Anglická obranná liga (AOL), protimuslimská "pouliční armáda" složená z velké části z fotbalových chuligánů, která se vloni prodrala na první strany britského tisku po vesměs bouřlivých protestech, uspořádá setkání v Amsterdamu, jak informuje EUobserver.

AOL se chystá demonstrovat ve prospěch holandského protiimagračního buřiče Geerta Wilderse spolu s nedávno založenými Francouzskou obrannou ligou a Holandskou obrannou ligou. Ty byly založeny podle vzoru anglické skupiny, aby se k ní připojily stejně jako další protiislámští aktivisté z celé Evropy.

AOL byla založena v roce 2009 a od té doby uspořádala přes tucet pochodů a demonstrací v několika britských městech, jejichž průběh byl často divoký. Protesty, které na konci loňského roku lákaly pouze několik stovek přívrženců, mají v poslední době tisícovky účastníků. V sobotu (28. srpna 2010) doprovázelo jejich setkání v Bradfordu ve West Yorkshire, který je obýván druhou největší jihoasijskou komunitou ve Spojeném království, i násilí. Někteří účastníci se střetli s policií a na přítomné protirasistické aktivisty házeli cihly, láhve a dýmovnice. Podle zpráv v tisku bylo zatčeno třináct účastníků.

Šéf mocného FEDu Ben Bernanke na pátečním setkání centrálních bankéřů v Jackson Hole prohlásil, že to nejhorší má americká ekonomika již za sebou. A kdyby náhodou nebezpečí hlubšího poklesu opravdu hrozilo, použije prý FED blíže nespecifikovaná „nekonvenční opatření“.

Že je americká ekonomika, jejímž základem již nejsou, jak tomu bývalo ještě před několika desítkami let, průmysl a silný export, ale služby, finanční spekulace a spotřeba zboží, vyráběného až otrocky lacinou pracovní silou v zámoří, relativně zdravá, znělo z vedení FEDu, k němuž Bernanke také náležel, i před rokem 2008 a událostmi, jež podle slov tehdejšího amerického ministra financí takřka vedly k vyhlášení stanného práva.

Mýlil-li se B. Bernanke tehdy, proč mu věřit nyní? Jak může FED americkou ekonomiku ozdravit a rozpohybovat, nemůže-li již dále snižovat základní úrokovou sazbu? Nejspíš jen „kvantitativním uvolňováním“, tedy vytvářením peněz ex nihilo, sloužících FEDu k umělému výkupu federálních dluhopisů.

Jak známo, v USA netiskne peníze vláda, ale kartel soukromých bankovních gigantů, tzv. Federální rezervní systém. Americká vláda je tedy vůči prosazování zájmů kosmopolitních finančních elit v zásadě bezmocná. Škoda, že se nemůžeme zeptat bývalého amerického prezidenta Kennedyho, co o této skutečnosti soudí…

Ale zpět k současné patálii a kvantitativnímu uvolňování. S vytvořením každého nového dolaru klesá hodnota všech dolarů v oběhu. Stát se vůči FEDu stále více zadlužuje, čímž roste i úrok, jenž bude muset splácet. A také se touto politikou dláždí cesta k inflaci, o jejíž výši a důsledcích si budou naši vnuci číst v samizdatových publikacích o Velké hospodářské depresi a vzniku nového světového řádu.

Španělská socialistická vláda udělila televizní společnosti Intereconomia pokutu 100 tisíc EUR za vysílání série reklam, které jak prohlašuje, "útočily na důstojnost" homosexuálů. V nich byly scény s výstředně a spoře oděnými účastníky pochodu hrdosti gayů, kteří dělali sexuálně provokativní gesta na kameru a odsuzovali náboženské přesvědčení. Podle hnutí Prolife šlo o scény typické pro takové akce gayů. V jedné z vysílaných reklam jsou tyto snímky proloženy řadou otázek jako "Je to společnost, kterou chcete?" nebo "Chcete to podporovat z veřejných prostředků?", které končí "Hrdost? Na co?".

