Dnešní datum: 18. 02. 2018  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:

Počet zobrazených článků: 15 (z celkem 614 nalezených)

Uvahy

* Proč přichází soudce Lynč

Vydáno dne 09. 10. 2009

Lynč Státní systém spravedlnosti se vyvíjí dlouhá staletí. Přímý výkon spravedlnosti existuje od nepaměti. K přímému výkonu spravedlnosti se lidé uchylují vždy, když nefunguje systém, který by ji garantoval.

Mezi kolonisty na americkém kontinentě bylo lynčování běžnou praxí. Jenže tehdy tam ještě neměli policii a soudy.

Každý výkon spravedlnosti je rizikový. Vždy může dojít k potrestání neviného. Spontánní výkon spravedlnosti (lynčování) je zatížen velkou chybovostí. Potrestání neviných je v takových případech velice časté. Vyšetřování zločinu a prokazování viny může omylům zabránit. Proto si i američtí kolonisté vybudovali policejní a justiční systém. U nás byl systém výkonu spravedlnosti vytvořen vládnoucí šlechtou a byl postupně modernizován až do dnešní podoby.

Výkonnost současného systému spravedlnosti je nízká, mnohem nižší než v minulosti. Je to určitá daň za demokracii. V současném systému mají zloději a podvodníci vyšší práva než tomu bylo kdykoliv v minulosti. Paranoidní strach s porušování lidských práv policii téměř paralyzuje. Proto se policie zaměřuje spíše na trestání zakázaných názorů, či hledání pěstitelů zakáných plodin.

Vím, že moje zkušenost s policií není ojedinělá. Už mi zloději několikrát vykradli auto a hlásil jsem to jen poprvé a podruhé. V obou případech mi policisté řekli, že to hlásím zcela zbytečně. Vědí, že pachatele nedopadnou a neusvědčí, i když je znají.


Celý článek | Autor: Ivo Vašíček | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Svůj k svému

Vydáno dne 01. 10. 2009

Zrádců má novodobá česká historie zřejmě daleko více než hrdinů. Na jednoho Morávka, Palacha, Paumera či dva Mašíny se ihned vynoří množství Moravců, Indrů, Kapků, Fojtíků, Kojzarů atd... Právě mezi ně kvačí v posledních týdnech stále se zrychlujícími rádoby eurokomisařskými mílovými kroky bohužel stále předseda ODS Topolánek.

A družina, k níž se chce připojit, není z historického hlediska ledajaká. Snad prvním, kdo byl u nás nařčen ze zrady a odpovídajícím způsobem potrestán, byl muž, jehož výročí slavíme 28. 9. coby státní svátek (jak příznačné). I oslavovaná doba husitská je plná obvinění ze zrady a započítáme-li do ní i vládu Jiřího z Poděbrad, darmo mluvit - ,,Mrvovský typ" má dlouhý rodokmen.

Topolánkem však české jidášství získalo novou kvalitu. Poprvé se proti zájmům své země postavil kvůli osobnímu prospěchu věrolomně postavila tak vysoce postavená osoba, aniž by byla v očividném fyzickém ohrožení. Mnozí mohou namítnout, že Beneš či Jakeš také ve vysokých funkcích podobně selhali, oba dokonce opakovaně. Přesto se domnívám, že Topolánek je úplně jiný kalibr. Proč? Přeci proto, že důsledky jejich činnosti byly předvídatelné, u Beneše od roku 1943 (podpis smlouvy se SSSR), u Jakeše již z toho, že to byl přesvědčený komunista, u kterých láska k Sovětskému svazu překrývala všechny ostatní city, včetně lásky k vlasti.

To Topolánek je úplně jiný kalibr. Není to tak dávno, co byl vlajkonošem národního zájmu v ODS a Lisabonskou smlouvu za mrtvou označil ještě v prosinci loňského roku. A nyní je právě on hlavním tahounem republiky k podpisu tohoto dokumentu, kterým fakticky zanikne naše suverenita. Takový veletoč snad česká historie nezná.

