Dnešní datum: 23. 11. 2017  Hlavní stránka :: Ke stažení :: Odkazy :: RSS :: Atom  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:

Počet zobrazených článků: 15 (z celkem 611 nalezených)

Uvahy

* Sociální respekt místo sociální spravedlnosti

Vydáno dne 09. 05. 2012

sedmnácti zemích Evropy padly vlády. Žádná škoda. Myslím, že až na čestné výjimky několika málo stran v těchto vládních koalicích to byly vlády upřednostňující Šílený Hvězdičkový Sen před realitou, ve které žijí jejich voliči.

Šíleným Hvězdičkovým Snem nazývám Evropskou unii. Tento projekt už dávno není zonou volného obchodu, ale socialistickým nadstátem s armádou úředníků, která chce rozhodovat téměř i o tom, kdy půjdeme na záchod. To co mělo pomáhat se stalo překážkou.

Evropané se odmítli nechat šikanovat vládami, které - v zájmu nefunkčních balíků a balíků, které měly napravit ty balíky - zvyšovaly daně a zasahovaly do soukromí. Snad už něco podobného přijde i u nás. Nejsem příznivcem našich odborů, ale jestli shodí vládu, bude to jedině dobře. Portugalsko, Řecko, Itálie... není příliš pravděpodobné, že by se superkrize zastavila před našimi dveřmi. Až však konečně pošleme k šípku zednářskosocialistickou oligarchii honosně se nazývající vláda a parlament, kudy dál?

Cesta k sociální spravedlnosti je špatnou cestou. Šli bychom za fata morganou - sociální spravedlnost neexistuje. Sebepropracovanější a sebeohleduplnější systém se dopouští nespravedlnosti. Místo toho hledejme sociální respekt. Lumpy, kteří okrádají stát, zavírejme do báně, podnikavým nesvazujme ruce nelogickými daněmi a ponižujícími předpisy, pracující nechť vydělají tolik, aby bez problémů pokryli svoje životní náklady a zbývalo jim i na kulturu či jiné záliby, a slabí bez vlastní viny nesmí živořit. Nemůžeme mít stejně, ale můžeme každý žít důstojně.


Link | Autor: Otakar Ševčík | Infomail | Tiskni

Uvahy

* ProAlt = Provařený levicově agitační team

Vydáno dne 08. 05. 2012

Občas se v rámci zájmu o politické dění a jednotlivé aktéry člověk dostane i mezi prapodivné subjekty. Jedním z nich je i ProAlt (plným názvem Iniciativa pro kritiku reforem a na podporu alternativ), levičácký elitní spolek, který byl asi omylem označen za levicovou obdobu pravicového D.O.S.T.u. Tento miláček některých levicových médií a vlivných intelektuálů se v rámci jakého týdne neklidu povaloval po českých univerzitách.

V pátek 20. dubna zavítal také do velké auly Pedagogické fakulty UK. Někdo mocný jim přihrál exkluzivní prostory. Přitom by účastníkům klidně stačila místnost pro převlékání úklízeček. Dostavilo se pouhých 10 zvědavců, zřejmě z větší části též pořadatelů (evidentní kumulace funkcí). Na pořadu dne byl panel 3 „hvězd“ ve složení: Tomáš Tožička, Ondřej Lánský a Ondřej Slačálek. Po patnáctiminutém zpoždění byl panel zahájen a dostal slovo vypelichaný anarchistický guru Ondřej Slačálek (publicista Jan Rejžek ho kdysi výstižně označil za „anarchistického tydýta“), který mezičas využil k sepsání svého referátu. Respektive k počmárání okousaného papírového archu. Myšlenkové gró se shrnout do následujícího axiomu naší zlaté levicové mládeže: ZNÁRODNIT, ZNÁRODNIT, ZNÁRODNIT. Prostě zlatý myslitel jménem Karel Marx. Dávám řečníkovi jeho v zásadě rozplizlých 30 minut a znechuceně odcházím. Není prostor pro argumetaci proti, když se za tato demagogie vydává za stanovisko.

