roku 1770 v číslování domů udělala trochu nepořádek, když u některých stavení očíslovala i výměnky. Počet popisných čísel se tak ustálil na dvaadvaceti.

Roku 1848 bylo zrušeno poddanství a závislost na vrchnosti byla změněna začleněním obcí do okresů. Holašovice se však až do roku 1945 nikdy samostatnou obcí nestaly a vždy náležely k obci Záboří. V druhé polovině 19. století žilo v Holašovicích necelých 200 obyvatel, z nichž všichni se hlásili k německé národnosti.

V té době již byly všechny stavby na návsi vystavěné z kamene. Na klasickém obdélníkovém půdorysu navazovalo na hlavní průčelí statku, obrácené do návsi, obytné stavení na straně jedné a hospodářská stavení na straně druhé, protilehlé. Štítová průčelí obytných i hospodářských budov tak směřují k návsi a poskytují velký prostor pro bohaté architektonické členění a výtvarné pojetí stavby, zvlášť jsou-li oba štíty propojeny přes bránu uprostřed. Toho dokázalo selské baroko dokonale využít, když někdy po roce 1840 s plnou silou Holašovice zasáhlo.

Autory jsou neznámí zedničtí mistři, nedá se ani říct, že by zrovna jejich holašovické výtvory patřily k tomu nejlepšímu nebo nejnápaditějšímu, co lze v této oblasti Čech ze selského baroka objevit. Tak jako jinde však i tady zdobí oblá průčelí bohaté živočišné, rostlinné a ornamentální dekory, jako snad všude na hlubockých Blatech nalezneme i zde spirálovitý dekorační motiv – volutu, přecházející až do úzkého pásku spojujícícho obě strany štítu. Holašovice však všechno dohánějí svou uzavřenou a nepěknými vlivy nenarušenou návsí, kde nenaleznete ani krychlové stavby s plochou střechou, ani všudypřítomné ohyzdné kvádry Jednoty. Zato zde potkáte jinou, drobnější zajímavost: pečlivě zrekonstruované pístové pumpy hned před několika statky.

Holašovičtí ještě před několika lety vedli svou malou soukromou válku s památkáři, kterým vyčítali, že je nutí žít jako v 19. století. Abych mohl takovou věc posoudit, musel bych se podívat přímo do domů. Nevím, zda jsou domácí nuceni zachovávat tradiční dispozici domu: ze vstupní síně se dalo vejít do obytné místnosti, do jejíchž oken ve štítu se můžete podívat přímo z návsi, kdybyste si to ze síně zamířili na opačnou stranu, dostali byste se do černé kuchyně. Skutečně ale netuším, zda památkáři opravdu ještě nutí dnešní obyvatele vsi vařit tímto pozoruhodným způsobem.

Zdá se ale, že trochu nepohodlí kompenzuje turistický ruch, v němž si mnozí holašovičtí nalezli uplatnění. Holašovice si po svém zápisu mezi památky UNESCO získaly značnou oblibu doma i za hranicemi a během sezóny bývá ves přeplněna turisty.

Jenže teď na sklonku podzimu byla vesnice doslova liduprázdná, brány statků uzavřené, v čerstvému sněhu nebyla vidět jediná lidská šlépěj. Brodil jsem se tím sněhem v polobotkách a proklínal mokro a lezavou zimu, zakusující se mi s chutí do palců u nohou. Pod sněhem byl ještě k tomu led, ale ani klouzající se podrážky, hrozící každou chvilku selháním a následným ukázkovým pádem na záda, mě nemohly odvrátit od cesty k domku s velkým reklamním štítem budějovického Budvaru. Skutečně jsem k němu dorazil a v představě, že si koupím něco k jídlu a trochu se ohřeju, jsem zacloumal dveřmi hospody. Zavřeno. Cedule hlásila, že toho dne bude otevřeno až odpoledne a že celý týden se nebude navíc vůbec vařit.


[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Milan Špinka | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.