Dnešní datum: 19. 09. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Z domova >> A tohle že máme sponzorovat?

Z domova

* A tohle že máme sponzorovat?

Vydáno dne 02. 02. 2001

Stávka v televizi skončila, dvoubarevné nudle zmizely ze sak stávkujících, takže už nepřipomínají použité kapesníky. Televizní vysílání se vrátilo do původních kolejí, poněkud nudný nápis STÁVKA zmizel a život jde dál. Dívat se denně na zpupné tváře vítězných šupáků sice může člověka se smyslem pro spravedlnost mrzet, leč televize není jen zpravodajství a publicistika, ale také další pořady, filmy, seriály, soutěže, zkrátka to, co nám televizní pracovníci v zákulisí denně servírují. Proč se tedy na tyto pořady a jejich kvalitu nepodívat blíž?

Měli bychom se zajímat, za jaké služby nám jsou měsíčně strhávány hříšné peníze. Proti dvojce snad nelze mít nějaké výraznější námitky, ta svou veřejnoprávní úlohu plní. Co ale vlajková loď České televize, tedy naše drahá (až příliš) ČT1? Vůči ní se námitky ozývají mnohem častěji. Podívejme se tedy, co nám servíruje. Úplně postačí hodnocení pořadů vysílaných ve večerních časech, kdy jsou sledovanost i nároky na kvalitu nejvyšší.

Vezměme si tedy den po dni vysílání jedničky a zhodnoťme jej. Nedá se jinak, musíme začít pondělkem. To je už klasický den pro ověřené původní seriály, omílané stále dokola a v případě diváckého zájmu neúnavně donekonečna nastavované až do úplné nestravitelnosti. Klasickým příkladem byl Život na zámku. Zdivočelá země, vysílaná v této době, sice není nějaký zázrak, zabývá se ale alespoň pohnutými událostmi padesátých let, což je v tomto oboru jisté novum. Uvidíme ještě, jak bude vypadat její pokračování. Po obligátních Faktech, kde se holt bez publicistů neobejdeme, se nám na obrazovkách zjeví cestovatel po televizních kanálech Michal Prokop se svým barem Krásný ztráty. Propadá se do stále pozdějších vysílacích časů, pokud půjde vše dobře, dostane se až tam kam patří, asi tak na třetí hodinu ráno, případně z televize úplně pryč.

V úterý nám obvykle čétéčko naservíruje nějaký dokument, v současné době jsou to britské Báječné osudy, poněkud rozplizlý a nekoncepční počin, uvidíme, co přijde příště. Snad bude lépe. Následuje ovšem skutečná perla úterního večera - Ally McBealová, tragický příklad neschopnosti vyplnit padesát minut ubohou zábavou za pomoci mizerných herců, jimž ovšem vévodí představitelka hlavní role. Nikdo jí nejspíš nikdy nevysvětlil, že slovo „hrát“ neznamená koulet očima a mávat rukama. S takovou by nejspíš narazila i u našich tolerantních oblastních divadelních diváků, mám dokonce obavu, aby si dotyční nespletli divadlo s fotbalem a v zuřivém zoufalství nezasypali hrací plochu - pódium utrhanými sedadly. Po takovém zážitku jistě nějak přežijeme i maličko ulhaného Bohuše s jeho mimořádně mizernou Klekánicí. Fuj. Pojďme na středu.

Tam nás čeká GEN, snad až přespříliš adorující vybrané osobnosti, když zařazení některých z nich je navíc sporné. Následuje opět původní česká tvorba, po skončeném krátkém seriálu o emigrantech tu máme televizní hry. Počkáme, uvidíme, původní česká televizní tvorba sice nestojí v poslední době za mnoho, ale třeba časem narazíme na nějakou perlu. Hned potom se octneme V takový krásný společnosti, deset minut poučování snad vydržíme. Na plovárně se kromě revolucionáře Ebena potkáme také s nějakou tou osobností, utopenou v pozdním televizním čase. Žádná sláva.

Čtvrtek, to je perla. Četnické humoresky, vychvalovaný, nákladný a na první pohled také zajímavý detektivní seriál s nostalgickým patosem první republiky ale ve skutečnosti nestojí za nic. Hlavní slabinou jsou zoufale hloupé a nesmyslné zápletky. Umírající stařec šplhá po zvonici a odmontovává zvon, ačkoli svědek zcela jasně tvrdí, že je k tomu zapotřebí velké síly a dokonalého nářadí, jindy zase četníci pod vlivem jakési podivné intuice jdou od začátku jen po jednom jediném podezřelém, ačkoli těch podezřelých je několik desítek - a hle, nakonec ho dostanou! To jsou náhodičky. Četl jsem několik nickcartrovek a cliftonek a říkám zcela jasně: byly naivní a přihlouplé, ale takhle pitomé rozhodně nebyly! Pojďme dál. Osudové okamžiky jsou zase jedním nepovedeným původním cyklem. Má to být o mimořádných událostech či spíše neštěstích 20. století u nás. Pseudoumělecká škubající kamera, rychlé střihy ve výpovědích svědků, lpění na úplných podružnostech, při kterých uniká skutečná podstata a důvod tragedií...Kdepak, tohle nemá žádný smysl. Autoři by si měli vzít příklad z téměř dokonalých britských Katastrof, kde odborníci jdou přímo k věci, neštěstí okomentují, proberou příčiny a ukáží i přijatá protiopatření, vše bez patosu a zbytečných politizujících žvástů. Bez nich by to ale zřejmě u nás nešlo. Posledním pořadem stojícím za zmínku je skvělá britská komedie Jistě, pane premiére, výtečná parodie na skutečnou politiku, která ovšem měla tu smůlu, že narazila na nedostatek zájmu u diváků a byla tak přesunuta z pátku na čtvrtek, čímž se stala pro mnohé časně ráno vstávající neshlédnutelnou. Snad alespoň nenalomí jejich důvěru v demokracii, ta totiž dostává v seriálu pěkně na frak.