Je mi jasné, že ProAlt se stal krytím pro provařené a společensky neúnosné levičácké agitátory jako je pan Ondřej Slačálek. Vysokoškolský učitel se zálibou v neomarxismu a bitkami s policisty. Nepřekvapí, že se ukázal na 1. Máje mezi svými anarchistickými druhy, kteří na pražském Střeleckém ostrově vykřikovali na předsedkyni Suverenity Janu Bobošíkovou, že je „Klausova tužka!“ a na Janu Volfovou hodili ohryzek. Úroveň takových lidí netřeba komentovat, sami se vyřazují ze slušné lidské společnosti. Bitka na Václavském náměstí to pak završila ve stejném duchu, jak by vypadal zbytnělý obraz jejich ideologického světa. Bůh s námi!


Link | Autor: Jan Kopal | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Nastává soumrak ochlokracie?

Vydáno dne 06. 05. 2012

V poslední době se ve všech pádech skloňují slůvka „lůza“ a „ochlokracie“ (řecky οχλοκρατία, latinsky ochlocratia je vláda lůzy, také označovaná jako lůzovláda, dle Aristotela je to zvrhlá forma demokracie). Tyto diskuse bezesporu souvisí s celkovým večerpáním stávající formy demokracie a zejména chováním a prezentací našich politiků.

Je jisté, že nespokojenost občanů bude časem ještě narůstat a do ulic bude vycházet čím dál tím více lidí. Je to jejich legitimní a nezpochybnitelné právo. Druhou věcí je, kdo tyto nálady podněcuje a vyvolává. Cui bono? Komu ku prospěchu? V zásadě jsou zde latentně přítomné síly, které už po léta šíří blbou náladu z havlovského nevětraného pelechu. Ne náhodou se potom spontánní protesty zvrhávají a jsou řízeny paranoidními jedinci.

Vládnoucí struktury ale také začínají svými úlety připomínat onu kritizovanou lůzu z ulic – počínaje pokleslým slovníkem, aférami a aférkami hodnými IV. cenové skupiny nebo Tarantinových příběhů z podsvětí. Jsou zralé na komplexní výměnu kádrů. Je to dáno pofidérním výběrem a i jistým opotřebováním lidských zdrojů v běhu času.

Osobně se nejvíce bojím toho, že dojde k tomu, že lůza bude vládnout lůze. Blbci budou na koni, hlas moudrých umlčen a průměrnost či dokonce podprůměrnost se stane normou.


Link | Autor: Jan Kopal | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Nedůvěryhodní vs. národ 105:95

Vydáno dne 02. 05. 2012

Vláda Petra Nečase při hlasování o důvěře v Poslanecké sněmovně prošla. Důvěru tedy dostala. Náš národ ale Nečasovu kabinetu obrovskou většinou nevěří. Jak je tedy tato neshoda mezivolenými zástupci lidu a lidem samým možná?

Markantně se zde ukázala jedna věc: parlamentní demokracie, a už vůbec ne v té podobě, v jaké ji český občan má smůlu zažívat, nereprezentuje smýšlení společnosti. Můžeme stokrát zaplnit náměstí a tři sta průzkumů veřejného mínění řekne, že tuhle vládu ne, a pan Nečas vždycky najde nějakou paní Peake a vláda se udrží. Profesionální politici jsou odpovědní pouze své kariéře, která v řadě případů znamená maraton obohacování se a nikoliv svým voličům. Velí jim stranické sekretariáty a ne program, který je do parlamentu dostal. Ten strany umějí ohýbat a za pomoci na vše navyklých médií "nutné změny" nám občanům "vysvětlit". Zajímá to ale čím dál méně lidí a společností prorůstá s ohledem na to co naši politici předvádějí zcela pochopitelný trend - politika je svinstvo.

Je pro nás parlamentní demokracie cestou? Ne. Domnívám se, že jedna komora složená ze zástupců zaměstnavatelů a profesních skupin je mnohem lepším řešením.