Je známo, že do Brusele odcházejí většinou politici, kteří ve svých zemích selhali. Naši zástupci Pilip a Špidla toho budiž důkazem. V Topolánkovi získá tato tradice důstojného pokračovatele. Měl by si však vzpomenout na osud mnohých českých Quislingů. Zapomnění a pohrdání bývalo často tou lepší variantou z toho, co jejich zradu následovalo.

Táhni tedy do Brusele, Topolánku. Sám sis tento směr zvolil, stejně jako havlovskou ekipu, která Tě na této cestě již nějaký čas doprovází.


Link | Autor: Miroslav Červenka | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Petráčkův nonsens a Fischerova zahřátá pryčna

Vydáno dne 20. 09. 2009

Zbyněk Petráček přispěl do mediální disputace nad reálností zákazu Dělnické strany svým příspěvkem (Dělnický reparát), v němž si všímá především toho, jakým způsobem se naše ministerstvo vnitra vypořádalo s chlapci ze svého právní odboru, jimž se podařilo předešlý návrh zákazu zmršit způsobem až neuvěřitelným.

Pan Petráček zastává názor, že tentokrát to dopadne jinak, neboť, a teď pozor, cituji, „Máme-li premiéra, který by byl sám postižen norimberskými zákony, vsaďme výplatu, že zákaz fanoušků "konečných řešení" si ohlídá.“ Časová posloupnost historických událostí tu dostává těžce na frak. Neboť v nacistickém Německu vznikly první koncentrační tábory dávno před norimberskými zákony a první, kdo do nich doputoval, byli vedle nacionálně socialistických disidentů především komunisté. Lidé postižení rasovými zákony by měli smůlu. V okamžiku jejich příjezdu do koncentráku by se už na nejlepší pryčně dávno vyvaloval soudruh Fischer.


Link | Autor: Národní myšlenka | Infomail | Tiskni

Uvahy

* 20. výročí sametu: 20 let pohrdání lidmi

Vydáno dne 06. 09. 2009

pc Mediální činovníci letošního několikanásobného výročí (’69, ‘89) využívají k omílání standardní antikomunistické hysterie. Ale čas na to, abychom si připomínali, jak můžeme být šťastní, že tu máme demokracii, svobodu a lidská práva, skutečně není. Není na to čas a není k tomu především vůbec žádný důvod.

Především proto, že nyní můžeme „slavit“ 20 let systému, který lidmi dokonale pohrdá. Jejich životy, bezpečím, majetky, jistoty. Ale také jejich názory. Ty politiky nezajímají. Politická scéna se dávno zvrhla v boj několika mafiánských klubů, soustředěných na maximalizaci osobního majetkusvých členů, kteří se nemusí bát ani ztráty svých politických postů, ani toho, že je občané z parlamentu a vlády vyprovodí rychlým krokem.

Jak je to možné? Jak je možné, že politický systém se svými předáky, který si dává do štítu demokracii, může totálně a dokonce ostentativně pohrdat vůlí občanů? Kuponová privatizace, prosazená mafiánskými a zlodějskými metodami, kterou propagandisticky jistila média a politicky prosazovala strana reprezentující zájmy veksláků, velkorysé restituce do rukou vyvolených z okruhu havlovské oligarchie, rozbití Československa navzdory tomu, že většina Čechů a Slováků si toto vlastizrádné dílo nepřála, vstup do nejrůznějších pochybných vojenských paktů a spolků (NATO) bez referenda a v neposledním případě i zaryté a stále nekončící proradarové nadšení „demokratů“.


Celý článek | Autor: Luděk Toman | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Byl Hitler žena? Psali to v novinách...

