Dnešní datum: 25. 05. 2017  Hlavní stránka :: Ke stažení :: Odkazy :: RSS :: Atom  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:

Počet zobrazených článků: 15 (z celkem 45 nalezených)

| 0-15 | 15-30 | 30-45 |
Fejetony a básně

* Gobseck, Dolgoruký a lichvářova duše

Vydáno dne 14. 12. 2011

Identity Records Devatenácté století, pohřbivši důkladně starý feudální svět, i když mu boty ještě chvíli čouhaly ze špatně udusané hlíny, uvedlo lichvářství ze salonů, panovnických dvorů a patricijských náměstí do všech vrstev společnosti. Strasti i slasti aristokracie, která namnoze upsala svým pohříchu perverzním zálibám rodové jmění, čest, minulost i budoucnost svého stavu, se staly strastmi a slastmi rozevlátých mas, vyrvaných z tepla agrárně-hierarchických pelíšků. Zůstaly pak trvalou součástí našeho moderního a pokroku zasvěceného bytí, a také my z nich můžeme sát potěšení plnými doušky, zejména dnes, kdy se „dlužit“ pomalu stává synonymem slova „dýchat“. Nicméně, tenhle druh dýchání byl přece jenom ve století devatenáctém provázen zhusta jistými záchvaty kašle, plicním cukáním a svíráním chřtánu, jako by se moderní občánek nechtěl plně adaptovat v novém klimatu. Lichvář, praporečník pokroku, umožňující liberálně všem bez rozdílu náboženství, rasy a pohlaví zadlužovat se a užívat prasečinek ryze aristokratických, byl haněn, tupen, ostouzen a zatracován, místo toho, aby mu byl stavěn piedestal coby hnací síle rovnosti, bratrství a svobody. Až dnešní čas vpravdě docenil bratra lichváře, učinil jej osou současného světa pokroku a trvalého růstu, podřídil nás dokonale jeho osvícené a humánní vládě. Poučen předepsal nám něco různých pastilek dýchacích, jako permanentní ukájení chtíče, hry virtuální i živé, cestování až k ušoupání podrážek, pohyblivé obrázky a jiné medikamenty, by se nám v tom zahuštěném prostředí lehce dýchalo.

Hromadný výron lichvářského hmyzu z pórů zemských hlubin se nevyhnul ani tomu živlu, jenž svým založením, namnoze neodpovědným, jak vyplývá již z povahy věci, byl přitahován světem lichvářů jako moucha k všelikým pozůstatkům. Umělecké masy, rejtaři Štěstěny, zvyklí „ušlechtilé“ zahálce, kterou obětavě provozovali do roztrhání všech švů svého tělesného ústrojí, byli odkázáni na služby nádeníků mamonu, aby mohli tvořit. Souručenství těchto dvou tak protikladných živlů se zajisté nemohlo obejít bez citových boláků, které provázejí podobné sňatky z rozumu. Umělec jako by se měnil v pavouka, či chobotnici, neboť mu bylo zapotřebí několika rukou, či chapadel, aby učinil zadost všem potřebám a citům plynoucím z tohoto nerovného vztahu. Jednu ruku měl napřaženou k pobírání peněz, druhou k podepisování směnek, třetí ke třímání pochodně Ducha, čtvrtou k máchání plamenným mečem proti ohavnosti lichvářské, pátou si zakrýval ústa, aby nezvracel mravním rozhořčením, a o vytíženosti zbylých údů je zbytečné se rozepisovat, protože na tomhle poli neznala vůle umělcova mnohdy únavy až k obdivuhodnému sebeobětování. Jeho msta však na sebe nenechala dlouho čekat. Lichvář vešel do literatury.