Link | Autor: Otakar Ševčík | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Na okraj Holešovské výzvy

Vydáno dne 30. 04. 2012

Prasata Holešovská výzva je poslední z význačných iniciativ, které se snaží nějakým způsobem řešit neblahou situaci vládnutí v našem státě. Celé toto hnutí, včetně podpory demonstrací, je opět jen výsledkem beznaděje řešit věci v rámci demokratického systému. Vypadá to jako by se demokracie přežila. Proto se také Holešovská výzva snaží o jakési jiné než ústavní metody k dosažení nápravy. Ze zkušeností můžeme pochybovat o úspěchu těchto metod a rozvrat ústavního pořádku může vést k chaosu. Je nutné sahat k prostředkům odlišným od současného demokratického systému? Opravdu je současný systém stranické zastupitelské demokracie nevhodný?

Jsou politické strany zlo?

To, co se děje v současných politických stranách, vede k názoru, že strany jsou špatné, že tedy celý systém založený na soutěži politických stran působí zlo. Tady bych chtěl upozornit na běžnou praxi v politických stranách, ve kterých jsou na první místa kandidátek dávány staré problematické osobnosti a mafiáni. Kdo o tom uvnitř stran rozhoduje? Proč se tam objevují stále stejné osoby? Jakou zodpovědnost potom straníci mají?


Celý článek | Autor: Vlastimil Podracký | Infomail | Tiskni

Uvahy

* "Fuj, Karolínko, to se nedělá!"

Vydáno dne 25. 04. 2012

Věci veřejné Okolo Věcí veřejných se už dlouho dějí věci. Začalo to ABL a skončilo u soudu, zatím s nepravomocnými rozsudky. Jakkoli je pro mne odsouzení Víta Bárty alibistickou úlitbou pana soudce médiím a převážné části veřejnosti, je důležité to, co ze soudního procesu jasně vyplynulo: že totiž ze strany véčkařů Kočí a Škárky šlo a záměrnou a připravovanou dehonestaci a destrukci. Odpornou, upachtěnou a nízkou.

Zatímco zatracovaný Josef Dobeš odešel ze strany, nic neštěpil, Karolína Peake založila odštěpeneckou frakci po rozsudku! Josef Dobeš učinil nealibistický krok, jak byl ostatně po celou dobu řízení ministerstva zvyklý. Zcela jinak to pojala paní Kaolína. Během celého svého působení ve straně, v níž nebyla žádným nýmandem, stála na jedné lodi s předsedou i s Vítem Bártou. S ním a hlavně s jeho ženou, spolustraničkou a poslankyní, ji navíc pojilo hluboké přátelství.

Chtěla se ucházet o post předsedkyně VV. Je tedy jasné, že nemohla z Véček, de facto, vystoupit kvůli změně názoru na volební program. Stvrdila to prohlášením, že chce v jeho plnění s dalšími přeběhlíky pokračovat. V nové politické straně. Jestli paní Peake tento program plánuje "obohatit" o ženskou otázku či podobnou vatu, je dost jedno. Stále je to týž program. Podle jejího chování by mne ovšem nepřekvapilo, že možná pouze do voleb. Do těch určitě. Potřebuje přece alespoň část voličů Véček.

Proč tedy, nespokojená s čímkoli, neodešla dříve? Byla snad hluchá a slepá k případným nepravostem? Nikoli. Nemohly být žádné. Vždyť svou rozlučku s VV zdůvodňuje vývojem názorů. Ale jakých konkrétně? Je možné věřit někomu, kdo používá tuto trapnou floskuli?


Celý článek | Autor: Dušica Zimová | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Leninské aspirace Evropského parlamentu aneb Jak zničit rodinu

Vydáno dne 22. 04. 2012

Michal Semín K cílům marxismu-leninismu patřila i destrukce manželství. EP přijal usnesení o rovnoprávnosti žen a mužů, jež napravuje, co Stalin pokazil.

