Dnešní datum: 18. 02. 2018  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:

Počet zobrazených článků: 15 (z celkem 614 nalezených)

Uvahy

* Extrémna normalita extrémismu

Vydáno dne 01. 07. 2009

Muppets Extrémizmus sa valí Európou a berie pokojný spánok pánom neoliberálom a súdruhom neomarxistom (a samozrejme aj súdruho-pánom neokonzervatívcom). Takto si tú multikultúrnu idylku nepredstavovali, toto nie je tá úroda, ktorú chceli zožať. Semienka, ktoré zasadili, zakúpené na librálno-marxistickom družstevno-duševnom kompostovisku, boli zrejme málo prihnojované dusičnanmi tolerancie a humanizmu, takže neuniesli nápor prirodzenosti. Nový človek opäť nevzklíčil. Je tu len ten starý, storočiami ošľahaný, tisícročiami obžutý človek, vnuk Adamov, zlodej jabĺk z rajských záhrad, ovladaný večnou Evou. S dedičným hriechom na štíte, sa šinú svetom a ne a ne a nechcú sa zmeniť.

Konštantnosť bije do očí. Kto uvidí vychádzať slnko každé ráno na východe a zapadať na západe, utvrdzuje sa v tom celé tisícročia a nikdy nepozoruje jav opačný, nutne dospeje k názoru, že to tak má byť a dúfať v chod iný bolo by márne. Nie tak naši zlepšovatelia. Môžete im predkladať človeka na podnose aj na tragáči, v ráme aj v skumavke, v tmách i svetlách, všetko jedno. Oni si už raz zobrali do hlavy, podľa vzoru rabína Loeva, že si utlapkajú z hliny človeka nového, pokrokom hnaného, toleranciu chŕliaceho a drží sa ich to silou nezničiteľnou. A niet sa čo čudovať. Ženie ich rohatý a ten má pary na rozdávanie, tak akéže tu poľavenie v úsilí, no nie?


Celý článek | Autor: BSM | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Úvodník Národní myšlenky č. 46: Konec karnevalu

Vydáno dne 26. 06. 2009

V létě 2004 vyšla kniha Where the Right Went Wrong, v níž Patrick Buchanan líčí „kde pravice sešla z cesty a jak neokonzervativci podvrátili Reaganovu revoluci a ukradli Bushovo prezidentství.“ Ač má Buchanan na mysli americkou „pravici“, je škoda, že se nikdo – včas – neodhodlal k překladu do češtiny. Byl by býval možná ještě potřebnější než Smrt Západu, která u nás zatím jako jediná reprezentuje desetisvazkové dílo tohoto proslulého amerického konzervativce.

A teď už je na pouhé „překlady a výklady“ pozdě. Neokonzervatismus totiž i v naší zemi již pár let řádí, a to aniž si to většina lidí stihla uvědomit. A ze zdánlivě bastardní slitiny s neosocialistickým „evropeismem“ na nás civí nová státní doktrína. Ne nepodobna té, kterou si mnozí ještě dobře pamatujeme, a to nejen co do všudypřítomnosti, nesnášenlivosti, podlosti, prolhanosti, razance a „technologie“.

Ale třebaže „na výklady o neokonzervatismu je už pozdě,“ přece jen Buchananovi nějaký prostor dejme, alespoň s křížkem po funuse naší svobody. Ovšem pozor – následující úryvky z jeho knihy jsou určeny nepoučeným, nikoli nepoučitelným:

„Neokonzervativci ve skutečnosti nejsou žádnými konzervativci. Jsou to hochštapleři a oportunisti. V třicátých letech minulého století to byli skalní levičáci, posléze – až do let šedesátých – příslušníci Demokratické strany a velcí fandové New Dealu a Great Society a po drtivých volebních vítězstvích Nixonových a Reaganových se z nich rychle stali pravičáci a vklouzli do Republikánské strany. Od liberalismu přeběhli, jakmile viděli, že konzervatismus získává převahu, a na hřbetě Reaganovy revoluce se dostali k moci. Jejich bohatýři – Wilson, FDR, dr. King – jsou muži levice. Jejich traktáty, v nichž prohlašují protivníky a kritiky za zrádce, fašisty a antisemity, jsou jako vystřižené z arsenálu nejtvrdší levice. Jejich program – nekončící boj a válka, bude-li to nezbytné pro prosazení sekulární demokracie a sociální revoluce v islámském světě – je neojakobínský a vychází z francouzské, nikoli americké revoluce... Neokonzervativci si myslí, že vytvoří globální a univerzální civilizaci, ve světě i doma, jenže realita ukazuje, že místo toho jen otevřeli dveře barbarům vnějším (například islámským teroristům) a vnitřním (pohanskému pohrdání úctou k lidskému životu). Poslední a nejlepší obranou Západu proti novým barbarům vůbec není impérium, nýbrž křesťanská víra a tradice – ty jsou pro západní civilizaci nenahraditelné.“


Celý článek | Autor: Dr. Ladislav Bátora | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Klausovi k narozeninám aneb nenávist jako program

Vydáno dne 25. 06. 2009

Václav Klaus Martin C. Putna píše v souvislosti s poněkud nečekaným průběhem protiklausovské demonstrace o „důležitém přeskupení české veřejné scény“. Hrad je prý dobyt náboženskou pravicí a z Václava Klause je, Putine div se, „nový, malý Bush“.

Dříve než se vyjádřím k meritu věci, nemohu si odpustit jednu poznámku. Z vystupování svolavatelů akce bylo až příliš zjevné, jakou nad Václavem Klausem pociťují morální převahu. S každým dalším projevem získávalo představení „studentů“ takřka exorciční charakter (soudě i podle toho, že je podpořil pomyslný kaplan protiklausovského tábora Tomáš Halík), kdy Dobro, shromážděné u sochy T.G. Masaryka, vyhánělo z útrob Pražského hradu Zlo, ztělesněné popíráním globálního oteplování, ušlechtilosti blíže nespecifikované „neziskové sféry“ a blahodárnosti evropského centralismu. To vše bez jakékoli noblesy, s úmyslem urazit a zesměšnit hlavu státu. A jako by to nestačilo, měl to být dárek k jeho 68. narozeninám. To není ani slušné, ani vtipné. Morální převaha M. Putny nad V. Klausem zde dostala první vážnou trhlinu.

Mravní deficit vykazuje i vlastní Put(i)nův článek. Jak je možné, že po tak dlouhé a mediálně živené kampani o údajné závislosti českého prezidenta na Kremlu, na kterou manifestace Už dost propagandisticky navazovala, stačí M. Putnovi pouhé dva dny na to, aby z agenta KGB, hájícího ruské zájmy, učinil spojence G. W. Bushe a „americké náboženské pravice“?! Všiml si vůbec někdo tohoto rozporu? Mně z toho vychází závěr jediný – je lhostejné, za co je V. Klaus pranýřován, hlavně že je pranýřován. Programem „protiklausovské fronty“ je více nenávist než cokoli jiného. Vše ostatní je podmíněné a zástupné.


Celý článek | Autor: Michal Semín | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Občan Havel zase kálí

Vydáno dne 24. 06. 2009

Václav Havel, ten génius podprůměrnosti, nám zase veřejně kázal a v jeho epištolách se objevují zmínky o Češích jako milovnících konzumu. Prý se kriminálníci a veksláci stali novou ekonomickou elitou. Dnes vidí mafiány na každém kroku, ale zapomíná na svou úlohu a hlavní podíl na budování mafiánského kapitalismu v Čechách.

Je s podivem, že ten, který se po léta obklopoval a bratříčkoval s bývalými komunisty, najednou prozřel a obává se postkomunismu. Jenže jako vše v Havlově světě ani toto není myšleno vážně a opravdově. Inu, jak kdysi poznamenal v písni Karel Kryl: „Na rohu ulice vrah o morálce káže…“

Jen naivka nebo absolutní hlupák by od občana Václava Havla čekal něco jiného, než další dehonestaci českého národa doplněnou snůškou blábolů a rádobymorálizujících žvástů. Začalo to nevětraným pelechem a šířením blbé nálady, dnes pokračuje nejen svými omletými plky, ale též pomocí četných apologetů a následovníků. Za všechny tyto výtečníky stačí jmenovat Havlova dvorního umělce Davida Černého.