Celý článek | Autor: Branislav Michalka | Infomail | Tiskni

Fejetony a básně

* Abychom se tu zase cítili doma aneb ještě jedno ohlédnutí za 17. listopadem

Vydáno dne 09. 12. 2011

17. listopadu 1989 se studenti odmítli přetvařovat a dali najevo, že chtějí víc než jim vládnoucí garnitura posledních pár let nabízí a než jim je schopna dát.Odmítli se nechat uchlácholit sliby vedoucích orgánů SSM a chtěli skutečnou svobodu a ne hru na svobodu. Bylo mi patnáct let a do SSM jsem se nahnat nenechal.Těch několik z nás na střední škole s nimi tu hru hrát nechtělo.Chtěli jsme být ve své zemi zase doma.Doma může být jen jedno a je-li "doma, kde se říká pravda" jako s rodiči-já ty své mohu v tomto jenom chválit- a s těmi známými, kterým mohu věřit a "doma, kde si dávám pozor na pusu" před většinou kantorů a taky značnou částí vrstevníků, není žádné doma.

Uběhlo dvacet dva let a značná část nás občanů se ve své zemi už zase necítí doma.Použiji nyní nádherné slovní spojení Karla Kryla "výrobci hesel" a s hněvem konstatuji, že výrobci hesel zase řádí. Vládci servírují rozhodnutí, která mají zásadní dopad na životy nás všech-rozpad Československa, vstup do NATO, podílení se naší armády na všech nesmyslných misích daleko od naší země apod.- a pak nám je propagandisticky zdůvodní. "Obrana demokracie" zní dnes už stejně vágně jako "bránění socialistického tábora." Jsme totiž "obyčejní" lidé, kteří by tomu stejně nerozuměli a tudíž se nás není třeba ptát. To, že své reprezentanty a instituce platíme ze svého, nám "osvícení" neřeknou. Nehledě na to, jak vypadá "obyčejný člověk"? Je změřený podle nějakých norem? To, že je každý z nás originál, navěky zapsaný v Knize života, politici možná ani nevědí. A tak nás válcují "jediné možné cesty" a "objektivní pravdy" a možná už se v laboratořích Evropské unie vyrábí nějaký prototyp "pokrokového politicky korektního člověka".

17.listopad je Dnem boje za svobodu. Postavme se, Češi, znova za naši svobodu!Postavme se znova za svoje právo být tady doma!


Link | Autor: Otakar Ševčík | Infomail | Tiskni

Fejetony a básně

* Reforma železnice řečí čísel

Vydáno dne 06. 09. 2011

Dovolená na sklonku léta mě zavedla do jižních Čech. V rámci vlastivědných výletů a dalších aktivit jsem mimo jiné navštívil i tamní úzkokolejku, která vede z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice a do Obrataně. Tuto trať provozuje soukromá společnost, jízda je zábavná, vlaky pěkné a celkem čisté a jejich provoz výdělečný.

Ano, jistě, srovnání se státním molochem jménem České dráhy, a.s., se přímo nabízí. Jistou zábavu v poněkud odlišném slova smyslu sice jízda jejich soupravami čas od času nabízí, ale poměr pěkných a čistých vlaků k těm druhým bude dle mého odhadu tak jedna k jedné. A hospodářský výsledek? Pro vrcholné manažery jistě slušný, ale pro dráhy, potažmo stát? Ale prosím vás…

Jistě, z nedávné historie můžeme vzpomenout dráhy, jejíž pověst byla ještě horší. Umělec to zachytil ve větě: „Chceš na širokorozchodnou, nebo do divadla?“ V porovnání se širokorozchodnou je naše standardně rozchodná určitě lepší, už jenom proto, že nejezdí na Sibiř, ovšem úzkorozchodná mně osobně prostě oslovila ještě více.

Ač matematický nedouk, pokusil jsem se na to podívat optikou čísel. Vzdálenost vnitřní hrany kolejnic u širokorozchodné železnice je 1520 mm, standardní rozchod využívaný i Českými drahami je 1435 mm a rozchod jindřichohradecké úzkokolejky činí pouhých 760 mm. Stejně jako u počtu nepřizpůsobivých v (severních) Čechách se tedy dá říci, že čím méně, tím lépe.

Výše naznačené svádí k zajímavé myšlence: Chceme-li zvýšit efektivitu, zlepšit hospodářský výsledek a komfort cestujících, měli bychom prosazovat zúžení rozchodu kolejí. A vzhledem k prokázané nepřímé úměře mezi rozchodem a kvalitou bych se nebál revolučního návrhu přejít na jednokolejku. Rozchod nula milimetrů je jistě ten nejmenší, jakého lze dosáhnout, kvalita služeb poskytovaných přepravcem s takovýmto rozchodem kolejí by tedy logicky měla býti tou nejvyšší.

