Dnešní datum: 29. 03. 2017  Hlavní stránka :: Ke stažení :: Odkazy :: RSS :: Atom  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:

Počet zobrazených článků: 15 (z celkem 611 nalezených)

Uvahy

* Schválně, co myslíte, podělá se Nečas v Bruseli?

Vydáno dne 09. 12. 2011

EU táhne Už je to tu zase. Stejně jako Hácha před Hitlerem a Svoboda před Brežněvem stojí dnes zdánlivě osamocená hlava naší vládní administrativy před velikány velmocenské politiky, kteří na ni tlačí:„Musíš souhlasit, musíš podepsat“.

Situace je pravda sice zdánlivě jiná. Nehrozí nám vojenskou mocí, ba nechtějí ani území, jde „jenom“ o peníze na záchranu jejich bank, svým způsobem určitou paralelu „volů do Němec“. Podstata je však stále stejná, chtějí něco našeho, co jsme si v průběhu historického vývoje vydobyli. A co nabízejí? Prý záchranu Evropské unie a eura. Vůbec nechápu, proč bychom měli zachraňovat kolabující socialistický projekt, který Berlusconi kdysi nazval Sovětským svazem Západu, ale co, nechápu víc věcí.

Třeba na základě čeho banka, do které UKLÁDÁM své úspory, vezme část mých úspor a podniká s nimi. Slovo „ukládám“ jsem zdůraznil, protože přesně vystihuje to, co by mé peníze měly v bance, nedomluvila-li se se mnou jinak, dělat – ležet. Pakliže banka chce mé peníze někomu jinému na úrok půjčovat, měla by dle mého o tom se mnou podepsat samostatnou smlouvu, která by třeba pojednávala o tom, kolik % mi banka dá z výdělku ze svého půjčování. Je nad slunce jasné, že kdybych viděl, jakým způsobem banka půjčuje – tu Řekovi na jachtu, tu Italovi na Ferrari, tu Španělovi na Messiho, že bych nic takového nepodepsal a žádal bych, aby banka měla mou hotovost pouze uloženou. Hypoteticky si umím představit i situaci, že bych se dohodl s podobně smýšlejícími a trvali bychom na pravidelné kontrole „ležení“ našich peněz.


Celý článek | Autor: Miroslav Červenka | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Chceš-li podržet něco do krajnosti plné...

Vydáno dne 09. 12. 2011

Ladislav Bátora Když jsem ve středu 19. ledna kolem deváté hodiny ráno doposlechl naprosto nečekanou telefonickou nabídku, připadal jsem si pomalu jako teta Kateřina, jíž listonoš právě doručil onu dlouho očekávanou zprávu, která má zcela změnit její život. Ovšem mně přijetí té nabídky zbytek života nejen změnilo, ale dokonce už asi až do pohřbu obrátilo naruby. Pět týdnů po onom telefonátu totiž začala bátoriáda...

A tak jsem již desátý měsíc terčem verbálních útoků ze všech možných stran a koutů a nebere to kraje konce. Rozhodl jsem se proto v posledních dnech, že už přestanu znova a znova přesvědčovat české žurnalisty a jejich čtenáře, posluchače a diváky, že nejsem "starej fašoun, nácek a rasista", jak se o mně vyjádřil například ministr Kalousek ve snaze zničit mi existenci z těch či oněch důvodů, které mi dodnes nejsou zcela jasné. Snažil jsem se o to již dost dlouho a došel jsem k závěru, že je to úplně marné a krajně ponižující. A spotřebovává to příliš mnoho času a energie, jichž v mém věku už vůbec není nazbyt. Vyzkoušel jsem za těch deset měsíců takřka všechny způsoby obrany, včetně nedávné obrany slovním útokem zúmyslně podobným svou okázalou neomaleností tomu, co uprostřed léta proti mně podnikli ministři české vlády Kalousek a Schwarzenberg. A to jsem přesvědčen, že nepodjatý a obeznámený čtenář si pomyslel, že jsem byl ještě velmi shovívavý, protože nálepka "starej fašoun, nácek a rasista" je v dnešní době společensky, kariérně a politicky dočista likvidační. Obyčejný "šmejd" je proti této baterii jen dehonestační filigrán, takže to byla ještě pořád polohrubá - a hlavně následná - záplata na velmi hrubé pytle... A výsledek? Prý jsem si tím všechno moc a moc pokazil, zaznělo dokonce i "z vlastních řad".


