Dnešní datum: 15. 09. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Dějiny >> Pár slov k dubnovým svátkům

Dějiny

* Pár slov k dubnovým svátkům

Vydáno dne 21. 03. 2001

Minulou část naeho vyprávění jsme ukončili na samém prahu svatého týdne, posledního týdne před Velikonocemi, největími a nejvýznamnějími křesanskými svátky, jimi si věřící kadého roku připomínají zmrtvýchvstání Krista. Jde o svátky pohyblivé, řídící se podle prvního jarního úplňku, kdy na první neděli po něm připadá Boí Hod. Křesanské Velikonoce samotné lze nejlépe pochopit na pozadí idovských; idé si při nich připomínají exodus z Egypta za pomoci Boích zásahů, při nich zůstali naivu jen ti, kdo byli pod Boí ochranou. Ta byla symbolizována poraením beránka a potřením rámu dveří jeho krví. O mnoho později se takovým obětovaným beránkem stal Jeí, jen vzal na sebe hřích i jeho následky a dal tak svou krev na ochranu vem.

Samotnému svatému týdnu se říká také paijový podle toho, e se během něj v kostelích čtou paije, popis umučení a zmrtvýchvstání Jeíe Krista. Dříve bývaly běné i paijové hry, během nich byly tyto výjevy předváděny ivými herci; dodnes se vak zachovaly jen na několika málo místech republiky a jetě k tomu se pro zvýení zájmu turistů odkládají na léto.

Jak vypadalo slavení Velikonoc v raných dobách u nás nevíme; první podrobnějí zprávy pocházejí a z dob národního obrození. Dozvíme se z nich leccos zajímavého. Jednotlivé dny svatého týdne měly opět svá jména. Modré pondělí, luté úterý a Černá (nebo taky karedá, pojmenovaná podle toho, jak se Jidá na Krista zle mračil) středa byly dny určené k velkému předvelikonočnímu úklidu. Skutečné svátky nastaly a na Zelený čtvrtek, den poslední večeře páně. V ten den se jídaly jidáe, typické velikonoční sladké pečivo z bílé mouky a medu. Své jméno si vak tento den získal tím, e vzhledem k počátku nejpřísnějího půstu v roce bylo nutno vynechat z jídelníčku maso, které nahradila zelenina. Na stole tak nesmělo chybět alespoň něco zeleného, zelná polévka, salát z kopřiv a podobně. Utichly zvony, ty podle tradice odlétaly do Říma, a zastoupili je chlapci se velijakými řehtačkami, klapačkami, valchami a dalími nástroji, s nimi bylo moné dělat pořádný hluk a které dobře poslouily k zahánění Jidáe. Chlapci obcházeli ves třikrát za den ráno, v poledne a večer a svou povinnost ukončili na Velký pátek ve tři hodiny odpoledne. Pak u jen zbývalo obejít ves naposledy a nechat si přitom za vykonanou slubu dobře zaplatit vejci, jidái, ale i penězi. Dárky pak mezi chlapce rozdělovali ti nejstarí z nich, co se samozřejmě neobelo bez veselých hádek a strkanic.

Na samotný Velký pátek, den Kristova zatčení, odsouzení a ukřiování, vak byly ji zvyky přísnějí, tento ten byl dnem vůbec nejpřísnějího půstu a za celý den se mohl věřící člověk najíst dosyta jen jednou. V některých oblastech bylo dokonce zapovězeno vůbec rozdělávat oheň, nevařilo se a jídlo se jedlo studené. To byla vak jen vnitřní očista. Očistit se vak bylo nutné i vně. A tak lidé vstávali ji časně zrána a spěchali se podle místní tradice umýt buď někam k vodě, někde vak postačila i obyčejná rosa. e to v březnu či dubnu nemuselo být zrovna příjemné snad netřeba dodávat, věřilo se vak, e se tak člověk ubrání různým neduhům. S dneními znalostmi o kladném vlivu otuování s tím můeme ostatně souhlasit i my. Velký pátek byl vak známý i mnoha pověstmi, podle nich se na tento den otevírají hory a vydávají své poklady. Rovně se v tento den nesmělo hýbat se zemí, a tak sedláci polní práce ten den odkládali a zůstávali doma.