Link | Autor: Jan Kopal | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Dlužníci a věřitelé

Vydáno dne 23. 06. 2009

Vězení Celý současný ekonomicko-společenský systém je však založen na dluzích. Domácnosti pořizují bydlení na hypotéku, firmy mají technologie a auta na leasing. Takzvaní miliardáři ovládají spousty firem, ale na jejich nákup si příslušné miliardy vypůjčili.

Kdo jsou vlastně ti investoři, kteří půjčují peníze a žijí z úroků. Existuje pár jedinců, kteří vlastní obrovské jmění. Většinou věřitelů jsou však lidé, kteří si platí na důchod. Kapitálové důchodové spoření je vázáno na přímé finanční transakce. Budoucí důchodce odkládá svoji spotřebu a vkládá peníze do investičních fondů. Fondy je půjčují bankám a investují do firem. Vše se to děje v očekávání splátek dluhu a úroků. Průběžný důchodový systém je v důsledku podobný. Budoucí důchodce odkládá svoji spotřebu a za jeho peníze žijí lidé, kteří již v důchodu jsou. Investice tedy není splácena přímo, ale prostřednictvím nároku na důchod. Funkčnost obou systémů je založena na tom, že lidé dokáží vyprodukovat více než spotřebují. Není-li tato podmínka splněna, nemůže fungovat ani jeden.

Velká část společnosti je závislá na řádném splácení dluhů a úroků. Dnešní způsob života a podnikání jsou závislé na možnostech získávání úvěrů.


Celý článek | Autor: Ivo Vašíček | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Povolební zamyšlení

Vydáno dne 22. 06. 2009

Před nedávnem skončily volby do Evropského parlamentu. Důležité volby do nedůležité instituce, která je nevěrohodným duplikátem parlamentů národních. Důležité byly tyto volby proto, že na nich záleží, kdo a jak bude presentovat na evropském „molu“ Českou republiku (a spoluutvářet tím její renomé), ale také proto, že jsou generálkou podzimních voleb do Poslanecké sněmovny a vydávají zprávu o aktuálním stavu české politické scény.

Příznivci strany PaS vědí, že se naše strana letošních voleb do EP aktivně neúčastnila a vyjádřila svou podporu Straně svobodných občanů, za kterou jako nestraník kandidoval i někdejší předseda PaS, pan Petr Bahník. Odpověď na možnou otázku, proč strana PaS zvolila právě tento postup je velmi jednoduchá a v současné povolební situaci myslím každému snadno srozumitelná.

Už dávno před volbami do EP jsme si zkrátka a dobře uvědomovali nešťastnou roztříštěnost euroskeptické pravice a nechtěli jsme ji ještě posilovat postavením vlastní kandidátky, v dané situaci navíc odsouzené k neúspěchu. Naopak, již od podzimu loňského roku jsme se snažili pomocí jednání se „Svobodnými“ i s hnutím „Libertas“ přispět k vytvoření jediné euroskeptické kandidátní listiny. Tato jednání se bohužel, nikoli vinnou PaS, nezdařila. Nakonec jsme tedy zvolili krajní řešení: rozhodli jsme se podpořit ve volbách tu euroskeptickou stranu, která je profilu PaS nejbližší, a uvolnit vlastního kandidáta, aby se mohl voleb účastnit na kandidátce této strany, jako jakási „záruka dobré volby“ pro naše tradiční příznivce. Ačkoli mnozí litovali tohoto „upozadění“ PaS, volby ukázaly jasně, že to byl postup správný a prozíravý.


Celý článek | Autor: Jan Broj | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Peníze mizí v Číně

Vydáno dne 19. 06. 2009

Kreditka O tom, že většina věcí se vyrábí v Číně dnes již nikdo nepochybuje. Málokdo si však uvědomuje, že prodej výrobků není hlavním zdrojem příjmů Číny.