A nebyli bychom sami, jednokolejné dráhy jsou provozovány např. v Tokiu a Ósace či v Šanghaji a Kuala Lumpur, ale i v severní Americe či v některých evropských státech. Sice jde obvykle o městské dopravní systémy, ale proč nebýt opět v něčem první? Když můžeme mít nejdražší dálnice na světě, proč bychom nemohli jako první mít i jednokolejný dopravní systém v rámci celého státu?

Ale jistě, buďme realisty. Jednokolejku uvidíme jen tehdy, když se postavíme na rovný úsek naší standardní dráhy a zadíváme se k obzoru. Kdesi v nekonečnu se koleje setkávají a právě tam žijí manažeři, kterým jde více o prospěch a užitečnost železnice, než o platy a zájmy různých developerů a jim podobných. A ještě o kousek dále fungují i čisté, dochvilné a neprodělečné české dráhy.


Link | Autor: Jakub Kryštof | Infomail | Tiskni

Fejetony a básně

* Tak trochu punk, tak hodně gender

Vydáno dne 06. 04. 2009

Adobe Photoshop Otevřela jsem si jednoho pošmourného zimního rána časopis Ona Dnes – pěkný, z lesklého papíru, který nezahřeje ani bezdomovce, co si ve studených měsících strkají pod kabát poctivý novinový papír, ani v kamnech, protože strašně špatně hoří a podpálit s ním třísky je čirá copperfieldovská iluze – a přejela očima stručný přehled obsahu. Nic zajímavého tam na pohled nebylo, ale člověk je po ránu ospalý minimálně do doby, než si prolije krkem pořádný hrnek kafe, a tak je docela jedno, zda si k chlebu se salámem rozloží společenský časopis nebo spisy německých voluntaristů.

Vařit dobrovolně nebudu, toho mám i tak dost; módní fotopřehlídky jako kdyby z objektivu vypadly středověkým tancům smrti, jen ty pohřební rubáše na bezmasých kostrách nejsou zatím ještě samá díra. A hele, je tu i fejeton – jenže opisovat se nemá a beztak zvládnu lepší. Je to tak?

Reklamy, pryč s nimi, už takhle nemám ani na telefonní kredit. Tady se nám zase někdo svěřuje se svou oblíbenou knihou, prý Hledání ztraceného času. Tak ať hledá, já otáčím stránku... A hleďme, máme to tu ale chytlavý titulek: „Doufám, že mám pořád číro v mozku, tvrdí šéfka feministek“. Asi něco pro ranní salámové intelektuály. Tak do toho.


Celý článek | Autor: Petra Hozáková | Infomail | Tiskni

Fejetony a básně

* Kořeny světa

Vydáno dne 29. 01. 2009

Chesterton Kdysi dávno, i když ne zas až tak dávno, žil v jednom domě se zahradou malý chlapec. Měl dovoleno trhat květiny, ovšem nesměl je tahat s kořínky. Na zahradě však rostla jedna zvláštní, nenápadná rostlina, trochu trnitá, s malými květy připomínajícími hvězdy. A tu velmi toužil vytrhnout i s kořeny. Jeho vychovatelé a opatrovníci byli váženými, akurátními lidmi, kteří mu snesli řadu důvodů, proč by to dělat neměl. Ovšem na zákony to byly samé bláhové důvody. Avšak žádný z důvodů, proč by to nedělat neměl, nebyl tak bláhový, jako důvod malého chlapce, proč by to udělat měl – z jeho pohledu si pravda žádala vytrhnout rostlinu i s kořeny, aby viděl, jak roste. Byl to ospalý, bezstarostný dům, a tak mu nikdo nedal skutečnou odpověď na jeho otázku, tedy že zabije rostlinu a pravda o mrtvé květině není stejná jako o živé. A tak jedné tmavé noci, když mraky přikryly měsíc jako tajemství, jež je příliš dobré nebo příliš špatné na to, aby bylo vyřčeno, sestoupil malý chlapec v pyžamu po starých vrzavých schodech a vplížil se do zahrady. Stále si opakoval, že proti vytržení květiny není o moc více důvodů než proti vypletí záhonu. Avšak temnota, kterou si zvolil, svědčila o opaku. A stejně tak mu odporoval i divoký tep, když si pro sebe říkal, že ho možná zítra ráno upálí jako kacíře, který setnul posvátný strom.