Evropský parlament (EP) přijal 13. března usnesení o rovnoprávnosti žen a mužů v Evropské unii. Odvolává se v něm mimo jiné na zprávu Agentury pro základní práva o homofobii, transfobii a diskriminaci na základě sexuální orientace a pohlavní identity z roku 2010. EP v usnesení požaduje větší zapojení žen do pracovního procesu, aby do roku 2020 bylo dosaženo jejich 75procentní zaměstnanosti.

Tímto svým usnesením se EP jako by snažil naplnit jeden z ambiciózních cílů původního marxismu-leninismu – destrukci manželství a rodiny. Karel Marx v Komunistickém manifestu píše, že se žena stala v manželství pouhým „nástrojem produkce“. Bedřich Engels tvrdí: „Muž je v rodině buržoazií, kdežto žena proletariátem.“ Proto musí být monogamní rodina odstraněna jako součást takzvaného vykořisťovatelského společenského řádu.


Celý článek | Autor: Michal Semín | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Pravdou třeba proti všem

Vydáno dne 18. 04. 2012

Věci veřejné Máme zase jednou postaráno o nechutnou zábavou. Tentokráte spojenou se soudním úplatkářským procesem.

Na lavici obžalovaných zasedli dva poslanci VV. Dva bývalí přátelé, kteří se jaksi rozkmotřili. Z procesů se stalo monstruosní divadlo vyvolané proněmeckými sdělovacími prostředky, jímž slouží beze zbytku veřejnoprávní televize a jejichž jediným cílem je zajistit destabilizaci národního státu a to prostřednictvím naprosté diskreditace jeho politických elit Ne, že by si to tyto politické elity nezasloužili, mnohé k tomuto stavu úspěšně přispívají, jenže co je moc, to je moc. Samotný soud pod předsednictvím pana Mgr. Šotta vynesl dva rozsudky, v obou případech dosti sporné. Zde je nutno předeslat, že z jeho strany byla učiněna maximální snaha ke zjištění objektivní pravdy, což se, zde dle mého názoru, skutečně senátu podařilo. Problematické jsou však již oba rozsudky. Rozsudek, na jehož základě byl pro trestný čin podvodu odsouzen pan poslanec Mgr. Škárka k třem letům nepodmíněného vězení vychází z právní konstrukce, nutno však konstatovat, že má racionální základ. Zde lze pravděpodobně v rámci určení jednotlivých znaků skutkové podstaty shledat příčinnou souvislost se zaviněním. Jiná věc je již stanovení vedlejších trestů, v daném případě, zákazu činnosti v parlamentu České republiky na dobu deseti let. Tento výrok, okamžitě kritizovaný ústavními právníky je nejen absurdní, ale z hlediska zachování postulátů demokratického státu i nebezpečný. Je-li totiž, dle platné Ústavy, zdrojem veškeré moci u nás lid, pak nelze nikterak suspendovat jeho roli. Jediným takovým případem by musil být soudní výrok, že je tímto ohrožen demokratický základ státu, což by v tomto případě byl naprostý nesmysl. Nebezpečnost přijetí takového rozsudku se již signalizuje návrhem, se kterým přicházejí komunisté a k němuž v podstatě se připojují ostatní strany, že v důsledku pravomocného rozsudku má přijít řádně zvolený poslanec o mandát. Nerad hledám vzory jinde. Ale chtěl bych upozornit na přibližně třicet let starou záležitost paní Bernadetty Davlinové. Tato dáma byla volena nejméně ve dvou volebních obdobích v katolickém volebním okrsku v Severním Irsku do britské sněmovny a to v době, kdy byla odsouzena za teroristickou činnost na mnohaletý trest na svobodě a trávila svůj život ve vězení. Nedovedu si představit, že bychom zbavovali poslance mandátu za trestný čin, po případě za zločin související vysloveně s jejich politickou činností.


Celý článek | Autor: Mgr. Jan Skácel | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Šerifská hvězda pro soudce Šotta?

Vydáno dne 16. 04. 2012

Věci veřejné "Mladý muž, který se nezalekl....", modrobílá šerifská hvězda evokující k mládí patřící čistotu a spravedlnost.... "Spravedlnost se nezastaví před branami politiky." To je soudce Šott.