Celý článek | Autor: Dr. Ladislav Bátora | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Je špatný systém?

Vydáno dne 08. 12. 2011

Postav se na zadní! V souvislosti s krizí mnohokrát slyšíme, že je špatný systém. Obvykle je tím myšlen kapitalismus jako takový. Abychom opravdu pochopili, co je špatné, je tento výraz zavádějící, kapitalismus totiž není systém, ale režim. Systémy jsou tržní hospodářství a demokracie. Domnívat se, že tyto dva systémy jsou příčinou krize, je omyl. Tržní hospodářství a demokracie na tom špatném režimu jen sekundují. Co je tedy špatné?

Výraz systém ve smyslu režimu zavedli komunisté, kteří systémy nepoužívali, jejich režim byl čistě dirigistický, přímo řízený člověkem bez nějakých samoregulujících mechanismů. Takový režim byl závislý silně jen na několika jednotlivcích a jejich kvalitě (na kvalitách vůdců). Taková vláda je velmi ošidná, vidíme to i dnes a tenkrát to bylo horší o to, že měla absolutní moc. Moc láká lidi spíše méně kvalitní, do čela se dostávají lidé diskreditovaní, aby ti opravdoví vládci v pozadí mohli s nimi manipulovat vydírajíce je jejich minulými selháními. A tady přichází ke slovu systémy. Pokud existují, umožňují alespoň nějakou míru svobody, protože mají zpětnou vazbu odzdola nahoru, volby dávají do rukou lidem určité pravomoci a trh zákazníkům umožňuje prosazovat svoje zájmy v konkurenčním prostředí. Dirigistické režimy bez systémů mohou být v podstatě jen diktátorské a totalitní. Systémy jsou tedy nutné pro moderní společnost. Ti, kteří hovoří o jejich zrušení, neví o čem mluví.


Celý článek | Autor: Vlastimil Podracký | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Nacionalismus jako odpověď na extremismy doby

Vydáno dne 01. 12. 2011

Utok opilých zamindrákovaných hlupáků na zpěvačku skupiny Monkey Business určitě vyvolá smršť někdy zmatených, jindy zlobných útoků rádobynovinářů na nacionalismus. Ty zmatené budou zaměňovat nacionalismus s neonacismem a když budou jejich pisálci v koncích, objeví se vágní termín "pravicoví radikálové". Ty zlobné udělají mezi nacionalismem a útokem na rockovou hudebnici rovnítko. Nacionalismus znamená v dnešní přeindustrializované a odlidštěné době přirozené pojítko mezi lidmi stejného jazyka na stejném území. Lidé mají blíž k těm, kteří hovoří stejnou řečí než k těm, kteří hovoří jinou řečí. To je přirozené. Malé národy, mezi něž patříme, si hlídají svoji kulturní identitu, jejímž je jazyk základním, ale zdaleka ne jediným znakem o to více, protože jim hrozí někdy více, v jiných obdobích méně, ale určitou měrou pořád, rozpuštění v moři velkého souseda. Nacionalista jsem i já.

Jsou-li politické reprezentace národů natolik nezodpovědné či zaprodané, že svými kroky přispívají k rozpuštění svých voličů v něčem natolik neidentifikovatelném, o to však bezohlednějším, jako je dnešní Evropská unie, je na národech, aby své vlády vyměnily. Čím dříve, tím lépe.

Společenský neklid plodí extremismy, jako jsou komunismus a nacismus. Nacismus byl stejně jako rudá totalita útokem na staleté evropské normy. Neonacismus je totalitní uvažování, do značné míry zaviněné zoufalstvím, stejně jako náboženské sekty.

Nejlepší odpovědí na extremismy doby je nacionalismus vedený láskou k vlasti a úctou k tradici.