Čínský trh je obrovský a téměř nenasytný. V letošním roce se v Číně prodává nejvíce nových aut na světě, prudce tam rostou prodeje prakticky čehokoliv. Propad čínského vývozu je růstem domácí čínské poptávky významně kompenzován. Musím podotknout, že se na růstu domácí poptávky podílí významně omezení dovozů do Číny.

Dnes se v Evropě či USA příliš nevyplatí investovat. Existuje pochybnost o možnostech dosahování zisků a schopnostech splácení dluhů. Investice proto už několik let směřují do Číny, ale i jiných podobných zemí (Vietnam, Indie). V těchto zemích je totiž téměř jistota zhodnocení kapitálu, proto se do nich přelévá.

Loni jsem navštívil v Lucerně výstavu Bodies, nedávno Terakotovou armádu. Exponáty pocházejí z Číny a v případě Terakotové armády jsou současně propagací turistiky do Číny. Tato výstava putuje po Evropě už od roku 2002. Výstavy jsou služby, čínské služby tedy již pronikly na Evropský trh. V podobě čínských restaurací do světa pronikly už dávno, zisk z jejich provozu je často vstupní investicí pro založení firmy v Číně.

Zákonitosti trhu jsou nekompromisní a žádné regulace, či ideologie je nezmění. Mohou pouze posunout jejich účinek v čase. Pokud chceme být na trhu úspěšní, musíme začít přemýšlet, co my můžeme nabídnout Číňanům. Můžeme se ptát, kolik my pořádáme výstav a kulturních akcí v Číně? Co máme my a oni to nemají?

Pozn.: Představovat si, že Čínský úspěch se neobejde bez krádeží know-how je nebezpečná iluze. Proto připomínám, že jsou to naši předci kdo kradl know-how. Technologie výroby porcelánu, hedvábí, střelného prachu, papíru a řady dalších významných produktů nevymyslel žádný Evropan, byly zcela brutálně ukradeny Číňanům. Tehdy jsme také ušetřili za vývoj a výzkum. Dnes má v této oblasti Čína významně zainvestováno a na rozdíl od ostatních států investice do vědy a výzkumu stále zvětšují. Je jen otázkou času, než se ty investice začnou vracet v podobě nových technologií.

Převzato z blogu autora


Link | Autor: Ivo Vašíček | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Občanské svobody v ohrožení - také díky ODS a TOP 09!

Vydáno dne 18. 06. 2009

Lidskoprávní lobby slaví dlouho odkládané vítězství. Tím, kdo prohrál, jsou naše občanské svobody. Zasloužila se o to ve spolupráci s politickou (ČSSD) a kulturní levicí (Zelení) Občanská demokratická strana a "konzervativní" TOP 09, když dnes tyto strany v dojemné shodě přehlasovaly prezidentské veto antidiskriminačního zákona. Po schválení Lisabonské smlouvy je to od „pravicových stran“ další rána do vazu svobody, spravedlnosti a zdravého rozumu v naší zemi. Zároveň je potvrzením neblahého trendu, kdy zbývající rozdíly mezi parlamentní „pravicí“ a „levicí“ jsou již patrné jen v rovině mocensko-ekonomických zájmů a osobních antipatií. Z hlediska programu a idejí je odlišností čím dál tím méně a je-li třeba, „levice“ s „pravicí“ si svá údajná ideologická východiska účelově prohodí. Jako když ČSSD ústy Ratha a Zaorálka bojovala na půdě sněmovny proti programu udílení zelených karet pro cizince a Nečas s Plevou jim za to spílali do xenofobů a „Le Penů“. Jak je to možné? Pro pochopení tohoto jevu doporučuji nedávno vydanou, již vyprodanou (dotisk se chystá) a mediálně pranýřovanou knihu Petra Hájka Smrt ve středu (její recenzi chystám v průběhu léta).