Na Bílou sobotu se vrátily zvony a opět se rozezněly po kraji. U zase se smělo začít péct, vařit a připravovat jídlo na dalí dny, půst sice přes den jetě trval, k večeři se ale na stole opět mohlo objevit maso. Velká noc ze soboty na neděli, kdy byl Kristus vzkříen a vyzdvihnut na nebesa, dala Velikonocím jejich jméno. Na Boí Hod, tedy na neděli, vůbec největí křesanský svátek v roce, kdy se slavil den zmrtvýchvstání Krista, mělo na stolech místo jen to nejlepí a nejvybranějí jídlo, jaké si rodina mohla dovolit. Jíst se u toti mohlo normálně, hlavním jídlem dne byl skutečný beránek. Protoe si jej vak nemohl zdaleka kadý dovolit, byl v chudích rodinách nahrazován beránkem pečeným z těsta. Specialitou pak byla velikonoční nádivka z neslazeného těsta, uzeného a vajec. Jídlo, třeba vejce nebo mazance, se nosívalo světit do kostela a příbuzní si ho pak spolu u stolu navzájem mezi sebou rozdělili, aby se neztratili jeden druhému ve světě.

Pondělí mělo přízvisko Červené podle obvyklé barvy vajec, jimi byli podarováváni koledníci. Nemělo ádný vlastní liturgický význam, ale kdo ví, snad právě zábavou se chtěli lidé odreagovat od poněkud pochmurného a přísného období půstu. Přípravy na tento den byly dalekosáhlé a pořádně sloité. Chlapci si splétali vrbové proutky, větinou po osmi, a vytvářeli tak korbáče, ily, lahačky, migrusty či tatary, co jsou stále stejná jména pro nám tak dobře známou pomlázku. Jen na valasku místo ní stejně dobře poslouil zelený jalovec. Na Moravě pak bývalo zvykem uplést pro celou ves jednu obrovskou pomlázku. Od rána chlapci obcházeli domy, v nich ila předevím příbuzná děvčata, a vypláceli je proto, aby jim zajistili omládnutí a radost ze ivota. Na oplátku pak byli podarováni zdobenými vajíčky, na velkou moravskou pomlázku pak navlékaly pestrobarevné stuhy a pentle. Příprava zdobených vajec, těchto symbolů Velikonoc, pradávných symbolů plodnosti a nového ivota, nebyla vůbec jednoduchá. Původní magické ornamenty se postupně vyvíjely a ztrácely svůj původní význam, a se nakonec v průběhu 19. století ustálily do dneních podob. V různých krajích existovaly přitom vdy různé techniky zdobení, a tak známe z Hané vejce zdobená kousky slámy, v Čechách se zas malovaly voskem krátké čárky s pouitím pendlíkové hlavičky. Tvrdí se vak, e ta nejhezčí lze najít jen na Slovácku. Inu, kdo ví, u je to tak zařízeno, e se kadému líbí něco jiného. Osobně se mi té nejvíce zamlouvají slovácké kraslice tvořené různými technikami a s různými vzory, velice hezké jsou té černé valaské a ji zmiňované hanácké. Přiznám se, e českým jsem nějak nepřiel na chu.

Dnes u půst větinou nedodrujeme, nectíme ani největí z velikonočních svátků, a tak se jejich slavení povětinou zvrhává v ílenou blasfémii, kdy mladé chlapce táhnoucí vsí s pomlázkami vech druhů a velikostí vystřídali opilci s igelitkami padající před paneláky na nosy. Některé novějí zvyky, například polévání vodou, je k nám přilo ze Slovenska a Slezska, nemá pro jejich starobylou tradici ádný důvod zatracovat, jiné, dejme tomu hromadný nákup čokoládových zajíců, vak ádnou oporu v historii oslav nemá a je jen dobrým důvodem k vyhazování peněz. Je dobře, e i u nás existují jetě spolky s nadenci, kteří nám dokáí tradiční Velikonoce v rámci moností přiblíit. Jen tak dál, jen a se staré zvyky zase íří a a mají nae národy monost nalézt v

[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Milan Špinka | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.