Vydáno dne 03. 09. 2009

Podvod! Není to zas až tak dávno, co mi jeden starý a zbožný varhaník, který je dnes již na pravdě Boží, s poněkud tajemným výrazem ve tváři sdělil, že se našel svatý grál, a ukázal mi starý výtisk časopisu Hrom s článkem „Svatý grál nalezen v milánské zastavárně!!!“. Stejnému zdroji uvěřila i babička jednoho známého, když mu nadšeně vyprávěla o jistém americkém farmáři, který svou brokovnicí skolil krvelačného motýla s rozpětím křídel dva metry a nějaké centimetry. Hrom si svého času zakládal na zcela smyšlených událostech, přičemž asi jen málokdo z jeho tvůrců očekával, že by jim někteří čtenáři mohli opravdu uvěřit. Ale, jak vidno, mýlili se, a tak možná dodnes mezi námi žijí lidé, kteří jsou přesvědčeni, že „Hitler byl žena!!!“, neboť o tom četli v Hromu a dokonce viděli i „tajné fotografie“, na nichž byl Führer s decentně vyvinutým poprsím zachycen v slušivém kostýmku.

Celý článek | Autor: Martin R. Čejka | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Obvinenie z degradácie národa!

Vydáno dne 02. 09. 2009

Kill Pri ceste autobusom čítali moji spolucestujúci denník Nový Čas /jeho obdobou v Čechách je Blesk/. V súvislosti s nedávnym, veľkým banským nešťastím v Handlovej, pri ktorom zahynulo 20 ľudí, sa na jeho titulnej strane nachádzala fotografia matky a dieťaťa s veľkým nápisom: Riško, syn mŕtveho baníka.

Na tom by samozrejme nemuselo byť nič zlého, avšak vyslovene poburujúce bolo, keď čítajúci obrátili noviny a na ich zadnej strane bola tradične, ako je to už „dobrým“ zvykom, jedna zo zvyčajných, šteklivých nahotiniek. Takisto i vo vnútri novín niekoľko podobných obrázkov s tomu primeranými textami.

Iba pre porovnanie: Približne v rovnakom období som počúval slovenský rozhlas, v ktorom z titulu tragédie v Novákoch zmenili štruktúru vysielania, na základe čoho neodvysielali plánovanú humoristickú reláciu.

V slovenskom rozhlase teda považovali za ľudsky a morálne neadekvátne vysielať po správach o banskom nešťastí humoristickú reláciu. Podobný postoj možno naozaj iba schvaľovať. Oprávnenou otázkou potom ale zostáva, prečo k podobnému, ľudsky citlivému prístupu, v skutočne tak mimoriadnej situácii nedošlo aj v denníku Nový Čas, ktorého titulná stránka predsa súvisela s tragédiou v Novákoch. Prečo obsah novín zostal aj v takejto výnimočne tragickej chvíli veľmi hrubo a necitlivo takým, akým býva vždy – plným nízkosti, malosti a nemorálnosti.


Celý článek | Autor: Milan Šupa | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Nastává nová doba kamenná?

Vydáno dne 25. 08. 2009

Nemám toliko na mysli historickou epochu, která byla součástí dějin pravěku, ale nedávný incident z volební kampaně Mirka Topolánka. Zažili jsme v posledním období toho hodně. Zhrubnutí a vyprázdnění politiky, neustálé konfrontační útočné negativní kampaně, silnou personifikaci stran se svými stranickými lídry s využitím nejroztodivnějších antagonismů a strašáků.

Podobá se to lavině, kterou může spustit i jediný kamínek. A vrátíme se rázem do třicátých let minulého století, kdy bývalo běžné, že soupeřící politické strany vysílaly na schůze svých odpůrců úderky bijců a rváčů za účelem rozbíjení schůzí. Pravdou také je, že pořadatelé a četníci byli na konflikty připraveni. Následkem toho byla vzájemná mele, kdy přišly ke slovu i obušky a boxery. Četníci zase nemuseli chodit daleko k tomu, aby ke zpacifikování násilníků použili na plocho šavle. Chceme se doopravdy vydat touto cestou? Nebo nádavkem ještě oprášíme dávný zvyk pořádání tzv. kočičáren, což byla praxe 19. století, kdy se davem chodilo odpůrcům vytloukat okna…?