Nejen že je antidiskriminační zákon zbytečný (skutečná ochrana před nespravedlivou diskriminací je zajištěna jinými platnými zákony), on je ještě ke všemu škodlivý. Jeho účelem totiž není zajistit ve společnosti spravedlnost, ale vytvoření utopické společnosti Rovnosti a Práv, uměle zkonstruovaných na základě požadavků nátlakových menšin, manipulujících veřejným míněním prostřednictvím spřátelených médií a hodnotově vyprázdněného státu, zpola ovládaného tzv. občanskou společností.

K antidiskriminačnímu zákonu za dobu jeho projednávání vyšlo mnoho dobrých článků a analýz - jejich souhrn je k dispozici na webu euportál. Nepovažuji za nutné argumenty v nich obsažené do tohoto příspěvku přebírat, zájemce nyní ví, kde se s nimi může seznámit.

Za důležitější považuji zmínit ideově-politický kontext, ve kterém byl antidiskriminační zákon přijat. Postmoderní levice nemusí naříkat nad soumrakem Bursíkových zelených, protože je ODS či TOP 09, navzdory H. Fajmonovi či E. Dundáčkové, nahradí. Bonmot prezidenta Klause, týkající se hodnoty voleb do Evropského parlamentu, lze v případě stávajících parlamentních stran aplikovat i na českou politickou scénu.


Link | Autor: Michal Semín | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Knížecí rady aneb jak poTOPit konzervativní politiku

Vydáno dne 15. 06. 2009

Karlu Schwarzenbergovi bez potíží prochází to, co by v případě jiných politiků vyvolalo mediální bouři. Jen krátce poté, co v české vrcholné (?) politice zastupoval Bursíkovy sociálně-inženýrské oteplovače a zastánce adopcí sodomskými páry, horuje v čele Kalouskovy nové partaje pro konzervativní hodnoty.

Nerozumím tomu, proč se Petr Mach zajímal o možnost politického partnerství s prolisabonskou stranou, sloužící k odčerpání hlasů z konzervativněji laděného tábora do bermudského trojúhelníku zvaného „politický střed“, v němž se bez uzardění snoubí pravda s omylem a kde je i princip sporu přežitkem autoritativní éry, znemožňující, slovy hudební skupiny Distance, plodný světodějný dialog. To už může rovnou zažádat o vstupenku do klubu, jehož práce pro blaho světa se kníže Schwarzenberg aktivně účastní...

Nemám pro to jednoznačné důkazy, ale kloním se k názoru, že se pravdoláskovci (nenapadá vás, z ohledu na význam pravdy a lásky v lidském životě, pro havlistické prostředí jiný, vhodnější název?) poučili z předchozích neúspěchů a aspirují nyní na průnik do konzervativnějšího prostředí. Hlubocký kníže má k takové misi předpoklady – aristokratický původ a odvolávání se na křesťanské hodnoty. Ve skutečnosti Schwarzenberg-ministr, stejně jako Kalousek, podpořil rozšíření umělých potratů i pro cizinky ze zemí Evropské unie a Schwarzenberg-senátor plédoval pro legalizaci homosňatků. Haló, je tam někdo!? Konzervatismus? Křesťanské hodnoty? V době, kdy jsou různé pojmy již zcela vyprázdněny, lze nejspíš hájit pod libovolnou hlavičkou cokoli. Jde jen o to, aby se nový pojmový obsah mediálně ustálil, pak už je vyhráno.

TOP 09 má, myslím, jediné zadání. Vytvořit volební koalici s ODS a tak definitivně stvrdit přerod ODS ve stranu „středovou“, tj. zájmové sdružení, jež nebude mít ani sílu a snad již ani motiv bránit český stát před jeho nekonfliktním začleněním do nových mocenských struktur nové globalizované „aristokracie“.

P.S. Všichni automaticky počítají s tím, že K. Schwarzenberg bude předsedou strany. Volba ustavujícího sněmu je tedy, zdá se, pouhou formalitou. Nebylo by tedy lepší zvolit aristokratičtější způsob jeho potvrzení ve funkci (například hromadným vokálním souhlasem)? Jak poznamenal nejmenovaný šéfredaktor nejnavštěvovanějšího eurokritického webu, mohl by být následně titulován Karel I. Bilderberg.