Pokuta, která byla televizi udělena letos v červnu, může být také odplata za to, že Intereconomia pravidelně napadá předsedu vlády Zapatera a socialismus, domnívá se hnutí Prolife. Jedna reklama začíná poznámkou, že socialisté nikdy nepřestali zabíjet, a ukazuje pak řadu socialistických diktátorů včetně Stalina, Hitlera a Mao Ce-tunga a celkový počet jejich obětí. Pak je ukázán Zapatero a je řečeno: "Španělský socialismus, 100 000 úmrtí ročně před narozením".

Intereconomia vydala oficiální prohlášení, ve kterém mimo jiné praví, že ve Španělsku jsme nevybudovali demokracii, abychom měli myšlenkovou policii. Jestliže minoritní "gay lobby" vykonává politický aktivismus, je legitimní dát hlas kritice založené na antropologii, vědě a komplexnosti skutečnosti. Madridská homosexuální organizace prohlásila, že pokuta není dostatečná a že je třeba co nejrychleji vysílání Intereconomia uzavřít, a to případně pomocí změny zákonů, je-li to k tomu nutné.

Prolife.cz

Škoda, že jsme tuto lidovou moudrost náležitě nereflektovali za komunismu, kdy Západ s jeho demokracií byl pro nás přece jen tou lepší alternativou. Do jisté míry právem. Neuvědomovali jsme si však, že jeho ideové základy jsou stejně protikřesťanské jako je tomu v případě bolševismu, proto přes veškerou "studenou válku" a slovní ekvilibristiku USA a Západní Evropa mohutně hospodářsky podporovaly Sovětský svaz a později Čínu. Ke třetí světové válce, jíž jsme se tolik obávali, nikdy nedošlo a dojít nemohlo, protože "vrána vráně oči nevyklove…“ a „vrána k vráně sedá".

Nejmarkantnější ukázkou toho je dnes nechutný cirkus kolem kubánských disidentů, propuštěných na nátlak Katolické církve z vězení. Podle předchozí dohody emigrovali do Španělska. Jenže ouha! Španělské úřady jim nechtějí přiznat statut politických uprchlíků a přiřazují je k ekonomickým emigrantům, jakých jsou v celé Západní Evropě mračna. O tom, že je pro bývalé kubánské politické vězně prakticky vyloučeno sehnat zaměstnání, není třeba nikoho přesvědčovat, dokazují to čísla španělské nezaměstnanosti. Tato krutá hra španělských úřadů nepřekvapuje, stačí si jen uvědomit, kdo v této iberské zemi vládne a jak se chová k tradičním křesťanským mravním hodnotám. Nedávná liberalizace potratů je signifikantní. Lze snad čekat od socialisty Zapatera, který se chlubí tím, že jeho dědeček padl v boji proti Frankovi, tedy na straně komunistů, že bude vstřícný vůči obětem komunismu, tentokrát pro změnu kubánského? To by bylo naivní. A demokratický Západ Zapatera akceptuje jako jednoho z významných "demokratických" státníků!

A aby toho nebylo málo, tak Obamova vláda USA nechce kubánské emigranty přijmout vůbec - pod směšnou záminkou, že neodjeli z Kuby do USA ihned. Takže těmto nešťastníkům nezbývá než ve Španělsku živořit, ne-li dokonce hladovět. Kdo byl nespravedlivě pronásledován komunisty, musí počítat s tím, že u demokratických socialistů nebo liberálů se mu nepovede příliš lépe, neboť "vrána k vráně sedá…“. Taková je realita.

Zpráva ČTK uklidňuje či naopak zneklidňuje veřejnost: Britští klimatologové dokazující vliv člověka na probíhající (prudkou a nevídanou) klimatickou změnu prý daty nemanipulovali.

Vypustili klimatičtí alarmisté z podkladů pro své studie a prezentované grafy údaje, která se jim nehodily? "Nezávislý" posudek to nazve „málo otevřeným sdílením výsledků…“. Vtipné, tak trochu bolševické. Více o nezávislosti posuzovatelů a dalších souvislostech například zde.

