Dnešní datum: 15. 09. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> Naslouchání němému výkřiku

Uvahy

* Naslouchání němému výkřiku

Vydáno dne 26. 03. 2001

Motto: „...Ale to, co je na tomhle skutečně originální a co k mému zděšení pochází jedině od tebe, to je to tvé tvrzení, že se smí prolít krev s klidným svědomím, a k tomu, promiň, jak fanatické tvrzení!...Ale toto dovolení prolévat krev s klidným svědomím je...to je podle mne hroznější, než kdyby bylo vraždění dovoleno oficiálně, zákonem...“ F. M. Dostojevskij

Ačkoli se nám může zdát, že se česká společnost propadá do stále hlubšího marasmu, že na všech stranách vítězí darebáci, že tradiční morálka je cosi, co je nejlépe odhodit jako zbytečně překážející zátěž, že se sprostota, hulvátství, nepoctivost a doslova vražedná bezohlednost a sobectví staly životní normou mnoha našich spoluobčanů, není to tak docela pravda. Zdá se, že se konečně po letech spánku probouzejí lidé, které tato situace v žádném případě nenechává chladnými a kteří pochopili, že povznést své hlasy na odpor proti všemu, co ničí jejich svět, svět, kde má každý člověk právo na život, je nejen jejich právem, ale také povinností. Neboť o detailech se můžeme handrkovat a dohadovat donekonečna, jedno je však jisté a pokud Bůh dá, také jistým pro mnohé zůstane. Zlu je nutno čelit, zlo je nutno pronásledovat, zlo je nutno potlačovat, zlo je nutno ničit.

Stupňuje-li dnes česká pobočka hnutí Prolife, nazývaná u nás Hnutí Pro život, své aktivity, lze to jen jednoznačně ocenit. Je to zvláště jejich zásluhou, že se o problémech potratů začíná mluvit. Informační kampaň, jejíž dosah prudce narůstá i zásluhou rozvoje Internetu, odhaluje tak závažné morální aspekty celého problému, že demografické argumenty o vymírání českého národa vedle nich blednou a stávají se zcela podružnými. Sotva tušená hrůza vyplouvá na povrch a zasahuje tvrdými ranami svědomí všech, kdo dosud o tomto problému nevěděli, či se ho snažili přehlížet. Neboť to, co je se zvráceným eufemismem nazýváno umělým přerušením těhotenstvím, není ničím jiným než vraždou, vraždou spáchaným naprosto obludným způsobem na zcela bezmocných obětech, navíc ještě vraždou velmi slušně zaplacenou. Každý zločinec má neskonale větší práva, každý utracený pes je zabíjen mnohem slušnějším a bezbolestnějším způsobem než nenarozené dítě.

Že nám tyto zlé skutky, jejichž vinou je každý den v České republice „odstraněna“ přibližně stovka lidí, zevšedněly, svědčí jen o tom, že každý akceptovaný a přijatý a stále dokola prováděný zlý skutek nakonec svou ohavnost v očích většiny pozbude a stane se pevnou a nedílnou součástí jejího života. Je proto třeba ztěžka a znovu od začátku budovat v každém občanu tohoto státu představu, jaká žila v myslích našich předků po staletí, ba dokonce po tisíciletí. Totiž že potrat je vraždou, ničím jiným, jeho zastánci si mohou dokola vymýšlet tisíce prolhaných argumentů, aby ji ospravedlnili, přesto ale pravda nakonec musí vyjít najevo a nezůstat skryta. Pro obhájce vražd to bude krutý okamžik. Po letech vítězství, po letech používání nejšpinavějších triků se zkreslováním všech nepohodlných statistických údajů, kdy se jim podařilo zmást i v té době tradičně konzervativní Američany, kdy veřejnost všeobecně akceptovala jejich účelové vývody a kdy se jim podařilo nalákat na peníze dokonce i lékaře, jejichž skutečné životní poslání je přesně opačné, stojí před problémem rostoucího odporu. Rudí až běda, s myslí zatemnělou svými velkými učiteli, Engelsem a Leninem, z nichž první volal po likvidaci rodiny a druhý zjistil, že takový projekt bez potratů prostě nelze uskutečnit a jako první je také zavedl, začnou ztrácet půdu pod nohama a začnou kolem sebe kopat stále víc. Až dosud jim všechno vychází. Poučení od svých socialistických hnědých bratrů, vrhají se na své bezbranné oběti ve jménu zvrhlých ideálů o lidských právech pro jedny a o absolutně žádných právech pro druhé a likvidují jednu celou velkou skupinu bez toho, aby se vůbec ozval někdo z těch, kdo jsou za dodržování lidských práv v této zemi zodpovědní. Se souhlasem státu už zase fungují fabriky na smrt, špinavé zaneřáděné baráky sice nahradily moderní a na pohled vzhlednější kliniky, plynové komory nůžky a kleště, jediný rozdíl mezi dnešními a tehdejšími vrahy je však v používaných metodách , neboť dnes používané moderní metody jsou ještě brutálnější než ty nacistické. V tom je tedy celý ten pokrok pokrokových hnutí.

Když nás někdo bije, když nám někdo ubližuje, dokonce i když nás někdo vraždí, můžeme se ještě naposledy pokusit bránit, vyprostit se ze smrtícího objetí, křičet o pomoc. Zabíjené děti nic z toho dělat nemohou. Snaží se sice v okamžiku, kdy jim kleště trhají končetiny a drtí hlavičku, křičet, ale jejich hlas není slyšet. Alespoň navenek. Přesto zasahuje duši mnohých, kdo chtějí naslouchat a také naslouchají. Snad jich bude stále přibývat, snad budou šířit dál do světa pravdu. Snad právě tahle pravda zachrání alespoň někomu život. Stojíme však teprve na počátku cesty, a tak i takový na pohled drobný úspěch lze nazvat velkým. Na konci cesty je jediný cíl – právo na život pro každého, byť třeba nenarozeného. Dojít však k tomuto cíli musíme sami, s pomocí státu nelze počítat, neboť stát se v tomto případě již dávno stal spoluviníkem. Jak říká Fjodor Michajlovič, nic horšího než svědomím posvěcené zabíjení neexistuje – je to dokonce horší, než kdyby zabíjení posvětil přímo stát vlastním zákonem. My však musíme dodat: ano, ovšem pokud toto zabíjení opravdu stát legalizuje, kde má ono svědomí hledat oporu, jak má rozlišit, co je a co není hanebné? Co dělají ti, kdo se mají zabíjených bezmocných za každých okolností zastat? Co by – starají se o vlastní kariéru, honí politické body v uměle vytvářených kauzách a tam, kde je jich vskutku zapotřebí, potraty a potratáře podpoří. Neboť to je stále ještě ta „správná“ strana, jít hlavou proti ní by znamenalo riskovat své prebendy. Navíc, snad bychom po nich nechtěli, aby hodili své rudé bratry přes palubu, možná se dokonce i jim samým při pomyšlení na utrpení druhých začne v žilách sladce vařit krev. Naši státní bojovníci za lidská práva tak připomínají jen pověstné vrahy, kteří na každém rohu káží o morálce. I oni mají na rukou krev nevinných. A nesmyjí ji ze sebe, ani kdyby se až do smrti koupali každý den v ředidle.

P. S. Jen za dobu napsání tohoto článku přibylo na téměř třímilionový seznam u nás „legálně“ usmrcených dětí.


[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Národní myšlenka | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.