Link | Autor: Michal Semín | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Zase očišťují komunisty

Vydáno dne 13. 06. 2009

Spravedlnost České předsednictví EU podpořilo návrh Evropského parlamentu na vyhlášení Evropského Dne památky obětí komunismu a nacismu. To by byla chvályhodná iniciativa, kdyby..... Právě kvůli tomu „kdyby" není. Oficiální verze totiž nemluví o „obětech komunismu", ale o – „obětech stalinismu (!) a nacismu". Polský pravicový europoslanec Konrad Szymański se podle listu „Nasz Dziennik" vyjádřil, že „toto je historický komplex evropské levice, která nemůže zapomenout na své komunistické kořeny". Přitom právě levice má v Evropském parlamentu výrazné zastoupení. V Evropě jsou populární mnohé komunistické strany, např. italské „Komunistické obrození", „Strana italských komunistů", francouzská „Dělnická strana" nebo „Revoluční komunistická liga" atd.

Nezapomeňme, že na hlasech členů a přívrženců těchto relativně malých stran je závislé i zvolení četných socialistických poslanců do Evropského parlamentu. Proto se přechází mlčením, že tyto politické subjekty nadále mají ve svém znaku srp a kladivo a na jejich portrétech se skvějí v plné parádě masoví vrahové Che Guevara nebo Mao Ce‑tung.

Koneckonců i kořeny sociálně demokratických a socialistických evropských stran jsou komunistické ‑ vždyť mnoho jejich vůdců patřilo v r. 1968 ke studentským revolucionářům, kteří velebili Marxe, Lenina, Maa, Guevaru atd. Levicoví europoslanci stále více cítí, že jejich kořeny jsou komunistické a proto se úporně brání jakémukoliv srovnání komunismu s hitlerovským nacismem


Celý článek | Autor: PhDr. Radomír Malý | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Test demokracie

Vydáno dne 08. 06. 2009

Včera jsem v jedné restauraci zaslechl hovor starších mužů:

"Koho budeš volit?"

"Já toho Kocába."

"Proč, dyť to je ten ministr přes Cikány"

"No právě proto. Pamatuješ, byl tehdy taky nějakej ministr, či co."

"Jo von byl ministr přes Rusáky"

"No právě, a s těma Rusáka to vyřešil dobře, tak by to moh zvopakovat"


Link | Autor: Ivo Vašíček | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Příležitost pro českou korunu

Vydáno dne 05. 06. 2009

Nekryté peníze se stávají v době krize rizikovým faktorem. Jakmile začnou nakupovat dluhopisy centrální banky (v USA se to už děje) začnou věřitelé ztrácet důvěru v příslušnou měnu. V takovém okamžiku si totiž věřitelé naplno uvědomí, že reálná hodnota jejich pohledávek bude už jen nezadržitelně klesat.

Důvěra je křehká věc, a peníze kryté pouze důvěrou, mohou velice rychle ztratit jakoukoliv hodnotu. Vzhledem k tomu, že má Česká republika vlastní národní měnu, může si dovolit podepřít svoji měnu něčím reálným. Vzhledem k významnému vlastnickému podílu v energetické firmě ČEZ, bychom mohli podložit měnu energií. Například bychom mohli jednu korunu českou „podložit“ 0,7KWhodinou.

Energie je dnes nejuniverzálnější komoditou, potřebují ji všichni. Schopnost produkovat energii je zcela klíčová. Vzhledem k tomu, že má Česká republika i dostatek uranu a také zkušeností s jadernou energií, může efektivně rozvíjet jadernou energetiku.

Schopnost „krýt“ měnu je snadno ověřitelná. Disponibilní výkon elektráren je zcela jednoznačný. Měna, která má státem (nebo kýmkoliv jiným) garantovanou směnitelnost za energii je pro všechny investory a obchodující subjekty důvěryhodnější, než jakákoliv jiná.

