Dnešní datum: 17. 09. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Fejetony a básně >> Tenete a mente

Fejetony a básně

* Tenete a mente

Vydáno dne 21. 05. 2001

Byl nádherný květnový den. Nejenže bylo krásné počasí; to může být i ve dny, kdy na člověka všechno padá a nic se mu nedaří. Ne, tenhle den opravdu byl nádherný. Italská levice totiž dostala ve volbách strašlivou nakládačku a Evropská unie znovu - pokolikáté už? - začínala propadat hysterii. Jak říkám, ten den stál za to.

Probíral jsem se spoustou nových článků, četl ty oslavné i ty odsuzující, smál se i nadával. Jenže jsem chtěl vědět víc; potřeboval jsem se seznámit s názory samotných aktérů voleb. Ne jen s nějakými výběry v zahraničním tisku, často zmanipulovanými a nepřesnými. Kdepak, chtěl jsem jít až přímo ke zdroji. Jenže když jsem se k němu na Internetu probojoval, zjistil jsem, že bez znalosti italštiny nemám šanci cokoli rozluštit.

To mě rozladilo. Chtěl jsem původně napsat přímo správcům stránek a požádat je o povolení překladu a přetisku, teď jsem ale viděl, že to nemá smysl. Můj už tak dost pošramocený namyšlený pohled na svět, o němž jsem se kdysi domníval, že jej lehce svou poměrně slušnou angličtinou zvládnu a ovládnu, dostal definitivní úder z milosti. Jenže na druhou stranu, zkuste si to, hledejte ochotné překladatele, kteří vám zdarma přeloží do češtiny nejen italské, ale třeba i španělské nebo francouzské texty. A to už vůbec nemluvím o ukrajinštině, maďarštině nebo rumunštině. Co dělat. S povzdechem jsem se tedy vypravil do antikvariátu a koupil si Italštinu pro samouky.

Autor sliboval, že se ve třiceti lekcích naučím domluvit o běžných věcech a přeložit si nepříliš složité články. To mi úplně stačilo. Volby budou za měsíc za dva sice pasé, ale já tu italštinu při překladech stejně pořádně využiji, říkal jsem si. Koupil jsem si ještě slovník, abych zvládnul i články složitější, a dal se do učení. Říkal jsem si, že to za pár týdnů prostě musím zvládnout; o italštině se tvrdí, že je velmi jednoduchá, tak kde je jaký problém? Jenže problém tu byl. A zásadní. Moje vlastní hlava. Ta už ztratila jakoukoli vůli učit se cizím jazykům, odmítala se naučit byť jen první lekci a odmítala pochopit i ty nejjasnější a nejzákladnější věci. Parlo. Parli. Parla. Je snad něco jednoduššího, než italská I. třída slovesná? Přeskočil jsem pár listů a s nadějí se začetl do dalších stránek. Ale moje nešťastná hlava už nedokázala ocenit ani to, že italština vůbec nezná střední rod. É una lingua facile e molto bella!, zakřičela na mě věta v úvodu 2. lekce. Potlačil jsem vroucí přání třísknout hlavou o stůl a mlátit jí o jeho desku tak dlouho, až by se mi v ní rozbřesklo. Tohle vážně nepůjde. Se ztrátou veškerých nadějí v transformaci sebe sama v dokonalého polyglota jsem zastrčil učebnici a slovník do knihovny kamsi hodně hluboko za brčálově zelené sebrané spisy Svatopluka Čecha (vydal F. Topič, knihkupec, roku 1903) a pokorně se vrátil ke svým drahým učebnicím žurnalistiky pro vysoké školy.

Uvědomil jsem si v tu chvíli s hrůzou, jak špatně mi po těch letech, co jsem ze školy, lezou do hlavy nové vědomosti. Nadával jsem si, že jsem se toho víc nenaučil, bylo mi jasné, že se teď musím při učení vydat z mnohem většího množství energie než před nějakými deseti lety. A záviděl těm mladším, že se mohou celé dny válet v učebnicích, večer si skočit na dvě tři pivka do hospůdky na rohu a druhý den se zase učit…a zdokonalovat…a být stále vzdělanější…a…a užitečnější!

Užitečnější. To je to slovo. Užitečnější sobě, užitečnější okolí. Užitečnější i věci národního konservatismu, v jehož ideály věří zřejmě mnozí z těch, kdo tento článek čtou. Společná myšlenka nepotřebuje pro svou sebepropagaci a sebeprosazení ani tak ty, kdo tráví celé dny v posilovnách nebo po hospodách. Pokud nic neumějí, nemají ani co nabídnout. Naopak. Potřebuje lidi, kteří jsou ochotni obětovat svůj volný čas pro vlastní sebezdokonalování. Potřebuje lidi, kteří dovedou psát smysluplně a bez chyb, kteří dovedou překládat z a do cizích jazyků, kteří umějí fotit nebo kreslit, kteří mají tak rozsáhlé znalosti, že je dokáží přetavit v dobré a poctivé články. Ale i když něco z toho už umí a dokonale ovládají, proč se neučit dál? Vždyť získané vědomosti často poslouží i jim samým v pracovní kariéře. Každý nechť si tedy vybere svůj obor. Můžeš studovat žurnalistiku, můžeš studovat historii, můžeš studovat jazyky, můžeš studovat třeba účetnictví. Když na to přijde, můžeš studovat i alžírskou literaturu nebo kulturu jihoamerických Indiánů. Jeden jediný zapamatovaný fakt, jedna jediná poznaná drobnost, zajímavý detail, nepatrný poznatek, má mnohem větší cenu než pětatřicet za noc vypitých piv, jimiž jsi právě překonal stařičký rekord tvé oblíbené putyky.


[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Národní myšlenka | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.