Nejvyšší soud mexického státu a zároveň hlavního města Mexika Ciudad de Mexico nejenže schválil legální potraty, ale stanovil také tresty vězení pro zdravotníky, kteří z důvodů svědomí je nebudou chtít provádět nebo na jejich průběhu spolupracovat. Zdůvodnil to, jak uvedl polský "Nasz Dziennik", velmi svéráznou právní argumentací, jež zní: "Lidská práva reálného člověka musí mít přednost před lidskými právy člověka jen potenciálního."

Škoda, že se toho nedožil C. S. Lewis. Jeho "Rady zkušeného ďábla" mohly být obohaceny o další finty pekelníků, neboť tato právní filozofie jakoby přímo vzešla z Luciferovy advokátní kanceláře. Rafinovaně se tady nepopírá, že člověk je (nebo může být) už od početí člověkem, takže argumentace odpůrců potratů se v tomto směru stává bezpředmětnou. Novinkou je ale rozlišení mezi "reálným" a "potenciálním" člověkem. Tím prvním je těhotná žena, tzn. nezávislá, samostatně jednající, rozumně uvažující a s ostatními lidmi komunikující bytost. Tím druhým má být dítě v jejím lůně, závislé na životě matky a dosud neschopné samostatného života a jednání. Protože není jisté, jestli dožije do doby, kdy bude schopno samostatného života, myšlení a jednání, je pouze "potenciálním" (možným) člověkem. Má sice svá práva včetně práva na život, ale když ta se dostanou do kolize s právy matky, přestávají platit. Matka jako "reálný člověk" má právo na život, ochranu zdraví, sociální zabezpečení atd. Jestliže těhotenství a porod ohrožují kterékoliv z těchto jejich práv, nastupuje na jejich ochranu další z "lidských práv", tj. "právo ženy" rozhodnout sama o svém těhotenství.

Downing Street má od včerejška nového nájemníka. Pokud však britští a kontinentální konzervativci od této personální změny očekávají i změnu ideovou a politickou, budou zklamáni. Volba Davida Camerona britským premiérem neznamená návrat k tradicím britské pravice, ale jen další příklon „konzervativního“stranického establišmentu k sociálnímu inženýrství nové postmoderní levice. Tedy takového směru, kterému Petr Hájek říká trefně „střed“.

Sem už ostatně s původní „starou dobou“ socialistickou stranou zamířil Tony Blair. Když tedy 3. října 2005 prohlásil David Cameron před skupinou novinářů, že je „dědicem Blairovým“, aby se stal záhy poté předsedou toryů, stali jsme se svědky zániku již i tak skomírající konzervativní pravice a vzniku strany nového typu.

Nekřivdím Cameronovi a jeho konzervativcům „politického středu“? Posuďte sami.

Německo má plán pro případ krachu eura - vrátit se k původní měně. Německá Bundesbank prý proto tiskne nové marky, tvrdí někteří nezávislí experti.

Tvrdí to například finanční odborník Walter K. Eichelburg. V rozhovoru pro deník "Freie Allgemeine" uvedl, že k tisku nových bankovek už došlo.

Německo se totiž obává zániku společné evropské měny, kterou ohrožuje krach Řecka, ale i problémy dalších jižních zemí jako je Španělsko či Portugalsko.

Belgie, země, odkud pochází tzv. prezident Evropské unie Herman Van Rompuy, opět dokazuje svůj status „nestátu“. Již popáté od voleb v roce 2007 premiér Yves Leterme, křesťanský demokrat a stranický kolega Van Rompuye, selhal ve své snaze vytvořit nebo udržet při životě vládu. Ve čtvrtek 22. dubna předal králi svoji demisi po té, kdy jedna z koaličních stran, Vlámští demokratové a liberálové, oznámili své vystoupení z vlády.