Na straně druhé zloduch Bárta popisovaný takto: "Propaloval očima téměř všechny kolem sebe. Letmým pohledem zavadil o manželku Kateřinu, která však zděšeně hleděla k zemi. Nevěřila. Až to vypadalo, že se jí podlomí kolena." Šestáková kovbojka na pokračování v celostátním "solidním" deníku. Škoda dalších slov.

Nad čím se ale lze zamyslet, to jsou slova Martina Komárka: : "Bárta si zavinil své odsouzení velikášstvím, neopatrností, velkohubostí, a virou, že peníze zmohou vše." Vše jmenované není nic sympatického, ale až na poslední konstatování, které ukazuje k úplatku, to není nic, za co by se právně trestalo. A úplatek sám? Nade vší pochybnosti se ukázalo, že ona dvě individua vylákala od Víta Bárty půjčku za účelem jeho kompromitace jako údajného úplatkáře.

Za co by měl být Vít Bárta potrestán a to citelně, je jeho naivita. Veřejný proces by se za tento trest dal považovat. Podmínečný, nikoli osvobozující rozsudek je však, podle mého, alibistická úlitba veřejnosti naštvané na všechny politiky a pokud je někdo z nich boháč, tím hůř. A vypadá i jako úlitba médiím, za kterou si soudce vysloužil onu šerifskou hnězdu. Novinářská pilná práce se přece musí zúročit.


Celý článek | Autor: Dušica Zimová | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Naděje Evropy: Vrátit se po desetiletích bloudění k velikonočnímu poselství

Vydáno dne 08. 04. 2012

Michal Semín Velikonoce souvisí s naší hospodářskou a politickou krizí. Společnost bez ochoty k oběti je společností bez budoucnosti.

Pro mnoho Čechů Velikonoce začínají a končí pondělím. Aniž bych chtěl snižovat hřejivý pocit mužů z dobře vykonané pomlázky, je to zatraceně málo. Co je vlastním obsahem velikonočních oslav? Co se ve společnosti odehrává, vytrácí-li se povědomí o pravé povaze Velikonoc?

O Velikonocích si připomínáme zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Mnozí nevěřící se při takové zmínce ošívají. Jako by křesťanům nestačilo, že se zmocnili Vánoc, teď nám ještě tunelují svátky jara! Ti bystřejší však vědí, že bez Velikonoc by nebylo Vánoc, že bez události Kristova vzkříšení by nebylo proč slavit ani jeho narození.

Proč slavit narozeniny dítěte, jež se v dospělosti „vyznamená“ tím, že náhle opustí tesařskou dílnu a následující tři roky hlásá příchod Božího království, přičemž jde ve svých kázáních tak daleko, že se s ním ztotožňuje? A když už si jeho věrní posluchači opravdu myslí, že je tím slíbeným Mesiášem, jenž vysvobodí židovský národ z římského područí, je zajat a potupně ukřižován. Blázen? Podvodník?


Celý článek | Autor: Michal Semín | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Svůdci k vůdci a my

Vydáno dne 05. 04. 2012

Petr Bahník Současná ekonomická krize zviditelnila skryté problémy západního světa a probudila v širokých vrstvách jeho obyvatel pocit existenční nejistoty. Kroky odpovědných autorit působí rozpačitě a nevěrohodně. Většina médií prohlubuje atmosféru strachu a sociální nevraživosti. V řadě zemí dochází k masovým projevům nespokojenosti. Mobilizují se blouzniví vizionáři prorokující konec světa, přílet UFO nebo alespoň totální přírodní katastrofu. Neklidné časy vábí mrchožrouty hledající příležitost k revoluční kariéře a přinášejí bizarní podívanou, jejímiž vlajkonoši jsou anonymní aktivisté v maskách komiksového Guy Fawkese. Je to docela cvrkot: Na Wall Streetu rostou stanová městečka ve stylu retrohippies placená multimiliardářem Sorosem, ve kterých se prý pobýváním a řečněním hájí zájmy chudých. Prostřednictvím elektronických sociálních sítí (s jejich iluzorní, dobře sledovanou svobodou) vstupují do diskuse také političtí ignoranti předvaření etikou a estetikou PC her a dožadují se řešení krize opatřeními co nejcyničtějšími. Jiné přivedla hmotná nouze, či obava z ní, do ulic a den za dnem v nich ničí zbytky zděděné dobré výchovy. Z kdejaké strany zaznívá volání po „nových formách demokracie“, jež může snadno být jen eufemistickým označením cesty k tuhé globální diktatuře.