V pátek končí pracovní týden, v sobotu časně ráno nemusí většina lidí vstávat, dalo by se tedy snad očekávat, že si televize dá na pořadech záležet. Omyl. Hned zpočátku nás připraví o iluze Tak neváhej a toč, poněkud primitivní zábava vygradovaná svým ztvárněním téměř do nekoukatelnosti, pravda, na svůj novácký protějšek ale v tomto ohledu stejně nemá. To nás ale nemůže příliš těšit, hned následující program rozdíly mezi oběma stanicemi dokonale smaže. Jsou jím totiž nesmírně hloupé americké komedie, humor pro méně náročné diváky, jak jsou eufemisticky nazýváni ti, kdo dokážou takové ubohosti shlédnout až do úplného konce. Následují Banánové rybičky, propadající se neustále vysílacím časem na čím dál pozdější dobu, není divu, opět nejde o žádný zázrak.

Ani v sobotu si příliš nepomůžem, program se v tento den prostřídává, takže někdy shlédneme záznam z jakýchsi slavnostních vyhlašování vítězů kdovíčeho, pravda, občas to vyhlíží, že jediným významem těchto soutěží je poskytnout redaktorům bulvárních časopisů materiál pro jejich článečky, jindy nás čeká O. K. - občan Kraus. Tento pořad by se mohl jmenovat i Kterak si revolucionář Kraus na úkor koncesionářů pomohl. Obsahuje jen bídný humor čtvrté cenové skupiny, prý pro maloměšťáky, což jsou nejspíše ti, kdo mají tu smůlu a neradi vidí na svých předplacených obrazovkách hulvátství. Jejich smůla. Pokaženou náladu jim jen sotva spraví nějaký ten úžasný americký film, nejlépe akční drama, romantická komedie nebo podobná hloupost, jakých z USA přicházejí stovky a soustavně zamořují celou Evropu. Ve Francii by ale diváci nadávali, tady snesou všechno. Následuje třetí řada nekonečného seriálu Jsem do tebe blázen. I kdyby to byla řada šestapadesátá, na kvalitě se nic nezmění, ta už snad snížit ani nejde.

A máme tu neděli. Střídající se televizní soutěže jsou celkem povedené, Anežka je klasika, Vincero je zajímavý pořad pro milovníky vážné hudby, otázky jsou náročné, mám ale obavu, že na obrazovkách moc dlouho nevydrží. Čtveřici doplňují Kufr a nástupce Videostopu Cesta na stříbrné plátno. Následuje Stalo se..., občas vtipné, občas trapné, večer pak prakticky uzavírá nový cyklus Česká filmová čítanka, jejímž úkolem je představovat nejlepší domácí filmy. To je jistě chvályhodný počin, ale proč tak pozdě večer? V pondělí ráno musí většina lidí vstávat do práce, kdyby však ČT prohodila tento pořad se sobotním americký filmem, ani by to nebolelo. Že to ještě nikoho nenapadlo...

Ono by ani nebolelo vyzobat těch pár rozinek z nechutného koláče nabídky ČT1, přehodit je na ČT2 a jedničku kompletně přepracovat, případně rovnou zrušit. Však se také čím dál častěji ozývá volání po privatizaci jednoho z kanálů. On totiž opravdu program ČT1 nemá na veřejnoprávní televizi co dělat, mnohem spíše připomíná programy komerčních stanic. Něco takového ale nepotřebujeme. Za svoje peníze odevzdávané měsíčně na provoz veřejnoprávní televize chceme veřejnoprávní program, nikoli nějaký podlézavý paskvil, jehož jedinými cíly jsou propagace konkrétních politických skupin a snaha poskytnout zaměstnání a dobrou obživu poslušným televizním zaměstnancům soutěžením s komerčními stanicemi o lukrativní reklamy. Na tohle máme ještě doplácet my? To je ohavné, co hůř, je to nemravné. Na druhou stranu mám ale obavu, že při případné privatizaci bychom spíše přišli o výbornou ČT2 a nekvalitní aušus bráněný všeho schopnými zájmovými skupinami by nám na obrazovkách zůstal. Snad by bylo prozatím nejlepší počkat na dalšího ředitele. Stále ještě můžeme doufat v radikální změnu dovedenou ke zdárnému cíli dokonalým a neovlivnitelným profesionálem. A pokud ta tolik potřebná změna nenastane? Inu, pak bude tak jednoduché televizi odhlásit úplně!


[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Milan Špinka | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.