Link | Autor: Otakar Ševčík | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Nelze sloužit dvěma pánům, aneb dost bylo černých pátků!

Vydáno dne 28. 11. 2011

Santa Klaus Řekne-li se „černý pátek“, většině lidí se vybaví strmý pád evropských burz, následující po newyorkském „černém čtvrtku“ v roce 1929. Dnešní Američané si pod tímto pojmem však stále častěji vybavují něco zcela jiného, dle mého soudu však o nic méně ničivého. Přibližně od poloviny šedesátých let minulého století se v pátek po dni Díkůvzdání (čtvrtý čtvrtek v listopadu), určeném k poděkování Stvořiteli za všechna dobra, jimiž nás v posledním roce obdařil, otevírají obchodní domy v USA již hluboko před svítáním, aby zahájily již netrpělivě vyhlíženou sezónu vánočních nákupů. Ulice jsou neprůjezdné, obchodní střediska praskají ve švech, všude je hlava na hlavě. Typický Američan, pro něhož je práce součástí jeho identity (což rozhodně není vlastnost, kterou bych mu vyčítal), si na ten den bere dovolenou, aby toho stihl nakoupit co nejvíce.

Patrně již nevyhnutelná finanční a hospodářské krize v USA bývá často pojednávána jako důsledek hrabivosti a touhy po mamonu vlastníků či manažerů bank a obchodních společností, spjatých s bájnou burzou na Wall Street, jejichž obětí je Main Street, tedy ti obyčejní Američané, zaměstnanci firem, úředníci či příjemci sociálních dávek. To je jistě v mnoha ohledech pravda. Neznamená to však, že Main Street netrpí týmiž mravnímu neduhy jako zisky privatizující a ztráty znárodňující predátoři z Goldman Sachs či vládci Wal Martu, požadující po svých otrocích, pardon zaměstnancích, námezdnou práci od nevidim do nevidim za mizerných pár dolarů.


Celý článek | Autor: Michal Semín | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Ty TRHY to musejí být nějací úplní idioti

Vydáno dne 27. 11. 2011

PenízeV posledních dnech mě zaujaly některé zprávy v médiích, na základě kterých jsem dospěl k poznání uvedenému v nadpisu článku. Které to byly?

V prvé řadě všechny, které se týkaly zavádění/nezavádění tzv. eurobondů, tj. společných dluhopisů zemí EU. Asi jste tyhle zprávy zaznamenali také. Hovoří se v nich o tom, že tu TRHY „reagovaly kladně“ na signály o tom, že se zavedení eurobondů chystá, nebo naopak „negativně přijaly“ informace o tom, že se duo Merkozy na jejich zavedení neshodlo.

Chápete tu absurditu? Když se v týdnu pokusilo prý důvěryhodné Německo střelit své dluhopisy, moc velká poptávka po nich nebyla. Na základě čeho pak TRHY teda očekávají přínos společných dluhopisů Německa, Itálie, Francie, Řecka atd. až Slovenska, jehož dluhopisy nechtěl koupit vůbec nikdo? To teda fakt nechápu. Chápe to někdo z Vás, kdož čtete tyto řádky? Jsem jenom obyčejný hospodský a kupec a tyhle počty mi fakt nejdou dohromady. Rád bych se poučil.


Celý článek | Autor: Miroslav Červenka | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Proč by měl Karel Schwarzenberg skončit

Vydáno dne 22. 11. 2011

Karel Schwarzenberg je dnes pro řadu lidí téměř ikonou. Lžikratická média nám ho vykreslují jako moudrého světaznalého muže, "takového toho našeho knížete", diplomata s přehledem... Karel Schwarzenberg není ani jedno.

Moudrý světaznalý muž ví, že s věkem přibývají zdravotní potíže. Vykonává-li velmi náročnou práci, ví, že ji musí vykonávat velmi dobře. Pakliže při práci usíná a v situacích, kdy nemá po ruce hodnotný argument, vyštěkne jedovatý argument, už ji asi nevykonává dobře. Moudrý světaznalý muž něco ví o umění odejít. Ví to Karel Schwarzenberg?

