Dnešní datum: 15. 09. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Dějiny >> Pár slov ke květnovým svátkům

Dějiny

* Pár slov ke květnovým svátkům

Vydáno dne 18. 04. 2001

Nedílnou součástí ivota naich předků byly i různé poutě. Nikoli snad poutě v dnením smyslu slova, s houpačkami, řetízkovým kolotočem a střelnicemi se vzduchovkami s ikovně zkřivenou mukou, ale skutečné poutě k poctě různých svatých. Ostatně i dnení poutě jsou na vsích obvykle konávány ve dnech svátků místních patronů, pochopitelně k velké radosti věřících, jim zvuk varhan uvnitř svatostánku splývá s pískáním píal Jihoameričanů a řevem kolotočářských repropeden a povznáí tak jejich ducha maximálně k nalézání slov, je by sluný člověk v kostele rozhodně vyslovovat neměl.

Poutí nejslavnějí a s nejvyí účastí věřících byla ta, je se kadoročně konala 16. května a v následujících dnech k uctění svátku sv. Jana Nepomuckého. Postava tohoto mučedníka zpovědního tajemství je u dnes poněkud pozapomenutou, ačkoli na známky jeho zboného uctívání dodnes naráíme na kadém kroku. Ano, to je ten proslulý svatý na mostě, častý společník světců u mariánských sloupů, jediný druh osamělých poutníků na nespočetných cestách. Vzpřímená postava mučedníka s biretem na hlavě třímá obvykle v rukou palmu, znak mučednictví, a kří, znak kněství, je následuje utrpení Ukřiovaného, okolo hlavy pak září pětice hvězd. Snad si zaslouí, abychom si o něm řekli alespoň několik slov, o to lépe pak dokáeme porozumět motivům, je vedly nae předky k jeho uctívání.

Skutečný kněz Jan Nepomucký se stal roku 1393 obětí krutého mučení. Vedl je osobně sám Václav IV., jen neváhal v těké opilosti dokonce přiloit vlastní ruku k dílu. Jan Nepomucký mu vak přes týrání hořící loučí poadované informace nesdělil, a tak musel zemřít. Jeho tělo bylo zabaleno do pytle, odvlečeno na dnení Karlův most a svreno do Vltavy, aby se tak smazaly stopy po vradě. Podle jiné verze Jan nezemřel na mučidlech, ale nael svou smrt a ve vltavské vodě. Kadopádně se v ten okamik prý zjevila nad Vltavou jasná světla. Co vedlo krále Václava k zavreníhodnému zločinu je dodnes předmětem sporů. Podle větiny historiků se Jan stal mučedníkem církevní imunity, nevinnou obětí ve spletitém sporu mezi králem a arcibiskupem Jentejnem o záleitosti týkající se kladrubského opatství. Podle jiných a také podle církevní tradice se stal Jan mučedníkem zpovědního tajemství, kdy odmítl králi Václavovi sdělit obsah zpovědi jeho eny. Dalí verzí je, e Václav vyuil sporu o opatství a při té příleitosti se zaměřil na Jana, z něho se pokusil mučením dostat eninu zpověď. Buď jak buď, verze o královnině zpovědníkovi se historikům nedaří věrohodně ani potvrdit, ale ani spolehlivě vyvrátit.

Právě tato verze o mučedníkovi zpovědního tajemství si získala proslulost. Umučit z takových důvodů kněze bylo v křesanském světě něčím neslýchaným a jetě o to horím, e se něčeho takového zúčastnil aktivně křesanský král. Legenda o mui, jen věděl kdy mluvit (Jan prý byl strhujícím kazatelem) a kdy mlčet, se začala ířit do vech stran. Nejprve pomalu a nepozorovatelně, později stále rychleji a se stále větím vnějím efektem. První známky uctívání byly zaznamenány ji v 15. století, v 16. století se pak zrodila skutečná legenda, na čem má velkou zásluhu Hájkova Kronika česká. Největí rozmach svatojánské legendy vak nastal a po Třicetileté válce s nátupem baroka a protireformace v českých zemích. Úsilí směřovalo jednoznačně k blahořečení a následně i svatořečení umučeného kněze. Tak se nakonec i stalo, a to v letech 1721 a následně 1729.

