Když hnutí Právo a Spravedlnost (PaS) v rámci svých skromných možností podporovalo znovuzvolení Václava Klause prezidentem ČR, ptali se mě mnozí naši příznivci, proč že to jakožto konzervativci vlastně děláme. Klaus je přece liberální ekonom známý jistým odstupem od Církve a razantním vystupováním, které v očích mnoha lidí hraničí s arogancí. V duchu jsem se těmto názorům musel usmívat, vyjadřovaly totiž pohled na osobnost současného prezidenta, který jsem v devadesátých letech sám sdílel.

Myslím, že Zdeňka Rybová skvěle vystihla mentalitu naší současné veřejnosti, která považuje za normální a přirozené zabít nenarozené dítě, existuje-li jen nepatrné podezření na jeho tělesné nebo duševní poškození. Jí odpovídá i naše legislativa, povolující umělé potraty. Nechtěnou ironií je však v tomtéž čísle umístěna zpráva o tom, že Senát navrhuje trestnost používání nacistických a komunistických symbolů. Budeme tedy posílat do vězení každého skina, který si z pitomosti zahajluje, ale klidně akceptujeme nacistický názor, že postižení nemají nárok na život.

Len samotné slovo „inkvizícia“ generuje obraz horiacich hraníc, beštiálneho mučenia, bezmocných obetí, ktoré sú odsúdené už vopred na strašnú smrť. Je takmer možné počuť zúfalé výkriky obžalovaných, ktorých prinútili v nepredstaviteľných mukách k viac-menej formálnemu priznaniu k už vopred stanoveným imaginárnym činom ako čarodejníctvo alebo kacírstvo, sadistických sudcov v čiernych talároch, ktorí zo svojej pozície viedli vyhladzovací boj proti židom, protestantom, inovercom, vedcom, sedliakom, ktorí sa dostali do nemilosti, alebo, jednoducho, nepohodlným pohodlným rivalom.

Následující sotva uvěřitelný text pochází ze stránek Britských listů. Projekt české Metapedie je stále v počátečním stadiu, ale rychle se rozebíhá. Když už snahu jejích autorů pan Bourovec ze sdružení Multikulturalismus a demokracie demaskoval, nezbývá než vyjít s pravdou na světlo o pár dní dřív a pozvat každého, kdo má zájem o spolupráci na projektu, aby se zapojil.

Na internetu vzniká projekt ultrapravicové a nacionalistické mezinárodní encyklopedie. Na internetové stránce www.metapedia.org lze najít celkem šest národních mutací. Mezi nimi nechybí česká.

Není to tak dávno, co byl na stránkách Principu publikován článek popisující, jakou hrozbu pro obyvatele Děčína představují neonacisté. O tom, že si s nimi jejich anarchistický protipól přinejmenším v ničem nezadá, se měl možnost přesvědčit můj známý Lukáš a s ním i další občané města, kteří se tou dobou nacházeli na Teplické ulici.

Vsetín - pavlačový dům naproti nemocnici by se dal nazvat domem hrůzy. Kdysi luxusní byty se od sedmdesátých let začaly proměňovat k nepoznání. V té době se tam z východního Slovenska nastěhovali cikáni (chcete-li Romové, ale máme krásná česká slova). Dům začal chátrat. Ještě donedávna si personál a pacienti nemocnice, která je jen pár metrů od toho nešťastného pavlačového domu, stěžovali na nadměrný hluk, krádeže, rozbíjení oken nemocnice a nevábně působil i hlavní vchod nemocnice, kde obyvatelé pavlačového domu vykonávali svou tělesnou potřebu.

Mluví za něj činy. Snahu Zvědavce o nalezení faktů nelze než ocenit. V případě Václava Havla však není důležité, co tento pokřivený a falešný člověk kdysi řekl nebo říká, ale to, co dělal a dělá. Byl mezi tím vždy zásadní rozdíl. Jen málo uškodilo této zemi a tomuto národu tak, jako on. Zbytečné mi připadá zkoumání, co Havel vlastně tenkrát řekl. Není to důležité. Odvádí to od podstaty věci. Všechny jeho projevy jsou si podobné a přečteme si jich několik, začnou nám zcela splývat. Jsou plné moralizování, poučování, prázdného tlachání a prosazování svých falešných hodnot.

Voltaire kdysi řekl, „nesouhlasím s Vámi, ale do smrti se budu bít za Vaše právo říct to“. Městský policista Milan Tobiáš byl vyloučen z řad pražské městské policie za účast na víkendové demonstraci před izraelskou ambasádou. Předem chci upozornit, že zde nehodlám a nebudu podporovat či obhajovat neonacisty, i když takové reakce vůči sobě samozřejmě čekám. Podívejme se však na celý případ bez ideologického balastu. Dotyčný se v civilu účastnil legálně povolené demonstrace (znovu opakuji, pomiňme to, co byla většina účastníků zač) za což je následně propuštěn, vyšetřován, propírán a stigmatizován v českých médiích.