Tento kníže není ani tak moc náš. Konkrétně on nadsazuje zájmy Evropské unie ryze českým zájmům, je mu blízká myšlenka jakési evropské federace. A byl to znovu pan Schwarzenberg, který uznal pochybnou kosovskou republiku. Jsou mu bližší kosovští Albánci, nebo Slované? Opravdu se mi nechce ve schwarzenbergovské rádobyEvropě se objímat s prištinskou nad-, pod- a jakoukoliv jinou samosprávou. Není tedy ani diplomatem s přehledem. Posedlý myšlenkou Svazu evropských politicky korektních republik, prosazuje víc svoje iluze než to, co Česká republika skutečně potřebuje.

Pane Schwarzenbergu, prosím, odejděte na odpočinek.


Link | Autor: Otakar Ševčík | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Hranolková daň a subvence na kondomy?

Vydáno dne 17. 11. 2011

Některé plně pokrokové státy zavedly tzv. hranolkovou daň, tedy zvláštní daň na potraviny, jejichž konzumace je údajně lidskému tělu škodlivá. A s touhou zavděčit se začínají někteří tuto myšlenku propagovat i v České republice. Kromě toho, že jsme nejzkorumpovanější, nejzbabělejší, nejhloupější a nejvíc krademe, nám totiž patří i jedna z předních příček na žebříčku tlustých národů. A s tím se musí něco udělat!

Zpozdilí liberálové, kteří se svým důrazem na osobní svobodu nebezpečně blíž fašistickým extrémistům a konzervativním zpátečníkům, by možná řekli, že státu do toho, jestli snídám tlačenku politou omastkem nebo rajče se sucharem, nic není. Já se však pokusím nebýt zpozdilým ani zpátečnickým ani fašistickým a o několik zajímavých myšlenek, které mě v této souvislosti napadly, se s architekty nové, úspěšné, hubené a na kole jezdící společnosti rád podělím.

Pokud přijmeme nevhodně vysokou průměrnou váhu české populace jako axiom a peníze nejen jako modlu, ale i jako řešení všeho, co nás trápí, pak se kromě vyššího zdanění kaloricky bohatého jídla nabízejí i další možnosti, jak váhu srazit na požadovanou úroveň. Jídlo je totiž pouze jedním z faktorů, které ovlivňují naši tělesnou hmotnost. Druhým, neméně významným, je pohyb. A právě zde spatřuji prostor pro uplatnění dalších monetárních i fiskálních nástrojů.

Na prvém místě navrhuji zdanit židle nebo alespoň ty pohodlné. Pokud budou židle dražší, jistě to bude řadu tlustých spoluobčanů motivovat k tomu, aby vstali a začali se hýbat. Obdobný princip lze pochopitelně uplatnit i u postelí, lehátek, pohovek a fakírských lůžek, pakliže ty posledně jmenované nebudeme považovat za multikulturní pomůcku, která si zaslouží zvláštní zacházení. Naopak subvenci čili daňové zvýhodnění by si jistě zasloužila sportovní obuv, tepláky, plavky a kolečkové brusle.

Existují pochopitelně i jiné zdravé druhy pohybu než jenom chůze či běh. U nich by ovšem rozhodování o subvenci či daňovém znevýhodnění bylo obtížnější, protože do hry mohou vstoupit i morální aspekty. Opravdu nevím, zda takové kondomy by bylo vhodnější jako nástroj pro zvýšení pohybové aktivity obyvatelstva subvencovat, nebo jako prostředek k nevázanému sexuálnímu životu postihnout. Ale co je to morálka v porovnání s vysokým BMI indexem?

Ovšem co si počít s dalšími fenomény, které naši společnost také trápí? Nejenže jsme tlustí, ale máme i řadu dalších vad: Strkáme se v tramvaji, v létě nosíme ponožky v sandálech, pliveme žvýkačky na zem, věříme televizi a volíme si zloděje do parlamentu. Co s tím? Více zdanit ponožky, televize a hloupost? Nevím, intelektuálně jsem si vysílil při potlačování obezity. Řešení dalších problémů již nechám na někom jiném.