Celý článek | Autor: Petr Bahník | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Proti diktátorům, do ohrožení s úsměvěm

Vydáno dne 05. 04. 2012

Jednání s arabským světem nikdy nebyla pro euroatlantickou civilizaci jednoduchá. V čase bipolárního rozdělění zeměkoule byli arabští nacionalističtí vůdcové jako Háfiz Asad nebo Gamal Násir prezentováni jako "přátelé" Sovětského svazu, tudíž pro nás všeho špatného.

Podíváme-li se na věc bez předpojatosti, přiklonili se na stranu Moskvy proto, že byli Američany odmítnuti.Věděli, že jejich země nějakou ochranu potřebují. Dělali jen to, co bylo pro jejich národy a státy nejlepší. Velká většina našich politiků toto nedělá a raději se věnuje bezobsažnému moralizování. Tolik démonizovaný Irák Saddáma Husajna byl stabilnější než současný sud střelného prachu, který se Irákem nazývá.

Současná vlna občanských válek, která se arabskými zeměmi žene a která je zcela nepřípadně nazývána "arabským jarem", někde svrhne a někde naštěstí nesvrhne sekulární nacionalistické diktatury a nahradí je chaosem nebo naši civilizaci nenávidící teokracií. Našimi nepřemýšlejícími obamovskoliberálními médii zatracovaní diktátoři vládli v tradici svých kultur a drželi územní celistvost svých zemí a dialog se Západem. Obávám se, že bandy islamistických povstalců, vydávané div ne za posly demokracie, s námi tolik chtít mluvit nebudou a budou vůči nám agresivnější. Budou pak naše "úžasná" média mít nad čím jásat?


Link | Autor: Otakar Ševčík | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Proč Akce D.O.S.T. odmítla blíže spolupracovat s Holešovskou výzvou

Vydáno dne 02. 04. 2012

Michal Semín Akce D.O.S.T. za jedinou možnou cestu k obrodě společnosti nepovažuje revoluci jako Holešovská výzva, ale spíš kontrarevoluci spojenou s návratem k tradičním morálním a sociálním vzorcům chování.

Akce D.O.S.T. a Holešovská výzva jsou v zásadě protestní hnutí. Formou prohlášení, petic či veřejných shromáždění vyjadřují nespokojenost, jak a kdo řídí náš stát. V době, kdy se formulovala Holešovská výzva a připravovaly navazující akce, několik signatářů manifestu Akce D.O.S.T. navrhlo, zda by se neměla na vznikajícím „hnutí nespokojených“ také podílet. Nakonec však odmítla s iniciátory Holešovské výzvy blíže spolupracovat. Proč?

Pouhé rozhořčení není program. I kdyby se představitelé obou iniciativ shodli na kritice mnoha negativních společenských jevů a našich politických elit, je projevem lidské nezralosti a nezodpovědnosti požadovat demontáž současného systému, aniž jsme schopní navrhnout a pak i účinně prosazovat alternativní. Kdo viděl, respektive slyšel Slávka Popelku v Hyde Parku, nejspíš ví, co mám na mysli.


Celý článek | Autor: Michal Semín | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Proč mi nevadí anticena Bludný balvan

Vydáno dne 01. 04. 2012

Adam Bartoš Český klub skeptiků Sisyfos se rozhodl udělit mi cenu Bludný balvan 2011. Anticenu, kterou si její laureáti často z pochopitelných důvodů nechtějí převzít, jsem si převzal s chutí. Jsem totiž přesvědčen, že vypovídá mnohé spíše o těch, kteří ji udělují, než o těch, kterým byla vnucena.