V dobách všeobecné nejistoty, by se tak česká koruna mohla stát potřebným pevným bodem.

Převzat z blogu autora


Link | Autor: Ivo Vašíček | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Beriete si dobrovoľne...?

Vydáno dne 04. 06. 2009

Muppets Romanticko-historické filmové opusy, pri ktorých sa obrazovka mení v roh hojnosti, vytriasajúci na hlavy ľudského plemena krúpobitie hrdinov bez bázne a hany, sú významnou studnicou poznania. Jedným z takto získaných poznatkov môže byť napríklad potvrdenie viery v moc peňazí, ktoré donútia predsedu Zväzu francúzskych homosexuálov, Jeana Maraisa blahej pamäti, neustále aplikovať zásady umelého dýchania (vštepené mu snáď v okupovanom Paríži na školeniach civilnej obrany inštruktormi Wermachtu) na príslušníčkach ľahostajného mu pohlavia; item prikladať na hebké líčko spanilej devy svoje líčko, ešte hebkejšie. Alebo môžete sledovať ako sa šmatlavý alchymista-slobodomurár gráfula de Peirac, alias Rescator, dušuje na lodi svojmu vrchnému nabíjačovi nekonečne strielajúcich bambitiek, že raz príde ten deň a ľud pretrhne okovy kráľovskej tyranie. Línia: alchýmia-tolerancia-voľná myšlienka-banditizmus-revolúcia, dáva možnosť aj žene z ľudu, pri sledovaní dobrodružstiev aristokratickej šlampy, nositeľky mena votknutého do názvu tasomnicovo sa vlečúcej série, postihnúť isté súvislosti. Pravda, takmer vždy nevyužitú.

Ale to všetko sú len drobnosti. Univerzálne posolstvo týchto škripcov obrazotvornosti spočíva v odhalení archetypu konania ľudského druhu zvaného: lump obecný, inak tiež homo nequam universalis. Nech je tento typ prezentovaný v akomkoľvek kontexte náboženskom, politickom, kultúrnom, stavovskom a sociálnom, vždy neomylne rozpoznáme, že sa jedná o lumpa. S takouto výbavou v podvedomí, sa potom človek dopúšťa asociácií; častokrát veľmi nezodpovedných. Uveďme si napríklad postup bežného romanticko-historického lumpa pri nehanebnej snahe zmocniť sa perutnej rúčky spanilomyselnej devy. Devu zavrie niekam, tam ju drží, nepustí a stále sa jej pýta: stanete sa mojou? Spanilomyselná odpoveď je vždy: "Radšej zomriem." Nato lump vetí: "Dobre počkáme, zajtra prídem zas." (Môže nasledovať pestrá škála hulvátskych premenných ako: veď ti zmäkneš, krasotinka; ja vás skrotím hrdopýška; doplazíte sa ku mne po kolenách etc., etc.) A zloduch chodí s pravidelnosťou poštára a otravuje a otravuje, cnosť je však skalopevná, ale on sa nevzdáva, veď vie s iným lumpom, Mickom Jaeggerom, že "time is on my side". Mohol by sa devuchy zmocniť násilím, ale keď on by vyzeral tak rád legálne a humánne; a hlavne: chce aby ho milovala. Netuší, že po hradnom múre už alpinuje stará buzna Marais, by ho napichol na šparátko, ktoré si vyzdvihol v rekvizitárni, veriac naivne a pevne, že takto vyzerali zbrane 17. storočia.


Celý článek | Autor: BSM | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Ještě jsme to neprohráli