Link | Autor: Jakub Kryštof | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Politická korektnost jako hrob svobodného myšlení

Vydáno dne 17. 11. 2011

Slovní spojení"politická korektnost" se tváří velmi důstojně a morálně.Skoro by se chtělo říci, že jeho obsah je pro politiku a nejen ji tak nezpochybnitelný, že vlastně není o čem diskutovat.

Bohužel je této diskuse zapotřebí jako soli. Politická korektnost má tendenci stát se novým systémem politickým i filozofickým, navíc je vůči jiným myšlenkovým proudům značně agresivní. Jedná se o totalitární způsob uvažování, volně navazující na osvícenství. Z něj přejal zbožštění rozumu a pokřivené vnímání svobody a lidských práv. Oproti původní myšlenkové základně přibyla "vize Jak zachránit planetu".Kdyby se jednalo o marginální záležitost, přežívající na okraji filozofického spektra, kam také patří, nic hrozného by se nedělo. V evropské politice je to však proud bohužel rozhodující.

Jeho reprezentanti prosazují myšlenku, že Evropa je něčím výjimečným,vytrženým z kontextu světových politických i ekonomických procesů.V nejlepším případě ji vnímají jako skansen toho, co oni pokládají za humanismus. Politické strany skládají občanovi čím dál méně účtů, většinou se o něj zajímají jen v předvolební kampani. Občan je považován za hlupáka a proto o něm rozhoduje čím dál více úředníků.Aby se občan, když se chce ozvat, cítil ještě slabší, bere se mu jeho tradice a plíživou podobou přichází útok nejhrubšího zrna. Národní vlasti mají být nahrazeny jakýmisi svazovými republikami Svazu evropských politicky korektních republik.

V řadě evropských zemí u se občané začali bránit. Braňme se i my, nedopusťme zánik České republiky v absurdní úřednické říši. Češi, nenechme si vzít svoji svobodu!


Link | Autor: Otakar Ševčík | Infomail | Tiskni

Uvahy

* O Cikánech, mimozemšťanech a růžových slonech

Vydáno dne 12. 11. 2011

Také jste si všimli té změny v našich oficiálních médiích? Zatímco ještě před půl rokem pro ně byla etnicita pachatelů trestných činů tabu a vznést v diskusi třeba na takovém idnes.cz otázku, jestli autoři popisovaného trestného činu nebyli náhodou z řad utiskované menšiny, znamenalo smazání příspěvku, zablokování jeho autora a případně i zrušení diskuse jako celku. Ostatně jak by ty diskuse vypadaly, kdyby si do nich každý psal, co chce?!

Ale dnes? Zprávy o tom, jak diskriminovaní koho kde napadli, zmlátili a okradli, vycházejí celkem běžně a nikdo, kromě hrstky profesionálních Cikánů a lžihumanistů, proti tomu neprotestuje. Změna nastala chvíli po letním mačetovém útoku v Novém Boru a následných demonstracích.

Ne že bych si stěžoval, že v česky psaných médiích vycházejí alespoň o některých tématech pravdivé články, i když změna je to vpravdě dramatická, ale čím to je? Proč se náhle novináři, či spíše ti, kdo jim říkají, jak a o čem mají psát, rozhodli, že slovo Rom už není sprosté a může se uvádět i v jiných souvislostech, než jsou diskriminace, rasismus, tanec a láska ke psům?

Vysvětlení se nabízí několik. Za prvé: Novináři a vlastníci novin se rozhodli, že začnou psát pravdu. Druhé a značně pravděpodobnější: Novináře a vlastníky noviny unesli mimozemšťani a nahradili je jejich klony. Klony ovšem vycházejí ze zastaralých informací a myslí si, že prací novináře je referovat o tom, co se kde skutečně stalo. Třetí a zřejmě nejpravděpodobnější možnost: Jde jen o kouřovou clonu, kterou má zakrýt cosi důležitého, co se děje nebo brzy dít bude.