K přípomínce Janovy kanonizace se pak kadého roku konaly mohutné poutě, jejich ústředním centrem se stal jeho hrob a později celé mauzoleum v chrámu svatého Víta, kam bylo jeho tělo přeneseno z původního místa pohřbu. Poutě trvaly osm dní. Ačkoli skutečným dnem Janovy smrti byl 20. březen, díky chybě pozdějích kronikářů byl tento den stanoven mylně na 16. května. Slůvko díky je v tomto případě namístě, vdy teplé květnové počasí je pro poutě mnohem vhodnějí ne březnové sněhové plískanice. V předvečer svátku, 15. května, vyplouvaly na Vltavu loďky s hudebníky, kteří pak v noci u Karlova mostu hráli skladby svým posluchačům. Na druhý den se pak z různých stran začali do Prahy doslova valit poutníci. Procesí od severu se obvykle jetě po cestě zastavila ve Staré Boleslavi (o staroboleslavském Paladiu, je mělo k sv. Janu svůj specifický vztah, jsme u v NM psali), ta od jihu zase u Madony zbraslavské, rovně spjaté se svatojánským kultem. Věřící přicházeli k mauzoleu a snaili se vyprosit pomoc od bolestí a problémů. Ti, kterým se opravdu ulevilo, pak přináeli různé votivní dárky, často ve tvaru vyléčených údú a tělesných orgánů, take na mauzoleu bylo záhy zavěeno velké mnoství stříbrných i voskových ručiček nebo noiček. Mauzoleum u sv. Víta nebylo jedinou zastávkou věřících v Praze; cílem jejich kroků byl i kostel sv. Kříe Větího (byl zbořen v 19. století), kde prý byl sv. Jan pohřben původně, hned po nalezení jeho těla. Dalími místy, kde se věřící zastavovali, byl Karlův most a slavná Brokofova socha, je stojí poblí místa, odkud byl světec svren do vody. Dalím hojně navtěvovaným místem byl palác Wunschwitzů na dnením Václavském náměstí, kde stál v domácí kapli dřevěný model slavné Brokofovy sochy.

Kromě Prahy existovala jetě jiná, mení centra nepomucenského kultu. Nepomuk, kde se narodil, atec, kde studoval, a Zelená hora, kde byl poutní kostel, zasvěcený jeho památce. V den svátku svatého Jana vak nebylo po celé zemi jeho sochy, k ní by někdo nepoloil květiny nebo u ní nezaehl svíčku. Ve velkých městech se pak konaly velké bohosluby. Celá země si tak připomínala nejslavnějího z českých světců. Dobrovolně, bez nátlaku, s prostou lidovou zboností barokního člověka. Dodnes je připomínána i teze, podle ní právě ohromný rozsah uctívání tohoto katolického světce dokázal zastavit luteránskou expanzi a následné poněmčení českého národa. To vak nakonec stejně přilo s josefinskými reformami, je spolu se zmíněnou germanizací, danou spíe snahou o centralizaci státní správy ne plánovanou likvidací české řeči, tvrdě zasáhly i nepomucenský kult. Zruily poutě, zruily mnohé klátery a kostely včetně kostela sv. Kříe Větího, v něm se nacházel první hrob sv. Jana. Přes mnohé zasazené rány, přes pozdějí tvaní mladočeského tisku proti světci, v něm mnozí viděli nepříjemného soupeře Jana Husa, přes antiklerikální hysterii hraničící a s deliriem, doil se svatojánský kult dvacátého století. Poloení základního kamene k Národnímu divadlu, sokolské slety, mnohé manifestace, ve bylo plánováno a prováděno v den svátku svatého Jana pro zvýení zájmu o tyto akce. Jetě na samém konci 19. století se do Prahy v ten čas sjídělo a scházelo ročně kolem třiceti tisíc věřících.

Poslední ránu kultu zasadil a vznik Československé republiky. Masaryk ji pokládal za pokračování permanentí reformace a ve katolické tím pádem bylo v zájmu státní ideologie patným a hodným odsouzení. Povzbuzena tvavou publicistikou, vrhala se lůza na svatojánské sochy a ničila je ze vech sil. Jakoby zázrakem vak zůstala zachována nejslavnějí socha na Karlově mostě, kdy jejímu zničení zabránili vlastními těly magistrátní úředníci. Díky nim si ji dodnes můe kadý prohlédnout. A třeba u ní i zapálit 16. května večer svíčku a připomenout si tak svátek, jen byl oficiálně zruen roku 1925.

Nebylo by spravedlivé, kdybychom nezmínili jetě jednoho mučedníka zpovědního tajemství, jen se stal jakýmsi moravským protipólem svatého Jana Nepomuckého. Je jím Jan Sarkander, jen byl umučen protestanty 17. 3. 1620, kdy odmítal vyzradit obsah zpovědi, ji mu svěřil vůdce katolíků na Moravě Ladislav Popel z Lobkovic. Knězova mlčenlivost tak zachránila Popelovi ivot. Protoe se tento příběh stal mnohem později, nestačil se vít tolik jako příběh Jana Nepomuckého. Přesto byli často oba Janové zmiňováni současně. Sarkander sám vak byl blahoslaven a roku 1860 a svatořečen dokonce a roku 1995. Svátek sv. Jana Sarkandra je dnes slaven 6. května.

Ačkoli jsou oba zmiňovaní velcí četí světci dnes u poněkud pozapomenuti, stojí právě proto za to připomenout si je. Tvoří nedílnou součást historie, spoluutvářeli celou barokní epochu v českých zemích a zvlátě Jana Nepomuckého můeme dodnes velmi často potkat na mostech nebo při cestách. A tedy půjdete v teplém květnovém dni na rodinný výlet, vzpomeňte si při pohledu na staré barokní sochy také na české světce. Zaslouí

[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Milan Špinka | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.