Na místě však je spíše kultivace politické scény a návrat k civilizovaným volebním kampaním založeným na volném soupeření myšlenek, volebních programů a idejí. Jenže to je právě ten prubířský kámen. Kde nejsou myšlenky a ideje, musí nastoupit urážky a hrubá síla. Potom jsme svědky toho, že interpretace a dezinterpretace násilností připomínají zprávy proslulého rádia Jerevan. Všichni sborem násilí odsuzují, ale v zásadě zase přilévají oleje do ohně a pomocí konspiračních teorií viní odpůrce.

Lze si přát jediné – v politice svěží vánek a nové tváře. Od starých ksichtů lze jen těžko očekávat, že vymění obehraný repertoár a starý flašinet vymění za nový jukebox. Je třeba šanci dát novým subjektům, ale i slušným lidem ze spodních míst kandidátek stranických sekretariátů, aby mohlo nastat skutečné politické zemětřesení a spásná obroda.


Link | Autor: Jan Kopal | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Zakázané názory

Vydáno dne 13. 08. 2009

Žil jsem a žiji v době, ve které jsou zakazovány názory a jejich prezentace může být i trestná. Trestné je i sympatizovat s určitými názory. Proč tomu tak je?

Objektivní pravdu (fakta) lze snadno prokázat a podpořit argumenty. U lži je s tím problém. Lež se těžko obhajuje argumenty. Lež lze celkem snadno vyvrátit. Proto lež nikdo nezakazuje, ale vyvrací ji argumenty.

Když je pravda v rozporu s vládnoucí ideologií, je její zákaz jediným řešením. Vládnoucí režim a jeho přisluhovači se tím vyhnou argumentaci, protože není objektivně možná. Nežádoucí názor proto označí za nebezpečný a zločinný, a jeho nositele za zločince. Lež je tak možné vydávat za pravdu, protože argumentace, která by ji vyvrátila je trestná.

Fungovalo to tak v každém režimu a funguje to tak i dnes. Každý režim se považuje za ten nejlepší. Každý režim hlásá, že on jediný má pravdu. Pokud si to však nemyslí jeho občané, musí je k tomu přinutit. Pokud je nepřinutí zhroutí se. Režim však nemusí občany k loajalitě nutit, může ji získávat na základě spokojenosti občanů. Pokud však občané přestávají být spokojeni, je režim v ohrožení.

Pokud se režim nedokáže zbavit lží (třeba proto, že se o ně opírá) může se udržet jen násilím vůči vlastním občanům, násilím které postupně roste.

Převzato z blogu autora


Link | Autor: Ivo Vašíček | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Je Hrad plný bláznů?

Vydáno dne 12. 08. 2009

Václav Klaus Bývaly doby, kdy osvědčeným nástrojem k diskvalifikaci politických protivníků se používala, či spíše zneužívala psychiatrie. Nyní se zdá, že tato metoda opět přichází do módy. A terčem je, jak jinak, v poslední době poněkud politicky osamocený Hrad a jeho představitelé.

Václavu Klausovi odpůrci a četní novináři nasazují psí hlavu už dlouho. Obsáhle referují o všem, co by jeho vážnost v očích veřejnosti mohlo jakkoliv ohrozit, nebo jen snížit. Předpojatým novinářům vadí na Klausovi vše, dokonce i jeho lidský rozměr. Copak politik a státník jeho formátu nemá právo být také někdy dědečkem a člověkem užívajícím si zasloužené dovolené…?

Co si odpůrci nedovolí vůči Václavu Klausovi přímo, to zkouší na okruh jeho spolupracovníků. A tak se v jednom šiku ocitli Jiří Paroubek, Mirek Topolánek a Roman Joch a všichni shodně pokřikují na Ladislava Jakla a Petra Hájka, že jsou blázni. Ano, udělat z někoho cvoka je snadnější, než s ním věcně polemizovat a knokautovat jej silou svých argumentů. Přitom myšlenky pánů Jakla a Hájka nejsou nahodilé myšlenkové fragmenty, ale fundament politické doktríny a srozumitelného politického programu.