Když už jsme u těch mimozemšťanů, zaregistrovali jste, že Bílý dům oficiálně popřel, že by s nimi měl jakékoliv kontakty? Taky dobrá kouřová clona, jen na poněkud jiné úrovni. Pro nás, české primitivní rasisty, stačí pár článků o Cikánech. Ale pro dostatečně politicky korektně zválcované Američany se musí nasadit jiný kalibr. Příště by americká vláda mohla popřít (či připustit, to už je v důsledku celkem jedno) třeba existenci Supermana nebo Pepka námořníka. A kdyby chtěla zakrýt něco opravdu velkého, tak by mohla z mrazáku vytáhnout neméně velkého Elvise.

Zbývá ještě otázka, co tak důležitého před námi chtějí ukrýt, když tomu obětovali i Cikány a ufouny. Krach eura, bombardování Athén, Bruselu či Íránu, rozpad Evropské unie, nebo dokonce originál Obamova rodného listu? Ale asi si to za ochotu, se kterou mediálním rybářům skáčeme na háčky, zasloužíme. Zajímavé časy na nás!


Link | Autor: Jakub Kryštof | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Je vládní kampaň proti zneužívání dětí věrohodná?

Vydáno dne 12. 11. 2011

Autobus Minulý týden se na poli ochrany dětí před sexuálními útočníky odehrály dvě na první pohled nesouvisející události. Vládní výbor pro lidská práva spustil kampaň proti sexuálnímu násilí na dětech a učitelce základní školy Arjaně Shametiové pohrozil ředitel Petrnoušek padákem za to, že v pořadu České televize Máte slovo kritizovala jím vedenou sexuální výchovu, při níž děti, neprohlížejí-li si zrovna nějaké ty nahotinky, navlékají kondom na vibrátor. reklama

O účinnosti vládní kampaně mám své pochybnosti. Je sice možné, že do cesty sexuálním deviantům nějakou tu překážku položí, celkově však může přinést více škody než užitku. Je totiž přirozené, že se láska rodičů k dětem, a platí to i naopak, projevuje i tělesně. Pohlazení, polibek či objetí nejsou samy o sobě žádným sexuálním deliktem! Jakkoli nelze vyloučit, že jsou vlivem dnešní přesexualizované a hodnotově rozkolísané společnosti nezřízené projevy přízně častější než kdykoli předtím, rozhodně si nemyslím, že je vhodným prostředkem boje proti úchylům podněcování strachu dětí ze svých rodičů a vést děti k tomu, aby volali na linku bezpečí, kdykoli dostanou pusu na dobrou noc.


Celý článek | Autor: Michal Semín | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Morální aspekty života na dluh

Vydáno dne 09. 11. 2011

Peníze Není to tak dávno, co jsme v médiích slýchali či četli úvahy o tom, jak je růst bankovních úvěrů pozitivním ukazatelem schopnosti firem expandovat a v konečném důsledku zvyšovat svůj zisk. Přišel rok 2008, spojený s velkými otřesy na finančních trzích, promítnutými do reálné ekonomiky nastupující recesí, a mnozí z těch, co ještě před několika měsíci velebili hospodářský život na dluh, začali bubnovat na poplach. K dluhům v soukromém sektoru (domácnosti, firmy) se přidaly dluhy veřejných rozpočtů, výrazně zvýšené vynucenou socializací ohrožených bank a podniků. Většina hospodářských analytiků nyní předpovídá příchod hubených let, spjatých s radikálními zásahy do státem řízených sociálních programů a růstem počtu dlouhodobě nezaměstnaných. Eurozóna, sdružující státy, v nichž se platí eurem, čelí hrozbě rozpadu. Bankrot hospodářsky slabších států ohrozí stabilitu bank v Evropě i jinde ve světě, vlastnících velké množství státních dluhopisů bankrotujících zemí. Tím bude ohrožen bankovní sektor i v těch zemích (Německo, Francie), jejichž dluhová obsluha nebyla dosud v ohrožení. Evropa, USA a s nimi celý svět stojí na křižovatce, z níž najít cestu k hospodářské stabilitě a obnově nebude vůbec jednoduché.