Celý článek | Autor: Gilbert Keith Chesterton | Infomail | Tiskni

Fejetony a básně

* Silnější smrti. Dvě povídky z ruské občanské války (Osmdesátý, Hrdina falešného dogmatu)

Vydáno dne 29. 07. 2007

Kanibalismus v Povolží (1921) Často se lze setkat s názorem, že nejhorším ze všech vojenských konfliktů a největším zlem na světě je občanská válka. V každém případě jeden z nejkrvavějších střetů tohoto druhu představovala právě ruská občanská válka z let z let 1917-1921, poznamenaná do té doby nevídaným terorem a tragická díky svému výsledku – zpustošení slovanského Ruska a jeho ovládnutí bolševiky.

Celý článek | Autor: Jan Kašpar | Infomail | Tiskni

Fejetony a básně

* Hrdina falešného dogmatu

Vydáno dne 29. 07. 2007

Oběti bolševiků v Kyjevě Pavel Širkov stál za dveřmi s revolverem v ruce upjatě naslouchal, kterak v dáli praská střelba. Čím temněji bylo k němu slyšeti výstřely, tím bylo mu jasnějším, že není pro něho záchrany, že je obklíčen nepřáteli, kteří ho neušetří. Stiskl zuby; na skráních pod žlutou koží vystoupily mu lícní svaly. Zdálo se mu, že celý jeho život soustředil se v jeho prstě, jenž spočívá: na spoušti…

Jak se štěstí mění. Jako v kartách. Nová kampaň započala nezdařeně, přímo prohrou. Před hodinou ve vesnici, které před třemi dny dobyli, bylo ticho; nic nesvědčilo o blízkosti kozáků, kteří vichrem přiletěli do vesnice, s „hýkáním“ rozprášili se po ulicích, počali sekati ostrými palaši a hnali před sebou ulekané bolševiky.


Celý článek | Autor: K. Treplev | Infomail | Tiskni

Fejetony a básně

* Osmdesátý

Vydáno dne 29. 07. 2007

Plukovník Ušakov, umučený bolševiky Dopadli jej se zakrváceným, křivým a ostrým nožem v ruce. Když se ho chopily silné paže vojáků a tlupa se naň sesypala a vyvlekla ho na široké prostranství, osvětlené elektrickou svítilnou, vypustil nůž z ruky.

Vrah, jenž jistou a zručnou ranou velkého, křivého nože rozpáral vojákovi břicho, byl nevysoké, zavalité postavy, neobyčejné síly, neboť tři vojáci měli ho co držeti, když v jejich objetí se vzpíral.


Celý článek | Autor: P. Krasnov | Infomail | Tiskni

Fejetony a básně

* Jak jsem potkal feministku

Vydáno dne 12. 04. 2007

Ta žena mě v ranní pražské tramvaji ihned zaujala. Ani ne tak vzezřením (oblečená byla v poměrně strohý úbor černé barvy, černé rovné vlasy svázané do ohonu, celkově takový odměřený a zároveň ještě elegantní vzhled). Mou pozornost upoutala spíš tím, že narozdíl od většiny ostatních cestujících čtoucích žen v tramvaji nedržela v ruce nějaký ten bulvár zabývající se zejména celebritami, každým jejich krokem, slovem, obsahem odpadkového koše, atd. Ona si pročítala nějaký "separát", jak se dnes říká mimo jiné také okopírovaným či vytištěným výňatkům ze studií, knih či jiného dokumentu.

Celý článek | Autor: Jiří Hojer | Infomail | Tiskni

Fejetony a básně

* Sójo, knedlo, zelo s Coca Colou

Vydáno dne 19. 01. 2007

Evropský ústavní soud definitivně rozhodl kauzu "Česká republika vs. Evropská unie" táhnoucí se již třetím rokem. Po řadě odvolání dospěl ke konečnému verdiktu, proti kterému se již nelze odvolat. Vepřové bylo definitivně zakázáno.