Vydáno dne 03. 06. 2009

Fašismus Když jsme se dne 5. října 1989 s přítelem Ladislavem Bátorou sešli v bytě JUDr. Jana Sýkory, společně s Františkem Přeučilem (pátým obžalovaným v procesu s Miladou Horákovou), Jiřím Doležalem a Františkem Heresem, abychom vyslechli zprávu, kterou nám podával pozdější předseda klubu Milady Horákové František Kopecký o svém jednání s vedoucími představiteli Národně socialistické strany v exilu, jenž tam vedl za svého pobytu v Kanadě, nikdy by mne nenapadlo, že za dalších téměř dvacet let budu pyšný na své označení „pravicovým extremistou“. Stejný přívlastek zdobný hrozí, a to mou zásluhou, právě Ladislavu Bátorovi. Zásluha spočívala v tom, že jsme několik měsíců před parlamentními volbami v roce 2006 seděli u piva a přítel Ladislav celou dobu vyčítal ODS, že se zpronevěřuje obhajobě národních zájmů. No a já mu na to odpověděl následovně: „Nech těch nadávek a dělej něco pořádného“. Na dotaz co, jsem mu řekl, že jednak může volit Národní stranu a jednak, že mu nabízím místo vedoucího kandidáta této strany na Vysočině.

Měl jsem tehdy za úkol sehnat na toto místo čestného člověka s patřičným vzděláním. No a jak se následně ukázalo, tak je zase o jednoho extremistu více. Nuže, abych se vrátil k oné schůzce do roku 1989. Tehdy jsme se bavili „o tom, co bude potom“, až skončí ona zcela neslavná anabáze bolševického režimu. Ing. Bátora, v té době předseda Obvodního výboru strany socialistické na Praze 7, pod dojmem celého jednání vydal spolu s předsedou Městského výboru stejnojmenné strany PhDr. Františkem Heresem v periodiku Demokrat, který vydával pod záštitou Československé stany socialistické, dne 15. října patřičné prohlášení, jenž předal vydavateli Východoevropské agentury panu ing. Petru Uhlovi k poněkud širšímu zveřejnění. Inu kolega Bátora již jaksi pozapomněl na svůj malér v sedmdesátých letech, kdy jej bdělí soudruzi vyhodili z vysoké školy, a na tři léta 1981-1983, kdy jej trestně stíhali za urážení „naši milované“ strany komunistické podle §198 odst. b tehdejšího trestního zákoníku. No a my ostatní, s výjimkou Dr. Herese a Dr. Sýkory, jsme již byli na nějaké ty průšvihy a kriminály zvyklí. Tentokráte se na štěstí nic takového nekonalo, pouze jsme se po iluzi z nabyté svobody nestačili z nastalého vývoje divit. A po pravdě řečeno, divíme se dodnes.


Celý článek | Autor: Mgr. Jan Skácel | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Moc soudní

Vydáno dne 30. 05. 2009

Spravedlnost Na podzim roku 2008 byl odsouzen Erik Sedláček Okresním soudem v Havlíčkově Brodě za údajné autorství údajně nebezpečných textů (podle soudních znalců) umístěných před několika lety na Internet na tři roky natvrdo. Krajský soud jej později osvobodil, ovšem pouze s ohledem na procesní pochybení Policie. V posledních dnech teplický soudce Čapek uděloval nepodmíněné tresty za asi pět let staré "hajlování" na fotkách, které byly údajně staženy neznámými aktivisty z jinak uzavřených webových stránek... Odůvodňoval to mj. tím, že ti lidé se nadále sdružují...

A teď - na konci května 2009 - přichází vyvrcholení ochrany naší společnosti před rasismem. Plzeňský krajský soud odsoudil na čtyři roky na tvrdo dva Cikány (Julius Horváth, Milan Pačan), kterým se nepodařilo zavraždit s prokázaným rasovým motivem Čecha. Stejné sazby se dočkal cikánský policista (Martin Barkóci) a navíc dokonce pět let nebude smět pracovat u bezpečnostních složek. Případ se snažil zamaskovat a sotva přeživší oběti vyhrožoval dalším násilím. Musíme předpokládat, že snahy dosáhnout multi-kulti a genderově vyváženého personálního složení nejen Policie v dalších letech zesílí. Takže někdy v roce 2014 se můžeme opět setkat s uniformovaným policistou Barkócim.

Je důležité vědět, jak se vyvíjí hodnota svobody slova a hodnota lidského zdraví a života. Tedy pro soudcokraty upřesňuji - českého zdraví a života.


Link | Autor: Jiří Hojer | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.