Celý článek | Autor: Michal Semín | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Mír mezináboženského Assisi není pokojem Kristovým

Vydáno dne 29. 10. 2011

Středověcí rytíři Zdá se, že ve vztahu papeže a pokoncilní hierarchie k nepravým náboženstvím žádný zásadní obrat nenastal. Srovnáme-li včerejší setkání představitelů náboženských směrů v Assisi s tím prvním v roce 1986, mnoho odlišností nenalezneme. Tou jedinou je snad jen absence společné modlitby během včerejšího programu v bazilice Panny Marie Andělské. Právě zdůrazňováním tohoto aspektu nás představitelé Svatého stolce i samotný papež ujišťovali, že se letošní setkání neponese v duchu náboženského indiferentismu či synkretismu, z čehož je právem viněno setkání z doby před dvaceti pěti lety.

Většina návštěvníků těchto stránek již jistě o pohoršujících událostech z průběhu akce v roce 1986 slyšela či četla, nebudu je zde tedy výslovně připomínat. Kdo je však dosud nezná či si je potřebuje připomenout, doporučuji si přečíst texty ze stránek Vendée. Pro pochopení závažnosti a věroučných souvislostí uvedených skutečností pak se zvláštní naléhavostí doporučuji četbu článku Jak rozumět Assisi 1986 a 2002?.


Celý článek | Autor: Michal Semín | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Kdo v této zemi vlastně rozhoduje?

Vydáno dne 26. 10. 2011

„ A já věřím, že vláda věcí tvých se do tvých rukou opět navrátí, o lide můj český!“

Rezignace Ladislava Bátory z funkce zástupce vedoucího kanceláře ministra školství dokazuje pouze jedno. Ocitáme se v situaci, kdy se zcela jednoznačně začíná prokazovat, že žijeme v období manipulované demokracie, v níž rozhodující roli hrají sdělovací prostředky, které dokážou vytvářet mediální teror takového rozměru, že již fakticky lze mluvit o velmi omezené svobodě slova a tím fakticky o možnosti nezávislého demokratického rozhodování. Toto ovzduší, které je podepřeno jednáním různých nevládních organizací, chovajících se jako samozvané elity vyžadující, aby na základě jejich zbožných přáních následně konal státní aparát. Přitom bez jakékoliv spoluodpovědnosti těchto organizací.

Osmiměsíční štvavá kampaň dokázala jen jedno: Začínáme se nacházet ve stavu úpadku demokracie jako společenského systému demokratického uspořádání a zdá se, že se začíná realizovat výrok vynikajícího německého sociologa Rolfa Dahrendorfa: „21. století bude stoletím autoritativních režimů.“ Ve chvílích, kdy píši tyto řádky jsem poslouchal rozhovor, který v souvislosti s případem Bátora poskytl redaktorovi ČT panu Danielu Takáčovi předseda AV ČR Učené společnosti pan akademik Jiří Drahoš. Bezvýhradně souhlasil s jeho odchodem a používal proti němu všechny nepravdivé výroky z osmiměsíční kampaně, aniž si cokoliv ověřil. Jestliže člověk, který má představovat vrchol vzdělání naši společnosti a národa (pokud se tento pán vůbec cítí být Čechem a za slovo národ se nestydí), se bez jakýchkoliv pokusů o zjištění skutečnosti, stává objektem a hlásnou troubou kosmopolitních novinářů pracujících většinou v cizích novinách za asistence germanizující ČT, pak se nemůžeme divit, jak naše společnost skutečně vypadá. Jaký je rozdíl mezi tímto panem akademikem a panem Tomiou Okamurou, který se jednoznačně za Ladislava Bátoru nejen postavil, ale zcela racionálně uvedl i své důvody. A to se jedná o někoho, kdo má vedle české matky i japonsko korejský původ. Jenže pan Okamura, když se rozhodne k něčemu vyjádřit, tak si napřed zjistí skutečnosti. Předseda AV ČR Učené společnosti se stává obětí novinářské mystifikace, pokud ovšem záměrně se necítí být příslušníkem českého národa, kterého je pořád v naší zemi většina. A když se odvolává na dopis sedmi středoškolských učitelů z Plzně, tak pořádně nevím, kdo je opravdu autorem. Jestli těch sedm nebo jistá paní redaktorka Tydlitátová. K tomu se vyjádřím někde jinde. Ladislavovi Bátorovi přeji v dalším jeho působení nejen mnoho zdaru, ale také to, aby to nikdy nevzdal.