Leterme rezignoval po té, kdy vypršela x-tá lhůta, ve které slíbil vyřešit problém neústavního volebního obvodu Brusel-Halle-Vilvoorde (v belgických reáliích známého jako BHV), a opět nic nevyřešil. (Jedná se o zvláštní volební obvod, který zahrnuje Brusel a okolí a ve kterém mohou voliči vybírat z valonských i vlámských politických stran. Vlámští představitelé jsou pro jeho rozdělení, valonští proti. Pozn. překl.). Vše, co je potřeba k vyřešení tohoto problému, je hlasování v parlamentu. Na úrovni parlamentních výborů již byl vypracován a přijat návrh, který by oddělil vlámská (v jazykovém a územním smyslu) města Halle a Vilvoorde od volebního okrsku dvoujazyčného Bruselu. Aby však frankofonní a valonské strany zabránily přijetí tohoto návrhu, kterému vyslovila podporu většina poslanců, podnikly spoustu kroků k tomu, aby pro vládu získaly čas k vyjednání „řešení“, při kterém Vlámové budou tlačeni k politickým, finančním nebo územním ústupkům výměnou za úpravu uvedeného volebního obvodu.

Nejznámější španělský soudce Baltasar Garzón se bude zodpovídat z překročení svých pravomocí. Chtěl vyšeřovat zmizení 113 000 lidí během občanské války a režimu Francisca Franca, čímž porušil zákon o amnestii z roku 1977. Ten stanovil promlčení všechny násilností Francovy éry a stal se základem politiky národního usmíření a demokratizace země. Garzón je známý aktivistický soudce, který chtěl dostat před soud Pinocheta, Kissingera, Bersluconiho, členy argentinské vojenské junty a Bushovu administrativu. Byl politicky aktivní v socialistické straně (PSOE), zároveň ale některé její ministry pohnal před soud kvůli podpoře provládních eskader smrti, zabíjejících v 80. letech baskické teroristy.

„Je bílá novou černou?“

Tuto otázku si pokládá novinář Kelefa Sanneh ve svém článku v časopisu New Yorker. Svoji myšlenku zakončuje tím, že možná jsme svědky „pomalého zrození nových lidí.“

Sanneh uvažuje správným směrem. Po déle než rok trvající kritice a označování za neamerické, rasistické a prostě špatné, a na druhé straně chválené od některých hostů televizních talk-show a Sarah Palinové jako stvořené „opravdovými Američany“, americké hnutí Tea Party vypadá, že si začíná vytvářet svoji vlastní, novou a oddělenou identitu.

Etnonacionalismus – uvědomění si a přijetí skutečnosti, že jsme odlišní od svých sousedů, včetně souvisejícího faktu, že i žijeme odděleně – je, jak Arthur Schlesinger Jr. napsal před dvaceti lety, mocnější síla než jakákoliv ideologie, ať už komunismus, fašismus nebo demokracie.

Co je největším úspěchem lidstva? Mnozí by odpověď hledali v oblasti architektury a stavebnictví: pyramidy, mrakodrapy, velké mosty. Jiní by možná za největší úspěch dosažený lidským druhem označili vymýcení některých smrtelných nemocí nebo Einsteinovu teorii relativity.

Tím největším úspěchem, kterého kdy lidstvo dosáhlo, je však podřízení státní moci právu. Jde o výdobytek původem z Anglie, který vyžadoval osm století bojů, jež započaly v devátém století, když král Alfréd Veliký nechal sepsat zvykové právo, pokračoval k Velké chartě práv ve třináctém století a vyvrcholil za tzv. Slavné revoluce na konci sedmnáctého století.

Výsledkem tohoto dlouhého boje bylo pochopení práva jako ochrany lidí. Jako anglická kolonie přijala i severní Amerika tento jedinečný výdobytek, který udělal z anglicky mluvících lidí ty nejsvobodnější lidi na světě.

V první dekádě dvacátého prvního století bylo tohoto výdobytku, právního státu, ve Spojených státech a pravděpodobně i v Anglii ztraceno.

Těsně před koncem loňského roku se euroúředníci dozvěděli, že se jejich plat zvýší jen o polovinu toho, co čekali. Komise se proto rozhodla, že členské státy, jež za to podle ní mohou, požene k soudu. Má recht.

Členské státy už delší dobu hrají podivnou hru. Tváří se, jak prostřednictvím Rady ministrů v EU hájí národní zájmy, v praxi ale často činí pravý opak.

Euroúředníci mohou být vyžírkové a mohou za své pochybné služby brát nehorázné peníze, což zvlášť v krizi může dráždit. Jenže argument členských států nepřiznat jim v roce 2010 o 3,7 % víc než loni má jednu podstatnou slabinu: legislativu, na jejímž základě měly euroúřednické platy vzrůst, schválily právě ony.