Intelektuálové v KSČ - demo verze

V textu Intelektuálové v KSČ, který vyšel letos na jaře ve sborníku Dluhy české politiky, , jsem se zabýval komunistickou minulostí pěti českých intelektuálů. Zjistil jsem překvapující skutečnost: tito lidé, kteří jsou obecně vnímáni jako čestní a otevření a jako morální arbitři se vyjadřují k celé škále společenských problémů, svoji minulost tají a zkreslují (s výjimkou Petra Pitharta):

K úvahe na túto tému ma podnietila neutíchajúca snaha ľavicových kruhov o spájanie extrémizmu a pravicovosti, ktorá je podľa môjho názoru postavená „na vode“. Aj keď tým, že splnila goebbelsovské kritériá o stokrát opakovanej lži sa z nej už vytvoril všeobecne akceptovaný propagandistický mýtus. Korene toho všetkého potom podľa môjho názoru treba hľadať v Stalinovom fingovaní antifašizmu na pôde Kominterny v tridsiatych rokoch dvadsiateho storočia. Ako sa dlhodobo ukazuje, táto „antifašistická“ konštrukcia sa uplatňuje vždy, keď sa to hodí (samozrejme okrem zmluvy Molotov - Ribbentrop, pozn. aut.), teda ako reakcia na všetky protiľavicové vymedzenia či už demokratické alebo autoritárske. Ako „fašistickí pravicoví extrémisti“ sú potom podľa tejto schémy predovšetkým označované rôzne výrazné osobnosti spájané s pravicou ako napr. Bush, McCarthy, Goldwater, Franco, Pinochet. Ale podľa Fidela Castra i podporovatelia novembrových udalostí v Československu (mimochodom, čo iné môžeme očakávať od človeka, ktorý otvorene podporoval „spojeneckú“ inváziu do Československa na čele so Sovietskym zväzom, pozn. aut.) Dokonca i umiernená ľavica si z času na čas vyslúži „sociálfašistickú“ nálepku.

Mnoho ľudí, načúvajúcich libertariánskym myšlienkam, sú prevalcovaní úvahou, že súkromná dobročinnosť, pri absencii vládnych programov, vyrieši problémy, týkajúce sa naozaj bezmocných ľudí. Dobročinné organizácie sú aktívne, ale nikto nevie s istotou, ako narastie množstvo darov v spoločnosti, kde nie sú dane. Keď zostarne človek bez úspor, čo má bez socialistických programov typu „sociálne zabezpečenie“ robiť? Zabudnutou inštitúciou dobročinnosti je tu rodina. Keď libertariáni hovoria o dobročinnosti, nemyslia len Armádu spásy, ale tiež starostlivosť o svojich príbuzných.

Letošní ročník nechvalně známé Technopárty CzechTek 2006 započne 28.7. a bude probíhat ve vojenských prostorách Doupovských hor. Lokalita byla těmto „zvířatům“ pronajata Armádou ČR. Není nezajímavé, že organizace Natura 2000, která utváří soustavou chráněných území mezi členskými státy EU, vyhlásila tuto lokalitu za „ptačí oblast“ a nachází se v ní několik chráněných druhů ptáků, mezi nimiž je kupříkladu téměř vyhubený Chřástal polní.

Většina z nás se asi v dětství setkala s časopisem ABC. V době vlády bolševiků i tento časopis věrně a ochotně sloužil k indoktrinaci dětí komunistickými myšlenkami. Tato indoktrinace probíhala poměrně chytře či spíše záludně – nebyly zde rozhovory s politickými pohlaváry ani zde na pokračování nevycházel Kapitál. Naopak – v časopise byly komiksy, zajímavosti z přírody a techniky atd. Zkrátka šlo o časopis velmi žádaný a populární, který jen tu a tam, mezi řečí, prohodil cosi o jediném příteli Sovětském svazu či o aktivitách pionýrů a jejich setkání s nějakým starým a zasloužilým bolševikem. Bolševismus byl stažen, pionýrská organizace již není pánem nad dětským volným časem, ale ABC přežilo. Novým poměrům a politickým požadavkům se jeho redaktoři dokázali velmi rychle přizpůsobit. Taktika přitom zůstává pořád stejná, stejná zůstává i cílová skupina čtenářů.

Neuvěřitelné se stalo skutečností v Belgii. Místní představitelé katolické církve otevřeli kostely a svatostánky tisícům nelegálních imigrantů, aby je ochránili od deportace. Ti zde táboří, zahalili křesťanské symboly a nahradili je islámskými. Jste-li katolíkem v Belgii dnešních dnů, či Vás jen zajímá architektura kostelů, máte smůlu. Okupují je imigranti. A mění je k obrazu svému. Spíše než křesťanský kostel to zde připomíná muslimskou ubytovnu a noclehárnu. Křesťanské bohoslužby se zde také již nekonají, pouze muslimské. Stavitelé zdejších kostelů a biskupové, kteří je před staletími světili, se musí obracet v hrobě, a to hned několikrát.

Počátkem roku se ve Švýcarsku rozjel pod taktovkou Federální komise proti rasismu unikátní projekt. Spočívá v anonymním udávání rasistických projevů a v zápisu provinilců do databází pro státní orgány. Máte podezření na rasistu? Udejte ho ! Z Federální komise proti rasismu (Eidgenössische Kommission gegen Rassismus) se ve Švýcarsku stává obávaná instituce, ohánějící se širokým a účinným obuškem, jmenovitě § 261 švýcarského trestního zákoníku (číselná analogie s českým trestním zákoníkem je zajímavě náhodná), který činí trestnými jakékoli veřejné projevy rasismu a diskriminace. Komise je složena z 19 „odborníků na rasismus“ jmenovaných švýcarskou vládou.