Link | Autor: Mgr. Jan Skácel | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Proč musel odejít Muammar Kaddáfí?

Vydáno dne 24. 10. 2011

Na sklonku zimy vypuklo v Libyi povstání. Pravděpodobně bylo vypuknuto, nic nepukne bez impulsu, přezralé ovoce sice může puknout přetlakem svých vlastních sladkých šťáv, avšak do vejce nutno klepnout. Téměř od počátku bylo jasné, že plukovník Kaddáfí se bude musit dříve či později nějakým způsobem poroučet, jakkoli bylo stejně zřejmé, že vzdát se nehodlá a kdyby náhodou, rozhodně ne lacino. Plukovník, takto "Vůdce revoluce" a jeho věrní předvedli z pohledu nezaujatého obdivuhodný výkon, z pohledu zaujatého prvého statečnost a věrnost, z pohledu zaujatého druhého fanatický odpor. Je faktem, že vládní síly dokázaly vzdorovat letecké převaze vzdušných sil NATO, převaze dobrovolných a najatých arabských bojovníků spolu se speciálními silami vojsk NATO na zemi a rostoucí isolaci v mezinárodní politice více než půl roku. A pravděpodobně ještě zdaleka není dobojováno; Libye, jak ji stvořil Benito Mussolini a přetvořil Muammar Kaddáfí, je zřejmě nevratně minulostí.

Jenže, od vypuknutí "povstání" bylo o plukovníkově osudu vlastně rozhodnuto. A čím déle boje trvaly, tím zjevně v Paříži i jinde poznávali, že jen heslo z indiánských válek "studený Indán dobrý Indián" je potřeba oprášit. "Mrtvý Kaddáfí dobrý Kaddáfí" začalo jistě platit záhy a to hned z několika důvodů - předně plukovník Kaddáfí toho hodně věděl na své nedávné (a je na místě dodat proradné) západní "spojence" a "přátele". A za druhé - zkoušel dělat samostatnou politiku, zkoušel vyvést Libyi z nastražených pastí nadnárodních korporací.

To, že se však malý vládce kdysi veliké Francie spolu s dalšími rozhodl, že plukovníka Kaddáfího zničí stůj co stůj ještě neznamená, že se tak nutně musilo stát. Ne každý skáče (a umírá), jak Sarközy píská a Muammar Kaddáfí není Václav Klaus a už vůbec ne Iveta Radičová. Kaddáfí se hned z kraje dopustil fatální chyby. Za vše platil, a dokonce poctivými penězi či zlatem. Za námezdné vojáky, za zbraně, za informace, za propagandu. Jeho protivníci vše pořídili na úvěr. Proto musí zvítězit, aby mohli úvěr splatit. Však již, podle posledních zpráv, těžařské společnosti obnovují těžbu ropy. Její cena neklesne, na to jsou samozřejmě ložiska v Libyi málo významná. Na to, aby cena při vypuknutí povstání stoupla, ovšem koncem zimy dost významná byla.

Pro nás, Čechy, plyne z tohoto smutného, avšak dnes až příliš všedního příběhu dvojí poučení. Předně si znovu uvědommě, kdo jsou naši "spojenci" a přátelé" a kolik jejich spojenectví a přátelství skutečně váží. Vyváží naši svobodu a neodvislost, jim nedávno obětovanou? A za druhé, kdybychom snad chtěli zmíněnou svobodu a samostatnost získat zpět, vezměme si předem úvěr. Čím větší, tím lépe.


Link | Autor: Jan Maloušek | Infomail | Tiskni

Doporučujeme:

Petice za zrušení ministerstva bolševického pokroku

Zentropa

Nacjonalista.pl

Casapound

Akce D.O.S.T.

Časopis Te Deum

Stránka Pata Buchanana

Stránky generála Gajdy

Alternative-s

Červenobílí

Reformy.cz

Freeglobe.cz

Slovenské hnutie obrody

The Brussels Journal


Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Počítadlo.cz