Již delší dobu je evidentní, že na parlamentní půdě citelně chybí stoupenci Hradu. V dnešní ODS je postavení klausovců srovnatelné se zemanovci v ČSSD. Disidenti bez reálné moci v představenstvech stran. Kdo si božstva nechce pohněvat, hledá kompromis a opouští ideály i ideje. Je nezbytné, aby se tento stav co nejdříve změnil a do parlamentu se dostala politická síla, která souzní s názory pana prezidenta. Je to hozená rukavice pro euroskeptiky a Svobodné zvlášť, neboť se už při svém vzniku deklarovali jako strana vzniklá za podpory a k podpoře prezidenta.


Link | Autor: Jan Kopal | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Jsem antikomunista a jsem na to hrdý

Vydáno dne 06. 08. 2009

Rudoch Stalo se hitem sezóny veřejně se vyznávat z toho, že dotyčný není antikomunistou. Nikdy jsem si nepotrpěl na módní trendy a účelové pózy. Tak i tentokrát půjdu proti proudu a odmítnu převlečník této fazóny, když říkám: JSEM ANTIKOMUNISTA A JSEM NA TO HRDÝ. Nevidím jediný důvod, nač měnit své názory a své přesvědčení jenom proto, že si řada intelektuálů a rádoby myslitelů chce okurkovou sezónu vyplnit sepisováním traktátů o překonání a škodlivosti antikomunismu. Z pera trockisty Petra Uhla se můžeme dokonce dočíst, že antikomunismus je totéž co antisemitismus (sic!).

Na počátku stál esej Ondřeje Slačálka, anarchistického „tydýta“ (výstižný termín publicisty Jana Rejžka), který se snažil dokázat násilný a odpudivý charakter antikomunismu (Ondřej Slačálek: Český antikomunismus jako pokus o obnovu hegemonie, Britské listy, 22. 6. 2009). Ideová vyhraněnost autora pojednání je více než zřejmá. O to více je překvapující, jak se další diskutující na něj odvolávají a zaštiťují jím přímo, nebo jeho myšlenkami, což nic neubírá na levičáckém vidění světa. Není ničím novým, komunisté dávno předtím dokázali, že v jejich vidění světa je vše napravo od nich fašistickým či minimálně sociálfašistickým.

Dle uznávané definice je komunismus (z latinského communis = „společný“) politická ideologie hlásající společné vlastnictví a odmítající třídní rozdíly mezi lidmi. Dále se tak označuje stav společnosti, jehož dosažení komunisté prosazují, a často také komunistický režim, tedy politický režim států ovládaných komunistickými stranami. Komunistické ideje mají předchůdce již v antice. Jako významná politická síla se vynořily v první polovině 19. století a v rámci politické levice vznikla řada směrů komunismu lišících se jak pojetím budoucí rovnostářské společnosti, tak i navrhovanými prostředky k jejímu dosažení. Nejvlivnějšími teoretiky komunismu se stali Karl Marx a Friedrich Engels, kteří také stáli u zrodu prvních komunistických organizací a vtiskli komunismu revoluční rozměr: soukromé vlastnictví mohou vykořisťovaní zrušit jen násilím.


Celý článek | Autor: Jan Kopal | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Romové v Kanadě a věčný prezident Kim-Ir-Sen

Vydáno dne 17. 07. 2009

Cikan V souvislosti se znovuzavedením vízové povinnosti pro české občany cestující do Kanady, ke kterému přistoupily kanadské úřady 13. července, se téma odchodů českých Cikánů do Kanady opět dostalo do popředí mediálního zájmu. Asi víc než o příčinách situace však reportáže a příspěvky v hlavních médiích (o vystoupeních politiků nemluvě) svědčí o ubohém a nesvobodném stavu veřejné diskuse v obou zemích.

