Dnešní datum: 15. 09. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Dějiny >> Generál Franco a občanská válka

Dějiny

* Generál Franco a občanská válka

Vydáno dne 31. 01. 2001

Po volebním vítězství Lidové fronty (Fronte Popular) v roce 1936, která slučovala několik levicových organizací, skýtalo panělsko dosti bezútěný obraz. Následoval výbuch bezbřehého násilí páchaného různými levičáckými frakcemi, směrovaného předevím proti katolickému kléru, buroasii a lechtě. Masy zfanatizovaného dělnictva volaly po radikální proletářské revoluci. Vyvlastňování majetku, vradění a pálení kostelů bylo na denním pořádku. Zemi vládla nikým nekontrolovaná anarchie a hrozila totální likvidace tradiční panělské kultury. Ve velení armády postupně narůstal nesouhlas s tímto stavem věcí. Vysocí armádní důstojníci začali připravovat plány na vojenský převrat, který by zachránil zemi před hrůzami rudého teroru. V pozadí těchto příprav stáli předevím generálové Franco, Mola, Varela, Orgaz a Sanjurjo. Jako termín povstání si zvolili 18. červenec. Zákeřnou vradou vůdce Národního bloku Calva Sotela, který se odváil kritizovat stávající reim, vak situace nabrala poněkud rychlejí obrátky. K důstojnickému vedení se přidali i monarchisté, falangisté a tradicionalisté. Povstání vypuklo 17. července v Melille, tj. v oblasti panělskem ovládaného Maroca. V následujících dnech se rychle rozířilo i na iberský poloostrov. Generál Sanjurijo zahynul při leteckém netěstí pouhé tři dny po zahájení puče a vůdcem povstání se tak stal generál Francisco Franco Bahamonde.

Zde bych rád pro lepí názornost vylíčil stručně některé ivotopisné údaje obdivuhodné osobnosti generála Franca. Francisco Franco Bahamonde se narodil roku 1892 v Galícii. Pocházel z rodiny námořního důstojníka a u v dětství si přál sdílet obdobnou kariéru jako otec. Jeliko vak námořní akademie v Galícii nepřijímala nové členy, nastoupil na vojenskou akademii v Toledu. Upoutal na sebe pozornost zejména při akcích v Maroku a ve svých čtyřiatřiceti letech se stal nejmladím generálem královské armády. Je důleité také dodat, e byl vdy pravověrným a konzervativním katolíkem, za co vděčil předevím výchově své matky. V dobách své politické dráhy důrazně hájil katolickou víru a její ideály. Byl to předevím on, kdo zachránil panělské katolíky před zvrhlou genocidou ze strany rudých vrahů. A byl to opět on, kdo zachránil panělskou kulturu před ničemnou destrukcí. Často je tento veliký člověk naprosto účelově a demagogicky házen do jednoho pytle s takovými osobnostmi jako byl Hitler, Stalin, nebo Mussolini (i kdy ten rozhodně nebyl takový gauner jako dva předchozí). Výe zmínění diktátoři vak chtěli vnutit lidstvu jakýsi modernistický světonázor, ani by respektovali tradiční kulturu. Franco byl naopak tradicionalista. Později přijal titul Caudillo (panělský středověký titul, který znamenal něco jako vojenský diktátor s politickou pravomocí), stal se hlavní, vůdčí osobností povstání a později, ji jako vítěz, i prvním muem panělska.

Hned v prvních dnech povstání dolo k rozdělení země na tradicionalistickou a republikánskou část. Nacionalistům se nepodařilo dobýt Madrid a Barcelonu, s čím se ovem počítalo. Zato získali rozsáhlá území na venkově. V republikánském táboře gradovalo násilí, vypalování kostelů a vradění kněí získalo úděsné rozměry. V Madridu a Barceloně byly otevřeny armádní sklady a zbraně se volně rozdávaly dělníkům. To vedlo k zákonitým střetům mezi znepřátelenými dělnickými frakcemi. Takzvaní republikáni byli toti nesourodou směsicí různých politických úchylkářů, kteří se navzájem mezi sebou nemohli dohodnout. Na jejich straně bojovali trockisté, anarchisté, ze Sovětského Svazu podporovaní bolevici a levicová buroazie. Situace na republikánském území byla tedy značně chaotická, co při- spělo významnou mírou k vítězství povstalců. Obě strany byli podporovány ze zahraničí. Tradicionalistům pomáhala předevím italská armáda a co se týče letecké výzbroje, tak to bylo Německo (viz známá legie Condor). Republikáni byli naopak odkázáni na Stalinovu pomoc ze SSSR, zlaté rezervy královské pokladny tak skandálně skončily kdesi v Moskvě. Nezanedbatelnou pomoc poskytly také mezinárodní brigády (tzv. interbrigády), sloené hlavně z různých levicových radikálů ze vech končin světa, Československo nevyjímaje. Občanská válka trvala celé tři roky a tradicionalisté, vzhledem k morální převaze a větí disciplinovanosti, postupně získávali čím dál rozsáhlejí území. Za nimi stálo tradiční panělsko, které se republikáni snaili tak vehementně zničit. Azaňova socialistická vláda se musela přemístit z Madridu, kde se nemohla ji cítit bezpečně, do Valencie. 26. ledna 1939 tradicionalistická vojska dobyla Barcelonu a hlavní město Madrid bylo dobyto jen o dva měsíce později 28. března 1939. Válka tak byla prakticky pokládána za ukončenou, malé bojůvky měly u pouze lokální charakter. Zbývající města rychle kapitulovala a 1. dubna podepsal Franco poslední válečné komuniké.

Zbývá jen dodat, e Francovo panělsko si i přes opakované výzvy Hitlera a Mussoliniho uchovalo za 2. světové války neutralitu, co osobně chápu jako dalí veliký úspěch Caudillovy politiky. Na východní frontu do SSSR byla vyslána pouze tzv. Modrá divize dobrovolníků, jako oplátka za zvěrstva, kterých se dopustily mezinárodní brigády za občanské války. Francův reim, který nadále ve panělsku fungoval, byl pozitivní, autoritativní diktaturou hájící tradiční panělskou kulturu, nikoli vak faismus nebo dokonce snad totalitarismus, jak se nám snaí někteří historici stále podsouvat. Po Francově smrti v roce 1975 se stal nástupcem hlavy státu panělský král Juan

[Akt. známka: 5,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Národní myšlenka | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.