Udělám pro tentokrát výjimku a místo svého pravidelného sobotního komentáře proto zveřejňuji projev, který jsem při osobním přebírání Bludného balvanu na "slavnostním udílení" za účasti RNDr. Jiřího Grygara, viceprezidenta European Council of Skeptical Organizations (ECSO), pronesl.

"Vážená paní předsedkyně, vážený pane viceprezidente, vážené dámy a vážení pánové, členové českého klubu skeptiků Sisyfos.

Děkuji za pozvání na tento večer a dovolte mi, abych Vám za cenu Bludný balvan 2011 poděkoval.

Beru ji jako vyjádření Vašich sympatií mým názorům a mým postojům, které mám s mnohými z Vás společné.

Společně s Vámi se totiž cítím být skeptikem.


Celý článek | Autor: Adam Bartoš | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Čím více EU, tím více korupce

Vydáno dne 29. 03. 2012

Michal Semín Před pár lety redaktor LN Luboš Palata navrhoval, aby se principální kritika procesu evropské integrace měřila stejným metrem, jako popírání holocaustu. Nevím, kolik v té myšlence bylo nadsázky a nakolik si její autor přál, aby se eurokacířství stalo zločinem. U zarputilých ideologů europeismu však nemohu vyloučit ani tu horší variantu. Vzpomněl jsem si na ní, když se redaktor Palata opět zamyslel a zjistil (LN, 26. 3.), že mediálně vyselektovaní korupčníci alias kmotři nemají Evropskou unii v lásce. Když už se mu nepodařilo stoupence české státní svrchovanosti diskvalifikovat podpásovou asociací s antisemitismem, zkouší to nyní přes zlodějíčky, parazitující na veřejných zakázkách.

Pochybuji, že si Palata v rámci svých investigativních výprav do politicko-kriminálního podsvětí našel dostatečný čas na pečlivý sběr dat, na jehož základě by mohl svůj unáhlený soud věrohodně doložit. Jsou tu totiž fakta, která Palatovu generalizaci značně zpochybňují. Řada lupičských kauz z poslední doby, těch prokázaných či stále ještě vyšetřovaných, souvisí s „odkláněním“ prostředků z eurofondů, jejichž korupční potenciál je výrazně vyšší než u výlučně domácích projektů. Proč by tyto europijavice měly stát o porážku svého stále ještě vypaseného hostitele, to mi hlava nebere.

Palatova fikce neobstojí ani v důsledku zjištění, že většina veřejně známých českých euroskeptiků (Klaus, Jakl, Mach, Strejček, Fajmon) patří mezi stoupence státu s výrazně nižší mírou přerozdělování, než jak je tomu dnes. Jejich klíčový argument zní, že čím méně investičních peněz prochází přes státní rozpočet, o to je i menší příležitost k jejich odsávání do soukromých kapes. Naopak stoupenci evropské integrace, jako jsou socialisté či zelení, považují stát a veřejnou sféru vůbec za hlavního poskytovatele časných statků. Byly to ostatně sociálně demokratické vlády, které u nás rozbujelý systém evropských fondů zavedly. A co taková environmentální dotační politika, škodící nejen přírodě, ale i našim peněženkám, tenčícím se ve prospěch legálních korupčníků s bionaftou, solárními panely a jinými zelenými dobry!


Celý článek | Autor: Michal Semín | Infomail | Tiskni

Doporučujeme:

Petice za zrušení ministerstva bolševického pokroku

Zentropa

Nacjonalista.pl

Casapound

Akce D.O.S.T.

Časopis Te Deum

Stránka Pata Buchanana

Stránky generála Gajdy

Alternative-s

Červenobílí

Reformy.cz

Freeglobe.cz

Slovenské hnutie obrody

The Brussels Journal


Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Počítadlo.cz