Pro další argumentaci je vhodné se vrátit pár let mediálního věku zpátky, kdy na konci devadesátých let dvacátého století probíhala první vlna přesidlovací horečky českých Cikánů severoamerickým směrem. I v našich médiích se objevily zprávy o mladících, kteří se kdesi v dotčeném kanadském městě postavili u silnice s transparentem „Zatrub, jestli nemáš rád Cikány“ (myslím, že v originále to bylo „Honk if you hate Gipsy“). Projíždějící řidiči podle zpráv troubili většinou poměrně intenzivně a dávali tak najevo své mínění. Následně byli kanadským soudem odsouzeni na několik let nepodmíněného pobytu ve věznici za propagaci rasové nenávisti (čtenář jistě promine nepřesnou citaci soudního rozhodnutí). Ti mladíci s transparentem, nikoliv ti řidiči, kteří se paradoxně jako jediní ve věci vyjádřili. Asi nebyl k dispozici žádný udavač, pardon aktivista, který by zaznamenával podobizny a SPZ řidičů, kteří troubili.

V posledních týdnech jsme mohli zaznamenat spousty reportáží o kanadské pokrokovosti, doložené láskou a vděčností rodilých Kanaďanů za kulturní obohacení, které jim poskytují noví sousedé z Čech. V tom smyslu se vyjadřovali svorně obyvatelé i místní politici, což bylo dáváno do protikladu se zlými Čechy, kteří dosud v sociologických průzkumech dávají najevo nelibost z případného přestěhování Cikánů do sousedství. A najdou se u nás i politici prosazující splácení dluhů (například za dlouhodobě nesplácené nájemní bydlení) ze strany sociálně slabých obyvatel, kteří pobírají sociální dávky (určené například na zajištění nájemného bydlení).


Celý článek | Autor: Jiří Hojer | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Utopická vize

Vydáno dne 10. 07. 2009

Smrt Evropy Množství peněz ve světové ekonomice neustále roste. Celkové množství peněz zvyšují banky i státy. Přesto se všude řeší nedostatek poptávky, spotřeba klesá. Jak je to možné?

Nejprve si připomeňme, že banky půjčují více peněz, než do nich věřitelé vložili. Postupné snižování povinného podílu vkladů na úsporách bankám umožnilo půjčit několikanásobek vkladů. Tím vzniklo mnoho peněz, aniž by vznikly produkty v odpovídající hodnotě. Státy vydávají dluhopisy, které slibují v budoucnu splatit. Na trh tím umísťují obrovské množství peněz, aniž by vznikly produkty odpovídající příslušné hodnotě.

Množství reálných hodnot ve světě jistě přibývá. Množství základních aktiv je konstantní, případně se mění pomalu. Jsou to pozemky a nemovitosti. Lidé vyrábějí stále nové výrobky. Kdyby výroba rostla stejně rychle jako množství peněz, zřejmě by nenastal problém. Ve skutečnosti to vypadá, že výroba rostla rychleji než množství peněz. Je tomu opravdu tak? Mnoho výrobků se spotřebovává, takže už reálně neexistují. Lidé však za ně utratili peníze. Peníze se tedy znovu dostaly do oběhu, nikdo je při spotřebě nezničil. Peněz tedy neubývá, o tom že přibývají jsem psal výše. Výrobní kapacity neustále rostou. Roste produktivita, přibývají i nové továrny. Dnes je největší reálnou ekonomikou (vyrábějící fyzicky existující výrobky), ekonomika čínská. Přesto se mi nechce věřit, že Číňané zvyšují výrobu tak rychle, že banky a státy nedokáží stejně rychle emitovat nové peníze. Ostatně export s Číny se v posledním období propadl o 20% až 30%.


Celý článek | Autor: Ivo Vašíček | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Jan Hus historický aneb jak zbavit české politiky úřadu

Vydáno dne 07. 07. 2009

Státní připomínka upálení kněze katolické církve Jana Husa bývá pravidelnou příležitostí pro české politiky a veřejně činné osoby k vyjadřování obdivu k člověku, jenž, jak každým rokem slýcháme, obětoval svůj život za svobodu svědomí a právo na vlastní přesvědčení. Jan Hus je tak prezentován jako průkopník liberálních svobod a práv, vymezujících se proti nárokům náboženské či světské autority.

Ačkoli pro závažné omyly, jež hlásal, nepatřím mezi Husovy ctitele, považuji za náležité jej hájit před umělou instrumentalizací pro současné ideologické spory. A není přitom důležité, zda se k Husovu odkazu hlásí Zdeněk Nejedlý, Benito Mussolini, Jiří Paroubek nebo David Duke. Ve všech těchto případech se nesetkáváme s historickým Janem Husem, ale jeho osvícenskou karikaturou.