Polští biskupové přirovnali zákaz vyvěšování křížů v italských školách k totalitarismu a vyzvali Evropskou unii, aby se k této otázce jasně vyslovila. Výzva byla čtena v dopise věřícím v polských kostelích. "Ať evropské ústřední instituce odpoví jasně: ve jménu koho nacházejí všechny extravagance místo v Evropě, zatímco v ní není místo pro Krista? Proč se dovoluje jako v dobách nejtemnějšího totalitarismu, aby byli křesťané uráženi a stavěni na pranýř?" ptají se polští biskupové. Dějiny dokázaly, že ten, kdo bojoval proti kříži a zároveň si oblékal šat ochránce lidských práv, se nakonec ukázal být tyranem, uvádějí polští biskupové, podle nichž není možné budovat Evropu bez křesťanského symbolu.

Evropský soudní dvůr pro lidská práva ve Štrasburku, který je orgánem Rady Evropy, vydal počátkem listopadu rozhodnutí, které požaduje odstranění krucifixů z italských škol. V rozsudku uvedl, že vyvěšování křížů v italských státních školách je v rozporu s právem rodičů vzdělávat své děti podle svého přesvědčení a s právem dětí na svobodu náboženského vyznání. Verdikt soudu odmítla většina Italů. Kritizovalo ho i katolické Polsko. Polský episkopát rozsudek Evropského soudu pro lidská práva odsoudil již koncem listopadu. Ředitel Radia Maria polský kněz Tadeusz Rydzyk v souvislosti s tímto verdiktem přirovnal Evropskou unii k nacistickému diktátorovi Adolfu Hitlerovi.

Zdroj: Christnet, NTA

Konzervativní pravice v USA přechází do protiútoku a začíná se organizovat.

Nejde jen o profesionální politiky v Kongresu, ale o občanské hnutí zdola, pro které se od jara, kdy se tito odpůrci "velké vlády" začali organizovat, vžilo označení Tea Party. V připomínce bostonské revolty proti Britům z roku 1773, události, která zažehla konečnou fázi boje za americkou nezávislost. "Je čas převzít kontrolu," vyhlašuje webová stránka občanského sdružení Liberty First, jednoho z mnoha spolků, které se hlásí k Tea Party, že cíl pravicové revolty není o nic menší. Chtějí zpět svoji Ameriku.

Tea Party mezitím už bezmála odstřelilo Obamovu reformu zdravotnictví, jeho pilířový vnitropolitický úkol. V létě, kdy se Kongres rozešel na prázdniny, občané na své zákonodárce vyvinuli takový tlak, že Obama nejen nemůže počítat s žádnými republikánskými hlasy, ale i demokraté jsou velmi opatrní, pro co zvednou ruku.

Obama tak nebude mít reformní zákon na stole, jak původně chtěl, do konce roku a zamýšlený dopad reformy bude mnohem slabší, než zněly Obamovy sliby během loňské kampaně. Tažením proti reformě navíc hnutí Tea Party, svůj boj o Ameriku jen zahájilo. Základní cíl teď už nese označení Kongres 2010.

Některé skupiny chtějí ohlídat, aby příští podzim ve volbách do Kongresu za republikány kandidovali lidé skutečně zastupující jejich názory. Místní organizace jsou tlačeny k tomu, aby kandidáti podepsali "Test čistoty". Mezi deseti body je například požadavek federálního zákazu homosexuálních manželství či zákaz amnestie pro ilegální imigranty.

Část širokého proudu Tea Party je ještě radikálnější a vymezuje se jako samostatná alternativa, třetí strana vedle demokratů a republikánů. Některé spolky, zmíněná Liberty First nebo sdružení FreedomWorks, už tak vytvořily "politické akční výbory", což je předpoklad k tomu, aby mohly shromažďovat peníze na kampaň a jmenovat své kandidáty.

Na únor příštího roku Tea Party ohlásila stranický sjezd. Chtějí si splnit svůj sen a naplnit heslo: "Bereme si zpátky Ameriku."

zdroj: Natia