Dnešní datum: 24. 09. 2018  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Cestování >> Lodí do Hamburku

Cestování

* Lodí do Hamburku

Vydáno dne 29. 01. 2001

Musím předeslat, že tuto plavbu jsem absolvoval naposledy někdy v roce 1986, takže neznám aktuální reálie a tento pokus o cestopis bude zároveň i svým způsobem ohlédnutím za onou dobou. Na druhé straně mám však jistou výhodu v tom, že popisovanou cestu jsem uskutečnil, zejména díky zaměstnání mého otce - lodní kapitán, nesčetněkrát a znám ji tedy podrobně.

V době reálného socialismu nebyla cesta lodí do Hamburku pouze výletem za poznáním či nákupy, ale i jednou z mála možností, jak opustit rozlehlý komunistický kriminál. Byla to cesta za svobodou, kterou v oné době pro mne představovala možnost vidět a slyšet doma nevídané a neslýchané a utvrdit se v přesvědčení, že komunismus jako systém je zločinný nesmysl. Málokdo měl pro takovéto poznání více příležitosti než právě plavci, kteří pravidelně pendlovali mezi oběma protikladnými světy. Zvláště přejezd vnitroněmecké hranice, kde na jedné straně řeky stál v délce asi čtyřiceti kilometrů (hranice probíhala středem řeky) třímetrový ocelový plot se strážními věžemi a okolo pobíhajícími psy a na druhé straně se lidé opalovali a odvážnější i koupali ve v té době značně znečištěném Labi, byl šokem i pro "skalní" přívržence učení vousatých a plešatého.

Vedle tohoto silného dojmu pak na mě cesta sama vždy velice silně působila i malebností a mnohotvárností české krajiny ve srovnání s rozlehlými a fádními německými pláněmi, kde jedinou atrakcí pro oko cestujícího byly čas od času se někde opalující Němky "nahoře bez" (pamětníci vzpomínají, že po válce občas i "stopovali" a za různé úsluhy se svezli do Hamburku) či na boj se připravující Rudá armáda ve východní části - občas nacvičovali i překonání řeky tanky a dělali i veselé kousky (na vlastní oči jsem viděl, jak tanku v řece vysadil motor a měli dost velkou hoňku ho dostat ven).Pohledná skalnatá a lesnatá krajina totiž končí nedaleko českých hranic kousek za Drážďany (pojmenování má prý původ z praslovanského "drezga"=les), zbytek cesty po v oné době smrduté řece byl z obou stran lemován protipovodňovými hrázemi a z ploché okolní krajiny vedle téměř všude se popásajících krav se čas od času vylouplo pouze začouzené průmyslové město jako např. Riesa nebo Magdeburg nebo samostatně stojící elektrárny.Nutno podotknout, že Labe je v současné době již opět o mnoho čistší (jsou v něm dokonce i pstruzi,bobři a raci) a snad se i brzy vrátí doba, na kterou pamatuji z nejrannějšího dětství, že se lidé v něm běžně koupali a šífáci měli jako atrakci něco jako ranný windsurfing, kdy se nechali loděmi táhnout na dřevěných deskách. Co však bylo na plavbě především poutavé byla dřívější rozmanitost plavidel, která s postupnou globalizací a uniformitou bere stále více zasvé, neboť stejně jako u automobilů jsou si i lodě s postupem času stále více podobné. A jaká to byla dříve nádhera, když se z ohybu řeky pomalu šinul parník (jehož osádku tvořilo i 12 lidí) a táhl za sebou třeba i 12-15 vlečných člunů. Taková souprava jela z Hamburku do Čech třeba i 30 dní a každý večer se chodilo hromadně do hospody. A že to bylo zážitků, například jenom těch bitek s Němci , kteří často také házeli na projíždějící české lodě kamením.Nádherné lodě byly také tzv. zadokolesáky (měly kolesa umístěná na zádi a skutečnou romantikou byla jízda na vlečném člunu po proudu řeky takzvanou "samotíží", kdy loď plula stejným způsobem jako dříve vory. Dnes již se vyrábějí pouze lodi s motory a jeden čas nenesly ani jména, ale byly pouze číslovány.

Skutečnou odměnou za nudnou třídenní cestu však byl přístav Hamburk (samo město bylo za války stejně jako Drážďany totálně zničeno nálety a nikdy nebylo po architektonické stránce nijak zajímavé - dobře známá spleť sídlišť a nákupních center).Co tam bylo lodí ze všech států - poznat jejich vlajky bylo vždy jakousi soutěží posádky bez cen. Čemu jsem v té době vůbec nerozuměl, byl fakt, že oproti téměř nestřežené státní hranici SRN , byla hranice přístavu obehnána úplně stejným plotem jako tábor míru a socialismu a kontroly vjíždějících i vyjíždějících lodí , aut a vlaků byly a zřejmě i dodnes jsou, prováděny s pravou německou důsledností.Přístav sám se skládá z mnoha menších,specializovaných přístavů, např. ropného terminálu, voňavého překladiště kávy a oblíbeného překladiště ovoce - tam večer chodili mnohé české posádky pro vyřazené krabice s banány, citrony, pomeranči či grepy, neboť při překládce platilo pravidlo, že jakmile se v krabici našel jeden plod vadný, celá se vyřazovala.

Nevím nakolik je rovněž známo, že náš stát má již od svého vzniku v Hamburku pronajato několik přístavů, kde působí české firmy a kde se nachází i kulturní loď "Nový život", v níž je česká jídelna, bufet i kinosál, v němž jsou promítány naše filmy (podobné zařízení existuje i v půli cesty - v Magdeburku).Je zde rovněž možnost ve městě nejlevnějšího ubytování, jíž vždy využívali především čeští řidiči kamionů. Byl to vždy takový český ostrůvek v cizině, kde mohl být člověk mezi svými, popovídat si, co je kde nového, zahrát mariáš a přečíst české noviny. Lákala samozřejmě i možnost levného piva a tradičního českého jídla.

Součástí každé plavby byl i nákup u nás nedostupného zboží, především džín, gramodesek, pomalovaných triček a všeho dalšího, čeho se u nás za socialismu nedostávalo, a to bylo téměř vše.Nakupovalo se zpravidla před vyplutím domů a nákupy prakticky končila lepší část cesty a začínala ta horší, opět nudných zhruba 500 km (celá cesta až do Děčína měří 618 km) , tentokrát však proti proudu, takže o co časově delší, o to nudnější.

A byť by člověk i dobře nakoupil a režim jej sebevíce rozčiloval tak, jakmile se mu podařilo naladit české rádio, ač hrálo jakkoli mizerně a reportéři žvanili a lhali do roztrhání těla, vždy se mu udělalo lépe na srdci a těšil se, jak malé dítě na Ježíška nebo na konec školního roku. Málo platné, doma je doma a i nevěřící děkovali u vjezdu na naše území soše sv. Vojtěcha (o tu se plavci po celý rok navzdory kritice komunistických nadřízených svědomitě starali a odjet bez úklony a prosby o dobrou plavbu bylo vždy nepředstavitelné) za šťastný


[Akt. známka: 2,08 / Počet hlasů: 12] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Miroslav Červenka | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.