S postavou Jana Husa je spojeno mnoho mýtů a dezinterpretací. Hus nebyl v kritice upadlých poměrů v Církvi zdaleka osamocen, z těch známějších jmen vzpomeňme například na Konráda Waldhausera či Matěje z Janova. Hus se do konfliktu s církevní autoritou nedostal za kritiku zlořádů v Církvi, ale za propagaci teologických a zvláště pak ekleziologických omylů oxfordského profesora Johna Wiklefa.

Rozumím tomu, proč soudobí liberální ctitelé Husa posuzují jeho revoluční stanoviska v učení o podstatě autority v Církvi kladně, ale to je asi jediný bod, ve kterém se s autentickým Janem Husem názorově sbližují.


Celý článek | Autor: Michal Semín | Infomail | Tiskni

* 2/3 machometů u převozníka

Vydáno dne 04. 07. 2009

Postřeh Jirky Hojera:

Ten Bergman z tohoto antrvju se zdá bejt docela frajer, podílející se na kulturním životě, rozvoji pražského genia loci, kultury atd. Otevírá nové přívozy, název "Všeobecná člunovací společnost" zní veskrze sympaticky... Ale pak říká:

"...* E15: Jak pražské Benátky hodnotí zahraniční návštěvníci Prahy?

Je tu určitý paradox. Dvě třetiny našich zaměstnanců jsou Afričané muslimského vyznání, kteří mi pomáhají vydělávat na Muzeum Karlova mostu a spolupodílet se na dotváření české kultury. Jde například o výstavu Svatý na mostě ke 280. výročí svatořečení Jana Nepomuckého a vydávání různých publikací. A totéž, co platí o afrických muslimech, lze říci i o turistech. Téměř všechny peníze, co vydělám, dám zpátky do muzea, na výstavy nebo na vydávání knih."

Asi se řídí tím Špidlovym heslem, že naši kulturu mají převzít přistěhovalci, a tak je zaměstnává při údajném prosazování českých tradic. Možná si je spíš vědomej zvuku jména Jana Nepomuckého u zahraničních turistů (například v Itálii je fakt známej a oblíbenej rozhodně víc než u nás...) a taky si asi myslí, že olivrejovaní Arabové a černoušci tak nějak přilákaj movité cizince, podobně jako spousta nečeskejch pražskejch hoteliérů. Mně se zdá, že to je pak péče o český světce a tradice na h***o a právě tak vzniká ta fastfood tourist Praha kouzla zbavená. Ale jsem možná jen ten blbej homoxenokurvofob... Přívozy jsou jinak príma, to zas jo.


Link | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Domov důchodců nebo kriminál?

Vydáno dne 03. 07. 2009

Tento týden byl medializován případ tří důchodců, kteří věznili a mučili svého finančního poradce.

Neznám detaily, ale lze předpokládat, že důchodci všechny své úspory, možná i důchodové pojištění „výhodně“ investovali prostřednictvím tohoto poradce. Důchodci tedy zřejmě o všechno přišli. Možná se ocitli v situaci nepojištěných bezdomovců.

Spekuluje se o tom, že by za organizované „mučánkování“ mohli dostat až 15 let. Když se nad tím trochu zamyslíme, zjistíme že je to pro ně skvělé řešení. Ve vězení o ně bude postaráno. Bydlení, strava, lékařská péče,…Za podobné služby se v domovech důchodců platí, návštěvy a vycházky v nich mají přibližně stejnou četnost. Těžko říct, kde je pro důchodce větší komfort.

Vždyť i u nás odsouzená justiční vražedkyně získala uvězněním lepší péči ve stáří, než by si z vlastních peněz mohla dovolit. Možná lze očekávat nárůst kriminality důchodců. Pro mnohé může být vězení nejvýhodnějším způsobem sociálního zaopatření.

Převzato z blogu autora


Link | Autor: Ivo Vašíček | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.