Celý článek | Autor: Petr Tryščuk | Infomail | Tiskni

Fejetony a básně

* Šťastný politicky nekorektní Nový rok!

Vydáno dne 31. 12. 2006

pc Tak nás zase jednou čekají oslavy příchodu nového roku. Tentokrát to bude rok 2007. Většina lidí tedy vlastně nejvíc slaví v poslední den toho starého roku. Konce se slaví tehdy, kde končí něco nepříjemného a tragického a očekává se výrazná změna k lepšímu v životě lidském. Starému roku však zpravidla nechceme tolik křivdit, protože zas tak špatný přece jen nebyl (když už jsme se dožili jeho konce a máme chuť slavit, tak přece jen asi mohl být ještě horší). Proto taktně říkáme, že oslavujeme příchod nového roku, čímž se zase u velké části lidí projevuje nenasytnost - objem štěstí v uplynulém roce jim nestačil a očekávají větší příděl.

Celý článek | Autor: Jiří Hojer | Infomail | Tiskni

Fejetony a básně

* Amok zemského �kůdce

Vydáno dne 06. 06. 2006

paroubek Kdo sledoval sobotní emotivní vystoupení sociálně demokratického předáka a stále je�tě premiéra Jiřího Paroubka, tak musel mít dojem, �e do�lo k reinkarnaci Klementa Gottwalda a do dvou dnů se do Prahy sjedou zástupy členů Lidových milicí a dojde k obrození Národní fronty. To nebyl onen dobrý jezeďák z Ho�tic, tedy image s ním� mu zdařile pomáhá i jeho paní cho�, která si navykla v posledních dnech svému ctěnému choti poplakávat na ramenou před zraky televizních kamer a novinářských objektivů.

Celý článek | Autor: Jan Kopal | Infomail | Tiskni

Fejetony a básně

* Trocha poezie

Vydáno dne 21. 05. 2006

vlast Nevěřme nikomu

Jitřní písně, 1887


Nevěřme nikomu na světě širém,
nemáme jednoho přítele tam,
starý boj za každým skrývá se mírem,
soucit a přízeň jsou šalebný klam;
nevěřme radě, ni chvále, ni haně,
nevěřme pocelu, stisknutí dlaně,
nevěřme ničemu — všechno je mam.

Celý článek | Autor: Svatopluk Čech | Infomail | Tiskni

Fejetony a básně

* Vzhůru ke korytům

Vydáno dne 11. 04. 2006

zeleni Se zájmem jsem zaznamenal opětovné založení základní organizace Strany zelených v Děčíně. Hned mne napadlo, co asi tak způsobilo, že se právě v této době dalo dohromady několik lidí, kteří akutně pocítili potřebu chránit životní prostředí a jako nejlepší způsob této aktivity si zvolili členství v politické straně. Co je spojuje se Stranou zelených, které její programové priority? Jsou to ty marxistické Uhlovy, nebo ty antikomunistické Hutkovy či Dědečkovy?

Celý článek | Autor: Miroslav Červenka | Infomail | Tiskni

Fejetony a básně

* 1938

Vydáno dne 15. 02. 2006

vlast Noc klidná, krásná, líbezná
Ticho, studna bezedná
Naděje, síla, radost, vůně stromů
Svoboda, láska otců vracejících se domů
Nevinnost, něžnost, smích novorozeně
Zpěv a krev země mé
Bolest, smrt kráčející po polích
Řev, burácení v údolích
Stíny vran požírající mou vlast

Celý článek | Autor: Jan Princlík | Infomail | Tiskni

| 0-15 | 15-30 | 30-45 |

Doporučujeme:

Petice za zrušení ministerstva bolševického pokroku

Zentropa

Nacjonalista.pl

Casapound

Akce D.O.S.T.

Časopis Te Deum

Stránka Pata Buchanana

Stránky generála Gajdy

Alternative-s

Červenobílí

Reformy.cz

Freeglobe.cz

Slovenské hnutie obrody

The Brussels Journal


Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Počítadlo.cz